Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1540/10 #1Usnesení ÚS ze dne 24.06.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Žďár nad Sázavou
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
Společné jmění manželů
byt/vyklizení
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.1540.10.1
Datum podání27.05.2010
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 705 odst.1, § 705 odst.3, § 712 odst.3

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1540/10 ze dne 24. 6. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 24. června 2010 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Jiřího Muchy, ve věci navrhovatele Ing. J. D., zastoupeného Mgr. et Bc. Lubošem Klimentem, advokátem se sídlem ve Žďáru nad Sázavou, Nádražní 21, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Brně ze dne 24. 2. 2010 č. j. 19 Co 209/2009-58 a Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou ze dne 13. 3. 2009 č. j. 11 C 116/2008-41, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení citovaných rozsudků s tím, že je považuje za rozhodnutí, jimiž soudy neposkytly ochranu jeho subjektivnímu právu pokojně užívat majetek, když v řízení, kterým porušily zásadu rovnosti subjektů a jeho právo na řádný proces, zrušily společný nájem účastníků k bytu a ten určily do výlučného užívání navrhovatelky. Poukázal na okolnosti, za kterých se za trvání manželství účastníci zapojili do privatizačního projektu, v budoucnu jako člen bytového družstva očekával určité majetkové hodnoty a nabytí spoluvlastnického podílu bytové jednotky. Rozhodnutí soudu jej však staví do nevýhody, způsobí mu majetkovou újmu ve výši 500.000,- Kč, což je pro něj jako starobního důchodce značná částka. Zrušení společného nájmu k předmětnému bytu považuje také za rozhodnutí, které je v rozporu s dobrými mravy, když tvrzení žalobkyně o neúnosnosti společného bydlení nelze hodnotit jinak, než jako zcela účelové.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Lze ji podat ve lhůtě 60 dnů od doručení rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práva poskytuje, když takovým prostředkem se rozumí řádný opravný prostředek, mimořádný opravný prostředek, vyjma návrhu na obnovu řízení, a jiný procesní prostředek k ochraně práva, s jehož uplatněním je spojeno zahájení soudního, správního nebo jiného právního řízení. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným. Důvodem k odmítnutí návrhu je také zjištění jeho nepřípustnosti [§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 3 a 6, § 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadeného rozsudku Krajského soudu v Brně zásah do práv, kterých se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Jmenovaný soud v odvolacím řízení přezkoumal rozhodnutí soudu I. stupně, kterým byl zrušen společný nájem předmětného bytu rozvedených účastníků, byt určen k užívání žalobkyni jako výlučné nájemkyni a žalovanému, nyní stěžovateli, uložena povinnost byt vyklidit do 30 dnů ode dne, kdy mu bude přidělen náhradní byt, jakož i povinnost nahradit žalobkyni náklady řízení, důvodně se se zjištěním skutkového stavu, s učiněnými právními závěry i s jeho výroky rozsudku ztotožnil a jako věcně správné je opodstatněně potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí, s poukazem na ustanovení § 705 odst. 1, 3 a § 712 odst. 3 občanského zákona, na obsah důkazů učiněných soudem I. stupně se s námitkami, uplatněnými v odvolání žalovaným, vyčerpávajícím způsobem vypořádal, a proto lze na toto odůvodnění v dalším odkázat, když shodné námitky obsahuje i jeho ústavní stížnost. Je třeba dodat, že z ústavního principu nezávislosti soudů (čl. 82 Ústavy ČR) vyplývá též zásada volného hodnocení důkazů, obsažená v § 132 občanského soudního řádu. Jestliže obecné soudy respektují zásady dané tímto ustanovením, nespadá do pravomoci Ústavního soudu "hodnotit" hodnocení důkazů provedené obecnými soudy, a to ani tehdy, kdyby se s takovým hodnocením sám neztotožňoval. Ústavní soud není oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti soudů, není vrcholem jejich soustavy, a proto také nemůže atrahovat na sebe právo přezkumného dohledu nad touto činností, pokud soudy při ní postupují ve shodě s obsahem hlavy páté Listiny základních práv a svobod (čl. 83 Ústavy ČR, rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 23/93, III. ÚS 216/95 a násl.). Toto konstatování se plně vztahuje i na posuzovanou věc - obecné soudy se při hodnocení důkazů do rozporu s ústavními principy řádného a spravedlivého procesu v předmětném řízení a rozhodování nedostaly.

Pro výše uvedené byl návrh směřující proti rozsudku soudu II. stupně odmítnut jako zjevně neopodstatněný, návrh napadající rozsudek Okresního soudu ve Žďáru nad Sázavou pak jako nepřípustný, když zde nebrojí proti rozhodnutí o posledním procesním prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho tvrzeného práva poskytuje [§ 43 odst. 2 písm. a), odst. 1 písm. e) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. června 2010

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru