Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1427/11 #1Usnesení ÚS ze dne 15.09.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Hradec Králové
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkOdvolání
interpretace
opravný prostředek - řádný
řízení/spojení věcí
insolvence/řízení
soud/stížnost na postup soudu
dlužník
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1427.11.1
Datum podání17.05.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 182/2006 Sb.; o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon); § 389 - 418

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

182/2006 Sb., § 389, § 390, § 391, § 392, § 393, § 394, § 395, § 396, § 397, § 398, § 399, § 400, § 401, § 402, § 403, § 404, § 405, § 406, § 407, § 408, § 409, § 410, § 411, § 412, § 413, § 414, § 415, § 416, § 417, § 418


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1427/11 ze dne 15. 9. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Jana Musila a Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky Beton Union Plzeň s. r. o., se sídlem v Plzni, Chotěšovská 279, zastoupené JUDr. Ing. Vojtěchem Levorou, advokátem se sídlem v Plzni, Slovanská tř. 136, proti výrokům I. a IV. usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 23. 2. 2011, č. j. KSHK 42 INS 709/2011-A-8/-celk. 2, spojené s návrhem na zrušení § 389 až § 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), in eventum § 395 odst. 1 písm. b) a § 398 odst. 3 téhož zákona, takto:

Ústavní stížnost a návrhy s ní spojené se odmítají.

Odůvodnění:

Ústavní stížností se stěžovatelka domáhala, aby pro porušení čl. 1, čl. 11 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listiny") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluvy") Ústavní soud zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ve specifikovaných výrocích, a současně navrhla, aby "pro zřejmý rozpor s Ústavou a Listinou garantovanou ochranou majetkových práv" zrušil "institut oddlužení plněním splátkového kalendáře" [§§ 389 až 418 zákona č. 182/2006 Sb., o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenčního zákona), dále jen "ins. zák."], in eventum zrušil ustanovení § 395 odst. 1 písm. b) a § 398 odst. 3 ins. zák. pro "zcela bezdůvodné omezení vlastnického práva".

Z obsahu ústavní stížnosti a jejích příloh se podává, že Krajský soud v Hradci Králové ústavní stížností napadeným usnesením rozhodl tak, že "řízení vedená pod sp. zn. KSHK 42 INS 709/2011 na majetek dlužnice M. H. a pod sp. zn. KSHK 42 INS 2157/2011 na majetek dlužníka Š. H., se spojují ke společnému projednání", jež bude dále vedeno pod sp. zn. KSHK 42 INS 709/2011 (výrok I.), a dále rozhodl, že se povoluje řešení úpadku oddlužením (výrok IV.).

V ústavní stížnosti stěžovatelka uvádí, že insolvenční soud se opomenul zabývat skutečností, že "dlužník má nepochybně značnou část všech svých dluhů z podnikání (přinejmenším 1/5)" a dlužnice (jeho manželka) "je ve všech těchto dluzích zcela jistě spoludlužníkem, jelikož je zde absence zúžení společného jmění manželů". S poukazem na § 389 odst. 1 ins. zák. a usnesení Nejvyššího soudu ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 NSCR 17/2010, vyslovuje přesvědčení, že "insolvenční řízení dlužníka mělo být řešeno řádným způsobem, tj. konkursem", neboť dlužník 1/ byl podnikatel, 2/ z podnikání má dluhy nezanedbatelné hodnoty, 3/ své podnikání ukončil až ke dni 20. 9. 2010, tj. "ani ne 5 měsíců před podaným návrhem na oddlužení", a tedy zjevně účelově, a konečně 4/ přijal závazky z podnikání v relativně krátké době před insolvenčním řízením.

Dále stěžovatelka zdůrazňuje, že krajský soud nebyl oprávněn spojit obě věci do jednoho řízení, neboť "takováto 2 insolvenční řízení nemohou být dle zákona spojena".

Stěžovatelka dovozuje, že výklad uplatněný krajským soudem porušuje ústavněprávně zaručený princip rovnosti práv, a to v několika formách; zvýhodňuje podnikatele, který má "manžela, registrovaného partnera atd.", resp. (ještě výrazněji) "má manželku, která dělá dluhy" ("který má velké dluhy s manželkou, která má ještě větší dluhy").

Posléze stěžovatelka oponuje "institutu oddlužení plněním splátkového kalendáře" výtkou, že jde o ústavněprávně nepřípustnou "obdobu prezidentské milosti", kdy stát "z lítosti zákona" dlužníkovi na úkor věřitelů "odpouští" část dluhu, a to dokonce i jistiny. Za zvláště nepřijatelné považuje zákonná omezení obsažená v § 395 odst. 1 písm. b) a § 398 odst. 3 ins. zák., neboť umožňují, aby dlužníkovi "bylo odpuštěno 70 % jeho dlužné částky" a "doba splácení je limitována obdobím 5ti let".

Ústavní soud předně připomíná, že ve smyslu čl. 83 Ústavy České republiky - jakožto orgán ochrany ústavnosti - nepředstavuje instančně nadřízený orgán obecných soudů; je proto v zásadě nepřijatelné, aby působil v postavení odvolacího orgánu proti rozhodnutím obecných soudů, zvláště pak v situaci, kdy zákon proti napadenému rozhodnutí nepřipouští ani řádný opravný prostředek. To je ke zdůraznění proto, že stěžovatelka vyjadřuje nesouhlas s procesním rozhodnutím, proti jehož (napadeným) výrokům I. a IV. není odvolání přípustné, čímž staví Ústavní soud právě do této pozice přezkumné instance (jinak ex lege vyloučené), jež mu zásadně nepřísluší.

Rozhodnutí o spojení konkretizovaných řízení ke společnému projednání a povolení řešení úpadku oddlužením pouze vymezují, jakým směrem se bude postup insolvenčního soudu dále ubírat. Vydáním tohoto usnesení - bez ohledu na to, zda je lze považovat za procesně (podústavně) "správné" či nikoli - k zásahu do práva na soudní ochranu dle čl. 36 odst. 1 Listiny dojít nemůže, neboť ochrany svých práv se stěžovatelka - obecně vzato - může domáhat v samotném - právě probíhajícím - insolvenčním řízení.

Přiměřeně se zde uplatní nosné důvody kupř. usnesení sp. zn. III. ÚS 52/05, II. ÚS 745/01, IV. ÚS 90/01 a III. ÚS 36/06, kde Ústavní soud dal najevo zjevnou zdrženlivost ve vztahu k rozhodování obecných soudů o spojení věcí ke společnému řízení, resp. vyloučení věci k řízení samostatnému.

Ve vztahu k rovněž napadenému výroku IV. lze k rozhodným námitkám stěžovatelky předeslat, že z hlediska ústavněprávního přezkumu - vzhledem k jeho výše uvedeným (specifickým) procesním omezením - je postačující zjištění, že soudní praxe (z judikatury Nejvyššího soudu viz usnesení ze dne 26. 10. 2010, sp. zn. 29 NSCR 17/2010, a ze dne 21. 4. 2009, sp. zn. 29 NSČR 3/2009, uveřejněné ve Sbírce soudních rozhodnutí a stanovisek pod č. 79/2009), jakož i právní doktrína [srov. Kotoučová, J.: Zákon o úpadku a způsobech jeho řešení (insolvenční zákon). Praha: C. H. Beck, 2010, s. 959], uplatnění institutu oddlužení v případě dlužníka, jehož závazky vycházejí též z podnikatelské činnosti, paušálně nevylučují. Stěžovatelčiny - blíže nekonkretizované - úvahy o "nezanedbatelných" podnikatelských dluzích ("přinejmenším 1/5"), časovém zařazení vzniku závazků apod., však způsobilé prokázat extrémní vybočení z tomu odpovídajících výkladových standardů zjevně nejsou.

Pak stojí za připomenutí, že zákon o Ústavním soudu rozeznává jako zvláštní kategorii návrhů v ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) návrhy "zjevně neopodstatněné", čímž se v zájmu efektivity a hospodárnosti dává Ústavnímu soudu příležitost posoudit přijatelnost návrhu ještě předtím, než si otevře prostor pro jeho věcné posouzení. Předpokladem zde je objektivně založená způsobilost rozhodnout o "nepřijatelnosti" již na základě obsahu napadených rozhodnutí orgánů veřejné moci a argumentace, jež je proti nim uplatněna v ústavní stížnosti, jestliže prima facie nedosahuje ústavněprávní roviny, tj. nemůže-li se, již ku své povaze a obsahu, dotknout ústavně zaručených práv a svobod.

Z řečeného plyne, že tak je tomu i v posuzované věci.

K té části ústavní stížnosti, jež směřuje proti výroku IV., se patří nadto připomenout, že podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu je třeba odmítnout návrh také tehdy, je-li nepřípustný (nestanoví-li zákon jinak); ústavní stížnost je nepřípustná (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu), jestliže stěžovatel nevyčerpal všechny procesní prostředky, které mu zákon k ochraně tvrzeného práva poskytuje.

Není pochyb, že již rozhodnutí soudu o povolení oddlužení stanovuje způsob řešení dlužníkova úpadku; aby však bylo uskutečněno, musí soud dále rozhodnout, že oddlužení schvaluje. Rozhodnutí o povolení oddlužení je ve vztahu k rozhodnutí o schválení oddlužení svoji povahou procesním "mezistupněm", a i proto rozhodnutí o povolení oddlužení nelze napadnout odvoláním, zatímco tento opravný prostředek zákon vyhrazuje právě až rozhodnutí o schválení oddlužení.

Námitky vtělené do ústavní stížnosti jsou tím i procesně předčasné a k dispozici je jejich uplatnění v rámci řádných opravných prostředků proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 29. 4. 2011, č. j. KSHK 42 INS 709/2011-B-10/celk. 5, kterým došlo ke schválení oddlužení obou jmenovaných dlužníků plněním splátkového kalendáře. Proti němu odvolání přípustné obecně je, přičemž (nevyhověl-li tento soud jejím námitkám podle § 403 odst. 2 ins. zák.) další "opravný" postup byl jen na procesní aktivitě stěžovatelky.

Byla-li by ústavní stížnost proti rozhodnutí o povolení oddlužení - soustřeďující se k ekonomickým důsledkům oddlužení, které stěžovatelka jakožto pro sebe nepříznivé zde pouze předjímá - Ústavním soudem věcně posouzena dříve, než odvolací soud rozhodne o obdobných námitkách efektivně uplatnitelných v rámci přezkumu usnesení o schválení oddlužení, mohlo by ze strany Ústavního soudu dojít k nepřípustnému zásahu do rozhodovací činnosti obecných soudů.

Ústavní soud proto posoudil ústavní stížnost stěžovatelky jako návrh zčásti zjevně neopodstatněný, a zčásti i nepřípustný, který mimo ústní jednání usnesením - podle § 43 odst. 2 písm. a), resp. podle § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu - odmítl.

Jako návrh akcesorický musel být odmítnut i návrh na zrušení stěžovatelem identifikovaných ustanovení insolvenčního zákona.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. září 2011

Jiří Mucha

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru