Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 171/99Usnesení ÚS ze dne 04.05.1999

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJanů Ivana
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
Věcný rejstříkbyt/vyklizení
Nájem
EcliECLI:CZ:US:1999:3.US.171.99
Datum podání01.04.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 38 odst.2, § 706 odst.1

99/1963 Sb., § 123


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 171/99 ze dne 4. 5. 1999

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III.ÚS 171/99

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl ve věci návrhu P.Z., zastoupeného JUDr. V. M., advokátem, proti rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.10.1998, č.j. 26 Cdo 477/98-141, a proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.10.1997, č.j. 21 Co 336/97-127, a návrhu na odložení vykonatelnosti, takto:

Návrh se odmítá. Odůvodnění:

Stěžovatel se návrhem označeným jako ústavní stížnost domáhal zrušení rozsudku Nejvyššího soudu České republiky ze dne 27.10. 1998, č.j. 26 Cdo 477/98-141, a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 22.10. 1997, č j. 21 Co 336/97-127, současně podal návrh na odložení vykonatelnosti. Návrh byl podán k poštovní přepravě 31.3. 1999.

Podle § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů, přičemž tato lhůta začíná běžet dnem doručení rozhodnutí o posledním prostředku, který zákon k ochraně práva poskytuje. Ústavní soud zjistil, že v posuzované věci byl rozhodnutím o posledním opravném prostředku rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 27.10. 1998, č.j. 26 Cdo 477/98-141, který byl stěžovateli, resp. jeho právnímu zástupci doručen 22.12. 1998. Tento den se proto považuje za první den šedesátidenní lhůty a jejím posledním dnem byl 19. únor 1999. Je tedy evidentní, že ústavní stížnost byla podána po zákonem stanovené lhůtě. Jestliže se navrhovatel dovolává pravidla zakotveného v § 75 odst. 2 písm. a) zák. č. 182/1993 Sb., je nezbytné připomenout, že toto ustanovení se nedotýká běhu lhůty podle § 72 odst. 2 citovaného zákona. Ustanovení § 75 odst. 2 je třeba vykládat ve vztahu k § 75 odst. 1, tedy tak, že umožňuje Ústavnímu soudu přijmout ústavní stížnost i tehdy, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práv poskytuje. Neumožňuje tedy prominutí ani prodloužení lhůty, jejíž běh a délku upravuje kogentní ustanovení § 72 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. (např. usnesení Ústavního soudu ve věci sp. zn. IV ÚS 110/94, viz Sbírka nálezů a usnesení, svazek 2, Praha, C.H. Beck 1995, str. 255).

III.ÚS 171/99

Podle § 43 odst. 1 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavnímsoudu, soudce zpravodaj mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků návrh odmítne, je-li návrh podán po lhůtě stanovené pro jeho podání tímto zákonem. Podmínky tohoto ustanovení jsou splněny, neboť návrh byl podán po uplynutí lhůty vymezené 60 denní lhůty. Za tohoto stavu věcí nezbylo Ústavnímu soudu, než návrh podle citovaného ustanovení odmítnout.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 4.5.1999

JUDr. Ivana Janů soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru