Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 166/95Nález ÚS ze dne 30.11.1995Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam2
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/rovnost v právech a důstojnosti a zákaz diskriminace
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Doručování
lhůta/procesněprávní
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 79/4 SbNU 255
EcliECLI:CZ:US:1995:3.US.166.95
Datum podání20.06.1995
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb., čl. 90, čl. 1

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

582/1991 Sb., § 104e

99/1963 Sb., § 250l, § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 166/95 ze dne 30. 11. 1995

N 79/4 SbNU 255

Soulad skutkových zjištění s provedenými důkazy jako podmínka spravedlivého procesu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl po ústním jednání dne

30. listopadu 1995, v senátě ve věci ústavní stížnosti obchodní

společnosti Š., s. r. o., o zrušení usnesení Městského soudu

v Praze ze dne 5. dubna 1995, sp. zn. 28 Ca 269/94, kterým bylo

zastaveno řízení o žalobě proti rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení ze dne 4. května 1994, čj. ČSSZ-800-St-6003/20.4,

takto:

Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna 1995, sp.

zn. 28 Ca 269/94, se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným Ústavnímu soudu České republiky ve lhůtě

stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., se stěžovatel

domáhá zrušení usnesení Městského soudu v Praze ze dne 5. dubna

1995, sp. zn. 28 Ca 269/94, kterým bylo zastaveno řízení o žalobě

proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 4.

května 1994, čj. ČSSZ-800-St-6003/20.4.

Uvedeným rozhodnutím Městského soudu v Praze se stěžovatel

cítí být dotčen na svých základních právech a svobodách,

vyplývajících z čl. 4 a 90 Ústavy České republiky. V ústavní

stížnosti se ztotožňuje se závěrem Městského soudu v Praze, podle

kterého se v případě procesního návrhu, směřujícího proti

rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, jedná o opravný

prostředek proti rozhodnutí správního orgánu (§ 250l o. s. ř., §

104e zákona č. 582/1991 Sb., ve znění pozdějších předpisů), jenž

lze podle § 250m odst. 2 o. s. ř. podat ve lhůtě třiceti dnů.

Shodně s názorem Městského soudu v Praze konstatuje, že konec

lhůty pro podání opravného prostředku k soudu v daném případě

připadl na den 14. června 1994. Pochybení soudu však spatřuje ve

skutečnosti, že jím byly nedostatečně zhodnoceny důkazy, týkající

se stanovení dne doručení opravného prostředku Městskému soudu

v Praze. V rozhodnutí soud určil datum doručení opravného

prostředku Městskému soudu v Praze dnem 26. června 1994, ačkoli

byl podle navrhovatele soudu doručen dne 6. června 1994. Na důkaz

uvedeného tvrzení uvádí, že podací razítko v podatelně Městského

soudu v Praze obsahuje údaj o datu podání 6. června 1994 a dále,

že po obdržení napadeného usnesení navrhovatel nahlédnutím do

rejstříku senátu Městského soudu v Praze 28 Ca zjistil, že žaloba

byla tomuto senátu doručena dne 8. června 1994, tj. před termínem

nabytí právní moci rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení,

a tudíž i před uplynutím zákonné lhůty k podání opravného

prostředku soudu.

Ústavní soud si podle § 42 odst. 3 a § 76 odst. 1 zákona č.

182/1993 Sb. vyžádal od Městského soudu v Praze k předmětné

ústavní stížnosti vyjádření a spis sp. zn. 28 Ca 269/94.

Ve svém vyjádření ze dne 1. listopadu 1995 JUDr. Eva Pechová,

předsedkyně senátu 28 Ca Městského soudu v Praze, akceptuje

stěžovatelovu námitku, týkající se určení data doručení opravného

prostředku Městskému soudu v Praze. Podle jejího názoru tím došlo

v dané věci skutečně k porušení práva stěžovatele na soudní

ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod),

v důsledku čehož rovněž navrhuje, aby napadené usnesení bylo

zrušeno.

II.

Podle § 48 a § 42 zákona č. 182/1993 Sb. provádí Ústavní soud

důkazy, potřebné ke zjištění skutkového stavu. Z obsahu spisu sp.

zn. 28 Ca 269/94 Ústavní soud zjistil následující skutečnosti:

Procesní návrh "Žaloba proti rozhodnutí České správy sociálního

zabezpečení" (č. l. 1) je označen otiskem razítka s textem

"Lustrum", datem 8. června 1994 a nečitelným podpisem. Obsahem č.

l. 11 je pokyn k zaslání kopie opravného prostředku odpůrci

v řízení před obecným soudem a vyžádání správního spisu čj.

ČSSZ-800-St-6003/20.4, který je datován dnem 9. 6. 1994, podepsán

nečitelným podpisem, a je opatřen údajem o vypravení originálu

tohoto dokumentu dne 14. června 1994. Rovněž je k tomuto č. l.

připojena doručenka, obsahující otisk podacího razítka České

správy sociálního zabezpečení s datem 15. června 1994.

Všechny uvedené skutečnosti byly obsaženy v soudním spise.

Jejich zjištění nevyžadovalo z tohoto důvodu vykonání dalších

důkazů.

Uvedenými zjištěními, spolu s vyjádřením Městského soudu

v Praze, má tedy Ústavní soud za prokázané datum doručení

opravného prostředku stěžovatele proti rozhodnutí České správy

sociálního zabezpečení Městskému soudu v Praze ve lhůtě, určené

v § 250m odst. 2 o. s. ř.

Městský soud v Praze v dané věci tudíž porušil svou povinnost

pečlivě přihlížet ke všemu, co vyšlo v řízení najevo, zakotvenou

v § 132 o. s. ř. Z hlediska posouzení ústavního nutno zodpovědět

otázku, zdali uvedené porušení o. s. ř. lze podřadit pod pojem

porušení principů řádného procesu, obsažených v čl. 90 Ústavy

České republiky a v čl. 36 a násl. Listiny základních práv

a svobod.

Nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje

v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci.

Procesněprávní rámec představují především principy řádného

a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 90 Ústavy České

republiky a čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod.

Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na

řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky)

a vylučujícím libovůli při rozhodování, je nezbytná návaznost mezi

skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně

jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou

právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými

zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění

soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí

považovat za stojící v rozporu s čl. 90 Ústavy České republiky

a s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (viz nález

Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 84/94). Stejně tak nutno považovat

za rozpor s principy řádného a spravedlivého procesu situaci,

jestliže v soudním rozhodování jsou skutková zjištění v extrémním

nesouladu s vykonanými důkazy.

V posuzované věci obecný soud zjištěními dospěl k závěru,

podle něhož se za prokázané datum doručení opravného prostředku

stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení

Městskému soudu v Praze považuje datum, následující po uplynutí

lhůty, určené v § 250m odst. 2 o. s. ř., což je v extrémním

nesouladu s obsahem spisu sp. zn. 28 Ca 269/94. Tímto došlo

k porušení čl. 90 Ústavy České republiky a čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod, v důsledku čehož Ústavní soud České

republiky usnesení Městskéhosoudu v Praze ze dne 5. dubna 1995,

sp. zn. 28 Ca 269/94, zrušil.

Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné.

V Brně 30. listopadu 1995

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru