Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 166/09 #1Usnesení ÚS ze dne 10.11.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo na ochranu rodičovství, rodiny a dětí /právo dítěte na rodičovskou výchovu a péči (výživu)
právo na soudní... více
Věcný rejstříkDokazování
Znalecký posudek
styk rodičů s nezletilými dětmi
výživné/pro dítě
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.166.09.1
Datum podání23.01.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 85 odst.1, § 96 odst.1, § 85 odst.2

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 166/09 ze dne 10. 11. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 10. listopadu 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti P. G., zastoupené JUDr. Janou Švestkovou, advokátkou se sídlem Nad Zlíchovem 9, 150 00 Praha 5, proti výrokům o příspěvku na výživu na nezletilé K. a E. G. a o styku otce s nezletilými dcerami rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 5. listopadu 2008 č. j. 18 Co 327/2008-696 a rozsudku Obvodního soud pro Prahu 8 ze dne 20. března 2008 č. j. P 239/2006-560, za účasti Městského soudu v Praze a Obvodního soudu pro Prahu 8, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stěžovatelka ve včas podané ústavní stížnosti (§ 72 odst. 3 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, dále jen "zákon o Ústavním soudu") a co do formálních náležitostí ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34, § 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona o Ústavním soudu] napadá rozsudek Městského soudu v Praze ze dne 5. 11. 2008 č. j. 18 Co 327/2008-696 a rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 20. 3. 2008 č. j. P 239/2006-560 v těch částech výroků, v nichž bylo rozhodnuto o výši příspěvků na výživu nezletilých K. a E. G., o podmínkách jejich úhrady, o dlužném výživném a o úpravě styku nezletilých K. a E. s jejich otcem.

Výše označené rozsudky v rozsahu napadených výroků údajně porušily právo nezletilých dcer na rodičovskou péči ve smyslu čl. 32 odst. 4 a právo na spravedlivý proces vyplývající z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"), čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"), pokud obecné soudy nepostupovaly v souladu s ustanovením § 85 a § 96 odst. 1 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o rodině") a čl. 90 Ústavy ČR. Oba obecné soudy při svém rozhodování údajně upřednostnily důkazy, které svědčí v neprospěch stěžovatelky, zatímco ty, které podle mínění stěžovatelky podporovaly správnost a věrohodnost jejích tvrzení, tyto soudy buď nesprávně interpretovaly nebo vůbec neprovedly, což mělo porušit jak podmínky vyplývající z čl. 95 odst. 1 Ústavy ČR, tak i zásady hodnocení důkazů ve smyslu § 132 o. s. ř.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti, předmětné řízení ve věci nezletilých dětí - K. a E. G., bylo zahájeno v roce 2006 k návrhu otce A. D. G., v němž se domáhal úpravy poměrů k nezletilým dcerám pro dobu do i po rozvodu manželství rodičů a úpravy svého styku s nezletilými dcerami. Stěžovatelka navrhovala stanovit výši výživného pro nezletilou K. v částce 80 000,- Kč měsíčně a pro nezletilou E. v částce 70 000,- Kč měsíčně s účinností do konce roku 2007 a s účinností od ledna 2008 pak výši výživného zvýšit na 150 000,- Kč na nezletilou K. a 140 000,- Kč na nezletilou E. s tím, že takto stanovené výživné požadovala i pro dobu po rozvodu manželství. Soud však návrhům stěžovatelky nevyhověl a otci uložil povinnost přispívat na výživné dcer nižšími částkami, než požadovala.

Stěžovatelka uváděla jako důvod požadovaného výživného pro obě nezletilé dcery "mimořádné výdělečné poměry otce nezletilých, který se od ledna 2008 stal jedním z čelných představitelů největší britské zbrojovky" a měl tedy i příjmy odpovídající jeho pracovní pozici. I když stěžovatelka navrhovala, aby otec nezletilých byl soudem vyzván k předložení patřičných dokladů, z nichž by bylo možné zjistit výši jeho aktuálních příjmů, výpisů z účtů, dokladů o výši aktuálních hypoték ve Velké Británii, listin dokládajících vlastnictví otce nezletilých k akciím a cenným papírům, soud prvního stupně jí prý nevyhověl a dokazování v tomto směru nedoplnil.

Soud prvního stupně nevyhověl rovněž návrhu stěžovatelky na úpravu styku otce s nezletilými dcerami jednou za 14 dnů v sobotu od 10 do 18 hodin v prostředí odborného pracoviště, i když soudu předložila zprávy z psychologického vyšetření PhDr. U. a zprávy PhDr. K. H., které měly prokazovat nevhodnost chování otce k dcerám a jeho "nezpůsobilost" stýkat se s nimi v rozsahu stanoveném vykonatelným předběžným opatřením. V této souvislosti stěžovatelka odkazovala na nepříznivý zdravotní stav dcer, potvrzený zprávou doc. MUDr. H. H. s diagnózami jejich chorob. Podle jejího názoru byl dosavadní vztah dcer s jejich otcem značně narušený, až "nefunkční", přičemž příčina takového stavu měla být nalezena příslušným odborníkem. Za takové odborné posouzení však stěžovatelka nepovažuje výsledek znaleckého zkoumání soudem ustanoveného znalce prof. PhDr. J. V., jehož výsledek zpochybňuje, neboť prý byl vypracován na základě "lživých údajů otce". Z tohoto důvodu stěžovatelka v průběhu odvolacího řízení navrhovala vypracování nového znaleckého posudku, výslech dcer, rodičů, obou výše jmenovaných odborníků a podání zprávy kolizního opatrovníka o jeho trestním oznámení na otce dcer, které soud odmítl pro nadbytečnost.

Výše výživného pro obě nezletilé dcery stanovená odvolacím soudem je podle mínění stěžovatelky nepřiměřená výdělkovým schopnostem a možnostem otce nezletilých dcer a jeho majetkovým poměrům; neumožňuje prý tak dcerám podílet se na životní úrovni svého otce. Stěžovatelka rovněž nesouhlasí s omezením spojeným s výběrem finančních prostředků ukládaných otcem na účtech vedených Komerční bankou a. s. ve prospěch obou dcer.

Stěžovatelka zdůrazňuje, že se oba soudy dostatečně nezabývaly a nevypořádaly s tvrzením, že otec se k dcerám chová tak, že z něj mají strach, dělá jim schválnosti a v době styku ignoruje jejich zdravotní stav, což se má odrážet na psychickém a fyzickém zdraví dětí. Stěžovatelka je přesvědčena, že oba obecné soudy založily svá rozhodnutí na nesprávných skutkových zjištěních, neboť neúplně zjistily skutkový stav věci zejména v otázce skutečného příjmu otce nezletilých dětí, jeho majetkových poměrů, příčiny špatného vztahu dcer s jejich otcem, nevypořádaly se řádně se vším, co vyšlo v průběhu řízení najevo, což prý založilo protiústavnost napadených rozhodnutí.

II.

Ústavní soud si pro posouzení důvodnosti námitek stěžovatelky vyžádal zapůjčení spisu vedeného Obvodním soudem pro Prahu 8 pod sp. zn. P 239/2006, spolu s připojeným spisem sp. zn. 30 P 95/2009, z nichž zjistil následující skutečnosti.

Dne 26. 7. 2006 podal otec nezletilých dcer soudu návrh, v němž se domáhal úpravy poměrů svých nezletilých dcer pro dobu do a po rozvodu manželství rodičů a úpravy styku se svými dětmi. Návrh odůvodnil tvrzením, že již podal návrh na rozvod manželství se stěžovatelkou a uvedl, že i když za svými dcerami od června 2006 již pravidelně necestuje z Velké Británie na víkend do České republiky, má zájem nadále rozvíjet a udržovat se svým dětmi trvalé kontakty, stěžovatelka mu však ve styku s dcerami bez její přítomnosti brání. Otec navrhoval, aby soud upravil jeho styk s dětmi tak, aby s nimi mohl trávit 2x ročně dovolenou bez přítomnosti stěžovatelky, v rozsahu dvou týdnů v létě a jednoho týdnu v zimě a možnost strávit s nimi vánoční svátky ve Velké Británii.

Rovněž stěžovatelka se domáhala úpravy poměrů nezletilých dcer a stanovení výživného. Další návrhy na vydání předběžného opatření se týkaly úpravy styku otce s nezletilými dcerami v době Vánoc a stanovení výše výživného pro obě děti (č. l. 137 a č. l. 141). Na č. l. 146 - 153 spisu je založeno předběžné opatření ze dne 6. 12. 2006 č. j. P 239/2006-146, jímž soud upravil styk otce s nezletilými dcerami vždy každou sudou sobotu v roce v době od 10.00 hod. do 16.00 hod. bez přítomnosti stěžovatelky a v době vánočních svátků dne 25. 12. 2006 s tím, že si otec děti vyzvedne a stěžovatelce je předá v místě bydliště stěžovatelky. Návrh stěžovatelky na stanovení výživného pro dcery soud zamítl. Obvodní soud pro Prahu 8 usnesením ze dne 16. 1. 2007 přibral prof. PhDr. J. V., znalce z oboru zdravotnictví - klinická psychologie, k vypracování znaleckého posudku a uložil mu mimo jiné zjistit, zda styk nezletilých dětí s otcem, popř. výchova stěžovatelky, mohou ohrozit duševní nebo fyzické zdraví dětí a posoudit vzájemný vztah dětí k oběma rodičům.

Jak vyplývá z protokolu o jednání před soudem prvního stupně ze dne 18. 1. 2007 (č. l. 213 - 216), soud vyslechl otce dětí; byl dotazován na jeho podíl na péči o děti a jeho majetkové a výdělkové poměry, stav aktiv a pasiv jeho majetku a finanční zabezpečení dětí. Na č. l. 232 je založen znalecký posudek soudem ustanoveného znalce ze dne 5. 6. 2007 z něhož se podává, že znalec u obou dětí konstatoval probíhající proces jejich odcizování otci, děti se svého otce nebojí, ale mají k němu nevyhraněný vztah, přičemž u K. se projevují ve vztahu k otci prvky negativního postoje. Důvodem tohoto procesu je podle zjištění znalce prostředí, v němž děti žijí, a které není otci příznivě nakloněno, neboť stěžovatelka se svým kritickým postojem k otci před dětmi netají. Závěrem znalec zdůraznil, že děti potřebují oba rodiče, proto doporučil upravit styk v návykovém režimu otce s dětmi v rozsahu 1x za 14 dnů v průběhu soboty a neděle bez přítomnosti matky. Na č. l. 274 je návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření, jímž by byl nově upraven styk otce s dětmi tak, že by probíhal jen v pátek v době od 14:00 hod. do 17:00 hod. za asistence Dětského centra Paprsek. Návrh soud zamítl. Na čl. 353-354 je založeno potvrzení o příjmech otce - daňové přiznání k datu 5. 4. 2007.

Stěžovatelka navrhovala, aby soud učinil dotaz ve Velké Británii na aktuální stav hypoték, a aby soud nechal vypracovat revizní znalecký posudek (č. l. 384). Otec navrhoval doplnit dokazování o přehled jeho finanční a majetkové situace. Na výzvu soudu předložil daňová přiznání za tři předcházející daňová období, údaje o zaměstnaneckých akciích a jejich hodnotě, hypotéční úvěry za dům ve Velké Británii, údaje o bytu v Praze, chalupě v Polubném a bytu rodičů stěžovatelky v Praze a výpis z účtu (č. l. 460-489). Znalec při výslechu před soudem uvedl, že děti jsou proti otci stěžovatelkou vedeny, otec jim tak byl odcizován. Důvodem je negativní vztah matky k otci dětí. U otce obdobné negativní ovlivňování dětí vůči stěžovatelce znalec nezjistil (č. l. 533-4). Znalec dále uvedl, že stěžovatelka vede děti ve vztahu k akceptaci jejího přítele jako jejich otce, což může znamenat ohrožení dětí syndromem odcizeného rodiče. Stěžovatelka navrhla doplnit dokazování výslechem svědků - svých rodičů, pohovorem s oběma nezletilými dětmi, resp. nechat vypracovat revizní znalecký posudek a nechat soudem vyžádat jako listinný důkaz novou pracovní smlouvu otce (č. l. 536). Kolizní opatrovnice dětí sdělila soudu, že po oznámení o údajném psychickém týrání dětí jejich otcem Policii ČR, byl proveden pohovor s nezl. K., přičemž nebylo zjištěno nic závadného, co by bránilo řádnému pokračování ve styku otce s dětmi.

Obvodní soud pro Prahu 8 rozsudkem ze dne 20. 3. 2008 sp. zn. P 239/2006 svěřil nezletilé děti do výchovy stěžovatelky, otci uložil povinnost přispívat na jejich výživu měsíčně částkami 30 000,- Kč (na nezl. K.) a 20 000,- Kč (na nezl. E.). Dlužné výživné za dobu od 1. 7. 2006 do 31. 3. 2008 ve výši 367 500,- Kč a 157 500,- Kč uložil zaplatit k rukám stěžovatelky ve lhůtě do 30. 6. 2008 (výrok I). Nezletilou K. a E. svěřil do výchovy stěžovatelky i pro dobu po rozvodu manželství jejich rodičů. Otci soud uložil povinnost přispívat na výživu dcer měsíčně částkami 90 000,- Kč a 70 000,- Kč s účinností od právní moci rozsudku o rozvodu manželství (výrok II). Soud upravil styk otce s dcerami v rozsahu každého sudého týdne v roce v sobotu od 10 do 18 hodin a v neděli od 10 do 17 hodin, a to pro dobu prvních dvou měsíců po právní moci rozsudku. Po uplynutí této lhůty styk soud rozšířil na dobu od soboty v sudém týdnu od 10 hodin do neděle do 17 hodin. Otci umožnil se s dětmi vídat vždy 26. prosince od 10 do 18 hodin každého roku a v době letních prázdnin po dobu dvou týdnů (výrok III). Soud zastavil řízení o návrhu otce na rozhodnutí ve věci výkonu rodičovské zodpovědnosti - změny školy nezletilých dětí (výrok IV).

Rozsudkem ze dne 5. 11. 2008 č. j. 18 Co 327/2008-696 změnil Městský soud v Praze rozsudek soudu prvního stupně ve výrocích o běžném výživném (výrok I a II) za dobu do i po rozvodu manželství rodičů s účinností od 1. 7. 2006 a od právní moci rozvodu manželství tak, že běžné výživné pro nezletilou K. stanovil částkou 13 000,- Kč měsíčně a pro nezletilou E. částkou 12 000,- Kč měsíčně. Současně stanovil výživné na tvorbu úspor částkou 25 000,- Kč měsíčně pro každou z dcer, přičemž tuto povinnost vázal na datum 1. 7. 2006. Tyto částky musí být složeny na jím označených účtech vedených u Komerční banky a. s. Soud změnil rovněž výrok o nedoplatku tak, že dluh na běžném výživném otci dětí nevznikl, dluh na výživném pro tvorbu úspor ve výši 409 863,- Kč a 381 863,- Kč uložil otci dětí zaplatit na jejich účty u Komerční banky a. s. do 30. 4. 2009.

Ve výrocích o styku otce s dcerami odvolací soud rozsudek soudu prvního stupně potvrdil.

Odvolací soud doplnil dokazování zejména o aktuální příjmové a majetkové poměry otce a provedl důkaz zprávami PhDr. K. H. ze dne 9. 4. 2008 a 29. 9. 2008 a jeho sdělením ze dne 5. 11. 2008, sepsanými na žádost stěžovatelky, sděleními stěžovatelky a podáním otce. V odůvodnění rozsudku odvolací soud podrobně vysvětlil své úvahy a důvody, které ho vedly k závěru o aplikaci ustanovení § 85a odst. 2 zákona o rodině v projednávané věci a tím i k "rozdělení" dosud placeného běžného výživného i na druhou část sloužící k tvorbě úspor pro obě děti. Odvolací soud se podrobně zabýval odvolacími důvody stěžovatelky, přičemž zdůraznil, že neshledal z dosavadních výsledků dokazování žádný důvod k tomu, aby nějakým způsobem omezil či jinak upravil dosud celkem bezproblémový styk otce s dětmi.

III.

Ústavní soud přezkoumal ústavní stížností napadená rozhodnutí z hlediska tvrzeného porušení ústavně zaručených základních práv a dospěl k závěru, že ústavní stížnost není opodstatněná.

Ústavní soud opakovaně dává ve svých rozhodnutích najevo, že v rodinně právních věcech, zejména ve věcech úpravy práv a povinností k nezletilým dětem, zasahuje v případech skutečně extrémních; je tomu tak zejména proto, že svěření nezletilého dítěte do výchovy jednomu z rodičů či do jejich střídavé výchovy, stanovení výše výživného, úprava styku toho z rodičů, kterému nezletilé dítě do výchovy nebylo svěřeno, je výsledkem hodnocení důkazů provedených obecnými soudy v pravomocně skončeném řízení, přičemž stanovení výše výživného spadá výhradně do nezávislé pravomoci obecných soudů.

Z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy) vyplývá i zásada volného hodnocení důkazů (§ 132 o. s. ř.), která je korigována jen v pravidlech jejich provádění (§ 120 odst. 1, odst. 2 o. s. ř.). Soud zvažuje a rozhoduje, které skutečnosti jsou pro dokazování určité skutečnosti relevantní a které z navržených i nenavržených důkazů provede či nikoli, případně zda a v jakém rozsahu je nezbytné dosavadní stav dokazování doplnit, které skutečnosti má již s ohledem na dosavadní výsledky dokazování za zjištěné a které není třeba dokazovat vůbec, případně které se zjišťují ve zvláštním režimu (§ 134, § 135 o. s. ř.).

Ústavní soud do procesu dokazování zasahuje jen za mimořádných podmínek (např. v případě tzv. opomenutých důkazů). O takový případ však v projednávané věci nejde.

Neplatí, že by bylo procesní povinností soudu vyhovět všem důkazním návrhům. Soud není povinen navržený důkaz provést, jestliže skutečnost, k jejímuž ověření nebo vyvrácení je navrhován, nemá odpovídající souvislost s předmětem řízení, není-li navržený důkaz způsobilý ověřit nebo naopak vyvrátit tvrzenou skutečnost, anebo je odůvodněně nadbytečný, protože skutečnost, k níž má být proveden, byla již bez důvodných pochybností ověřena nebo vyvrácena jinak (srovnej rozhodnutí sp. zn. I. ÚS 733/01, III. ÚS 569/03, IV. ÚS 570/03, II. ÚS 418/03; všechna rozhodnutí Ústavního soudu jsou zveřejněna v internetové databázi NALUS).

Z obsahu ústavní stížnosti je zřejmé, že stěžovatelka v ústavní stížnosti uvádí v podstatě shodné námitky, které jsou obsaženy i v jejím odvolání proti rozsudku soudu prvního stupně, a kterými se v odvolacím řízení zabýval a ve svém rozsudku řádně vypořádal Městský soud v Praze.

Stěžovatelka i nyní v ústavní stížnosti poukazuje na údajnou neúplnost provedeného dokazování, a to zejména v otázce výdělků otce dětí a jeho majetkových poměrů. Tvrdila, že již soud prvního stupně údajně odmítl prověřit majetkové poměry otce nezletilých dětí, přičemž této povinnosti zcela nedostál ani soud odvolací. S takovým tvrzením však nelze souhlasit. Jak soud prvního stupně, tak i soud odvolací se příjmy otce dětí a jeho majetkovou situací zabývaly v rozsahu, jaký odpovídá kritériím uvedeným v ustanovení § 96 odst. 1 a ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině pro rozhodování o výši výživného. Oba obecné soudy při svém rozhodování o výši příspěvku na výživu nezletilých dcer vycházely z přehledů příjmů otce v jeho zaměstnání v letech 2004 - 2007 doloženého potvrzením zaměstnavatele otce (daňová přiznání) a zohlednily též smlouvu o hypotečním úvěru na dům otce ve Velké Británii ze dne 1. 2. 1999, smlouvu o úvěru zajištěném nemovitostí ze dne 1. 10. 2001, zprávu zaměstnavatele otce ze dne 22. 10. 2008 o výši příjmů otce a informace o počtu akcií, na které má otec opční právo a údaje vyplynuvší z výslechu otce před soudem prvního stupně (č. l. 214). Podrobně byly zjišťovány majetkové poměry otce. Jestliže stěžovatelka navrhovala provedení dalších důkazů k této otázce, jejich neprovedení oba soudy velmi podrobně odůvodnily (viz str. 6, třetí odstavec shora rozsudku soudu prvního stupně a str. 8 poslední odstavec zdola a str. 9 třetí odstavec shora rozsudku odvolacího soudu).

Pokud jde o námitky stěžovatelky týkající se hodnocení důkazů provedených obecnými soudy, odkazuje Ústavní soud v této souvislosti na svoji ustálenou judikaturu, podle níž je Ústavní soud oprávněn zasáhnout do pravomoci obecných soudů pouze za předpokladu, že právní závěry obsažené v napadených rozhodnutích jsou v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci nevyplývají (shodně nález Ústavního soudu ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94). Ústavní soud v tomto smyslu stěžovatelkou napadená rozhodnutí přezkoumal, vadu, která by vyžadovala jeho zásah, však neshledal.

Nepochybně velmi citlivou se stává v rozhodování soudů otázka úpravy styku nezletilých dětí s tím z rodičů, kterému nebylo dítě svěřeno do výchovy v případě, že vztahy rodičů jsou narušené dřívějšími konflikty. Tak jako má dítě podle ustanovení § 85 odst. 2 zákona o rodině právo podílet se na životní úrovni svých rodičů, tak zákon o rodině ve svých ustanoveních odráží princip zakotvený v čl. 32 odst. 4 Listiny, kterým je garantováno na straně jedné právo rodičů vychovávat a pečovat o své děti a na druhé straně pak právo dětí na rodičovskou péči a výchovu. Tento ústavně zaručený princip ochrany práv ze strany obou rodičů zahrnuje nejen zajištění podmínek materiální povahy, ale i povahy nemateriální. Není proto žádný rozumný důvod bránit rodiči, který se o své děti stará po stránce materiální, v udržování a rozvíjení vztahů ve sféře citové.

V projednávané věci byl před rozhodnutím soudu, jímž byl upraven styk otce s nezletilými dcerami, soudem ustanovený znalec pověřen zkoumáním vztahů jak mezi oběma rodiči navzájem, tak vhodnosti a možnosti úpravy styku dětí s otcem, přičemž znalec jednoznačně doporučil styk dětí s otcem zachovat, ovšem bez přítomnosti stěžovatelky, která se ke styku dětí s otcem stavěla negativně. Oba soudy tato doporučení akceptovaly a i pozdější šetření kolizního opatrovníka tento postup potvrdil jeho správný, nezbytný pro zdárné výchovné prostředí, charakterizované vždy vyváženým působením obou rodičů. I pozdější poznatky orgánu sociálně-právní ochrany dětí Městského úřadu Tanvald, který obě děti k této otázce vyslechl, v žádném ohledu nepotvrdily výhrady stěžovatelky k průběhu či četnosti styku otce s dcerami. Nebyl proto žádný důvod zpochybňovat správnost závěrů znaleckého posudku, jak ostatně několikrát zdůraznily oba obecné soudy, když připomněly, že ke zlepšení vzájemných vztahů mezi dětmi a jejich otcem je nutná řádná příprava dětí a rozumná kooperace obou rodičů.

Jak již Ústavní soud ve své judikatuře několikrát konstatoval, umožnění styku otce s jeho nezletilými dětmi je zásadně odvislé od hodnocení konkrétní skutkové situace příslušným soudem na základě posouzení ve věci relevantních důkazů a s ohledem ke zjištěným skutečnostem (viz např. nález Ústavního soudu ze dne 10. 3. 1998 sp. zn. I. ÚS 112/97). Takové posouzení bylo ze strany obou soudů provedeno velmi zodpovědně, soudy se náležitě zabývaly stanovisky obou rodičů i důkazy jimi k tomuto problému předkládanými.

Ústavní soud neshledal, že by napadenými rozhodnutími došlo k porušení práva na spravedlivý proces. Jak bylo již konstatováno shora, odvolací soud po doplnění dokazování postupoval v rozhodování o výši výživného a o výchově dětí v intencích příslušných právních předpisů a v souladu s ustanoveními hlavy druhé části páté Listiny. Napadená rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování a nelze je považovat za rozhodnutí, která by vybočila z mezí ústavnosti.

Z výše uvedených důvodů nezbylo, než ústavní stížnost odmítnout podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu, jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 10. listopadu 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru