Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1683/10 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkNáklady řízení
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.1683.10.1
Datum podání10.06.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142 odst.2, § 148 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1683/10 ze dne 30. 6. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2010 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Vladimíra Kůrky a soudců Jiřího Muchy a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele R. F., právně zastoupeného JUDr. Františkem Loskotem, CSc., advokátem AK se sídlem Československé armády 556, 500 03 Hradec Králové, proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. března 2010 č. j. 20 Co 108/2006-1376, za účasti Krajského soudu v Hradci Králové, jako účastníka řízení, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 10. června 2010, se stěžovatel domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 2. března 2010 č. j. 20 Co 108/2006-1376, a to pro porušení článku 90 a článku 95 odst. 1 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), článku 3 odst. 3, článku 11 odst. 1, článku 36 odst. 1 a článku 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhl, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové uložil povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Okresního soudu v Náchodě ze dne 22. prosince 2005 č. j. 8 C 203/2001-1228 byla žalovaným uložena povinnost společně a nerozdílně odstranit na své náklady část stavby malé vodní elektrárny, včetně studny, nářaďovny a oplocení, která se nachází na pozemcích parc. č. 543/3, 543/4 a 543/8, zapsaných na listu vlastnictví č. 1943 u Katastrálního úřadu pro Královehradecký kraj, Katastrální pracoviště Náchod pro obec a katastrální území Hronov (výrok pod bodem I. rozsudku). Dále okresní soud žalovaným uložil povinnost nahradit společně a nerozdílně náklady řízení žalobci (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatel") v částce 235 748,50 Kč (výrok pod bodem II. rozsudku). Dále okresní soud žalovaným uložil povinnost společně a nerozdílně nahradit náklady České republice, a to v částce 57 989,- Kč (výrok pod bodem III.).

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 2. března 2010 č. j. 20 Co 108/2006-1376 změnil výše uvedený rozsudek Okresního soudu v Náchodě ve výrocích pod body II. a III. o nákladech řízení tak, že a) žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení před okresním soudem, b) žalobce je povinen nahradit náklady řízení státu v částce 28 994,50 Kč, c) žalovaní jsou povinni nahradit náklady řízení státu, a to žalovaní ad 1) a ad 5) společně a nerozdílně 9 665,- Kč, žalovaní ad 2) a ad 6) společně a nerozdílně 9 665,- Kč a žalovaní ad 3) a ad 4) společně a nerozdílně 9 665,- Kč (výrok pod bodem I. rozsudku odvolacího soudu). Ve výroku pod bodem II. odvolací soud rozhodl, že ve výroku pod bodem I. se rozsudek okresního soudu potvrzuje jen s tou změnou ve lhůtě plnění tak, že ta činí dva roky od právní moci tohoto rozsudku. Ve výroku pod bodem III. odvolací soud rozhodl, že žalovaní jsou povinni zaplatit žalobci náklady odvolacího řízení, a to žalovaní ad 1) a ad 5) společně a nerozdílně 7 367,- Kč, žalovaní ad 2) a ad 6) společně a nerozdílně 7 367,- Kč a žalovaní ad 3) a ad 4) společně a nerozdílně 7 367,- Kč.

V odůvodnění svého rozhodnutí odvolací soud uvedl, že rozsudek okresního soudu změnil ve výrocích o nákladech řízení před okresním soudem, neboť poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stejný. Při tomto rozhodnutí vyšel krajský soud z toho, že žalobce v žalobě navrhoval přikázání stavby do svého vlastnictví, což nebylo možné; žalovaní navrhovali zřízení věcného břemene. V konečném důsledku byl soudem zvolen způsob vypořádání odstraněním malé vodní elektrárny. Proto při rozhodování o nákladech řízení před okresním soudem ve vztahu mezi účastníky je třeba vycházet z toho, že poměr úspěchu a neúspěchu účastníků ve věci byl stejný (ust. § 142 odst. 2 občanského soudního řádu, dále jen "o. s. ř."). Z tohoto důvodu, uvedl odvolací soud, nemá žádný z nich právo na náhradu těchto nákladů řízení. Podle ust. § 148 odst. 1 o. s. ř. má stát podle výsledku řízení proti účastníkům řízení právo na náhradu nákladů řízení, které platil, pokud u nich nejsou předpoklady pro osvobození od soudních poplatků. U žádného z účastníků předpoklady pro osvobození od placení soudních poplatků splněny nejsou, krajský soud proto podle úspěchu účastníků ve věci uložil žalobci povinnost zaplatit polovinu nákladů řízení a žalovaným rovněž uložil povinnost zaplatit státu polovinu nákladů řízení státu (každému z manželských párů jednu třetinu z této částky).

II.

V ústavní stížnosti stěžovatel nesouhlasí s tím, jak Krajský soud v Hradci Králové rozhodl o nákladech řízení před soudem prvního stupně, a to včetně nákladů řízení státu. Stěžovatel namítá, že odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu není správné a logické, neboť soud nepoměřoval úspěch či neúspěch účastníků řízení ve věci v širších souvislostech, nepřihlédl ke všem okolnostem ve věci. Stěžovatel poukazuje na to, že v řízení před soudy docházelo k průtahům, čímž došlo k porušení článku 38 odst. 2 Listiny. K těmto průtahům podle stěžovatele přispěl i odvolací soud. Stěžovatel uvádí, že v důsledku dlouhé doby trvání sporu utrpěl neodčinitelnou ztrátu, která má být nyní prohloubena další škodou spočívající v jeho povinnosti uhradit státu náklady řízení.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelem v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Ústavní soud se ve své dřívější judikatuře opakovaně zabýval rozhodováním obecných soudů o náhradě nákladů řízení a jeho reflexí z hlediska zachování práva na spravedlivý proces, a opakovaně k otázce náhrady nákladů řízení konstatoval, že tato problematika (odpovídající procesní nároky či povinnosti) zpravidla nemůže být předmětem ústavní ochrany, neboť samotný spor o náhradu nákladů řízení, i když se může citelně dotknout některého z účastníků řízení, obvykle nedosahuje intenzity zakládající porušení jejich základních práv a svobod (srov. např. sp. zn. IV. ÚS 10/98, sp. zn. II. ÚS 130/98, sp. zn. I. ÚS 30/02, sp. zn. IV. ÚS 303/02, sp. zn. III. ÚS 255/05, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Ústavní soud ve své judikatuře rovněž opakovaně konstatoval, že rozhodování o nákladech řízení před obecnými soudy je zásadně doménou obecných soudů; zobrazují se zde aspekty nezávislého soudního rozhodování. Ústavní soud není tudíž oprávněn v detailech přezkoumávat jednotlivá rozhodnutí obecných soudů o nákladech řízení (srov. např. sp. zn. I. ÚS 457/05). Otázka náhrady nákladů řízení by mohla nabýt ústavněprávní dimenzi toliko v případě extrémního vykročení z pravidel upravujících toto řízení, což by mohlo nastat v důsledku interpretace a aplikace příslušných ustanovení zákona, v nichž by byl obsažen např. prvek svévole. Případy, kdy Ústavní soud ústavní stížnost otevřel věcnému posouzení nákladů řízení, jsou výjimečné (např. sp. zn. III. ÚS 224/98, sp. zn. II. ÚS 598/2000, sp. zn. III. ÚS 727/2000, sp. zn. III. ÚS 619/2000, sp. zn. I. ÚS 633/05).

Žádné z možných pochybení však Ústavní soud v předmětné věci neshledal. Ústavní soud nezjistil ústavně nekonformní interpretaci aplikovaných procesních ustanovení, náhrady nákladů řízení se týkajících. Rozhodnutí krajského soudu nelze hodnotit jako rozhodnutí svévolné či vykazující prvky libovůle. Odvolací soud své rozhodnutí řádným a zcela přezkoumatelným způsobem odůvodnil. Napadené rozhodnutí považuje Ústavní soud za ústavně konformní.

Stěžovatel v ústavní stížnosti dále navrhl, aby Ústavní soud Krajskému soudu v Hradci Králové uložil povinnost nahradit stěžovateli náklady řízení. Pokud jde o náklady právního zastoupení, může soudce zpravodaj za podmínek uvedených v ust. § 83 odst. 1 zákona o Ústavním soudu rozhodnout, že náklady zastoupení zcela nebo z části zaplatí stát, ovšem pouze v případě, že ústavní stížnost nebyla odmítnuta. Podle ust. § 62 odst. 4 zákona o Ústavním soudu může Ústavní soud v odůvodněných případech podle výsledků řízení usnesením uložit některému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi, aby zcela nebo z části nahradil jinému účastníkovi nebo vedlejšímu účastníkovi jeho náklady řízení. V dané věci neshledal Ústavní soud důvod pro jejich přiznání, neboť takto postupuje jen ve výjimečných případech, přičemž v tomto konkrétním případě s ohledem na výsledky řízení existence takových výjimečných okolností shledána nebyla.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost a návrh na uložení povinnosti k náhradě nákladů řízení mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru