Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1639/11 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
Dobré mravy
důkaz/volné hodnocení
Výživné
manžel
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1639.11.1
Datum podání03.06.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 18, § 96 odst.2

99/1963 Sb., § 132, § 120


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1639/11 ze dne 30. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 30. června 2011 v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky E. Z., zastoupené JUDr. Irenou Tšponovou, advokátkou v Přerově, Kratochvílova 142/15, proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci ze dne 28. 2. 2011 č. j. 70 Co 41/2011-66, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností stěžovatelka navrhuje zrušení shora označeného rozsudku Krajského soudu v Ostravě - pobočky v Olomouci, vydaného v řízení o výživné manželky, neboť má za to, že jeho vydáním došlo k porušení jejího základního práva na spravedlivý proces a soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Z obsahu ústavní stížnosti a z přiloženého rozhodnutí Ústavní soud zjistil, že Krajský soud v Ostravě - pobočka v Olomouci změnil rozsudek Okresního soudu v Přerově ze dne 6. 10. 2010 č. j. 15 C 20/2010-45 tak, že zamítl žalobu stěžovatelky, aby vedlejšímu účastníkovi (v řízení před obecnými soudy žalovaný) byla uložena povinnost platit na výživu stěžovatelky částku 5.000,- Kč měsíčně.

Podstatou ústavní stížnosti je nesouhlas stěžovatelky s tímto rozhodnutím odvolacího soudu. Stěžovatelka tvrdí, že odvolací soud v řízení o stanovení výživného nepostupoval v souladu s ustanoveními občanského soudního řádu. Postupu odvolacího soudu vytýká především nesprávné provádění a hodnocení důkazů a nesprávnou interpretaci a aplikaci § 18 zákona o rodině. Stěžovatelka nesouhlasí se závěrem odvolacího soudu o tom, že z její strany došlo k porušení manželské věrnosti. Stěžovatelka tvrdí, že v daném případě porušil § 18 zákona o rodině především vedlejší účastník, v důsledku čehož došlo k rozbití manželství. Odstěhování stěžovatelky bylo pouze důsledkem a nikoli příčinou rozpadu manželství, a závěry odvolacího soudu o tom, že manželství plnilo svoji společenskou funkci, jsou, dle stěžovatelky, ničím nepodložené a nezdůvodněné.

Po přezkoumání ústavní stížnosti a napadeného rozsudku Ústavní soud neshledal žádný důvod, pro který by mohla vzniknout byť jen pochybnost o ústavní konformitě napadených rozhodnutí. Ústavní soud není další instancí v systému obecného soudnictví a není jeho úkolem zabývat se případným porušením běžných práv fyzických a právnických osob a korektností aplikace každého jednotlivého zákonného ustanovení, ledaže by to současně znamenalo porušení základního práva nebo svobody zaručeného normami ústavního pořádku.

V této souvislosti je zapotřebí připomenout, s odkazem na ustálenou judikaturu, že je zásadně věcí obecných soudů, aby hlediska pro určení výživného, stanovená v zákoně o rodině, uváděly v život aplikací v jednotlivých případech. Ústavní soud není další superrevizní instancí v systému obecných soudů, která by snad měla napravovat stěžovatelkou tvrzená pochybení, tedy přehodnocovat závěr odvolacího soudu o tom, kdo z manželů porušil manželskou věrnost.

Ústavní soud neshledal námitky stěžovatelky vůči postupu odvolacího soudu důvodnými. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí odvolacího soudu, tento soud postupoval v souladu s příslušnými ustanoveními zákona o rodině a občanského soudního řádu. Odvolací soud v odůvodnění napadeného rozhodnutí srozumitelně odůvodnil, z jakých důvodů dospěl k odlišnému závěru než soud prvního stupně, tj. že přiznání výživného stěžovatelce by bylo v rozporu s dobrými mravy (§ 96 odst. 2 zákona o rodině). Své závěry o tom, že přijímání finančních prostředků jednak od nového partnera stěžovatelky, a jednak od jejího manžela, je nutné považovat za jednání, které je v rozporu s dobrými mravy, odvolací soud řádně a logicky odůvodnil. Ústavní soud nezjistil, že by napadeným rozsudkem došlo k porušení stěžovatelčiných základních práv, jak tvrdí v ústavní stížnosti. Není účelné opakovaně reagovat na všechny argumenty v ústavní stížnosti uvedené za situace, kdy se jimi odvolací soud již dostatečně zabýval.

Ústavní stížnost je tedy zjevně neopodstatněná. Proto ji Ústavní soud, mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků, odmítl podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2011

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru