Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1653/11 #1Usnesení ÚS ze dne 21.07.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
Věcný rejstříkopravný prostředek - řádný
Směnečný platební rozkaz
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1653.11.1
Datum podání06.06.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 175 odst.4


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1653/11 ze dne 21. 7. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Jiřím Muchou ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky I. PARKAM HOLIDAYS s. r. o., IČ 25708074, se sídlem v Praze 1, Senovážné náměstí 980/22, zastoupené JUDr. Vladimírem Jablonským, advokátem v Praze 1, ul. 28. října 1001/3, proti směnečnému platebnímu rozkazu Městského soudu v Praze ze dne 11. února 2011 č. j. 24 Cm 5/2011-8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, doručenou Ústavnímu soudu dne 6. června 2011, napadla stěžovatelka shora uvedené rozhodnutí Městského soudu v Praze vydané ve sporu s J. S., kterým byla stěžovatelce uložena povinnost zaplatit žalobci částku 400.000,- Kč s příslušenstvím a odměnu.

Stěžovatelka napadá rozhodnutí obecného soudu zejména s argumentací, že soud porušil její ústavní právo, které vyplývá z čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, neboť neměla možnost vyjádřit se k věci samé a ke všem provedeným důkazům.

Ústavní stížnost není přípustná.

Ústavní soud musí nejprve zkoumat, zda návrh splňuje všechny požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jeho věcného projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). V tomto směru se nejdříve zabýval otázkou projednatelnosti (přípustnosti) návrhu z pohledu ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu. Jedním z důvodů, pro který je ústavní stížnost nepřípustná, je okolnost, že stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu). Přitom pojem "vyčerpání" znamená nejen uplatnění všech příslušných procesních prostředků, nýbrž i dosažení rozhodnutí ve věci. V opačném případě je ústavní stížnost nepřípustná.

Jak Ústavní soud zjistil z příloh i vlastního podání stěžovatelky, rozhodnutí Městského soudu v Praze není rozhodnutí konečné, tj. u obecných soudů nadále probíhá řízení, a stěžovatelce jsou k dispozici procesní prostředky k ochraně jejich práv. Stěžovatelka sama uvádí, že podala námitky proti směnečnému platebnímu rozkazu, a dále pak požádala o prominutí lhůty pro podání námitek proti směnečnému platebnímu rozkazu, příp. požádala, aby soud vydal rozhodnutí, že doručení tohoto směnečného platebního rozkazu do datové schránky stěžovatelky není účinné a projednal námitky stěžovatelky. S ohledem na zásadu přezkumu věcí pravomocně skončených nezbývá tedy než odmítnout stížnost jako nepřípustnou.

Ústavní soud konstatuje, že jedním ze základních pojmových znaků ústavní stížnosti, jakožto prostředku k ochraně ústavně zaručených základních práv a svobod, je její subsidiarita. Princip subsidiarity se po formální stránce projevuje v požadavku předchozího vyčerpání všech procesních prostředků, které právní řád České republiky stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu) a po stránce materiální v požadavku, aby Ústavní soud přistoupil k zásahu na ochranu ústavně zaručených základních práv a svobod až tehdy, kdy příslušné orgány veřejné moci nejsou schopny protiústavní stav napravit. Stanoví-li právní předpis, že v určité procesní situaci je k rozhodování o právech a povinnostech fyzických či právnických osob příslušný určitý orgán veřejné moci, nemůže Ústavní soud rozhodnutí tohoto orgánu předbíhat.

Podle § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu platí, že ústavní stížnost lze podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva.

Závěrem Ústavní soud připomíná, že jsou-li ve hře základní práva, musí být chráněna cestou všech opravných prostředků. Závaznými kompetenčními normami jsou i pro obecné soudy čl. 4 a čl. 95 Ústavy České republiky, zavazující soudní moc k ochraně základních práv a svobod.

Ústavní soud, aniž by se zabýval meritem věci a aniž by se vyjadřoval k odůvodněnosti ústavní stížnosti, musel, vzhledem k doktríně minimalizace jeho zásahů do rozhodovací činnosti obecných soudů, předložený návrh odmítnout podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu jako nepřípustný.

Pokud se stěžovatel domáhá toho, aby Ústavní soud odložil vykonatelnost napadeného rozhodnutí podle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, takový postup by byl možný pouze tehdy, jestliže by Ústavní soud ústavní stížnost přijal; předmětný návrh má ve vztahu k ústavní stížnosti akcesorickou povahu, a nelze jej od ústavní stížnosti oddělit (viz např. usnesení ze dne 13. 1. 1995 sp. zn. IV. ÚS 209/94, Sbírka nálezů a usnesení Ústavního soudu, svazek 3, usn. č. 2); pokud je ústavní stížnost odmítnuta, sdílí takový návrh osud ústavní stížnosti; z tohoto důvodu jej nebylo třeba zmiňovat ve výroku tohoto usnesení.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 21. července 2011

Jiří Mucha

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru