Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1429/16 #1Nález ÚS ze dne 11.10.2016K povinnosti soudu doručit odvolání, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé, ostatním účastníkům řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účastníků řízení, rovnost „zbraní“
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní r... více
Věcný rejstříkOdvolání
interpretace
Náklady řízení
Doručování
občanské soudní řízení
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 190/83 SbNU 111
EcliECLI:CZ:US:2016:3.US.1429.16.1
Datum vyhlášení25.10.2016
Datum podání04.05.2016
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

1/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 96 odst.1

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 37 odst.3, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 142a, § 210 odst.1


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Opomenutí ze strany soudu doručit protistraně odvolání proti výroku elektronického platebního rozkazu o nákladech řízení představuje porušení práva na spravedlivý proces a rovnosti účastníků řízení.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelů Evy Urbanové a Michaela Urbana zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 11. 10. 2016 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016 č. j. 12 Co 10/2016-15 pro rozpor s čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.

Narativní část

Výrokem I. elektronického platebního rozkazu bylo vedlejší účastnici uloženo zaplatit stěžovatelům částku ve výši 2 400 eur se zákonným úrokem z prodlení a výrokem III. jí bylo uloženo nahradit stěžovatelům náklady řízení. Proti výroku III. podala vedlejší účastnice odvolání. Odvolání nebylo ostatním účastníkům doručováno. Usnesením městského soudu byl výrok III. změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, a současně bylo stěžovatelům uloženo nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud nejprve připomněl, že ačkoliv se kogentní příkaz doručovat odvolání ostatním účastníkům, obsažený v § 210 odst. 1 občanského soudního řádu, vztahuje pouze k případům napadení meritorních rozhodnutí, správnost interpretace daného ustanovení byla již mnohokrát řešena dřívější judikaturou. Ústavní soud opakovaně uvedl, že byť ze zákona nevyplývá povinnost soudu vždy doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení, má tak soud prvního stupně činit na základě ústavně souladné úvahy o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci.

Mezi specifické okolnosti, které zakládají povinnost soudu doručit opis odvolání protistraně, Ústavní soud řadí nejen dosavadní vývoj sporu v první instanci, který zřetelně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí, ale též situace, kdy se účastník v podaném odvolání domáhá změny výroku o nákladech řízení ve svůj prospěch, která vyžaduje, aby druhá strana byla s argumenty odvolatele seznámena a mohla se k nim vyjádřit. Doručením stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby byla seznámena se skutkovými a právními argumenty uvedenými v odvolání a aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své protiargumenty.

V posuzované věci Ústavní soud neshledal důvod se od tohoto ustáleného výkladu odchýlit, a proto konstatoval, že postupem, kdy stěžovatelům nebylo doručeno odvolání vedlejší účastnice proti výroku III. elektronického platebního rozkazu o nákladech řízení, došlo k zásahu do jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy.

Soudcem zpravodajem ve věci byl Josef Fiala. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 1429/16 ze dne 11. 10. 2016

N 190/83 SbNU 111

K povinnosti soudu doručit odvolání, kterým nebylo rozhodnuto o věci samé, ostatním účastníkům řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - senátu složeného z předsedy senátu Josefa Fialy (soudce zpravodaj) a soudců Jana Filipa a Radovana Suchánka - ze dne 11. října 2016 sp. zn. III. ÚS 1429/16 ve věci ústavní stížnosti Evy Urbanové a Michaela Urbana, zastoupených Mgr. Petrem Novákem, advokátem, se sídlem Myslivní 689/21, Brno, proti usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č. j. 12 Co 10/2016-15 o náhradě nákladů řízení, za účasti Městského soudu v Praze jako účastníka řízení a BRITISH AIRWAYS Plc, organizační složky, se sídlem K Letišti 1049/57, Praha 6, zastoupené Mgr. Ing. Tomášem Vítkem, advokátem, se sídlem Argentinská 783/18, Praha 7, jako vedlejší účastnice řízení.

I. Usnesením Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č. j. 12 Co 10/2016-15 bylo porušeno právo stěžovatelů na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.

II. Usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. února 2016 č. j. 12 Co 10/2016-15 se ruší.

Odůvodnění:

I. Skutkové okolnosti případu a obsah napadeného rozhodnutí

1. Stěžovatelé u Obvodního soudu pro Prahu 6 (dále jen "obvodní soud") podali proti vedlejší účastnici žalobu na zaplacení částky 2 400 eur s příslušenstvím, představující nárok na kompenzaci za zpoždění letu z Prahy do Vancouveru operovaného vedlejší účastnicí dne 24. 7. 2014 a letu z Vancouveru do Prahy operovaného vedlejší účastnicí dne 10. 8. 2014.

2. Výrokem I elektronického platebního rozkazu obvodního soudu ze dne 29. 10. 2015 č. j. EPR 159867/2015-6 bylo vedlejší účastnici uloženo zaplatit stěžovatelům částku ve výši 2 400 eur se zákonným úrokem z prodlení a výrokem III jí bylo uloženo nahradit stěžovatelům náklady řízení ve výši 25 179 Kč.

3. Proti výroku III elektronického platebního rozkazu vedlejší účastnice podala odvolání. Z "Předložení věci k rozhodnutí o odvolání" vyhotoveného obvodním soudem dne 6. 1. 2016 pod č. j. EPR 159867/2015-12 vyplývá, že odvolání nebylo doručováno ostatním účastníkům.

4. Usnesením Městského soudu v Praze (dále také "městský soud") ze dne 10. 2. 2016 č. j. 12 Co 10/2016-15 byl výrok III elektronického platebního rozkazu změněn tak, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Městský soud stěžovatelům současně uložil nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení ve výši 1 657,70 Kč. Rozhodnutí o nákladech řízení před obvodním soudem bylo zdůvodněno zejména tím, že výzva stěžovatelů adresovaná vedlejší účastnici před podáním žaloby neobsahovala upozornění na možný soudní spor, a proto není řádnou výzvou.

II. Argumentace stěžovatelů

5. Stěžovatelé podanou ústavní stížností napadli v záhlaví uvedené usnesení městského soudu. Tvrdí, že jím došlo k zásahu do jejich základních práv, zejména práva na soudní ochranu zaručeného čl. 36, 37 a 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

6. Stěžovatelé v prvé řadě uvádějí, že městský soud vydal rozhodnutí, aniž by měli možnost se k odvolání vedlejší účastnice vyjádřit, neboť jim nebylo doručeno ani jinak dáno na vědomí.

7. Stěžovatelé dále uvádějí, že závěry městského soudu a jeho rozhodnutí jsou v rozporu s právní úpravou a judikaturou. V této souvislosti zejména analyzují ustanovení § 142a odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "o. s. ř."). Podle jejich názoru spočívá smysl tohoto ustanovení v upozornění druhého účastníka na existenci závazku a v poslední možnosti tento závazek splnit. Tato úprava byla přijata zejména kvůli zvýšení ochrany spotřebitelů v pozici dlužníků. Tento účel však podle stěžovatelů nemůže dopadat na vztah mezi nimi a vedlejší účastnicí, neboť to jsou právě stěžovatelé, kdo byli cestujícími, tedy slabší stranou.

8. Z ústavní stížnosti dále vyplývá, že stěžovatelé se neztotožňují s důvody, na jejichž základě městský soud rozhodl, konkrétně s absencí upozornění na možnost uplatnění nároku v soudním řízení. Podle stěžovatelů nejde o zákonem stanovenou podmínku, a proto není možné na ně klást nezákonný požadavek a na jeho základě jim upřít právo na náhradu nákladů řízení.

9. Závěrem ústavní stížnosti stěžovatelé vyjádřili nesouhlas s uložením povinnosti nahradit vedlejší účastnici náklady odvolacího řízení.

10. Z uvedených důvodů stěžovatelé navrhli, aby Ústavní soud napadené usnesení zrušil.

III. Vyjádření účastníka a vedlejší účastnice

11. Ústavní soud v rámci přípravy vyzval účastníka a vedlejší účastnici k vyjádření k ústavní stížnosti.

12. Městský soud ve svém vyjádření zejména analyzoval význam předžalobní výzvy, nicméně ve vztahu k projednávané věci plně odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí.

13. Vedlejší účastnice se zabývala pouze otázkou splnění zákonných náležitostí předžalobní výzvy ze strany stěžovatelů.

14. Vzhledem k tomu, že ústavní stížnosti bylo vyhověno pro porušení základních procesních pravidel, přičemž tomuto argumentu stěžovatelů se jak městský soud, tak ani vedlejší účastnice ve svých vyjádřeních nevěnovaly, nepovažoval Ústavní soud za nutné doručovat tato vyjádření stěžovatelům k případné replice, neboť ta by na konečné rozhodnutí neměla žádný vliv.

IV. Procesní předpoklady projednání ústavní stížnosti

15. Ústavní soud posoudil splnění předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnými stěžovateli, kteří byli účastníky řízení, v němž bylo vydáno rozhodnutí napadené ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelé jsou právně zastoupeni v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen "zákon o Ústavním soudu") a nemají jiné zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario), ústavní stížnost je tudíž přípustná.

V. Posouzení důvodnosti ústavní stížnosti

16. Ústavní soud po seznámení s obsahem ústavní stížnosti, vyžádaným spisem, vyjádřeními účastníka a vedlejší účastnice a napadeným rozhodnutím dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

17. Ústavní soud považuje za nutné připomenout, že právo na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny je porušeno, pokud je komukoliv upřena možnost domáhat se svého práva u nezávislého a nestranného soudu, popř. pokud soud odmítá jednat a rozhodovat o podaném návrhu, eventuálně pokud zůstává v řízení bez zákonného důvodu nečinný. V této souvislosti Ústavní soud dodává, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (čl. 83 Ústavy České republiky). Není tedy součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy České republiky) a nenáleží mu ani výkon dohledu nad jejich rozhodovací činností. Postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu a výklad jiných než ústavních předpisů a jejich aplikace jsou záležitostí obecných soudů [srov. usnesení Ústavního soudu ze dne 10. 9. 1996 sp. zn. II. ÚS 81/95 (U 22/6 SbNU 575)]. Ústavní soud může do jejich činnosti zasáhnout pouze tehdy, pokud právní závěry obecných soudů jsou v příkrém nesouladu se skutkovými zjištěními nebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění nevyplývají nebo pokud porušení některé z norem tzv. podústavního práva v důsledku svévole (např. nerespektováním kogentní normy) anebo v důsledku interpretace, jež je v extrémním rozporu s principy spravedlnosti (např. uplatněním přepjatého formalismu při aplikaci práva), zakládá porušení základního práva nebo svobody.

18. K závěru o důvodnosti ústavní stížnosti vedly Ústavní soud následující úvahy.

19. Ústavní stížnost směřuje jednak vůči pochybení, kterého se měl dopustit odvolací soud tím, že odvolání vedlejší účastnice nebylo doručeno stěžovatelům, jednak vůči pochybení v interpretaci § 142a o. s. ř. při rozhodování o nákladech řízení před obvodním soudem.

20. Ústavnísoud v prvé řadě posoudil tvrzení ohledně porušení ústavních kautel práva na spravedlivý proces tím, že odvolání vedlejší účastnice nebylo doručeno stěžovatelům. Z vyžádaného spisu je zřejmé, že vedlejší účastnice dne 18. 11. 2015 podala odvolání proti výroku III (o nákladech řízení) elektronického platebního rozkazu obvodního soudu. Ze spisu rovněž vyplývá, že obvodní soud dne 6. 1. 2016 pod č. j. EPR 159867/2015-12 předložil věc městskému soudu. Z předložení věci k rozhodnutí o odvolání plyne, že odvolání stěžovatelům nebylo doručeno.

21. Doručování odvolání ostatním účastníkům je upraveno v ustanovení § 210 odst. 1 o. s. ř., podle něhož platí, že "nejde-li o případy uvedené v § 208 nebo v § 209, doručípředseda senátu odvolání, které směřuje proti rozsudku nebo proti usnesení ve věci samé, ostatním účastníkům. Odvolání proti usnesení, kterým nebylo rozhodnuto ve věci samé, doručí předseda senátu těm účastníkům, jejichž práv a povinností se týká, je-li to s ohledem na okolnosti případu či povahu věci vhodné a účelné". Z uvedeného je zřejmé, že kogentní příkaz doručovat odvolání ostatním účastníkům se vztahuje pouze k případům napadení meritorních rozhodnutí, nicméně správnost interpretace § 210 o. s. ř. byla již mnohokrát řešena dřívější judikaturou. Ústavní soud opakovaně uvedl, že "ze zákona sice nevyplývá povinnost soudu vždy doručovat opisy odvolání směřující proti nikoliv meritorním rozhodnutím ostatním účastníkům řízení; soud prvního stupně tak činí na základě úvahy (ústavně souladné) o vhodnosti a účelnosti takového opatření s ohledem na okolnosti případu či specifikum věci. Takovou specifickou okolností, která zakládá povinnost soudu doručit opis odvolání protistraně, je nejen dosavadní vývoj sporu v první instanci, který zřetelně naznačuje, že protistrana zaujímá k argumentům uváděným v odvolání zřetelně nesouhlasný postoj a odlišně je právně a skutkově hodnotí, ale též situace, kdy se účastník v podaném odvolání domáhá změny výroku o nákladech řízení ve svůj prospěch, která vyžaduje, aby druhá strana byla s argumenty odvolatele seznámena a mohla se k nim vyjádřit - pokud lze očekávat, že jeho vyjádření může přispět k náležitému posouzení věci. Doručením stejnopisu odvolání protistraně se jí má v takových případech umožnit, aby byla seznámena se skutkovými a právními argumenty uvedenými v odvolání a aby mohla, bude-li to pokládat za potřebné k obraně svých zájmů, předložit soudu své protiargumenty" [srov. nález ze dne 13. 6. 2013 ve věci sp. zn. II. ÚS 2404/12 (N 108/69 SbNU 751), nález ze dne 21. 11. 2008 ve věci sp. zn. III. ÚS 338/06 (N 199/51 SbNU 427), nález ze dne 26. 7. 2007 ve věci sp. zn. II. ÚS 841/07 (N 119/46 SbNU 125) a další]. V nyní projednávané věci nemá Ústavní soud důvod se od tohoto ustáleného výkladu odchýlit, a proto konstatuje, že postupem, kdy stěžovatelům nebylo doručeno odvolání vedlejší účastnice proti výroku III elektronického platebního rozkazu, došlo k zásahu do jejich práva na spravedlivý proces podle čl. 36 odst. 1 Listiny a práva na rovnost účastníků řízení podle čl. 37 odst. 3 Listiny a čl. 96 odst. 1 Ústavy České republiky.

22. Dalšími argumenty stěžovatelů vztahujícími se ke správnosti aplikace a interpretace ustanovení § 142a o. s. ř. se Ústavnísoud nezabýval, neboť v prvé řadě je musí zohlednit městský soud při opětovném rozhodování o odvolání vedlejší účastnice. V opačném případě by se Ústavní soud dopustil nepřípustného zásahu do rozhodovacích kompetencí nezávislého soudu.

23. Z uvedených důvodů Ústavnísoud ústavní stížnosti stěžovatelů vyhověl a usnesení Městského soudu v Praze ze dne 10. 2. 2016 č. j. 12 Co 10/2016-15 zrušil podle § 82 odst. 1, odst. 2 písm. a) a odst. 3 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru