Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1786/10 #1Usnesení ÚS ze dne 24.08.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Kráklové - pobočka Pardubice
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/žaloba pro zmatečnost
Věcný rejstříkžaloba/pro zmatečnost
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.1786.10.1
Datum podání21.06.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 229 odst.4


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1786/10 ze dne 24. 8. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelů 1. Mgr. L. M. a 2. E. M., obou zastoupených Mgr. Josefem Smutným, advokátem v Pardubicích, tř. Míru 66, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2010 č. j. 18 Co 562/2009-152, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 21. 6. 2010, doplněnou dne 27. 7. 2010, se stěžovatelé domáhají zrušení usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 25. 2. 2010 č. j. 18 Co 562/2009-152. Dle stěžovatelů bylo porušeno jejich ústavně zaručené právo na spravedlivý proces dle čl. 90 Ústavy a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina".

Ústavní soud nejprve zkoumal, zda podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti a předpoklady jejího meritorního projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), přičemž dospěl k závěru, že návrh stěžovatelů je nepřípustný.

Z kopie napadeného usnesení se podává, že stěžovatelé dne 8. 10. 2009 podali odvolání proti rozhodnutí Státního notářství v Pardubicích ze dne 22. 7. 1966 sp. zn. D 723/65. Tvrdili, že dědické rozhodnutí není pravomocné, neboť nikdy nebylo doručeno jejich právnímu předchůdci (účastníku dědického řízení). Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích usnesením ze dne 25. 2. 2010 č. j. 18 Co 562/2009-152 jejich odvolání zamítl pro opožděnost dle § 218 odst. 1 písm. a) občanského soudního řádu ve znění do 31. 12. 1991.

Podle § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu); to neplatí pro mimořádný opravný prostředek, který orgán, jenž o něm rozhoduje, může odmítnout jako nepřípustný z důvodů závisejících na jeho uvážení (§ 72 odst. 4 zákona o Ústavním soudu).

Stěžovatelé ústavní stížností napadají usnesení odvolacího soudu, kterým bylo "zamítnuto" jejich odvolání z důvodu opožděnosti. Pro takové případy poskytuje právní řád České republiky procesní prostředek ochrany práv, kterým je žaloba pro zmatečnost dle § 229 odst. 4 občanského soudního řádu. Jedná se o mimořádný opravný prostředek, který nespadá pod výjimku uvedenou v § 75 odst. 1 (za středníkem) zákona o Ústavním soudu, tedy rozhodnutí o tomto opravném prostředku nezávisí na uvážení soudu.

Přestože krajský soud v odvolacím řízení (dědickém) aplikoval právní úpravu občanského soudního řádu v příslušném (dřívějším) znění (a to pro posouzení zastoupení v dědickém řízení a nabytí právní moci dědického rozhodnutí, a pro svůj postup při formulování výroku napadeného usnesení), a odvolání pro opožděnost "zamítl" a nikoliv "odmítl" (jak to v případě opožděnosti odvolání stanoví právní úprava od 1. 1. 2001), není zde důvodu, aby stěžovatelům byla upírána možnost podání prostředku ochrany - žaloby pro zmatečnost, jež byla zavedena do občanského soudního řádu od 1. 1. 2001 a jež by umožnila stěžovatelům domáhat se svých práv a obecnému soudu důkladně se zabývat a provést dokazování k stěžovateli namítaným skutečnostem. Žalobu pro zmatečnost je možno podat, mimo jiné, proti pravomocnému usnesení odvolacího soudu, kterým bylo "odmítnuto" odvolání; jde tedy dle výslovné právní úpravy od 1. 1. 2001 občanského soudního řádu také o případ "odmítnutého" opožděného odvolání dle § 218a občanského soudního řádu. Ústavní soud má za to, že skutečnost, že u opožděného odvolání soudy do 31. 12. 2000 vyslovovaly "zamítnutí" [dle § 218 odst. 1 písm.a) o. s. ř.] namísto "odmítnutí", nemění nic na podstatě, že jde o neprojednání odvolání pro opožděnost.

Vzhledem k tomu, že Ústavní soud je vázán zásadou subsidiarity (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a principem minimalizace zásahů do činnosti orgánů veřejné moci, a rovněž pro něj platí čl. 2 odst. 3 Ústavy a čl. 2 odst. 2 Listiny, postupoval Ústavní soud dle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost odmítl pro nepřípustnost.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. srpna 2010

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru