Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 194/04Usnesení ÚS ze dne 13.05.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
základní ústavní principy/demokratický právní stát/princip legality (vázanosti státní moci zák... více
Věcný rejstříkDaň
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.194.04
Datum podání30.03.2004
Napadený akt

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 1, čl. 3 odst.3, čl. 28

586/1992 Sb., § 14 odst.1, § 14 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 194/04 ze dne 13. 5. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2004 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem JUDr. Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti stěžovatele P. Š., právně zastoupeného JUDr. J. P. advokátem, proti odmítnutí převzetí dodatečných daňových přiznání za rok 1999, 2000 a 2001 Finančním úřadem pro Prahu 10 dne 31. 3. 2003, spojené s návrhem na zrušení 1) ustanovení věty prvé, odstavce prvého § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to v části "uvedené v odstavci 2" a "nejvýše však na tři poměrné části", 2) ustanovení věty druhé a třetí, odstavce prvého § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, 3) ustanovení odstavce druhého § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 3. 2004, a která byla doplněna podáním Ústavnímu soudu doručeným dne 31. 3. 2004, se stěžovatel domáhal vydání rozhodnutí, kterým by Ústavní soud zrušil 1) ustanovení věty prvé, odstavce prvého § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a to v části "uvedené v odstavci 2" a "nejvýše však na tři poměrné části", 2) ustanovení věty druhé a třetí, odstavce prvého § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, 3) ustanovení odstavce druhého § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, a kterým by dále Ústavní soud Finančnímu úřadu pro Prahu 10 zakázal, aby nadále odmítal přijetí dodatečných daňových přiznání daně z příjmů za zdaňovací období kalendářního roku 1999, 2000 a 2001 daňového poplatníka P. Š. (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatele") a přikázal Finančnímu úřadu pro Prahu 10, aby je projednal.

V ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dne 31. 3. 2003 Finanční úřad pro Prahu 10 odmítl převzít dodatečná daňová přiznání za rok 1999, 2000 a 2001 s tím, že veškeré příjmy za rok 1999 až 2002 musí být obsaženy v jednom daňovém přiznání za rok 2002. V uvedeném postupu finančního úřadu stěžovatel spatřuje zásah orgánu veřejné moci, neboť mu nebylo reálně umožněno platně vyplnit tiskopis "A" jiným způsobem než požadovaným. Stěžovatel se domnívá, že právě v důsledku aplikace uvedených ustanovení (jejich částí) došlo k progresivnímu zdanění, a tím i k nežádoucímu značnému zkrácení, kterým byl fakticky připraven o částku rovnající se úrokům. Stěžovatel je přesvědčen, že uvedeným zásahem orgánu veřejné moci byla porušena jeho základní práva zakotvená v čl. 1, čl. 3 odst. 3 a čl. 28 Listiny základních práv a svobod.

Dříve, než může Ústavní soud přistoupit k projednání a rozhodnutí věci samé, musí prověřit, zda jsou splněny všechny formální podmínky stanovené pro ústavní stížnost zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (ve znění účinném do 31. 3. 2004).

Dle ust. § 72 odst. 1 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, jsou ústavní stížnost oprávněni podat fyzická nebo právnická osoba podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její ústavně zaručené základní právo nebo svoboda.

Dle ust. § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů. Tato lhůta počíná dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje (§ 75 odst. 1), a není-li takového prostředku, dnem, kdy došlo ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti.

V podané ústavní stížnosti stěžovatel uvádí, že dodatečná daňová přiznání odmítl Finanční úřad pro Prahu 10 převzít dne 31. 3. 2003. Protože ústavní stížnost byla Ústavnímu soudu doručena dne 30. 3. 2004, je zřejmé, že tato byla podána až po uplynutí zákonem stanovené šedesátidenní lhůty.

Za dané situace již jen nad rámec Ústavní soud uvádí, že pro posouzení ústavní stížnosti si Ústavní soud vyžádal vyjádření Finančního úřadu pro Prahu 10. Ředitelka tohoto finančního úřadu ve svém vyjádření Ústavnímu soudu doručeném dne 3. 5. 2004 uvedla, že ze spisového materiálu uvedeného daňového subjektu vyplývá, že dne 31. 3. 2003 podal daňový subjekt řádné daňové přiznání k dani z příjmů fyzických osob za zdaňovací období rok 2002, které bylo správcem daně vyměřeno v souladu s ust. § 46 odst. 5 zák. č. 337/1992 Sb., o správě daní a poplatků, ve znění pozdějších předpisů. K tomuto datu ani do konce roku 2003 nebyla další daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob za jiná zdaňovací období podána a tudíž ani nemohla být Finančním úřadem pro Prahu 10 odmítnuta. Dne 31. 3. 2004 byla na Finanční úřad pro Prahu 10 doručena daňová přiznání k dani z příjmů fyzických osob uvedeného daňového subjektu, a to řádné daňové přiznání za zdaňovací období rok 1999, rok 2000, rok 2001 a dodatečné daňové přiznání za zdaňovací období rok 2002, u kterých bylo zahájeno daňové řízení.

Dle ust. § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., v platném znění, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem.

V ústavní stížnosti stěžovatel odkazuje na ust. § 75 odst. 2 písm a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ve kterém se uvádí, že Ústavní soud neodmítne přijetí ústavní stížnosti, i když není splněna podmínka podle předchozího odstavce (tedy vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje), jestliže stížnost svým významem podstatně přesahuje vlastní zájmy stěžovatele a byla podána do jednoho roku ode dne, kdy ke skutečnosti, která je předmětem ústavní stížnosti, došlo. V projednávané věci však nejde o tento případ.

Při shrnutí výše uvedeného soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, ústavní stížnost jako opožděnou odmítl.

Protože návrh na zrušení zákona nebo jeho jednotlivých ustanovení ve smyslu ust. § 74 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, má akcesorický charakter a sdílí osud ústavní stížnosti, nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh stěžovatele na zrušení výše uvedených ustanovení § 14 zák. č. 586/1992 Sb., o daních z příjmů, ve znění pozdějších předpisů, rovněž odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2004

JUDr. Jan Musil v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru