Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1901/15 #1Usnesení ÚS ze dne 16.07.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Brno
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
žaloba/pro zmatečnost
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.1901.15.1
Datum podání26.06.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1901/15 ze dne 16. 7. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2015 soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci ústavní stížnosti Hany Miklíkové, zastoupené JUDr. Martinem Pavelkou, advokátem se sídlem Kalvodova 88/1, 602 00 Brno, proti rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. srpna 2013 č. j. 261 EC 280/2011-44, za účasti Městského soudu v Brně jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V ústavní stížnosti, doručené Ústavnímu soudu dne 26. 6. 2015, napadá stěžovatelka v záhlaví usnesení označené rozhodnutí, jímž podle jejího názoru bylo porušeno její právo na přístup k soudu a na soudní ochranu, právo na projednání věci v její přítomnosti, právo účastníka řízení být v řízení slyšen a právo na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina").

Stěžovatelka považuje ústavní stížnost za přípustnou, neboť proti napadenému rozsudku není přípustné odvolání a za včasnou, protože předmětný rozsudek prý byl stěžovatelce doručen až v rámci exekučního řízení dne 27. 4. 2015. Nedoručení rozsudku, jakož i dalších písemností odůvodňuje stěžovatelka tvrzením, že napadený rozsudek a další písemnosti jí byly doručovány na adresu trvalého bydliště uvedenou v centrální evidenci obyvatel, kde se však stěžovatelka nezdržovala a doručovanou poštu proto nepřebírala.

Za porušení práva na spravedlivý proces a na rovnost účastníků řízení považuje stěžovatelka postup soudu, který jí prý měl písemnosti "doručit na jiném místě, na němž by byla zastižena, neboť tuto možnost má soud ze zákona a takové jiné místo mu muselo být známo". Městský soud se tak prý měl pokusit doručit i na jinou adresu stěžovatelky, neboť prý měl informace i o jiném místě, kde se stěžovatelka zdržuje. Má prý jít o adresu, kterou si stěžovatelka zvolila jako "korespondenční" v souvislosti s uzavřenou smlouvou o zprostředkování. Z tohoto důvodu prý nikdy nemohla nastat fikce doručení předmětného rozhodnutí a ústavní stížnost je prý proto podána včas. Postup Městského soudu v Brně považuje stěžovatelka za příliš formalistický, porušující její ústavně zaručená základní práva.

V souvislosti s uzavřenou smlouvou ze dne 1. 3. 2011 č. 739259622, kterou bylo stěžovatelce umožněno po dobu dvou let využívat elektronický systém sousedské.služby.cz, dostupný na síti internet s nabídkou a poptávkou po drobných službách a činnostech, stěžovatelka namítá, že smlouva obsahuje ujednání vymezující nerovnoprávným způsobem práva a povinnosti spotřebitele, což je podle názoru stěžovatelky v rozporu se zákonem č. 634/1992 Sb. a § 265 zákona č. 513/1991 Sb., obchodní zákoník, ve znění pozdějších předpisů.

II.

Z připojeného rozsudku Městského soudu v Brně ze dne 14. 8. 2013 č. j. 261 EC 280/2011-44 se zjišťuje, že v právní věci žalobce Bc. Miloslava Krátkého proti žalované Haně Miklíkové se žalobce domáhal zaplacení částky 5 854,40 Kč s příslušenstvím z důvodu uzavření smlouvy ze dne 1. 3. 2011 č. 739259622, kterou bylo stěžovatelce umožněno po dobu dvou let využívat systém sousedské.služby.cz, dostupný na síti internet s nabídkou a poptávkou po drobných službách a činnostech, za částku 4 800,- Kč, přičemž jí měla být poskytnuta sleva v případě včasného zaplacení sjednaných splátek. Stěžovatelka sice službu umožňující inzerovat drobné činnosti či služby využila, smluvenou cenu služby ani po obdržení upomínky žalobce nezaplatila.

Protože stěžovatelka nedodržela smluvní podmínky, dospěl Městský soud v Brně k závěru, že žaloba byla podána důvodně.

III.

Ústavní soud dříve, než se může zabývat meritem projednávané věci, vždy zkoumá, zda byly splněny podmínky a předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu") pro projednávání předmětné ústavní stížnosti.

V posuzované věci podmínky přípustnosti nejsou splněny, neboť stěžovatelka nevyčerpala před podáním ústavní stížnosti všechny procesní prostředky k ochraně jejích práv, které měla k dispozici.

Předmětnou ústavní stížnost považuje stěžovatelka za včas podanou a přípustnou, neboť proti napadenému rozsudku nebylo odvolání přípustné a napadený rozsudek jí prý byl "řádně" doručen až v průběhu exekučního řízení dne 27. 4. 20l5.

S tvrzením stěžovatelky o přípustnosti ústavní stížnosti nelze souhlasit, neboť stěžovatelka zcela přehlíží, že k nápravě procesních vad, které stěžovatelka v ústavní stížnosti zdůrazňuje, slouží žaloba pro zmatečnost (viz § 229 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů). Jestliže tedy stěžovatelka tvrdí, že napadené rozhodnutí a postup soudu, který na napadeném rozhodnutí vyznačil nesprávně doložku právní moci a vykonatelnost předmětného rozhodnutí, je závažným porušením jejích procesních práv a základních procesních principů, bylo povinností stěžovatelky vyčerpat před podáním ústavní stížnosti tento procesní prostředek, ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Posouzení otázky řádného doručení napadeného rozhodnutí je předmětem dokazování v řízení před obecnými soudy, nikoliv rozhodování o otázkách ústavnosti napadeného rozhodnutí.

V projednávané věci Ústavní soud rovněž neshledal naplnění podmínek ustanovení § 75 odst. 2 zákona o Ústavním soudu.

Závěrem je Ústavní soud nucen konstatovat, že předmětem řízení před obecnými soudy byla žalovaná částka ve výši 5 854,40 Kč, tedy částka, proti které ve smyslu ustanovení § 202 odst. 2 o. s. ř. není odvolání přípustné, neboť jde o částku tzv. bagatelní. Již tato skutečnost by sama o sobě zakládala dostatečný důvod pro posouzení ústavní stížnosti jako zjevně neopodstatněné, neprovázejí-li posuzovaný případ mimořádné okolnosti, které ho z hlediska ústavnosti činí významným (viz např. nález ze dne 10. 4. 2014 sp. zn. III. ÚS 3725/13, usnesení ze dne 25. 11. 2010 sp. zn. III. ÚS 2525/10, všechna dostupná na http://nalus.usoud.cz). Existence takových mimořádných okolností v posuzované věci doložena nebyla.

Ústavní soud proto z výše vyložených důvodů ústavní stížnost odmítl podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu, neboť jde o návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru