Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1735/09 #1Nález ÚS ze dne 04.03.2010K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuvyhověno
procesní - náhrada nákladů řízení - § 62
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/extrémní interpretační exces
základní ústavní principy/demokratický právní stát/zákaz retroak... více
Věcný rejstříkExekuce
výkon rozhodnutí/náklady řízení
osoba/oprávněná
retroaktivita/pravá
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 41/56 SbNU 465
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.1735.09.1
Datum vyhlášení15.03.2010
Datum podání02.07.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 89, § 129

330/2001 Sb., § 13 odst.1

347/2007 Sb.


přidejte vlastní popisek
III.ÚS 1735/09

K aplikaci exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

ABSTRAKT

Analytická právní věta

Ústavně konformní interpretace ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti a o změně dalších zákonů (exekuční řád), ve znění novely zákona č. 347/2007 Sb. účinné od 1. ledna 2008, vyžaduje, aby obecné soudy v případě, že exekuční řízení bylo zahájeno před datem účinnosti uvedené novely, postupovaly při rozhodování o náhradě nákladů exekuce podle exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007; opačný postup soudů je v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky Servisní služby, s. r. o., zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 4. 3. 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 18 Co 20/2009-20 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 Listiny. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem nebyla stěžovatelce přiznána.

Narativní část

Stěžovatelka (oprávněná) se odvolala proti výrokové části II. usnesení okresního soudu, jímž okresní soud po zastavení exekuce uložil stěžovatelce povinnost zaplatit soudnímu exekutorovi náklady exekuce. Krajský soud napadené usnesení ve výrokové části II. potvrdil jako věcně správné. V odůvodnění mimo jiné konstatoval, že okresní soud za situace, kdy novela exekučního řádu provedená zákonem č. 347/2007 Sb. neobsahuje přechodná ustanovení pro ustanovení § 89, postupoval zcela správně, jestliže aplikoval ustanovení exekučního řádu ve znění platném v době rozhodnutí, tzn. ve znění ode dne účinnosti novely (1. 1. 2008). Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala protiústavnost napadených rozhodnutí pro jejich rozpor se zásadou zákazu pravé retroaktivity.

Odůvodnění nálezu

Ústavní soud předeslal, že shodnou problematiku v právní věci téže stěžovatelky posuzoval již ve svých nálezech sp. zn. I. ÚS 1851/09, I. ÚS 969/09 a IV. ÚS 314/09. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 Ústavní soud konstatoval porušení práva na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace intertemporality, založené novelou exekučního řádu zákonem č. 347/2007 Sb., jakož i ústavně konformní interpretace § 89 exekučního řádu, ve znění platném do 31. prosince 2007, je třeba výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007.


To v konkrétním projednávaném případě znamenalo, že v případě zastavení exekuce pro nedostatek majetku na straně povinného (přičemž na straně oprávněného nelze shledat procesní zavinění za zastavení exekuce) nelze uložit úhradu nákladů exekučního řízení oprávněnému. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc.

S ohledem na výše uvedené skutečnosti dospěl Ústavní soud k závěru, že krajský soud napadeným usnesením porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny. Proto ústavní stížnosti vyhověl a napadené rozhodnutí zrušil.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Mucha. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 1735/09 ze dne 4. 3. 2010

N 41/56 SbNU 465

K aplikaci ustanovení § 89 exekučního řádu, ve znění účinném do 31. 12. 2007, na exekuční řízení zahájená v době účinnosti tohoto ustanovení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a Jana Musila - ze dne 4. března 2010 sp. zn. III. ÚS 1735/09 ve věci ústavní stížnosti Servisní služby, s. r. o., se sídlem Praha 5, Kartouzská 200/4, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 18 Co 20/2009-20, kterým bylo potvrzeno usnesení soudu prvního stupně o uložení povinnosti stěžovatelce coby oprávněné v exekučním řízení zaplatit soudní exekutorce náklady exekuce, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích jako účastníka řízení.

Výrok

I. Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích ze dne 26. 3. 2009 č. j. 18 Co 20/2009-20 se ruší.

II. Náhrada nákladů řízení před Ústavním soudem se stěžovatelce nepřiznává.

Odůvodnění:

I.

1. Ve včas podané ústavní stížnosti, která i jinak splňovala náležitosti ústavní stížnosti stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelka navrhla, aby pro porušení jejího "základního práva na právní jistotu" Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozhodnutí obecného soudu, a posléze i požádala, aby jí byla přiznána náhrada nákladů zastoupení ve smyslu § 83 zákona o Ústavním soudu.

2. Napadeným usnesením Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích potvrdil usnesení Okresního soudu v Pardubicích v (napadeném) výroku II, kterým bylo stěžovatelce (oprávněné v exekučním řízení) - s poukazem na ustanovení § 89 zákona č. 120/2001 Sb., o soudních exekutorech a exekuční činnosti (exekuční řád) a o změně dalších zákonů, ve znění zákona č. 347/2007 Sb. - uloženo zaplatit soudní exekutorce JUDr. Ingrid Švecové náklady exekuce v částce 4 165 Kč, paušálně stanovené podle § 13 odst. 1 vyhlášky č. 330/2001 Sb., o odměně a náhradách soudního exekutora, o odměně a náhradě hotových výdajů správce podniku a o podmínkách pojištění odpovědnosti za škody způsobené exekutorem, ve znění pozdějších předpisů.

3. Stěžovatelka v ústavní stížnosti namítala protiústavnost napadených rozhodnutí, již spatřovala v kolizi se zásadou zákazu pravé retroaktivity. Je názoru, že absentují-li v zákoně č. 347/2007 Sb. intertemporální ustanovení, je nutno všechna exekuční řízení zahájená před nabytím jeho účinnosti (tj. přede dnem 1. 1. 2008) posuzovat podle § 89 exekučního řádu ve znění účinném do dne 31. 12. 2007, pročež jí povinnost k náhradě hotových výdajů soudní exekutorce ukládána být neměla.

II.

4. Krajský soud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích ve vyjádření (coby účastník řízení před Ústavním soudem) odkázal na odůvodnění napadeného usnesení, v němž měl srozumitelně vyjádřit důvody svého rozhodnutí, stojícího na procesním zavinění stěžovatelky za zastavení exekuce, a současně navrhl zamítnutí ústavní stížnosti.

III.

5. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení principů ústavněprávních, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka.

6. Ústavní soud poté, co ve smyslu ustanovení § 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu získal souhlas účastníků řízení s upuštěním od ústního jednání (vedlejší účastnice V. S., v exekučním řízení povinná, se svého postavení omisivně vzdala), dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

IV.

7. Ústavní soud předesílá, že totožnou právní otázku, kterou stěžovatelka nyní otevřela, posuzoval již v jejích věcech v nálezech ze dne 29. 7. 2009 sp. zn. I. ÚS 1851/09 (N 172/54 SbNU 181), ze dne 4. 6. 2009 sp. zn. I. ÚS 969/09 (N 132/53 SbNU 665), jakož i ze dne 5. 5. 2009 sp. zn. IV. ÚS 314/09 (N 110/53 SbNU 375), přičemž v prvních dvou nálezech se tak stalo ve vztahu k rozhodnutí téhož odvolacího soudu a v případě prvním i ve vztahu k témuž soudu prvoinstančnímu. Přitom právní základna tam vyjádřených názorů byla Ústavním soudem ustavena v nálezu dřívějším, ze dne 10. 3. 2009 sp. zn. III. ÚS 455/08 (N 51/52 SbNU 511), ve věci jiných účastníků, jež implikovala hodnocení aplikace ustanovení § 89 exekučního řádu ve vztahu k jeho novele provedené zákonem č. 347/2007 Sb. rovněž.

8. V nálezu sp. zn. IV. ÚS 314/09 (a podobně v dalších výše označených) Ústavní soud konstatoval porušení práva stěžovatelky na spravedlivý proces (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, dále jen "Listina"), neboť dospěl k závěru, že z pohledu ústavně konformní interpretace důsledků založených zákonem č. 347/2007 Sb. ve vztahu k ustanovení § 89 exekučního řádu ve znění účinném do 31. prosince 2007 je "nutno pro posouzení intertemporality založené předmětnou novelou analogicky vycházet z maximy vyjádřené v ustanovení § 129 exekučního řádu a výkon rozhodnutí uskutečňovaný na základě usnesení soudu o nařízení výkonu rozhodnutí vydaného před účinností zákona č. 347/2007 Sb. posoudit dle exekučního řádu ve znění platném a účinném do 31. prosince 2007".

9. Tento závěr se plně vztahuje i na nyní projednávanou věc a je pro Ústavní soud zde závazný, neboť čl. 89 odst. 2 Ústavy dopadá i do jeho poměrů, není-li zde kvalifikovaný důvod k odchylce.

10. V podrobnostech proto postačí na shora označená rozhodnutí Ústavního soudu odkázat, neboť - nadto - jsou účastníkům známa, jelikož jim byla (v té či oné míře) adresována. V jejich světle a z dalších tam obsažených důvodů napadené rozhodnutí odvolacího soudu neobstojí, a to očividně.

11. Není od věci připomenout i tam obsažené obiter dictum, vyjádřené ve vztahu k ústavněprávní interpretaci "sporného" ustanovení § 89 exekučního řádu v novelizovaném znění; zde Ústavnísoud uvedl, že "větu druhou § 89 exekučního řádu nutno tudíž interpretovat v návaznosti na větu první předmětného ustanovení, tj. v případě zastavení exekuce pro nemajetnost povinného je povinnost oprávněného hradit paušálně určené či účelně vynaložené výdaje exekutorovi odvislá od posouzení míry jeho zavinění na zastavení exekuce".

V.

12. Řečené vede k závěru, shodnému s tím, jenž byl vysloven k předchozích řízeních, že Krajskýsoud v Hradci Králové - pobočka v Pardubicích napadenými usneseními právo stěžovatelky na spravedlivý proces, garantované čl. 36 odst. 1 Listiny, skutečně porušil. Proto podle ustanovení § 82 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ústavní stížnosti zčásti vyhověl a podle ustanovení § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové - pobočky v Pardubicích zrušil.

13. Co do návrhu, aby stěžovatelce byla přiznána náhrada nákladů zastoupení před Ústavnímsoudem, Ústavní soud podmínky formulované ustanovením § 83 zákona o Ústavním soudu neshledal, neboť dosažený výsledek řízení a její osobní poměry se nikterak významně neodlišují od srovnatelných poměrů obdobných.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru