Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1462/16 #1Usnesení ÚS ze dne 24.01.2017

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ostrava
OBEC / OBECNÍ ÚŘAD / MAGISTRÁT - Ostrava
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo ... více
Věcný rejstříkrodné číslo
občanský průkaz
EcliECLI:CZ:US:2017:3.US.1462.16.1
Datum podání06.05.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 36 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

328/1999 Sb., § 4

99/1963 Sb., § 134


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1462/16 ze dne 24. 1. 2017

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Filipa a soudců Josefa Fialy a Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) o ústavní stížnosti stěžovatele Jana Tkadlece, zastoupeného Mgr. Lucií Brusovou, advokátkou, sídlem Masná 8, Ostrava - Moravská Ostrava, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 18. února 2016 č. j. 4 As 291/2015-294 a proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 21. října 2015 č. j. 22 A 74/2014-63, za účasti Nejvyššího správního soudu a Krajského soudu v Ostravě jako účastníků řízení, a Magistrátu města Ostravy jako vedlejšího účastníka, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Stručné vymezení věci

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu stěžovatel napadl v záhlaví uvedená rozhodnutí, kterými byly jako nedůvodné zamítnuty jeho žaloba a následná kasační stížnost, kdy tuto žalobu podával na ochranu před nezákonným zásahem Magistrátu města Ostravy, který spatřuje v tom, že mu uvedený magistrát neumožnil podat žádost o vydání občanského průkazu s uvedením rodného čísla s koncovkou 229, kterou stěžovatel považuje za správnou. Stěžovatel nesouhlasí s tím, že by jeho rodné číslo mělo koncovku 225, jak uvádí Magistrát města Ostravy.

2. Stěžovatel svůj názor na podobu rodného čísla přitom, jak Ústavní soud zjistil z dřívější rozhodovací činnosti Nejvyššího správního soudu, týkající se stěžovatele, konkrétně pak z jeho rozsudku ze dne 23. 1. 2009 sp. zn. 4 As 4/2008, zakládá zřejmě především na tom, že jím uváděná koncovka je uvedena v jeho původním rodném listu. S někdejším závěrem Nejvyššího správního soudu, že stěžovateli bylo při jeho narození v roce 1967 přiděleno rodné číslo s koncovkou 225 a tehdejší zapsání koncovky 229 do vydaného rodného listu bylo pouze chybou tisku, se stěžovatel odmítá ztotožnit a považuje znění rodného listu za rozhodující.

3. Soudy v dané věci dospěly k závěru, že podle § 4 odst. 2 zákona č. 328/1999 Sb., o občanských průkazech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "ZOP"), je obecní úřad, u něhož byla žádost o vydání občanského průkazu podána, povinen ji vyřizovat s využitím údajů vedených v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů, popř. v agendovém informačním systému evidence cestovních dokladů.

II.

Argumentace stěžovatele

4. Stěžovatel odkazuje na ustanovení § 4a odst. 2 věty prvé ZOP, dle kterého "Zjistí-li obecní úřad obce s rozšířenou působností, u kterého byla žádost podána, při zpracování žádosti rozpory s údaji vedenými v registru obyvatel, v evidenci obyvatel, v evidenci občanských průkazů nebo v evidenci cestovních dokladů, vyzve občana, aby sporné údaje doložil." Nesouhlasí s názorem krajského soudu, že při vyřizování žádosti stěžovatele musel Magistrát města Ostravy vycházet z registru obyvatel, evidence obyvatel, evidence občanských průkazů, popřípadě z agendového informačního systému evidence cestovních dokladů, přičemž v těchto systémech je stěžovatel veden pod koncovkou rodného čísla 225 a za takovéto situace rozpor s údaji vedenými v centrální evidenci ve smyslu § 4a odst. 2 zákona o občanských průkazech neexistuje. Rovněž nesouhlasí s názorem správních soudů, že v případě občanského průkazu nejde o správní rozhodnutí deklaratorního typu, které by muselo být vydáno po proběhnuvším správním řízení. Stěžovatel je přesvědčen, že správní orgán jej měl vyzvat, aby sporné údaje (tvrzenou koncovku rodného čísla) doložil, nastalo by klasické správní řízení, v rámci něhož by stěžovatel jisté skutečnosti prokazoval a správní orgán by byl povinen rozhodnout. To se však nestalo. Správnost koncovky 225 přitom správní orgán opírá pouze o obsah centrálních evidencí, ačkoliv by mělo být zkoumáno i to, zda vložení údajů do systému centrálních evidencí vůbec proběhlo správně. Orgány veřejné moci si vůbec nepřipouštějí možnost, že do systému mohl být vložen chybný údaj nebo že došlo k vložení údaje nesprávným, respektive nezákonným způsobem. Možná tak činí přímo ve snaze neodkrýt závažný problém ve státní správě - nezákonné nakládání s rodnými čísly. Pokud soudy odkazují na některé doklady obsahující koncovku 225, tyto stěžovatel považuje za falzifikáty, respektive tvrdí, že při jejich vydávání došlo k neoprávněnému zásahu do jeho žádostí o jejich vystavení, kterými byla předmětná koncovka změněna, popřípadě uvádí, že jde o listiny vydané mimo oprávnění orgánů, které je vytvořily.

5. Dle stěžovatele je právní úprava rodných čísel postavena na zásadě, podle které lze rodné číslo užívat, rozhodovat o jeho užívání nebo využívat ze strany státních orgánů jen se souhlasem nositele rodného čísla. Tato zásada byla ze strany správních orgánů i soudů závažným způsobem porušena. Tím byla porušena i jeho ústavně zaručená práva zakotvená v čl. 2 odst. 2 a čl. 36 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Navrhuje, aby Ústavní soud ústavní stížností napadená rozhodnutí zrušil.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněným stěžovatelem, jenž byl účastníkem řízení, v nichž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatel je právně zastoupen v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), neboť stěžovatel vyčerpal všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svých práv.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud v prvé řadě připomíná, že ve svých rozhodnutích již dal mnohokrát najevo, že není další instancí v soustavě soudů a není zásadně oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy [srov. čl. 83 a čl. 90 až 92 Ústavy]. Úkolem Ústavního soudu v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy je ochrana ústavnosti, nikoliv běžné zákonnosti. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad a aplikace jiných než ústavních předpisů jsou záležitostí obecných soudů. Je jejich úlohou, aby zkoumaly a posoudily, zda jsou dány podmínky pro aplikaci toho či onoho právního institutu, a aby své úvahy v tomto směru zákonem stanoveným postupem odůvodnily. Zásah Ústavního soudu je na místě toliko v případě těch nejzávažnějších pochybení představujících porušení ústavně zaručených základních práv a svobod, zejména pak pokud by závěry obecných soudů byly hrubě nepřiléhavé a vykazovaly znaky libovůle. To však Ústavní soud v posuzované věci neshledal.

8. Ústavní soud konstatuje, že obecné soudy se stěžovatelově věci věnovaly a své závěry řádně odůvodnily, kdy v takovémto případě Ústavnímu soudu zásadně nepřísluší, aby do jejich rozhodovací činnosti jakkoliv zasahoval. Soudy vysvětlily, že příslušný správní orgán se řídil zákonným postupem podle § 4 odst. 2 ZOP. Správní orgány jsou povinny vycházet z údajů vedených Ministerstvem vnitra v Centrální evidenci obyvatel, neboť Ministerstvo vnitra je podle zákona o evidenci obyvatel jediným orgánem oprávněným k ověřování správnosti rodných čísel. Jak vyplývá z obsahu správního spisu, stěžovatel je v informačním systému evidence obyvatel prokazatelně veden s rodným číslem s koncovkou 225 a správnost tohoto rodného čísla byla potvrzena i sdělením Ministerstva vnitra ze dne 13. 2. 2014. Správnost tohoto údaje byla navíc správnímu orgánu známa z předchozích správních řízení. Proto bylo nutno dospět k závěru, že v posuzované věci fakticky neexistoval a neexistuje rozpor s údaji vedenými v centrální evidenci ve smyslu § 4a odst. 2 ZOP. Postup podle § 4a odst. 2 ZOP, případně podle § 37 odst. 3 správního řádu by byl proto pouze formálním a rozporným se zásadou hospodárnosti řízení. Rodné číslo, které stěžovatel požaduje, ostatně patří jinému občanovi.

9. Pro úplnost Ústavní soud doplňuje stran rodného listu stěžovatele, na kterém stěžovatel zřejmě stále zakládá své přesvědčení o správné podobě svého rodného čísla, že tato problematika již byla řešena v rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 4 As 4/2008. V něm mu bylo vysvětleno, že rodný list je podle § 91 odst. 1 zákona č. 301/2000 Sb., o matrikách, jménu a příjmení a o změnách některých souvisejících zákonů, veřejnou listinou, u kterých podle § 134 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, platí, že potvrzují, že jde o nařízení nebo prohlášení orgánu, který listinu vydal, a není-li dokázán opak, i pravdivost toho, co je v nich osvědčeno nebo potvrzeno. Ve správním řízení tedy veřejné listiny mají při hodnocení důkazů vyšší sílu než ostatní listiny, a to v důsledku presumpce správnosti jejich obsahu. Důležitou součástí vysloveného principu je však právě podmínka "není-li dokázán opak", která umožňuje vyvrátit pravdivost skutečností, ve veřejné listině uvedených. V předmětné věci nastala situace, kdy se dostaly do rozporu tvrzení žalobce a informace zjištěná z registru rodných čísel, který má výlučnou informační hodnotu. Výlučná informační hodnota údajů obsažených v registru rodných čísel přitom znamená, že tyto údaje mají ze zákona přednost před údaji pocházejícími z jiných zdrojů, včetně veřejných listin.

10. Závěrem nutno podotknout, že stěžovatel vede stran koncovky svého rodného čísla všemožná řízení již řadu let. Kupříkladu již usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 6. 2004 č. j. 11 Ca 55/2004 - 36 byla odmítnuta žaloba stěžovatele proti rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 26. 8. 2002 zn. 4700/451, kterým mu bylo sděleno, že mu v roce 1967 bylo přiděleno rodné číslo s koncovkou 225. V těchto souvislostech již neúspěšně podával třináct ústavních stížností. Nezbývá proto než zopakovat co již stěžovateli sdělil Nejvyšší správní soud, to jest, že jediným řešením vzniklé situace může být pouze to, že stěžovatel akceptuje své rodné číslo ve tvaru, který je veden v informačním systému evidence obyvatel, a převezme si osobní doklady s tímto rodným číslem.

11. Vzhledem k výše uvedenému Ústavní soud dospěl k závěru, že jde o ústavní stížnost zjevně neopodstatněnou, a podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu ji mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků řízení usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 24. ledna 2017

Jan Filip v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru