Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1580/13 #1Usnesení ÚS ze dne 18.07.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajTomková Milada
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkadvokát/ustanovený
poplatek/osvobození
poplatek/soudní
EcliECLI:CZ:US:2013:3.US.1580.13.1
Datum podání16.05.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 138 odst.1, § 30


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1580/13 ze dne 18. 7. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudce Jana Filipa a soudkyně zpravodajky Milady Tomkové o ústavní stížnosti Jaroslava Suchého, zastoupeného JUDr. Petrem Bokotejem, advokátem se sídlem Táboritská 23, 130 87 Praha 3, proti usnesení Vrchního soudu v Praze č. j. 3 Co 127/2012-354 ze dne 20. 2. 2013 a proti usnesení Městského soudu v Praze č. j. 66 C 132/2010-332 ze dne 3. 8. 2012, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se stěžovatel domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, neboť se domnívá, že jimi došlo k porušení jeho ústavně zaručených práv zakotvených v čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Jak vyplynulo z ústavní stížnosti a přiložených rozhodnutí, zažádal stěžovatel o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce z řad advokátů pro účely dovolacího řízení. Městský soud v Praze napadeným usnesením osvobození od soudních poplatků nepřiznal a návrh na ustanovení zástupce z řad advokátů zamítl. Napadeným usnesením Vrchního soudu v Praze bylo prvostupňové rozhodnutí částečně změněno tak, že se stěžovateli přiznává osvobození od soudních poplatků z jedné poloviny.

Proti těmto usnesením stěžovatel podal ústavní stížnost, v níž tvrdí, že soudy při rozhodování nerespektovaly jeho majetkové poměry. Odvolacímu soudu pak vyčítá, že jeho oznámení o majetkových poměrech, kterým doplnil své odvolání, bylo soudem zcela ignorováno. Stěžovatel dále namítá nejednotnost v rozhodovací činnosti soudů v jeho případech, konkrétně poukazuje na usnesení Vrchního soudu v Praze sp. zn. 3 Co 120/2012 ze dne 22. 10. 2012, kterým bylo rozhodnuto, že se mu neodjímá z jedné desetiny osvobození od soudních poplatků, jelikož jeho majetkové poměry nedovolují, aby byl schopen zaplatit soudní poplatek a nést další výdaje spojené s řízením před soudem prvního stupně.

Stěžovatel také uvádí, že o osvobození od soudních poplatků žádal v předmětné věci opakovaně. O první žádosti soudy rozhodly napadenými usneseními, o druhé žádosti dosud rozhodnuto nebylo, přičemž mezi oběma žádostmi uplynula doba delší než půl roku a soudy údajně ignorovaly stěžovatelovu žádost o formulář č. 060, bez něhož nelze určit, zda došlo ke změně v jeho majetkových poměrech. Městský soud v Praze přesto rozhodl usnesením ze dne 29. 3. 2013 tak, že se dovolací řízení zastavuje. Proti tomuto rozhodnutí podal stěžovatel odvolání k Vrchnímu soudu v Praze, o kterém v době podání ústavní stížnosti nebylo rozhodnuto.

Z výše uvedených důvodů stěžovatel navrhuje napadená rozhodnutí zrušit.

Ústavní soud došel k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Úkolem Ústavního soudu je ochrana ústavnosti, nikoli běžné zákonnosti. Ústavní soud tedy není povolán k přezkumu správnosti aplikace či interpretace jednoduchého práva, pokud v ní zároveň nespatří porušení ústavně zaručených práv či svobod. Ústavní soud přitom opakovaně judikuje, že rozhodnutí o tom, zda jsou splněny zákonem stanovené podmínky pro osvobození od soudních poplatků, spadá výhradně do rozhodovací sféry obecných soudů (viz např. usnesení Ústavního soudu sp. zn. IV. ÚS 271/2000 ze dne 17. 8. 2000). Ústavní přezkum je omezen toliko na posouzení, zda obecné soudy při rozhodování nepostupovaly svévolně.

Tak tomu v daném případě zjevně nebylo. Odvolací soud řádně vysvětlil, jakými úvahami se při svém rozhodování řídil, a jeho závěry je možno označit za přiměřené. Soud zohlednil majetkové poměry stěžovatele, přičemž se nelze ztotožnit s námitkou, že jeho oznámení o majetkových poměrech bylo soudem ignorováno. Odvolací soud naopak stěžovatelovy námitky nepochybně do úvahy vzal, když na jejich základě přiznal částečné osvobození od soudních poplatků.

Pokud stěžovatel namítá nejednotnost rozhodování obecných soudů, Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem není sjednocování judikatury. Ústavní soud pouze posuzuje, zda napadená rozhodnutí obstojí z hlediska ústavnosti. Jak už bylo uvedeno výše, rozhodnutí odvolacího soudu ústavní mantinely nepřekračuje. Ústavní soud také podotýká, že v předmětné věci soud rozhodoval o osvobození od soudních poplatků pouze ve vztahu k dovolacímu řízení, na danou situaci tedy citované usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 22. 10. 2012 ani nedopadá.

Konečně, pokud jde o námitky stěžovatele směřující proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 29. 3. 2013, Ústavní soud podotýká, že je vázán petitem, který však proti tomuto usnesení nemíří. Ústavní soud se proto těmito námitkami nemůže zabývat. K odvolání stěžovatele navíc bylo zmiňované usnesení Vrchním soudem v Praze změněno a řízení v předmětné věci nadále probíhá. Ústavní stížnost směřující proti tomuto usnesení by tak byla nepřípustná.

Ze všech výše uvedených důvodů Ústavní soud podanou ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 18. července 2013

Jan Musil, v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru