Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1724/15 #1Usnesení ÚS ze dne 07.10.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Praha-západ
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání trestní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.1724.15.1
Datum podání09.06.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 265a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1724/15 ze dne 7. 10. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. října 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Janem Musilem ve věci návrhu J. S., bez právního zastoupení, proti rozhodnutí Krajského soudu v Praze ze dne 4. června 2015 sp. zn. 11 To 206/2015 a proti rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 21. listopadu 2014 sp. zn. 14 T 185/2014, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní soud obdržel dne 9. června 2015 podání, kterým se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí Okresního soudu Praha-západ, jímž měl být podle svých slov uznán vinným ze spáchání přečinu krádeže a odsouzen k nepodmíněnému trestu odnětí svobody v trvání dvou let. Stěžovatel napadal rovněž v záhlaví citované rozhodnutí Krajského soudu v Praze, kterým mělo být zamítnuto jeho odvolání proti jmenovanému prvostupňovému rozsudku.

Stěžovatel ve svém návrhu adresovaném Ústavnímu soudu uvedl, že obecné soudy v jeho věci porušily zákon a jednaly zaujatě, když dospěly k závěru o jeho vině, ačkoliv neměly k dispozici jediný důkaz. Také uložený trest považuje stěžovatel za nepřiměřený a přehnaný. V doplnění podání, které bylo Ústavnímu soudu doručeno dne 15. července 2015, stěžovatel dále uvedl, že státní zástupce jednající v předmětné věci byl proti němu z osobních důvodů zaujatý.

Dříve než Ústavní soud může přikročit k meritornímu projednání ústavní stížnosti, je povinen zjistit, zda návrh splňuje všechny formální náležitosti předpokládané zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

Ústavní soud zjistil, že podaný návrh nesplňuje podmínku povinného zastoupení advokátem, uvedenou v ustanovení § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a trpí i jinými vadami. Ústavní soud proto stěžovateli zaslal výzvu k odstranění vad na jím uváděnou adresu X1 a posléze na adresu X2. Ani na jednu z adres nebylo možno zásilku doručit, a tak byla doručujícím orgánem vrácena zpět Ústavnímu soudu. Okresní soud Praha - západ na dotaz Ústavního soudu sdělil, že další ze stěžovatelem uváděných adres je adresa X3. Nežli však Ústavní soud přikročil k zaslání výzvy na nově zjištěnou adresu, ze své úřední činnosti zjistil, že není naplněna ani další podmínka řízení, kterou je přípustnost ústavní stížnosti. Z toho důvodu Ústavní soud dovodil, že se další vyzývání stěžovatele k odstranění vad podání nejeví jako účelné.

Jak totiž Ústavní soud v minulosti opakovaně konstatoval, pojmovým znakem procesního institutu ústavní stížnosti je její subsidiarita, jež se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud zasahoval na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až v okamžiku, kdy ostatní orgány veřejné moci již nemají v dispozici prostředky, kterými by mohly protiústavní stav napravit (věc je pro ně uzavřena). Z výše uvedeného vyplývá, že stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických a právnických osob příslušný konkrétní orgán veřejné moci, v tomto případě obecné soudy v rámci trestního řízení, nemůže Ústavní soud do jejich postavení zasáhnout tím, že by ve věci sám rozhodl dříve než obecné soudy. Princip právního státu takové souběžné rozhodování nepřipouští.

Dle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu se posledním procesním prostředkem, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení.

Jelikož stěžovatel ve svém návrhu brojí proti odsuzujícímu rozsudku prvostupňového soudu a zamítavému rozhodnutí soudu odvolacího v trestní věci, v jejímž rámci byl stíhán jako obviněný, je nepochybné, že dalším jemu dostupným prostředkem k ochraně jeho práv v rámci obecného soudnictví je dovolání k Nejvyššímu soudu České republiky ve smyslu § 265a a násl. trestního řádu. Tento mimořádný opravný prostředek byl stěžovatel povinen využít před podáním ústavní stížnosti.

Ústavní soud zjistil, že v trestní věci vedené Okresním soudem Praha-západ pod sp. zn. 14 T 185/2014 nebylo ke dni podání ústavní stížnosti podáno dovolání. Tato skutečnost byla ověřena z veřejně dostupného elektronického systému infoSoud na portálu www.justice.cz a potvrzena telefonicky Okresním soudem Praha-západ. Ústavnímu soudu proto nezbylo než učinit závěr, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje, a jeho návrh je proto nepřípustný.

Z výše uvedených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl soudcem zpravodajem podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako návrh nepřípustný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. října 2015

Jan Musil v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru