Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 183/04Usnesení ÚS ze dne 13.05.2004

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdítě
Výživné
EcliECLI:CZ:US:2004:3.US.183.04
Datum podání24.03.2004
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 32

94/1963 Sb., § 96


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 183/04 ze dne 13. 5. 2004

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 183/04

Ústavní soud rozhodl dne 13. května 2004 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy JUDr. Jiřího Muchy, soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Jana Musila ve věci navrhovatele J. Č. zastoupeného JUDr. M. Z. advokátem o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 13. listopadu 2003 sp. zn. 54 Co 219/2003, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označeného rozhodnutí, jímž byl změněn rozsudek soudu I. stupně o zvýšení výživného pro nezletilé děti a o povinnosti uhradit dlužné zvýšené výživné. Uvedl, že není v jeho možnostech zvýšené výživné platit a není také schopen uhradit vyčíslený dluh na zvýšeném výživném ve lhůtě stanovené odvolacím soudem, poukázal na svou finanční situaci, tj. na to, že je odkázán na invalidní důchod. Současně vyčíslil, jakých průměrných výdělků dosahovala a dosahuje matka dětí a jakou finanční částku odstupného obdržela v souvislosti s odchodem od ČSAD Ivančice, kde pracovala. Vyslovil přesvědčení, že soudy neučinily potřebná skutková zjištění o příjmech matky, nepřihlédly k tomu, že jeho důchod dosahoval v době od 1. února 1999 do 13. listopadu 2003 částek od 6.383,- Kč do 8.104,- Kč měsíčně, z tohoto jediného příjmu plní vyživovací povinnost celkem ke třem dětem, a proto se rozhodnutím soudu cítí dotčen v právech zakotvených v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i v čl. 1 Ústavy České republiky.

Z obsahu stížností napadeného rozsudku a rozsudku Okresníhosoudu Brno-venkov ze dne 4. března 2003 č. j. P 222/95-168 bylo zjištěno, že k návrhu matky soud změnil rozhodnutí o výši vyživovací povinnosti otce, vymezené dne 26. června 1996 ve věci sp. zn. 8 C 900/95 částkou 600,- Kč pro nezl. M. a částkou 500,- Kč pro nezl. M. Odvolací soud na základě opětovného odvolání otce proti zvýšení výživného přezkoumal rozsudek soudu I. stupně a po doplnění dokazování jej změnil tak, že výživné, které byl otec povinen platit na nezletilou M. zvýšil od 1. ledna 2000 na 700,- Kč měsíčně a od 1. ledna 2003 na 800,- Kč měsíčně, výživné pro nezletilého M. pak od uvedené doby na 600,- Kč a 700,- Kč měsíčně. V odůvodnění rozsudku se Krajský soud v Brně vypořádal se všemi odvolacími námitkami stěžovatele a s poukazem na ustanovení § 85 odst. 2 a 3, § 96 odst. 1, § 98 odst. 1 a § 99 odst. 1 zákona o rodině vyčerpávajícím způsobem vyložil, o která skutková zjištění své rozhodnutí opřel. Opodstatněně konstatoval, že zhodnocením všech provedených důkazů dospěl, pokud jde o nutnost zvýšení výživného, vpodstatě k obdobným skutkovým závěrům, jaké učinil soud I. stupně a po zjištění a zohlednění změn poměrů na straně dětí a po přihlédnutí ke změně poměrů na straně otce vyložil důvody pro zvýšení výživného od ledna 2000, tj. po uplynutí doby přesahující 3 roky od předcházející úpravy, následně pak od 1. ledna 2003 a v tomto smyslu pak výrok soudu I. stupně změnil. Pro uvedené zásah do práv, kterých se navrhovatel v ústavní stížnosti dovolává, zjištěn nebyl. Pokud stěžovatel poukazuje na změnu lhůty pro splacení dlužného zvýšeného výživného, nutno uvést, že o zvýšení výživného bylo zahájeno řízení již v červenci 2000, na možnost tohoto zvýšení se mohl otec připravovat a pokud tak nečinil v průběhu následujících tří let, nelze po oprávněných spravedlivě žádat, aby na prostředky, které mají sloužit k úhradě jejich potřeb, čekali déle, než určil po odvolání otce soud II. stupně. Na odůvodnění rozsudku odvolacího soudu lze v dalším odkázat.

Pro výše učiněná zjištění byl návrh jako zjevně neopodstatněný v souladu s § 43 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, odmítnut.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 13. května 2004

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru