Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 143/98Usnesení ÚS ze dne 21.07.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces
Věcný rejstříkdůkaz/volné hodnocení
osoba/povinná
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.143.98
Datum podání30.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 6


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 143/98 ze dne 21. 7. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 143/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl dne 21. 7. 1998 v senátě složeném z předsedy JUDr. Pavla Holländera a soudců JUDr. Vlastimila Ševčíka a JUDr. Vladimíra Jurky mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky J.A., zastoupené advokátem Mgr. O.S., proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 13. ledna 1998, sp. zn. 22 Co 550/97 a 22 Co 551/97, a návrhu na zrušení § 8 odst. 3 zák. č. 87/1991 Sb., takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, označenou jako stížnost "na průtahy v řízení o opravném prostředku", s odkazem na Ústavnímu soudu vylíčený časový průběh dlouholetého sporu vedeného před obecnými soudy v režimu zákona č. 87/1991 Sb., stěžovatelka navrhla - po výzvě Ústavního soudu - aby Ústavní soud svým nálezem vyslovil, že "k zabránění vzniku vážné a neodvratitelné újmy soud nařizuje, aby ve shora uvedené věci o podaném dovolání Nejvyššímu soudu ČR ze dne 26. 2. 1998 bylo urychleně nařízeno jednání, a v případě, že Nejvyšší soud ve věci rozhodne tak, že bude třeba dalších jednání u soudů ČR, tato jednání navazovala neprodleně, a to tak, aby v co nejbližší možné době bylo přijato konečné

1

III. ÚS 143/98

spravedlivé rozhodnutí"; opřela tedy stěžovatelka svůj návrh zřejmě o ustanovení § 75 odst. 2 písm. b) zák. č. 182/1993 Sb.

Dle označeného zákonného ustanovení Ústavní soud nepřihlédne k důvodům nepřípustnosti ústavní stížnosti, jestliže dochází ke značným průtahům, z nichž stěžovateli vzniká nebo může vzniknout vážná a neodvratitelná újma; podle přesvědčení Ústavního soudu tomuto zákonnému ustanovení, přesněji pojmu "řízení o opravném prostředku" nutno rozumět tak, že se - bez časové či jiné souvislosti s předchozími stádii řízení prolamuje zásada přezkumu (pravomocných) rozhodnutí, jimiž bylo rozhodnuto o posledním prostředku, který zákon k ochraně (ústavně zaručeného základního) práva poskytuje (§ 72 odst. 2 al. 2 zák. č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a dovoluje, za splnění dalších podmínek (existující či potencionální vážná a neodvratitelná újma), ingerenci Ústavního soudu do dosud před obecnými soudy neskončeného řízení, přičemž ke značným průtahům dochází nikoli v předchozích stádiích řízení, ale právě jen v řízení opravném. Z této zásady současně také plyne, že z obsahu ústavní stížnosti, jako návrhu na zahájení řízení před Ústavním soudem (ve vztahu k rozhodnutí obecného soudu, jehož se opravný prostředek týká), musí být patrno, co se ústavní stížností sleduje a čeho se jí stěžovatel domáhá (§ 34 odst. 1 zákona).

Takto stanoveným zákonným podmínkám posuzovaná ústavní stížnost nevyhovuje.

Předně z předloženého rozhodnutí obecného soudu a z tvrzení stěžovatelky samotné je patrno, že v rozsudku ze dne 13. ledna 1998 Krajský soud v Praze (22 Co 550 a 551/97), jako soud odvolací, samostatným výrokem připustil dovolání (z důvodu ust. § 239 odst. 1 o. s. ř.), a že tento opravný prostředek byl stěžovatelkou podán dne 26. února 1998; za této situace je očividné, že v opravném řízení ani nejširším výkladem existenci značných průtahů dovodit nelze a že stěžovatelkou formulované návrhové žádání (petit) nemá oporu v zákoně; nadto formální vada vytknutá stěžovatelce Ústavním soudem (č. l. 10), především ve vztahu k rozhodnutí odvolacího soudu, ve stanovené lhůtě jí odstraněna nebyla.

Jakkoli řízení stěžovatelkou zahájené před obecnými soudy v březnu 1992 se jeví jako řízení poznamenané průtahy, z důvodů vpředu vyložených nezbylo, než posuzovanou ústavní stížnost shledat jednak jako formálně vadnou, jednak jako zjevně neopodstatněnou a rozhodnout o ní odmítavým výrokem, jak ze znělky tohoto usnesení je patrno [§ 43 odst. 2

2

III. ÚS 143/98

písm. a) zákona], když tento výrok současně představuje procesní překážku k projednání spolu podaného návrhu na zrušení jednotlivého ustanovení zák. č. 87/1991 Sb. (k tomu srov. III. ÚS 101/95 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 4., um. č. 22, vydání 1., Praha, 1996).

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 3 zákona).

V Brně dne 21. července 1998

JUDr. Pavel Holländer

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru