Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1543/13 #1Usnesení ÚS ze dne 30.05.2013

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
SOUD - OS Praha 10
Soudce zpravodajFilip Jan
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/procesní prostředky k ochraně práva/dovolání civilní
Věcný rejstříkopravný prostředek - mimořádný
Dovolání
EcliECLI:CZ:US:2013:3.US.1543.13.1
Datum podání14.05.2013
Napadený akt

rozhodnutí soudu

jiný právní předpis; 589/2006 Sb.; nařízení vlády, kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb. ; § 9a, § 28/3

Ostatní dotčené předpisy

589/2006 Sb., § 9a, § 28 odst.3

99/1963 Sb., § 237


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1543/13 ze dne 30. 5. 2013

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce zpravodaje Jana Filipa a soudce Jana Musila o ústavní stížnosti stěžovatelky Veolia Transport Praha s. r. o., se sídlem v Praze 10, U Seřadiště 9, zastoupené Mgr. Ing. Zdeňkem Mikulášem, advokátem AK Švehlík & Mikuláš advokáti s. r. o., se sídlem v Praze 1, Purkyňova 74/2, proti rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 13. února 2013 č. j. 23 Co 536/2012-39 a rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 10 ze dne 13. září 2012 č. j. 16 C 52/2012-19, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 9a a § 28 odst. 3 nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb., kterým se mění nařízení vlády č. 589/2006 Sb., kterým se stanoví odchylná úprava pracovní doby a doby odpočinku zaměstnanců v dopravě, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

1. Návrhem ze dne 13. 5. 2013, doručeným elektronicky dne 14. 5. 2013 a poštou dne 15. 5. 2013, se stěžovatelka domáhala, aby Ústavní soud nálezem zrušil v záhlaví uvedená rozhodnutí obecných soudů vydaná v řízení o zaplacení částky 11 680,60 Kč s příslušenstvím. Spolu s ústavní stížností podala stěžovatelka návrh na zrušení ustanovení § 9a a § 28 odst. 3 v záhlaví uvedeného nařízení vlády, ve znění nařízení vlády č. 353/2008 Sb., přičemž - jak plyne z ústavní stížnosti - existenci této novely zřejmě přehlédla.

2. V ústavní stížnosti stěžovatelka uvedla, že současně s touto stížností podává i dovolání k Nejvyššímu soudu. Další obsah ústavní stížnosti, jakož i rozhodnutí jí napadeného, blíže reprodukovat netřeba, neboť z důvodů dále vyložených bylo nutno oba návrhy odmítnout.

3. Předtím, než Ústavní soud přistoupí k věcnému projednání ústavní stížnosti, zkoumá, zda návrh obsahuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou splněny podmínky jejího projednání stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů. Obecným účelem právní úpravy formálních náležitostí a lhůt v citovaném zákoně je zajištění řádného chodu soudnictví a zejména zachování právní jistoty.

4. Jednou z podmínek věcného projednání ústavní stížnosti je vyčerpání všech procesních prostředků, které zákon k ochraně práva poskytuje. Ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu přitom nerozlišuje mezi řádnými a mimořádnými opravnými prostředky; stěžovatel je tedy povinen vyčerpat oba druhy procesních prostředků, s výjimkou žaloby na obnovu řízení, která je ustanovením § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu výslovně vyloučena.

5. Pokud stěžovatelka svého práva podat mimořádný opravný prostředek využila, je nezbytné stěžovatelkou podané dovolání považovat za poslední procesní prostředek, který zákon k ochraně jejího práva poskytuje. Z této skutečnosti pak nelze než dovodit, že ústavní stížnost stěžovatelky byla podána předčasně; jedná se tudíž o návrh nepřípustný podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) ve spojení s ustanovením § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu.

6. Současné podávání dovolání a ústavní stížnosti tedy nemá oporu v ustanoveních zákona o Ústavním soudu a navíc není řešením, které by vyhovovalo požadavku právní jistoty. Věcným projednáním ústavní stížnosti by mohlo dojít k vydání dvou rozdílných rozhodnutí v téže věci. Vzniku takové nežádoucí procesní situace nyní výslovně brání ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu, ve znění poslední novelizace zákonem č. 404/2012 Sb.

7. Ve vazbě na toto rozhodnutí bylo proto nutno odmítnout současně i návrh na zrušení jednotlivých ustanovení výše citovaného nařízení vlády, neboť je-li ústavní stížnost nepřípustná pro nevyčerpání všech procesních prostředků k ochraně práva, návrh na zrušení právního předpisu s ní spojený sdílí osud této ústavní stížnosti; jinak řečeno, ústavní stížnost nelze podat pouze proti právnímu předpisu.

8. Z výše vyložených důvodů Ústavní soud ústavní stížnost odmítl podle § 43 odst. 1 písm. e) a návrh s ní spojený podle § 43 odst. 2 písm. b) z důvodu ust. § 43 odst. 1 písm. c) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. května 2013

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru