Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 157/06 #1Usnesení ÚS ze dne 24.02.2006

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro nedodržení lhůty - § 43/1/b)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkStavba
vlastnické právo/omezení
EcliECLI:CZ:US:2006:3.US.157.06.1
Datum podání30.01.2006
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí správní

Ostatní dotčené předpisy

2/1993 Sb., čl. 36 odst.2, čl. 11

50/1976 Sb., § 33 odst.3


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 157/06 ze dne 24. 2. 2006

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Pavlem Rychetským ve věci ústavní stížnosti L. Š. a B. Š., zastoupených JUDr. Josefem Mrázkem, advokátem, Křižíkova 1, Praha 8 - Karlín, proti usnesení Krajského soudu v Praze č. j. 45 Ca 77/2004-39 ze dne 24. listopadu 2005, proti nařízení obce Zdiby o stavební uzávěře ze dne 22. dubna 2003 a proti sdělení Obecního úřadu Zdiby o zamítnutí udělení výjimky ze stavební uzávěry ze dne 8. prosince 2004, za účasti Krajského soudu v Praze, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti podané k poštovní přepravě 27. ledna 2006 a doručené Ústavnímu soudu 30. ledna 2006 stěžovatelé uvedli, že vlastní pozemek v katastrálním území Zdiby. Komise výstavby při Obecním úřadu Zdiby nejprve (23. července 2002) k žádosti otce stěžovatelů o vyjádření k výstavbě rodinného domu na tomto pozemku sdělila, že nemá výhrad k tomuto investičnímu záměru, pokud spolu s výstavbou budou řešeny inženýrské sítě, přístupová komunikace a likvidace odpadních vod. Mezitím však obec Zdiby přijala ústavní stížností napadené nařízení obce, jímž byla v dané lokalitě vyhlášena stavební uzávěra, resp. podle § 2 tohoto nařízení zakázáno provádění veškerých staveb vyjma udržovacích prací, přičemž podle § 3 nařízení obce může Zastupitelstvo obce Zdiby povolit výjimku ze zákazu uvedeného v § 2. Stěžovatelé proto požádali o udělení výjimky, avšak jejich žádost ze dne 28. července 2004 byla sdělením Obecního úřadu Zdiby ze dne 7. října 2004 bez odůvodnění zamítnuta. Stěžovatelé se poté domáhali u Krajského soudu v Praze zrušení rozhodnutí (sdělení) Obecního úřadu Zdiby ze dne 7. října 2004 č. j. 1377/04, avšak Krajský soud v Praze napadeným usnesením jejich žalobu odmítl podle § 46 odst. 1 písm. d) s.ř.s. pro nepřípustnost, neboť se stěžovatelé domáhali přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumávání vyloučeno podle § 70 písm. a) s.ř.s., tj. přezkoumání úkonu správního orgánu, který není rozhodnutím. Krajský soud v Praze napadeným usnesením poučil stěžovatele o možnosti podat proti tomuto usnesení kasační stížnost k Nejvyššímu správnímu soudu, to však stěžovatelé podle svého tvrzení v ústavní stížnosti neučinili, neboť se ztotožnili s právním názorem Krajského soudu v Praze. Nyní však podali ústavní stížnost, v níž navrhli toto usnesení Krajského soudu v Praze zrušit a vedle toho navrhli zrušit sdělení Obecního úřadu Zdiby ze dne 8. prosince 2004, dle přílohy č. j. 1377/04, a nařízení obce Zdiby o stavební uzávěře ze dne 22. dubna 2003, a to pro porušení svých základních práv podle čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 36 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Podle § 75 odst. 1 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně jeho práva poskytuje. Napadá-li stěžovatel rozhodnutí krajského soudu vydaného ve správním soudnictví ve smyslu soudního řádu správního, je takovým procesním prostředkem nepochybně i kasační stížnost, o možnosti jejíhož podání byli stěžovatelé napadeným usnesením Krajského soudu v Praze výslovně poučeni. Jejich tvrzení, že kasační stížnost nepodali proto, že se s právním názorem v rozhodnutí Krajského soudu v Praze ztotožnili, lze označit za rozporné, jestliže se nyní u Ústavního soudu domáhají zrušení téhož rozhodnutí. Je zřejmé, že ve vztahu k napadenému usnesení Krajského soudu v Praze stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky a že tedy jejich ústavní stížnost není přípustná, a proto ji Ústavní soud v této části odmítá podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu.

Podle § 72 odst. 3, respektive odst. 5 zákona o Ústavním soudu lze ústavní stížnost podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon k ochraně jeho práva poskytuje, respektive jestliže zákon takový procesní prostředek stěžovateli neposkytuje, ve lhůtě 60 dnů ode dne, kdy se stěžovatel o zásahu orgánu veřejné moci do jeho ústavně zaručených základních práv nebo svobod dozvěděl, nejpozději však do jednoho roku ode dne, kdy k takovému zásahu došlo. Pokud jde tedy o napadené sdělení Obecního úřadu Zdiby ze dne 8. prosince 2004, které právnímu zástupci stěžovatelů došlo 10. prosince 2004, je nepochybné, že ústavní stížnost proti němu byla podána po uplynutí zákonem stanovené lhůty, aniž by se Ústavní soud musel zabývat otázkou, jde-li o rozhodnutí nebo jiný zásah orgánu veřejné moci, a aniž by musel zkoumat, jaké procesní prostředky na ochranu práv se případně stěžovatelům nabízely. Z textu ústavní stížnosti je totiž zřejmé, že proti tomuto sdělení stěžovatelé brojí až ústavní stížností a nemohou proto lhůtu pro jeho napadení odvíjet od doručení napadeného usnesení Krajského soudu v Praze, které se zabývalo jiným sdělením Obecního úřadu Zdiby ze dne 7. října 2004. Ústavní soud proto ústavní stížnost v této části odmítá podle § 43 odst. 1 písm. b) zákona o Ústavním soudu, neboť byla podána po lhůtě stanovené zákonem.

Konečně podle § 74 zákona o Ústavním soudu lze spolu s ústavní stížností podat návrh na zrušení jiného právního předpisu, tzn. i nařízení obce, jehož uplatněním nastala skutečnost, která je předmětem ústavní stížnosti. Návrh na zrušení právního předpisu je v tomto smyslu akcesorickým a sdílí osud ústavní stížnosti; navrhovat zrušení jiného právního předpisu přímo mohou totiž jen subjekty uvedené v § 64 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, přičemž fyzické osoby v tomto výčtu uvedeny nejsou. Protože však ústavní stížnost proti zásahu orgánu veřejné moci, který se opíral o napadené nařízení obce, byla odmítnuta, je tím bez dalšího odmítnut i návrh na zrušení tohoto nařízení obce.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně 24. února 2006

Pavel Rychetský v. r.

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru