Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 165/02Nález ÚS ze dne 19.12.2002Odpovědnost za škodu źpůsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; náhrada nákladů zastoupení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkNáklady řízení
odpovědnost/orgánů veřejné moci
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 158/28 SbNU 415
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.165.02
Datum vyhlášení19.12.2002
Datum podání18.03.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb., § 31 odst.3, § 13


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 165/02 ze dne 19. 12. 2002

N 158/28 SbNU 415

Odpovědnost za škodu źpůsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem; náhrada nákladů zastoupení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud ČR

rozhodl v senátu složeném, o návrhu na

zahájení řízení o ústavní stížnosti stěžovatele K. K., směřujícím

proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12.

2001, čj. 18 Co 378/01-59, ve spojení s rozsudkem Okresního soudu

v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2001, čj. 5 C 202/2000-44,

takto:

Rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 18. 12.

2001, čj. 8 Co 378/01-59, jakož i rozsudek Okresního soudu

v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3. 2001, č.j. 5 C 202/2000-44,

se zrušují.

Odůvodnění:

Stěžovatel se podáním, doručeným Ústavnímu soudu dne 19. 3.

2002, domáhal zrušení rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 18. 12. 2001, čj. 18 Co 378/01-59, kterým byl potvrzen

rozsudek Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 3.

2001, čj. 5 C 202/2000-44. Stěžovatel tvrdil, že napadenými

rozsudky bylo zasaženo do jeho základních práv, zejména do práva

daného mu čl. 112 odst. 1 Ústavy a čl. 36 odst. 3 Listiny

základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Rychnově nad

Kněžnou, sp. zn. 5 C 202/2000 a z něj zjistil, že dne 4. 1. 1999

bylo stěžovateli sděleno obvinění z trestného činu zpronevěry

podle § 248 odst. 1, 2 trestního zákona. Rozsudkem Okresního soudu

v Rychnově nad Kněžnou ze dne 29. 11. 1999, čj. 10 T 83/99-121,

byl stěžovatel žaloby zproštěn s tím, že žalovaný skutek není

trestným činem. Proti rozsudku podal okresní státní zástupce

odvolání, které Krajský soud v Hradci Králové dne 6. 3. 2000

rozsudkem, čj. 11 To 7/2000-133, jako nedůvodné zamítl. V průběhu

trestního řízená byl stěžovatel zastoupen advokátem. Náklady

právního zastoupení činily 23.841,90 Kč.

Stěžovatel dne 10. 5. 2000 podal Ministerstvu spravedlnosti

ČR návrh na předběžné projednání nároku na náhradu škody způsobené

trestním stíháním. Ministerstvo spravedlnosti dne 20. 7. 2000

dopisem stěžovateli sdělilo, že sdělením obvinění ze dne 4. 1.

1999, sp.zn. ČVS:OVV-729/1998, vydaným Policií ČR, Okresní úřad

vyšetřování Rychnov nad Kněžnou, byl stěžovatel obviněn

z trestného činu zpronevěry dle § 248 odst.1,2 trestního zákona

a to na základě zjištěných skutečností. Při posuzování nároku je

nutno přihlížet k tomu, zda zahájení trestního stíhání bylo

nezákonné nebo zda byly dány podmínky pro jeho zahájení. Nelze

připustit, že každé trestní řízení, které skončí zastavením

trestního stíhání nebo zproštěním z obžaloby, je zahájeno

nezákonným způsobem. V řadě případů k zastavení trestního stíhání

nebo ke zproštění z obžaloby dochází až po provedení důkazního

řízení, jak tomu bylo i v tomto případě, když zprvu zjištěné

skutečnosti nasvědčovaly spáchání trestného činu a teprve po

provedeném vyšetřování došlo ke zproštění z obžaloby. Podle ust.

§ 31 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb. vznikne nárok na náhradu

nákladů řízení v rámci náhrad škody pouze tehdy, pokud rozhodnutím

vznikla také jiná škoda. Náklady řízení lze tedy nahradit v rámci

škody, nesmí však jít o škodu jedinou.

Dne 18. 10. 2000 podal stěžovatel Okresnímu soudu v Rychnově

nad Kněžnou žalobu proti České republice - ministerstvu

spravedlnosti o náhradu škody spočívající ve výši jeho nákladů na

právní zastoupení.

Okresní soud v Rychnově nad Kněžnou dne 29. 3. 2001

rozsudkem, čj. 5 C 202/2000-44, žalobu zamítl. V odůvodnění soud

uvedl, že náhradu škody způsobené nesprávným úředním postupem

upravuje § 13 zákona č. 82/1998 Sb. tak, že stát odpovídá za škodu

způsobenou nesprávným úředním postupem. Nesprávný úřední postup

není v zákoně nikde definován. Žalobce jej spatřuje v činnosti

vyšetřovatele a státního zástupce, kterým vytýká nesprávné právní

hodnocení daného skutkového stavu při sdělení obvinění, podání

žaloby a odvolání. Podle přesvědčení soudu však státní zástupce

postupoval v souladu s trestním řádem. Z rozsudku v předmětné

trestní věci ani z usnesené krajského soudu nevyplývá, že by

v postupu státního zástupce byly shledány závady. Nesprávný úřední

postup tedy nebyl shledán. Podmínky nároku na náhrady škody

vymezuje ust. § 31 cit. zákona. Náhrada škody zahrnuje náklady

řízení, které poškozenému vznikly v řízení, v němž bylo vydáno

nezákonné rozhodnutí nebo rozhodnutí o vazbě, trestu nebo

ochranném opatření a v řízení v němž bylo vydáno zrušující nebo

zprošťující rozhodnutí, rozhodnutí jímž bylo trestní řízení

zastaveno nebo rozhodnutí, jímž byla věc postoupena jinému orgánu.

Podle názoru soudu je toto ustanovení třeba vykládat tak, že

v rámci náhrady škody lze uplatnit i náklady řízení. Náklady

řízení však samy nejsou škodou. Pojmovým znakem škody je snížení

majetku poškozeného, aniž by se mu dostalo ekvivalentu. Za

vynaložené náklady však byl žalobci poskytnut ekvivalent v podobě

právní služby obhájce. Náhradu nákladů lze tedy přiznat pouze

tehdy, pokud vznikla též škoda nesprávným úředním postupem.

Uvedený rozsudek napadl stěžovatel odvoláním, v němž namítal

nesprávné právní posouzení věci. Krajský soud v Hradci Králové dne

18. 12. 2001 rozsudkem, čj. 18 Co 378/2001-59, rozsudek soudu I.

stupně potvrdil. V odůvodnění rozsudku se ztotožnil s právními

závěry soudu I. stupně, totiž, že náklady řízení je možné pokládat

za škodu jen tehdy, utrpěl-li poškozený ještě další škodu.

Uvedený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové napadl

stěžovatel včas ústavní stížností. V ní namítal, že rozsudky

obecných soudů bylo zasaženo do jeho základních práv daných mu

zejména čl. 36 odst. 3 Listiny a čl. 112 odst. 1 Ústavy. Podle

stěžovatele výklad ustanovení § 31 zákona č. 82/1998 Sb.,

o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci

rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem, podávaný

v odůvodnění rozsudku Okresního soudu v Rychnově nad Kněžnou, ani

právní závěr Krajského soudu v Hradci Králové neodpovídají úmyslu

zákonodárce. Postupem soudů měly být porušeny ústavní principy

České republiky jako právního státu.

Krajský soud v Hradci Králové ve svém vyjádření, jako

účastník řízení, setrval na stanovisku vyjádřené v odůvodnění

napadeného rozsudku. Navíc poukázal na to, že stěžovatel v ústavní

stížnosti neuvádí v čem byl krácen na svém právu na spravedlivý

proces, respekt. čím soudy porušily ústavní principy České

republiky jako právního státu.

Po přezkoumání napadeného rozsudku Krajského soudu v Hradci

Králové, jakož i po zvážení důvodů ústavní stížnosti dospěl

Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Na tomto místě je třeba uvést, že Ústavní soud ČR je si vědom

skutečnosti, že není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81, čl.

90 Ústavy ČR). Nemůže proto na sebe atrahovat právo přezkumného

dohledu nad jejich činností. To ovšem jen potud, pokud tyto soudy

ve své činnosti postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny

a pokud napadeným rozhodnutím nebylo porušeno základní právo nebo

svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou, jíž

je Česká republika vázána.

Úvodem Ústavní soud poznamenává, že ústavností ustanovení §

31 odst. 3 zákona č. 83/1998 Sb. se již zabýval a svým nálezem ze

dne 30. 4. 2002, sp. zn. Pl. ÚS 18/01 (uveřejněného ve Sbírce

zákonů pod č. 234/2002) citované ustanovení pro rozpor s čl. 36

odst. 3 Listiny ve spojení s čl. 1 odst. 1, čl. 3 odst. 1 a čl.

4 odst. 4 Listiny zrušil, když dospěl k závěru, že má-li "každý

právo na náhradu škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu,

jiného státního orgánu či orgánu veřejné správy nebo nesprávným

úředním postupem, přičemž podmínky a podrobnosti realizace tohoto

práva stanoví zákon (čl. 36 odst. 3 a 4 Listiny), pak takový

zákon, vydaný na základě ústavního zmocnění, nemůže nárok na

náhradu škody, v důsledku zmíněného jednání vzniklé, zcela

anulovat (negovat), a tím tedy ústavně zaručené základní právo,

byť toliko v určitých případech, popřít. V případě osob, kterým

vznikla škoda spočívající "pouze" v nákladech řízení, tak došlo

postupem zákonodárce promítnutým v napadeném ustanovení

k naprostému vyloučení této kategorie subjektů z práva na náhradu

škody způsobené mu nezákonným rozhodnutím soudu, jiného státního

orgánu či orgánu veřejné správy. Takový postup je v příkrém

rozporu s ústavním pořádkem České republiky a nerespektuje princip

minimalizace zásahu do základních práv v podobě jejich případného

omezení a maximalizace uchování obsahové podstaty základního

práva."

V posuzovaném případě krajský soud nepřiznal stěžovateli

nárok na náhradu nákladů řízení (konkrétně se jednalo o náklady

zastoupení), jakožto materiální újmy, kterou mu stát způsobil svým

opatřením, a to z toho důvodu, že stěžovateli ve smyslu § 31 odst.

3 zákona č. 82/1998 Sb. nevznikla ještě další (jiná) škoda.

Vzhledem k výše uvedenému nálezu Ústavního soudu je patrné, že

stěžovatel má nárok na náhradu nákladů zastoupení bez ohledu na

to, zda mu vznikla ještě jiná škoda, než jen ta, jež spočívá

v nákladech řízení. To však i s ohledem na existující judikaturu

Ústavního soudu k dané problematice (viz. např. nález Ústavního

soudu pod sp. zn. II. ÚS 136/02, sp. zn. II. ÚS 429/01). Přestože

i v této věci Ústavní soud nevylučuje, že obecné soudy postupovaly

v souladu s tehdy platným ustanovením § 31 odst. 3 zákona č.

82/1998 Sb., napadeným rozsudkem došlo, jak vyplývá z výše

uvedeného, k porušení ústavně zaručeného práva stěžovatele podle

§ 36 odst. 3 Listiny. Ústavní soud zdůrazňuje, že jeho rozhodnutí

v této věci nelze v žádném případě interpretovat tak, že by každé

vznesení obvinění, které nevyústilo v pravomocný odsuzující

rozsudek, bylo možno paušálně považovat za nezákonné. Tomu je

třeba rozuměti tak, že v každé trestní věci je na místě v každé

fázi trestního řízení (přípravným řízením počínaje) bedlivě

a pozorně zvažovat, jak se ten který případ ve své aktuální,

zejména důkazní situaci vyvíjí, pečlivě sledovat aktuální stav

prováděných důkazů a s tím spojené do úvahy přicházející jeho

právní hodnocení reflektovat v dalším procesním postupu. Ten je

zapotřebí uvedeným skutečnostem přiměřit a v tomto směru přijmout

příslušná rozhodnutí, která s ohledem na uvedené nemusí vždy vést

až k podání obžaloby a tedy postavení obviněného před soud. Jinak

řečeno, při zmíněném pečlivém posuzování každé konkrétní trestní

věci v kterémkoliv jejím stadiu, a to všemi orgány činnými

v trestním řízení může ve svém důsledku vést i k tomu, že obviněný

nemusí vynakládat prostředky (zejména i na své právní zastoupení)

k tomu, aby prokazoval, že trestní řízení je proti němu vedeno

neoprávněně.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavním soud podle §

82 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších

předpisů, napadený rozsudek Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 18. 12. 2001, čj. 18 Co 378/01-59, jakož i rozsudek Okresního

soudu v Rychnově nad Kněžnou, č.j. 5 C 202/2000-44, ze dne 29. 3.

2001, zrušil, když vzal v úvahu, že shledaný protiústavní postup

byl založen již rozhodnutímsoudu prvního stupně, kdy v této věci

nelze opomenout ani její procesně ekonomický aspekt.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 19. prosince 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru