Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1419/17 #1Usnesení ÚS ze dne 06.02.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Praha-západ
Soudce zpravodajSuchánek Radovan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
hospodářská, sociální a kulturní práva/právo n... více
Věcný rejstříkodůvodnění
styk rodičů s nezletilými dětmi
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.1419.17.1
Datum podání09.05.2017
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 32 odst.4, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

89/2012 Sb., § 909, § 888

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1419/17 ze dne 6. 2. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Radovana Suchánka (soudce zpravodaje) a soudců Josefa Fialy a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti stěžovatelky J. P., zastoupené JUDr. Danielou Hákovou, advokátkou, sídlem Opletalova 1015/55, Praha 1 - Nové Město, proti rozsudku Krajského soudu v Praze ze dne 2. února 2017 č. j. 28 Co 16/2017-584 a proti výroku I. rozsudku Okresního soudu Praha-západ ze dne 4. listopadu 2016 č. j. 11 P 125/2014-565, za účasti Krajského soudu v Praze a Okresního soudu Praha-západ, jako účastníků řízení, a 1) nezletilé M. D. a 2) M. D., jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. a) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 odst. 1 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, a to pro porušení čl. 32 odst. 4 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

2. Z ústavní stížnosti a z napadených rozhodnutí se podává, že rozsudkem Okresního soudu Praha-západ (dále jen "okresní soud") ze dne 4. 11. 2016 č. j. 11 P 125/2014-565 byl změněn rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 4 ze dne 25. 4. 2012 č. j. 50 Nc 24/2011-97, ve znění rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 1. 11. 2012 č. j. 70 Co 344/2012-206 tak, že s účinností od právní moci napadeného rozsudku je vedlejší účastník 2) jako otec (dále jen "otec") oprávněn stýkat se s vedlejší účastnicí 1), nezletilou dcerou (dále též "nezletilá" nebo "dcera") každý sudý týden ve školním roce od čtvrtka po skončení školního vyučování, kdy nezletilou převezme ze školského zařízení, do pondělí do 8:00 hodin, kdy nezletilou předá do školského zařízení, v lichém týdnu ve školním roce od středy po skončení školního vyučování, kdy nezletilou převezme ze školského zařízení, do čtvrtka 8:00 hodin, kdy nezletilou předá do školského zařízení; dále byl upraven styk otce s nezletilou o jarních prázdninách, o velikonočních prázdninách, o vánočních prázdninách a o letních prázdninách. O letních prázdninách byl upraven styk otce s nezletilou v každém roce od druhé soboty v měsíci červenci od 9:00 hodin do soboty po uplynutí dvou týdnů do 18:00 hodin a od druhé soboty v měsíci srpnu od 9:00 hodin do soboty po uplynutí dvou týdnů do 18:00 hodin s tím, že otec nezletilou převezme s výjimkami shora uvedenými v bydlišti stěžovatelky jako matky (dále též "matka") a zde ji matce po ukončení styku předá, přičemž matka je povinna nezletilou na styk s otcem připravit (výrok I.). Ve výroku II. bylo rozhodnuto o nákladech řízení.

3. Proti části výroku I. rozsudku okresního soudu týkající se úpravy styku otce s nezletilou po dobu letních prázdnin, podala stěžovatelka odvolání. Rozsudkem Krajského soudu v Praze (dále jen "krajský soud") ze dne 2. 2. 2017 č. j. 28 Co 16/2017-584 byl rozsudek okresního soudu v napadené části výroku I. potvrzen (výrok I.) a dále bylo rozhodnuto o nákladech odvolacího řízení (výrok II.). Krajský soud v odůvodnění svého rozhodnutí k námitkám stěžovatelky uvedl, že v uplatněné argumentaci neshledal žádný důvod, který by odůvodňoval změnu dne, kdy si bude otec o letních prázdninách nezletilou přebírat a kdy ji bude předávat. Krajský soud poukázal na to, že úprava styku dítěte s rodičem vždy znamená, že druhý rodič musí v určitý den své aktivity s nezletilým dítětem ukončit, aby je mohl předat druhému rodiči, a další své aktivity může plánovat až poté, kdy mu je dítě předáno zpět. Při současné obecně známé praxi v oblasti cestovního ruchu (pobyty v hotelích či jiných ubytovacích zařízeních, tuzemské i zahraniční zájezdy, ať již organizované či objednávané individuálně, stejně jako organizované pobyty a aktivity pro děti) lze prakticky jakoukoli prázdninovou aktivitu "nastavit" podle potřeb té které rodiny, tj. započít a ukončit ji v libovolný den. Je tedy vlastně nerozhodné, v jakém dni v týdnu má k převzetí a předání dítěte dojít; dny o víkendu jsou obvykle voleny proto, že rodiče nejsou limitováni pracovní dobou a povinnostmi souvisejícími s jejich pracovní činností a mohou si lépe upravit své časové možnosti ohledně převzetí a předání dítěte. Podle krajského soudu je vždy nepodstatné, zda je dnem převzetí a předání sobota či neděle. Krajský soud proto dovodil, že pokud jde o stěžovatelkou zmiňovanou nutnost ukončit pobyt nezletilé u prarodičů, kamarádek apod., aby mohl započít její kontakt s otcem, taková nutnost za situace, kdy spolu rodiče nežijí, a je upraven styk otce s nezletilou, nastane vždy.

II.

Argumentace stěžovatelky

4. Stěžovatelka nesouhlasí s důvody, pro které obecné soudy při svém rozhodování rozhodly o jejím návrhu na změnu úpravy styku otce s nezletilou v době letních prázdnin. Podle názoru soudů je navrhovaná úprava styku nezletilé s otcem zcela vyhovující a je také v zájmu nezletilé. Stěžovatelka namítá, že s ohledem k určenému času předávání nezletilé otci na počátku dvoutýdenního styku, tedy v sobotu v 9:00 hodin, je třeba, aby se matka s nezletilou vrátily z dovolené již v pátek, předcházejícím dni předání nezletilé otci, a s ohledem k určenému času předávání nezletilé otcem matce na konci dvoutýdenního styku, tedy v sobotu v 18:00 hodin, matka s nezletilou mohou odjet na dovolenou až v neděli. Stěžovatelka uvádí, že dosavadní úprava styku otce s nezletilou o letních prázdninách, tj. od neděle 18:00 hodin do neděle po uplynutí dvou týdnů do 18:00 hodin, vyhovovala oběma rodičům nezletilé; oba rodiče také pro dobu letních prázdnin předávání v neděli v 18:00 hodin navrhovali. Z uvedených důvodů stěžovatelka navrhovala, aby krajský soud změnil rozsudek okresního soudu tak, že část rozsudku, týkajícího se úpravy styku otce s nezletilou v době letních prázdnin, bude znít takto: "..o letních prázdninách v každém roce od druhé neděle v měsíci červenci od 18.00 hodin do neděle po uplynutí dvou týdnů do 18.00 hodin a od 2. neděle v měsíci srpnu od 18.00 hodin do neděle po uplynutí dvou týdnů do 18.00 hodin". Stěžovatelka namítá, že nezletilá má v souladu s články č. 7 a č. 8 Úmluvy o právech dítěte právo na zachování rodinných svazků v souladu se zákonem a s vyloučením nezákonných zásahů. Navrhovatelka má za to, že zájmem její nezletilé dcery je zachování a rozvíjení dobrých vztahů s oběma rodiči i s prarodiči.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

5. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a dospěl k závěru, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, jež byla účastnicí řízení, v němž byla vydána napadená rozhodnutí, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný. Stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s § 29 až § 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná (§ 75 odst. 1 téhož zákona a contrario), neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva.

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

6. Ústavní soud není součástí soustavy soudů (čl. 91 odst. 1 Ústavy) a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti soudů je Ústavní soud v řízení o ústavní stížnosti podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody stěžovatele.

7. Ústavní soud přezkoumal napadená rozhodnutí, jakož i řízení jim předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

8. Z ustálené judikatury Ústavního soudu plyne, že postup v soudním řízení, zjišťování a hodnocení skutkového stavu, výklad "podústavního" práva a jeho aplikace, jsou při řešení konkrétního případu v zásadě záležitostí obecných soudů a Ústavní soud, jakožto soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy), není možno považovat za "superrevizní" instanci v systému obecného soudnictví, jejímž úkolem je přezkum celkové zákonnosti (či věcné správnosti) vydaných rozhodnutí. Ingerence Ústavního soudu do této činnosti,

konkrétně pokud jde o interpretaci a aplikaci podústavního práva, připadá v úvahu, jestliže obecné soudy v daném hodnotícím procesu vycházely ze zásadně nesprávného posouzení dopadu ústavně zaručených práv, jichž se stěžovatel dovolává, na posuzovaný případ, eventuálně pokud by v něm byl obsažen prvek libovůle či dokonce svévole, a to např. ve formě nerespektování jednoznačné kogentní normy či přepjatého formalismu (srov. nález Ústavního soudu ze dne 8. 7. 1999 sp. zn. III. ÚS 224/98, N 98/15 SbNU 17).

9. V ústavní stížnosti stěžovatelka nesouhlasí s důvody, pro které obecné soudy rozhodly o jejím návrhu na změnu úpravy styku otce s nezletilou o letních prázdninách.

10. V předmětné věci krajský soud v uplatněné argumentaci stěžovatelky neshledal žádný důvod, který by odůvodňoval změnu dne, kdy si bude otec o letních prázdninách nezletilou přebírat a kdy ji bude předávat; krajský soud poukázal na to, že úprava styku dítěte s rodičem vždy znamená, že druhý rodič musí v určitý den své aktivity s nezletilým dítětem ukončit, aby je mohl předat druhému rodiči, a další své aktivity může plánovat až poté, kdy mu je dítě předáno zpět. Uvedeným závěrům krajského soudu nelze z hlediska ústavnosti nic vytknout.

11. V posuzované věci byla rozhodnutí krajského soudu a okresního soudu odůvodněna způsobem, který v žádném případě nevybočuje z mezí ústavnosti. Okresní soud svým rozhodnutím upravuje otázku styku s nezletilou v době letních prázdnin jinak, než si stěžovatelka představuje. Ústavní stížnost je tedy, dle názoru Ústavního soudu, v podstatě jen vyjádřením nesouhlasu stěžovatelky se závěry obecných soudů a Ústavní soud tak neshledal důvod ke svému zásahu do nezávislého soudního rozhodování. Do budoucna nadto není vyloučena změna rozhodnutí soudu, dojde-li ke změně poměrů.

12. Ústavní soud zdůrazňuje, že ohledně práv uvedených čl. 32 odst. 4 Listiny stanoví podrobnosti zákon (čl. 32 odst. 6 Listiny). Jak je shora uvedeno, Ústavní soud neshledal, že by obecné soudy v rovině zákonné úpravy při rozhodování o zájmech nezletilé pochybily.

13. Ústavní soud konstatuje, že postup obecných soudů byl řádně odůvodněn a jejich rozhodnutí odpovídají zjištěnému skutkovému ději. Argumentaci obecných soudů, tak jak je rozvedena v jejich rozhodnutích vydaných v předmětné věci, považuje Ústavní soud za ústavně konformní a srozumitelnou a jejich úvahy neshledal nikterak nepřiměřenými. Obecné soudy rozhodovaly v souladu s ustanoveními Listiny, jejich rozhodnutí nelze označit jako rozhodnutí svévolná, ale tato rozhodnutí jsou výrazem nezávislého soudního rozhodování, které nevybočilo z mezí ústavnosti. Ústavní soud neshledal, že by v činnosti jednajících soudů došlo k porušení ústavně zaručených základních práv nebo svobod stěžovatelky.

14. Namítá-li stěžovatelka v ústavní stížnosti porušení ústavně zaručených práv nezletilé dcery, Ústavní soud připomíná, že ústavní stížností lze namítat jen porušení konkrétního ústavně chráněného práva fyzické nebo právnické osoby, které se projevilo bezprostředně na právním postavení navrhovatele (stěžovatele), a nelze tudíž podat ústavní stížnost ve prospěch třetí osoby, eventuálně v zájmu ochrany veřejných zájmů.

15. Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 6. února 2018

Radovan Suchánek v.r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru