Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1511/11 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Ústí nad Orlicí
SOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
Dobré mravy
žaloba/na plnění
závazek/zánik
pohledávka/započtení
konkurz a vyrovnání
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1511.11.1
Datum podání24.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

328/1991 Sb., § 14 odst.1 písm.i, § 8 odst.2

40/1964 Sb., § 3 odst.1

513/1991 Sb., § 265

99/1963 Sb., § 80 písm.b


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1511/11 ze dne 30. 6. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatele K. F., zastoupeného JUDr. Ervínem Perthenem, advokátem se sídlem Hradec Králové, Velké náměstí 135/19, proti rozsudkům Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 28. 4. 2010 č. j. 105 C 219/2009-74 a Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 3. 3. 2011 č. j. 38 Co 204/2010-219, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil v záhlaví označené rozsudky obecných soudů, vydané v jeho občanskoprávní věci, a to pro tvrzené porušení práva na soudní ochranu ve smyslu článku 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny"), práva vlastnit majetek zaručeného článkem 11 odst. 1 Listiny a pro nerespektování článku 1 odst. 1 a článku 4 Ústavy České republiky.

Z ústavní stížnosti a její přílohy se podává, že Okresní soud v Ústí nad Orlicí rozsudkem ze dne 28. 4. 2010 č. j. 105 C 219/2009-74 uložil stěžovateli (žalovanému) povinnost uhradit správci konkursní podstaty úpadce VITKA Brněnec, a. s. (žalobci) peněžní částku, představující cenu díla zhotoveného úpadcem pro stěžovatele.

Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 3. 3. 2011 č. j. 38 Co 204/2010-219 rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. Přisvědčil jeho názoru, dle kterého nedošlo k zániku žalované pohledávky započtením po prohlášení konkursu na úpadce, neboť ustanovení § 14 odst. 1 písm. i) zákona č. 328/1991 Sb., o konkursu a vyrovnání, ve znění pozdějších předpisů, započtení na majetek patřící do konkursní podstaty nepřipouští.

Stěžovatel uvádí, že vstoupil do obchodní spolupráce s úpadcem s předpokladem, že správce konkursní podstaty bude konkursní podstatu spravovat s odbornou péčí, a legitimně očekával, že jeho pohledávka, jakožto pohledávka za podstatou, bude uspokojena přednostně. Stav, kdy má do konkursní podstaty plnit částku, kterou jeho vlastní pohledávka vůči konkursní podstatě převyšuje, jež s ohledem na rozsah konkursní podstaty mu zaplacena nebude, považuje stěžovatel za odporující dobrým mravům a zásadám poctivého obchodního styku; proto by nárok správce konkursní podstaty neměl z hlediska spravedlnosti požívat soudní ochrany.

Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy.

Stěžovatel se v ústavní stížnosti primárně dovolává porušení čl. 36 odst. 1 Listiny, jímž je garantováno, že každý se může domáhat svého práva stanoveným způsobem u nezávislého a nestranného soudu.

Je však zřejmé, že toto právo mu upřeno nebylo; dostalo se mu adekvátního postavení účastníka řízení, proti nepříznivému rozhodnutí soudu prvního stupně mu byl k dispozici opravný prostředek, který využil; odvolací soud se jím zabýval věcně a s námitkami, které v něm stěžovatel uplatnil, se podrobně vypořádal.

To je v zásadě vše, co z čl. 36 odst. 1 Listiny lze pro ústavněprávní přezkum vyvodit. Neplyne odtud garance rozhodnutí "správného", natožpak rozhodnutí, jež stěžovatel za správné pokládá.

Výjimkou jsou situace, kdy interpretace podústavního práva, již obecné soudy zvolily, založila porušení některého (jiného) základního práva stěžovatele, případně ve střetu dvou výkladových alternativ byl pominut možný výklad jiný, ústavně konformní, anebo je výrazem flagrantního ignorování příslušné kogentní normy nebo zjevného a neodůvodněného vybočení ze standardů právního výkladu, jež je v soudní praxi respektován, resp. je výrazem interpretační svévole (libovůle), jemuž chybí smysluplné odůvodnění.

Oproti očekáváním stěžovatele však právní názory, jež byly obecnými soudy v dané věci uplatněny, za protiústavní -v právě uvedeném smyslu - mít evidentně nelze.

Nelze dovodit výkladový exces, nepředvídatelnost vydaných rozhodnutí, případně absenci jejich logického a srozumitelného odůvodnění, což jediné - jak se podává z předchozího - by mohlo hrát roli při ústavněprávním přezkumu soudy podané interpretace rozhodného podústavního práva.

Obecné soudy vyložily a aplikovaly rozhodná ustanovení zákona o konkursu a vyrovnání standardním a očekávatelným způsobem, který reflektuje specifičnost konkursního řízení a jeho účel, a vylučuje tak naplnění znaků porušení principu dobrých mravů či zásad poctivého obchodního styku. Nezbývá než zopakovat, že si stěžovatel při zahájení obchodní spolupráce s úpadcem měl (a musel) být vědom konsekvencí, které s sebou konkurs nese; cítí-li se poškozen způsobem, jakým správce konkursní podstaty plnil své povinnosti při výkonu své funkce, je mu pak k dispozici nárok na náhradu škody (srov. ustanovení § 8 odst. 2 zákona o konkursu a vyrovnání).

Na podkladě řečeného je namístě závěr, že podmínky, za kterých obecnými soudy provedené řízení a jeho výsledek překračuje hranice ústavnosti, splněny nejsou, a stěžovateli se zásah do ústavně zaručených základních práv nebo svobod doložit nezdařilo.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost jako zjevně neopodstatněnou, a jako takovou ji v senátu usnesením (bez jednání) odmítl [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2011

Jiří Mucha v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru