Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1795/10 #1Usnesení ÚS ze dne 16.07.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
SOUD - OS Havlíčkův Brod
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.1795.10.1
Datum podání22.06.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 2 odst.6, § 2 odst.5


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1795/10 ze dne 16. 7. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 16. července 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy, soudců Pavla Holländera a Miloslava Výborného, ve věci navrhovatele Ing. J. B., zastoupeného JUDr. Jiřím Slezákem, advokátem se sídlem Ulrichovo náměstí 737, 500 02 Hradec Králové, o ústavní stížnosti proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové, pobočky v Pardubicích, ze dne 31. března 2010 č. j. 14 To 35/2010-1401 a rozsudku Okresního soudu v Havlíčkově Brodě ze dne 10. prosince 2009 č. j. 1 T 5/2009-1377, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou, jakož i z pohledu ostatních zákonných náležitostí formálně bezvadnou ústavní stížností stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů (vydaná v jeho trestní věci) s tvrzením, že jimi bylo porušeno jeho ústavně zaručené základní právo na spravedlivý proces, zakotvené v čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Porušení tohoto práva stěžovatel spatřoval (s poukazem na blíže rozvedené důvody) v hodnocení důkazů ze strany obecných soudů, a to při současném tvrzení, dle něhož z provedených důkazů nelze usuzovat na jimi vyvozené skutkové závěry, pročež má stěžovatel za to, že měly postupovat při svých úvahách v souladu se zásadou in dubio pro reo. Proto se domáhal, aby Ústavní soud napadená rozhodnutí obecných soudů nálezem zrušil.

Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů].

Z dnes již ustálené judikatury se podává, že Ústavní soud se necítí být, to z důvodu ex constitutione daných mezemi ústavněprávního přezkumu [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy ČR], oprávněn (pohledem "další odvolací instance") přehodnocovat obecnými soudy učiněné hodnocení ve věci provedených důkazů. Do těchto myšlenkových operací, resp. jejich konečného výsledku v podobě od nich odvislého konkrétního rozhodnutí zasahuje pouze potud, pokud zjistí extrémní exces při realizaci důkazního procesu, spočívající v racionálně neobhajitelném úsudku těchto orgánů o relaci mezi provedenými důkazy a z nich vyvozenými skutkovými zjištěními (srov. kupř. nálezy ve věcech sp. zn. III. ÚS 84/94, III. ÚS 166/95, II. ÚS 182/02, II. ÚS 539/02, I. ÚS 585/04, II. ÚS 566/06 a další).

Tento případ ve věci stěžovatele shledán nebyl; ba naopak skutkové závěry obecnými soudy učiněné (ohledně jeho jednání) jsou v rámci vázanosti pravidly logiky řádně odůvodněny, mají kontextuální přesvědčivost a nevykazují mezery. Obecné soudy náležitě reagovaly i na všechny námitky obsažené v ústavní stížnosti, v důsledku čehož lze pro stručnost na obsah odůvodnění napadených rozsudků odkázat. Toliko pro úplnost Ústavní soud v návaznosti na uvedené pouze dodává, že oproti tvrzením uváděným stěžovatelem v ústavní stížností se obecné soudy zabývaly jeho případnou motivací, odvolací soud reagoval na námitku nelogičnosti zjištění "když kromě případů snížení příjmů, docházelo také ke zvýšení příjmů", že výrok o vině se zdaleka neopírá o jediný důkaz a dle stěžovatele nezohledněné tvrzení znalkyně o 15% možnosti chyb příslušného počítačového programu odvolací soud s poukazem na posouzení kontextuální rovněž zcela důvodně odmítl.

Za těchto okolností se úvahy nalézacího i odvolacího soudu, reflektující dosah maximy volného hodnocení důkazů, pohybují v mezích mantinelů plynoucích ze zásady nezávislosti soudního rozhodování ve smyslu čl. 82 odst. 1 Ústavy ČR. Pro absenci svých pochybností neměly potom obecné soudy důvod postupovat v souladu se stěžovatelem ke zvážení předkládanou zásadou in dubio pro reo.

Vycházeje z tohoto posouzení stížnostních námitek Ústavní soud stížnost pro zjevnou neopodstatněnost mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 16. července 2010

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru