Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 185/96Usnesení ÚS ze dne 11.11.1996

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1996:3.US.185.96
Datum podání08.07.1996

přidejte vlastní popisek

III.ÚS 185/96 ze dne 11. 11. 1996

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 185/96 ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud ČR rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele OS., proti výstavbě firmy R., zastoupeného H.Š., právně zastoupeného advokátem JUDr. P.K., proti rozsudku Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 7. 5. 1996, sp. zn. 10 Ca 48/96, mimo ústní jednání dne 11. 11. 1996 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 4. 7. 1996, označeným jako "ústavní stížnost" proti pravomocnému rozhodnutí Krajského soudu v Českých Budějovicích ve věci sp. zn. 10 Ca 48/96, napadl stěžovatel pravomocné rozhodnutí obecného soudu, který rozhodoval v rámci přezkoumání správního rozhodnutí soudem o přezkoumání rozhodnutí správního orgánu - O.ú. v B., ze dne 15. 11. 1996, č. j. VÚP 1463/95-An, a rozhodl tak, že žalobu na. přezkoumání citovaného rozhodnutí zamítl. Z podání stěžovatele nebylo patrno, zda tento má procesní způsobilost pro řízení před Ústavním soudem ČR, proto byl dopisem ze dne 6. 9. 1996

1

III. ÚS 185/96

stěžovatel vyzván k předložení stanov s vyznačením dne registrace Ministerstvem vnitra ČR v souladu s ust. § 9 odst. 1 zák. č. 83/1990 Sb. Dne 27. 9. 1996 stěžovatel pak předložil stanovy OS registrované Ministerstvem vnitra ČR dne 23. 6. 1994 a v souladu s ust. zák. č. 83/1990 Sb. je tedy právnickou osobou a má způsobilost být účastníkem řízení před Ústavním soudem. Ve své ústavní stížnosti pak stěžovatel napadá již citované rozhodnutí orgánu veřejné moci s odůvodněním, že tímto rozhodnutím bylo porušeno jeho základní právo a svoboda zakotvené v čl. 11 odst. 3, čl. 35 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod, zejména čl. 36 Listiny základních práv a svobod. Porušení pak spatřuje stěžovatel v tom, že Krajský soud v Českých Budějovicích zaujal ve věci nesprávný právní názor a v důsledku tohoto právního názoru nevyhověl žalobě stěžovatele a nezrušil rozhodnutí správního orgánu, proti kterému jeho žaloba směřovala. Dále se pak stěžovatel ve své ústavní stížnosti zabývá polemikou s právními názory krajského soudu a uvádí argumenty na podporu svého tvrzení.

Ústavní soud se předně zabýval otázkou, zda ústavní stížnost je podána osobou oprávněnou k takovémuto jednání za právnickou osobu, jíž je stěžovatel v souladu se zákonem č. 83/1990 Sb. Z předložených stanov stěžovatele bylo zjištěno, že oprávnění jednat za stěžovatele přísluší předsedovi výboru a zároveň, tedy kumulativně, libovolným dvěma členům výboru OS; shodným způsobem se děje podepisování písemností za OS. V souladu s ust. § 13 odst. 2 obch. z., tedy za stěžovatele jako právnickou osobu jsou oprávněni jednat tři členové - stěžovatelé, kdy jeden z nich musí být předsedou OS a následně dva členové tohoto sdružení. Tato podmínka rovněž musí být splněna pro písemnou formu právního úkonu, čímž nepochybně je podání ústavní stížnosti Ústavnímu soudu.

Ze samotné ústavní stížnosti je pak patrno, že stěžovatel, tj. OS., proti výstavbě firmy R., je zastoupeno toliko paní H.Š., aniž by bylo zřejmé, zda se jedná

2

III. ÚS 185/96

o předsedu výboru stěžovatele nebo pouhého člena OS, nicméně i tak je nepochybné, že posuzované podání nesplňuje nezbytné náležitosti právního úkonu za stěžovatele, který by byl způsobilý vyvolat účinky s tímto právním úkonem spojované, řečeno jinak, návrh stěžovatele (ústavní stížnost) nesplňuje náležitosti návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem ČR, neboť není podáno osobami oprávněnými jednat za stěžovatele jako právnickou osobu. Jde tedy o návrh podaný někým zjevně neoprávněným, a proto nezbylo než rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb.].

Závěrem sluší dodat, že ani ústavní stížnost jako taková, i kdyby byla podána osobou oprávněnou k jejímu podání, by nebyla ústavní stížností opodstatněnou, neboť stěžovatel ve své ústavní stížnosti vede pouhou polemiku s právními závěry obecného soudu a Ústavní soud ve své četné judikatuře již dříve vyložil, za jakých okolností je oprávněn zasahovat do činnosti soudů obecných; opakovaně vyloženým důvodům takové interence však posuzovaná ústavní stížnost, bez ohledu na formální vady již zmíněné, nevyhovuje, a proto i z tohoto důvodu by nezbylo než rozhodnout o ní odmítavým výrokem.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 11. 11. 1996

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR

3

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru