Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 189/01Nález ÚS ze dne 01.11.2001K povinnosti soudu uvědomit účastníky řízení o změně místa jednání

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na soudní přezkum rozhodnutí orgánu veřejné správy
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý pr... více
Věcný rejstříkprocesní postup
soud/odročení jednání
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 166/24 SbNU 233
EcliECLI:CZ:US:2001:3.US.189.01
Datum podání28.03.2001
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.2, čl. 37 odst.3, čl. 38 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 119 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 189/01 ze dne 1. 11. 2001

N 166/24 SbNU 233

K povinnosti soudu uvědomit účastníky řízení o změně místa jednání

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 1. listopadu 2001 v ústním jednání

a v senátě, ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky A. K., za

účasti vedlejšího účastníka Okresního úřadu v Mladé Boleslavi,

referátu regionálního rozvoje, proti rozsudku Krajského soudu

v Praze ze dne 10. listopadu 2000, sp. zn. 44 Ca 94/2000, společně

s návrhem na vydání usnesení o předběžném opatření, takto:

Rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu 2000,

sp. zn. 44 Ca 94/2000, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, §

34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadla stěžovatelka

pravomocný rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 10. listopadu

2000 (44 Ca 94/2000-45), a tvrdila, že tímto rozhodnutím obecného

soudu, jímž byla zamítnuta její žaloba proti rozhodnutí správního

orgánu (Okresního úřadu v Mladé Boleslavi, referátu regionálního

rozvoje, oddělení územního plánování a stavebního úřadu, ze dne

4. května 2000 - VÚP 219/330/2000), kterým bylo potvrzeno

rozhodnutí Městského úřadu v Mladé Boleslavi, stavebního odboru,

ze dne 24. ledna 2000 (OSt. 2338-4318/99), zamítající návrh

stěžovatelky na vyvlastnění práva odpovídajícího věcnému břemeni

[právu jízdy vlastníka stp. č. 66 a parc. č. 98/1 v k. ú. K.

(stěžovatelky) přes pozemek parc. č. 568/14 v k. ú. K.

- a povinnost vlastníka pozemku č. 568 trpět výkon tohoto práva],

bylo porušeno její ústavně zaručené právo na soudní ochranu (čl.

36 Listiny základních práv a svobod), a to tím, že správní orgány

řádně nezdůvodnily "závěr o neexistenci podmínek (veřejného zájmu)

pro nucené omezení vlastnického práva", zejména, jestliže ani ze

správního rozhodnutí II. stupně "není zřejmé, z jakých podkladů

bylo vycházeno při rozhodování v rámci odvolacího řízení a poté

zřejmě i řízení soudního".

Obecnému soudu stěžovatelka pochybení v meritu věci vytkla,

že dne 31. října 2000 odročil ústní jednání na den 10. listopad

2000 ve 13.00 hod. do budovy A, místnosti č. 1 soudu, nicméně, že

jednání - aniž by na změnu jednací síně upozornil - provedl

v jiné místnosti (č. 5 přízemí budovy E), jak následně zjistil

její právní zástupce. Stěžovatelka tvrdila, že jí tak bylo

znemožněno vyjádřit se k tvrzení vedlejšího účastníka, dle něhož

"může parkovat u domu čp. 55".

Stěžovatelka proto navrhla zrušení ústavní stížností

napadeného rozhodnutí, jak vpředu je označeno, a zároveň navrhla

odklad jeho vykonatelnosti.

Krajský soud v Praze, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost

směřuje, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona), jako

účastník řízení, vyjádřil podáním předsedkyně senátu, z něhož

napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona), a to tak, že

jednak odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí, jednak uvedl,

že ve věci proběhlo dne 31. října 2000 v jednací síni č. 1, I.

poschodí, budova A, ústní jednání, které bylo odročeno na den 10.

listopad 2000 ve 13.00 hod. Obecný soud ve svém vyjádření

připustil, že odročené jednání se konalo v jiné jednací síni (č.

dveří 5, přízemí budovy E) a že tato změna nebyla při odročení

jednání účastnici řízení sdělena. Vzhledem k tomu, že při tomto

odročeném jednání bylo jen čteno rozhodnutí Obvodního soudu pro

Prahu 6 ze dne 11. května 1993 a rozhodnutí Státního notářství pro

Prahu 1 ze dne 27. srpna 1996, tedy listin, které stěžovatelka

sama předložila, a jejichž obsah jí byl znám, nebyla stěžovatelka

na svých právech nikterak krácena.

Vedlejší účastník řízení, Okresní úřad v Mladé Boleslavi,

referát regionálního rozvoje, oddělení územního plánování

a stavebního úřadu, se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil tak, že

pozemek stěžovatelky je přístupný ze dvou stran z veřejné

komunikace, takže navrhovaným vyvlastněním pozemku by k jejímu

pozemku vznikl přístup třetí, což doložil připojením šesti

fotografií zobrazujících přístupové cesty k pozemku a domu

stěžovatelky s jejich podrobným popisem.

Vedlejší účastník setrval proto na správnosti svého

rozhodnutí ze dne 4. května 2000 (VÚP 219/330/2000) a navrhl, aby

Ústavní soud rozsudek Krajského soudu v Praze nerušil.

Ústavní stížnost je důvodná.

Podle protokolu o ústním jednání před Krajským soudem

v Praze ze dne 31. října 2000 (č. l. 33 připojeného spisu

Krajského soudu v Praze) bylo jednání odročeno "za účelem

předložení rozhodnutí o nabytí dědictví k předmětným nemovitostem,

a to na den 10. listopad 2000 ve 13.00 hodin s tím, že termín

jednání účastníci vzali na vědomí" a že proto k němu nebudou již

písemně obesláni.

Z protokolu o ústním jednání ze dne 10. listopadu 2000 (č. l.

42 spisu obecného soudu) je patrno, že tohoto jednání, které se

však konalo v jiné jednací síni (č. 5 přízemí v budově E)

a v němž po zopakování dosavadních výsledků řízení bylo dokazování

doplněno [přečtením rozhodnutí Obvodního soudu pro Prahu 6 ze dne

11. května 1993 a rozhodnutí Státního notářství pro Prahu 1 ze dne

27. srpna 1996, jakož i (patrně) konstatováním fotografií

předložených žalovaným], se žalobkyně (stěžovatelka) ani její

právní zástupce nezúčastnili. Ze spisu není však patrno, že by

o změně jednací síně obecný soud účastníky řízení uvědomil.

Vzhledem k těmto skutečnostem nelze upřít důvodnost

stěžovatelčině tvrzení, že ústního jednání dne 10. listopadu

2000, v němž její věc skončila (zamítavým) rozsudkem, se

nezúčastnila - ačkoli byla na soudě přítomna - jen proto, že

o změně jednací síně nebyli ani ona ani její zástupce včas

vyrozuměni.

Ústavně zaručené právo na soudní ochranu (hlava pátá Listiny

základních práv a svobod) váže - mimo jiné - obecné soudy k tomu,

aby ve svém řízení dbaly (zákonem) stanoveného postupu (čl. 36

odst. 1 Listiny základních práv a svobod) a dále, aby účastníkům

řízení umožnily účast na něm, a to tak, aby v něm mohli uplatnit

všechna procesní práva, která jim zákon pro ta která řízení

poskytuje (čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod); pod

těmito ústavními aspekty je nutno procesnímu předpisu stran

termínu odročením jednání (§ 119 odst. 1 o. s. ř.) rozumět tak, že

účastníci řízení musí být řádně a včas uvědoměni nejen o datu

a době nařízeného jednání, ale také o místě, kde se jednání má

konat, a to tak, aby ani o něm nemohly vzniknout pochybnosti.

Je-li obecný soud (jiný orgán veřejné moci) poté, co jednání

nařídil, nucen provést změnu místa (jednací síně), kde se má

jednání v určeném čase konat, je jeho povinností účastníky řízení

na tuto změnu vhodným způsobem (kupř. vývěskou na původně určeném

místě) upozornit.

Z důvodů takto rozvedených jeví se ve stěžovatelčině věci

postup Krajského soudu v Praze, jímž u ústního jednání dne 10.

listopadu 2000 obecný soud stěžovatelku (jejího právního zástupce)

zkrátil na jejich procesních právech (§ 119a odst. 2, § 123 o. s.

ř.), a jímž současně ohrozil ústavně chráněnou rovnost účastníků

řízení (čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod), jako

nesouladný s ústavně zaručeným právem na soudní ochranu, a proto

ani rozhodnutí vydané v takto ústavně vadném řízení před kritérií

ústavnosti neobstojí; Ústavnímu soudu proto nezbylo než je jako

takové z podnětu důvodné ústavní stížnosti zrušit [§ 82 odst. 1,

2 písm. a), odst. 3 písm. a) zákona], aniž by se však přitom

jakkoli zabýval vlastním meritem věci, případně aby pro jeho

povahu a pro povahu svých rozhodovacích důvodů shledal nutnost

vyhovět stěžovatelčině návrhu na vydání předběžného opatření, jímž

by vykonatelnost stěžovatelkou napadeného rozhodnutí obecného

soudu měla být odložena, když jinak vývody účastníka řízení se

odkazují na rozhodovací důvody vyložené v odůvodnění tohoto

nálezu.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 1. 11. 2001

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru