Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1490/20 #1Nález ÚS ze dne 22.09.2020Volba zmocněnce k vykonávání úkonů za právnickou osobu v trestním řízení a právo na obhajobu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Klatovy
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízení /právo na obhajobu
právo na soudní a jinou právní ochranu /specifika trestního řízen... více
Věcný rejstříkObhájce
Opatrovník
Zastoupení
Trestní řízení
osoba/právnická
EcliECLI:CZ:US:2020:3.US.1490.20.1
Datum vyhlášení29.09.2020
Datum podání26.05.2020
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 40 odst.3, čl. 40 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

418/2011 Sb., § 34 odst.1, § 35, § 34 odst.2, § 34 odst.5

99/1963 Sb., § 21


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1490/20 ze dne 22. 9. 2020

Volba zmocněnce k vykonávání úkonů za právnickou osobu v trestním řízení a právo na obhajobu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Zemánka a soudců Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a Vojtěcha Šimíčka o ústavní stížnosti stěžovatelky obchodní společnosti X, zastoupené JUDr. Jiřím Kacafírkem, sídlem Pražská 84/15, Plzeň, proti usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. dubna 2020 sp. zn. 3 T 111/2018, za účasti Okresního soudu v Klatovech, jako účastníka řízení, takto:

I. Usnesením Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. dubna 2020 sp. zn. 3 T 111/2018 byla porušena základní práva stěžovatelky na soudní ochranu a na obhajobu zaručená v čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

II. Usnesení Okresního soudu v Klatovech ze dne 15. dubna 2020 sp. zn. 3 T 111/2018 se ruší.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí pro porušení svých ústavně zaručených práv dle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Ústavní soud si za účelem posouzení důvodnosti ústavní stížnosti vyžádal spis sp. zn. 3 T 111/2018 vedený u Okresního soudu v Klatovech (dále jen "okresní soud"). Ze zapůjčeného spisu zjistil Ústavní soud dále uvedené skutečnosti. Proti stěžovatelce bylo usnesením policejního orgánu ze dne 22. 1. 2018 č. j. KRPP-95951-35/TČ-2017-030481 zahájeno trestní stíhání pro spáchání přečinu zkreslování údajů o stavu hospodaření a jmění podle § 254 odst. 1 trestního zákoníku. Na stejném skutkovém základě bylo týmž usnesením policejního orgánu zahájeno pro stejný přečin také trestní stíhání M. M., která se přečinu měla dopustit jako statutární orgán, jednatelka stěžovatelky.

3. Okresní soud na základě žádosti státního zástupce ustanovil dne 1. 3. 2018 usnesením č. j. 0 Nt 11006/2018-12 stěžovatelce opatrovníka, JUDr. Jiřího Žižku, s odůvodněním, že podle § 34 zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob a řízení proti nim (dále jen "zákon o trestní odpovědnosti právnických osob"), činí za právnickou osobu v řízení úkony ten, kdo je k tomu oprávněn v řízení před soudem podle občanského soudního řádu (odst. 1). Činit úkony však nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci (odst. 4). Je-li v průběhu řízení taková skutečnost zjištěna, a právnická osoba nemá osobu způsobilou činit úkony v řízení, bude právnické osobě ustanoven opatrovník (odst. 5). Vzhledem ke skutečnosti, že byly splněny podmínky podle § 34 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, okresní soud stěžovatelce ustanovil opatrovníka.

4. Opatřením samosoudce okresního soudu ze dne 15. 4. 2020 bylo zrušeno opatrovnictví dosavadního opatrovníka, JUDr. Jiřího Žižky, neboť JUDr. Žižka oznámil, že ukončuje výkon advokacie, jelikož byl jmenován do funkce soudce.

5. Napadeným usnesením okresního soudu ze dne 15. 4. 2020 sp. zn. 3 T 111/2018 byl stěžovatelce namísto dosavadního opatrovníka JUDr. Jiřího Žižky ustanoven opatrovníkem JUDr. Radomír Šimáček se stejným odůvodněním jako v případě usnesení č. j. 0 Nt 11006/2018-12.

II.

Argumentace stěžovatelky

6. Stěžovatelka má za to, že jí v důsledku postupu okresního soudu nebyla umožněna volba obhájce, neboť osoba oprávněná činit úkony jménem stěžovatelky byla v téže věci obviněnou a soud vyložil § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob tak, že taková osoba nesmí činit žádné úkony za stěžovatelku, tedy jí ani zvolit obhájce.

7. Stěžovatelka uvádí, že judikatura Ústavního soudu vychází z toho, že právnická osoba je nositelkou práva na soudní ochranu a může se dovolávat porušení svého práva na spravedlivý proces v širším smyslu. Závěr, že právo na obhajobu podle čl. 40 odst. 3 Listiny má i právnická osoba, podporuje i jazykový výklad tohoto ustanovení, neboť práva v něm zaručená má obviněný, pročež není podstatné, zda je obviněnou osobou osoba fyzická nebo osoba právnická. Stěžovatelka dále konstatuje, že právo na obhájce není sice absolutní, nicméně omezení tohoto práva představuje mimořádný zásah a je třeba každý takový zásah podrobit testu proporcionality. Ustanovení § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob omezuje právo obviněné právnické osoby na volbu obhájce, takové ustanovení je tedy třeba podrobit testu proporcionality. Na základě uvedeného stěžovatelka dovozuje, že je nutno vykládat toto ustanovení úžeji a na případy, kdy je osoba jednající za právnickou osobu též obviněna, a tudíž omezena ve volbě obhájce, je nepoužít.

8. Stěžovatelka uzavírá, že v posuzované věci se soud vůbec nezabýval tím, zda mezi ní a jejím statutárním orgánem existuje, byť potenciální, konflikt a zda přichází v úvahu vzájemný střet zájmů. Kdyby totiž tato skutečnost byla řádně zjišťována, musel by soud dojít k závěru, že tomu tak není. Jelikož je nanejvýš žádoucí, aby v posuzované věci společné zájmy obviněných subjektů hájil týž obhájce, což nebylo umožněno, má stěžovatelka za to, že "mechanickým" vyloučením možnosti volby obhájce došlo k porušení jejího práva na soudní ochranu. Omezení volby obhájce nesledovalo v případě stěžovatelky žádný legitimní cíl, bylo tedy nepřijatelné a porušilo její právo na obhajobu.

III.

Vyjádření účastníka a vedlejšího účastníka řízení

9. Ústavní soud zaslal ústavní stížnost k vyjádření účastníku a vedlejšímu účastníkovi řízení.

10. Okresní soud ve svém vyjádření uvedl, že považuje ústavní stížnost za důvodnou. Účastník zdůvodňuje pochybení tím, že již v přípravném řízení byl opatrovník stěžovatelce ustanoven a okresní soud tedy vycházel z toho, že jelikož byl takto opatrovník ustanoven, nebyl obžalovanou jednatelkou zvolen zmocněnec. Z tohoto důvodu okresní soud již nevyzýval stěžovatelku ke zvolení zmocněnce.

11. Okresní státní zastupitelství v Klatovech (dále jen "státní zastupitelství") ve vyjádření uvedlo, že si je vědomo posunu výkladu § 34 odst. 4 a 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v tom směru, že i obviněná fyzická osoba, která je jediným statutárním orgánem obviněné právnické osoby, má, byť s určitými výjimkami, právo zvolit právnické osobě zmocněnce, jak vyplývá zejména z nálezu ze dne 21. 1. 2020 sp. zn. IV. ÚS 3139/19. Proto státní zastupitelství předpokládá, že bude ústavní stížnosti vyhověno. Současně státní zastupitelství sdělilo, že se vzdává postavení vedlejšího účastníka řízení.

12. Ústavní soud nepovažoval za nutné zasílat stěžovatelce uvedená vyjádření k replice, neboť okresní soud uznal namítané pochybení a rovněž státní zastupitelství vyjádřilo předpoklad důvodnosti ústavní stížnosti.

IV.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

13. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která se účastnila řízení, v němž bylo vydáno napadené rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario).

V.

Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

14. V posuzované věci je předmětem přezkumu výklad § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, neboť toto ustanovení stanoví, že činit úkony v řízení nemůže osoba, která je obviněným, poškozeným nebo svědkem v téže věci.

15. Ústavní soud podotýká, že předmětné ustanovení, resp. jeho výklad, již bylo podrobeno ústavněprávnímu posouzení a otázka volby zmocněnce pro trestně stíhanou právnickou osobu na základě rozhodnutí fyzické osoby, která je oprávněna za právnickou osobu činit úkony, byť je tato fyzická osoba též trestně stíhána v téže věci, je již judikaturně vyřešena.

16. Rozhodnutím, které změnilo nazírání na výklad § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob v souladu s ústavněprávními kautelami, je nález ze dne 15. 8. 2018 sp. zn. II. ÚS 131/18 (N 137/90 SbNU 247), který zvrátil dosavadní judikaturu Ústavního soudu. Zmiňovaný nález se dotýkal situace, kdy byla osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu v procesním postavení svědka. Ústavní soud v tomto nálezu dospěl k závěru, že právnická osoba je nositelkou práva na soudní ochranu a může se dovolávat porušení svého práva na spravedlivý proces v širším smyslu. Závěr, že právo na obhajobu dle čl. 40 odst. 3 Listiny má i právnická osoba, ostatně podporuje již jazykový výklad tohoto ustanovení, neboť práva v něm zaručená má podle jeho znění mít obviněný (je nerozhodné, zda jde o osobu fyzickou nebo právnickou). Z těchto důvodů tak Ústavní soud dospěl k závěru, že právnická osoba má základní právo na obhajobu zaručené v čl. 40 odst. 3 Listiny, přičemž omezení tohoto práva musí být podrobeno testu proporcionality.

17. Výklad § 34 odst. 4 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob prodělal další judikaturní vývoj, a to prostřednictvím nálezu ze dne 20. 11. 2018 sp. zn. I. ÚS 2436/18 (N 188/91 SbNU 323), v němž Ústavní soud dovodil, že osoba oprávněná činit úkony za obviněnou právnickou osobu může obviněné právnické osobě zvolit zmocněnce i tehdy, jde-li o členy kolektivního statutárního orgánu, kteří mají v dané trestní věci postavení svědků, zatímco zbývající členové tohoto orgánu jsou trestně stíháni.

18. V případě, že je jedinou osobou oprávněnou činit za obviněnou právnickou osobu úkony osoba fyzická, která je v téže věci obviněnou, Ústavní soud v nálezu sp. zn. IV. ÚS 3139/19 (rozhodnutí Ústavního soudu jsou veřejně dostupná na http://nalus.usoud.cz) zdůraznil, že u obviněného jednatele jeho zájmy se zájmy právnické osoby obviněné v téže věci obecně kolidovat mohou. V každém případě, v němž jsou ve stejné věci paralelně stíhány osoba podle § 34 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob a právnická osoba, hrozí riziko, že by taková fyzická osoba mohla upřednostnit výkon svého práva na obhajobu před řádným hájením zájmů právnické osoby a výkonu jejího práva na obhajobu. Legitimní cíl pro omezení svobodné volby obhájce, zkoumaný v testu proporcionality, je tudíž dán. To však samo o sobě neznamená, že by každý takový zásah musel být vždy již z povahy věci současně i přiměřený, neboť nelze opomenout, že odkaz na občanský soudní řád (viz jeho § 21) v ustanovení o určení osoby oprávněné činit za právnickou osobu úkony v řízení (§ 34 odst. 1 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob), není samoúčelný. Zákonodárce totiž rozumně zvolil právě tento model stanovení osob oprávněných činit za právnickou osobu úkony v trestním řízení proti ní z toho důvodu, že osoby uvedené v § 21 občanského soudního řádu mají bezprostřední osobní zkušenost s každodenním fungováním právnické osoby, jsou znalé jejího vnitřního prostředí, vnějších vztahů, strategií atd., a to včetně takových informací o právnické osobě, které nelze zjistit z žádné veřejné či neveřejné evidence nebo které dokonce nejsou vůbec nikde písemně zaznamenány a které zná mnohdy jen několik málo lidí či právě jen daná konkrétní osoba zde uvedená. Činí-li za právnickou osobu v trestním řízení vedeném proti ní úkony právě taková osoba, jsou právnické osobě faktické znalosti této osoby značně ku prospěchu a pravidelně právě tyto znalosti budou hrát velmi významnou roli při formování a provádění strategie obhajoby právnické osoby, v čemž mohou být dokonce nezastupitelné. V této situaci dále Ústavní soud připomíná, že je třeba z hlediska dostatečného zajištění práva právnické osoby na obhajobu umožnit formálně vyloučené osobě zvolit právnické osobě zmocněnce dle § 34 odst. 2 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob, což má předcházet ustanovení opatrovníka dle § 34 odst. 5 téhož zákona, neboť je nutno poukázat na to, že i vůči takovému obviněnému stále platí presumpce neviny podle čl. 40 odst. 2 Listiny, a tedy nelze bez dalšího jen pro jeho status obviněného předpokládat, že jsou zde důvodné obavy z kolize zájmů.

19. Na uvedený nález navazuje i další nálezová judikatura dotýkající se stejné situace, kdy je osobou oprávněnou činit za obviněnou právnickou osobu úkony jednatel, který je trestně stíhán v téže věci (srov. nález ze dne 23. 6. 2020 sp. zn. I. ÚS 2638/19). Ústavní soud tedy v nyní posuzované věci konstatuje, že je nutno posoudit, zda omezení práva obviněné stěžovatelky na volbu zmocněnce prostřednictvím obviněné jednatelky bylo přiměřeným zásahem. Předmětem posouzení je otázka, zda je dán důvodný předpoklad, že úkonem volby zmocněnce obviněné právnické osoby prostřednictvím obviněné jednatelky stěžovatelky bylo možno dospět k závěru, že jednatelka stěžovatelky by tento úkon učinila se záměrem poškodit stěžovatelku v jejím právu na obhajobu nebo by zvýhodnila své vlastní právo na obhajobu na úkor stěžovatelky.

20. Ústavní soud po prostudování vyžádaného spisu sp. zn. 3 T 111/2018 dospěl k následujícím závěrům. Okresní soud ve svém vyjádření k ústavní stížnosti uvedl, že před tím, než ustanovil stěžovatelce opatrovníka, nevyzýval stěžovatelku, aby si sama dle své volby (prostřednictvím své obviněné jednatelky) vybrala zmocněnce, neboť šlo již o opakované ustanovení opatrovníka, pročež okresní soud vycházel z toho, že již v přípravném řízení byla stěžovatelka jistě vyzvána k volbě zmocněnce, což však zjevně neučinila, když jí byl ustanoven opatrovník. Nicméně skutečnost, kterou účastník řízení uvádí, ze spisu nevyplývá. Naopak je zřejmé, že žádný úkon výzvy k volbě zmocněnce dle své volby vůči stěžovatelce v přípravném řízení (před ustanovením opatrovníka JUDr. Jiřího Žižky) učiněn nebyl (viz č. l. 17 spisu). Naopak ze spisu vyplývá, že policejní orgán výslovně uvedl, že stěžovatelka nedisponuje žádnou osobou, která by byla schopna za ni činit úkony, z čehož vyvozuje, že je nutno stěžovatelce ustanovit opatrovníka podle § 34 odst. 5 zákona o trestní odpovědnosti právnických osob. Ústavní soud tedy uzavírá, že stěžovatelka v průběhu trestního řízení nebyla vyzvána k volbě zmocněnce dle své volby, byť z vyžádaného spisu zjevně nevyplývají žádné okolnosti, které by odůvodňovaly závěr, že úkonem volby zmocněnce prostřednictvím obviněné jednatelky by šlo o zjevné zneužití práva. Takové okolnosti nevyplývají koneckonců ani z vyjádření účastníka řízení, který považuje ústavní stížnost za důvodnou, tedy na základě svých znalostí posuzované věci nedospěl k závěru, že by úkonem volby zmocněnce došlo ke střetu zájmů mezi stěžovatelkou a její obviněnou jednatelkou.

21. Na základě výše uvedeného dospěl Ústavní soud k závěru, že napadeným usnesením okresního soudu došlo k zásahu do základních práv stěžovatelky na soudní ochranu a na obhajobu podle čl. 36 odst. 1 a čl. 40 odst. 3 Listiny, pročež ústavní stížnosti mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníka vyhověl a podle § 82 odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu napadené rozhodnutí zrušil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat.

V Brně dne 22. září 2020

Jiří Zemánek v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru