Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1598/11 #1Usnesení ÚS ze dne 07.07.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkExekuce
legitimace/aktivní
podmínka řízení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1598.11.1
Datum podání01.06.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

120/2001 Sb., § 36 odst.5

99/1963 Sb., § 104 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1598/11 ze dne 7. 7. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 7. července 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky JUDr. E. Č., právně zastoupené Mgr. Martinem Pechem, advokátem AK se sídlem Malá ul. 6, 301 00 Plzeň, proti usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 12 Co 198/2010-110, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 1. června 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 12 Co 198/2010-110, a to pro porušení článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i článku 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Ústavní soud konstatuje, že včas podaná ústavní stížnost splňuje všechny formální náležitosti, stanovené pro její podání zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 28. února 2011 č. j. 12 Co 198/2010-110 bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Karlových Varech ze dne 8. ledna 2010 č. j. 24 Nc 5004/2009-6, kterým soud prvního stupně nařídil exekuci k vymožení povinnosti povinné (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") zaplatit oprávněnému částku 3.507.304,62 Kč, vymožení nákladů oprávněného a nákladů exekuce, podle vykonatelného notářského zápisu ze dne 27. dubna 2009 sp. zn. N 166/2009, NZ 156/2009, sepsaného JUDr. Š. N., notářkou (výrok pod bodem I) a provedením exekuce pověřil Mgr. Jana Jindru, soudního exekutora se sídlem v Turnově, ul. Antonína Dvořáka 326 (výrok pod bodem II).

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá, že WPB Capital, spořitelní družstvo, nebylo aktivně legitimováno k tomu, aby vůči povinné zahájilo a vedlo exekuční řízení, neboť dne 1. prosince 2009, tedy ještě před zahájením exekučního řízení, veškeré pohledávky plynoucí ze smlouvy o úvěru č. 2210-21327 ze dne 6. dubna 2009, smlouvy o přistoupení k závazku č. 2210-21327 ze dne 6. dubna 2009 a smlouvy o převzetí ručení 2210-21327 ze dne 6. dubna 2009, jakož i z notářského zápisu sp. zn. N 166/2009, NZ 156/2009 ze dne 27. dubna 2009, na základě smlouvy o postoupení pohledávek a převodu práv a povinností postoupilo společnosti TROWMART LIMITED, se sídlem 15 Stopher House, Webber Street, Londýn, SE1 ORE, Spojené království Velké Británie a Severního Irska.

Vzhledem k tomu, že oprávněný WPB Capital, spořitelní družstvo, v den zahájení exekučního řízení neměl způsobilost být účastníkem exekučního řízení, exekuční řízení podle stěžovatelky trpí zcela zásadní a neodstranitelnou vadou, pro kterou by mělo být ve smyslu ust. § 104 odst. 1 o. s. ř. zastaveno.

Dle názoru stěžovatelky námitka nedostatku aktivní legitimace vyřešena nebyla, neboť "nezákonné rozhodnutí exekutora bylo pouze potvrzeno obdobně nezákonným rozhodnutím soudu". I z hlediska ustálené judikatury či právní literatury jde podle stěžovatelky o vadu, která je v rámci řízení nezhojitelná. Pokud podá návrh na exekuci někdo, kdo není ve věci oprávněným, je podle stěžovatelky jediným správným rozhodnutím soudu zamítnutí návrhu na výkon rozhodnutí a následné zastavení výkonu rozhodnutí.

Správný postup, který by byl zcela v souladu se zákonem, měl být podle stěžovatelky tedy takový, že návrh oprávněného WPB Capital, spořitelní družstvo měl být zamítnut a skutečný oprávněný - tedy TROWMART LIMITED by mohl (obratem po pravomocném rozhodnutí věci) sám podat návrh na exekuci.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Krajský soud v Plzni k této námitce stěžovatelky uplatněné v ústavní stížnosti uvedl v odůvodnění napadeného rozhodnutí, že v přezkoumávané věci byla nařízena exekuce podle zákona č. 120/2001 Sb., exekuční řád, ve znění pozdějších předpisů. Odvolací soud nejdříve zkoumal důvodnost námitky povinné, že spotřební družstvo WPB Capital v tomto řízení není aktivně legitimováno. Ze spisu vyplývá, že soudní exekutor pověřený provedením této exekuce vydal dne 4. května 2010 pod sp. zn. EX 763/09-13 usnesení, jímž rozhodl, že v tomto řízení bude pokračováno s oprávněnou společností TROWMART LIMITED se sídlem 15 Stopher House, Webber Steet, London, SEI ORE United Kingdoom. Usnesením Krajského soudu v Plzni ze dne 7. února 2011 č. j. 12 Co 68/2011-107 bylo toto rozhodnutí potvrzeno a doručením účastníkům nabylo právní moci.

Z výše uvedeného vyplývá, že krajský soud se uvedenou námitkou stěžovatelky zabýval, avšak neshledal ji důvodnou vzhledem ke skutečnosti, že o otázce aktivní legitimace bylo v předmětné věci pravomocně rozhodnuto. Tomuto závěru krajského soudu nelze z ústavněprávního hlediska nic vytknout.

Při shrnutí výše uvedeného Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajícího soudu došlo k porušení hmotně právních či procesně právních předpisů, které by mělo za následek porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. července 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru