Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 184/11 #1Usnesení ÚS ze dne 21.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo ... více
Věcný rejstříkSprávní soudnictví
Pracovní poměr
správní rozhodnutí
zaměstnanec
Pojištění
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.184.11.1
Datum podání18.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

54/1956 Sb., § 2 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 184/11 ze dne 21. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 21. dubna 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Ing. R. R., zastoupeného Mgr. Marcelou Horákovou, advokátkou se sídlem Riegrova 12, Olomouc, o ústavní stížnosti proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 9. prosince 2010 č. j. 3 Ads 119/2010-58 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 26. října 2009 č. j. 43 Cad 118/2007-30, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti, který po odstranění vad splňoval formální podmínky stanovené zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a odst. 6, § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů], stěžovatel napadl v záhlaví označená rozhodnutí obecných soudů.

Tyto rozsudky byly vydány ke kasační stížnosti a správní žalobě, jíž stěžovatel napadl rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení - Regionálního referátu rozhodovací činnosti se sídlem Ostrava, Zelená 3158/34a, ze dne 15. června 2007 č. j. 3413/6312/214/07-On, kterým označený odvolací orgán potvrdil rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Olomouci ze dne 3. dubna 2007 č. j. 32291/010/6312/39/06/NP/PP/HJ.

Citovanými rozhodnutími správní orgány rozhodly, že stěžovatel nebyl dle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců, ve znění pro posouzení věci rozhodném, a to v době od 23. února 2006 do 6. září 2006, účasten nemocenského pojištění jako zaměstnanec v pracovním poměru u společnosti CORICO Olomouc, s. r. o. Svůj závěr opřely o konstatování, že mezi touto společností, jejímž jednatelem byl stěžovatel, a stěžovatelem jakožto ředitelem této společnosti nevznikl pracovní poměr a v důsledku toho ani pojistný poměr. Jak uvedl posléze i Krajský soud v Ostravě v odůvodnění rozsudku, náplní pracovního poměru ředitele totiž nemůže být výkon činnosti statutárního orgánu společnosti s ručením omezeným. Pracovní poměr tudíž nevznikne, ledaže by pracovní náplň ředitele nebyla shodná s činností jednatele, a tedy se jednalo o jiný druh práce, což v případě stěžovatele nebylo prokázáno. Tento závěr opřely obecné soudy i o judikaturu Nejvyššího soudu (usnesení sp. zn. 21 Cdo 963/2002, 21 Cdo 737/2004).

Stěžovatel tvrdil, že předmětnými rozsudky došlo k porušení jeho ústavně zaručených základních práv obsažených v čl. 26 odst. 1, 3 Listiny základních práv a svobod, a to "nesprávnou interpretací a aplikací právního předpisu". Aniž by tuto nesprávnou interpretaci a aplikaci jakkoliv blíže specifikoval, (pouze) pro toto své tvrzení se domáhal, aby Ústavní soud v záhlaví označená rozhodnutí nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Předně je zapotřebí uvést, že zákonem požadované povinné zastoupení v řízení o ústavní stížnosti (§ 30 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů) nesplnilo v posuzované věci svůj účel. Kromě výtek obecně formulovaných v podobě, jak uvedeny, stěžovatel nekonfrontuje rozhodovací důvody obecných soudů žádnými konkrétními argumentačními tvrzeními (k povinnosti tvrzení v řízení o ústavní stížnosti srov. kupř. nálezy sp. zn. IV. ÚS 188/04, IV. ÚS 430/05).

Ústavní soud uzavírá pro uvedené pouze stručně, že úvahy obecných soudů jsou ústavně souladným, tj. zákonu odpovídajícím a logicky přezkoumatelným způsobem odůvodněny. Nutno zdůraznit především, že stěžovatel v průběhu řízení nepředložil konkrétní právně významná skutková tvrzení, jsoucí z povahy věci (co do jejich rozsahu a obsahu) toliko v jeho dispozici, jakož v této souvislosti ani důkazy na podporu (skutkového) závěru, že jeho výkon funkce jednatele byl v daném případě obsahově odlišný s výkonem funkce ředitele, a to (před správními orgány) navzdory právům a povinnostem plynoucím z ustanovení § 50 odst. 2 a § 52, resp. omezení zakotvenému v § 82 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů. Neučinil tak (bez ohledu na to, jaké by z toho plynuly zákonné důsledky) následně v řízení před Krajským soudem v Ostravě, ani Nejvyšším správním soudem.

Jelikož stěžovatel zásah do svých ústavně zaručených práv neprokázal, byla ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků odmítnuta [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. dubna 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru