Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 137/08 #1Nález ÚS ze dne 19.03.2009K tzv. bagatelním věcem; k odůvodnění rozhodnutí o náhradě škody související s dopravní nehodou

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodněn... více
Věcný rejstříkškoda/náhrada
odůvodnění
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 64/52 SbNU 629
EcliECLI:CZ:US:2009:3.US.137.08.1
Datum vyhlášení30.03.2009
Datum podání16.01.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/193 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 442

99/1963 Sb., § 157 odst.2


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud soudy postupují v řízení nadměrně formalisticky a jejich rozhodnutí je v rozporu s logikou a s tím, co vyšlo v řízení najevo, porušují tím právo na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky R. R. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 19. března 2009 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2007 č. j. 14 Co 533/2007-184.

Narativní část

Stěžovatelka se žalobou domáhala zaplacení náhrady škody související s dopravní nehodou, která jí nebyla uhrazena pojišťovnou. Výši škody představovaly náklady na dvě cesty vykonané vypůjčeným vozidlem v souvislosti s cestou mezi místem, kde se stala nehoda a kde bylo vozidlo stěžovatelky v autoopravně, a místem jejího bydliště, a další v žalobě specifikované částky, kterými se ovšem Ústavní soud při svém rozhodování nezabýval. Soud I. stupně žalobu zamítl. K odvolání stěžovatelky odvolací soud zamítavý rozsudek částečně potvrdil, stěžovatelce však přiznal částku 1 820 Kč za jednu cestu vykonanou z místa bydliště do místa nehody vypůjčeným vozidlem. Stěžovatelce nepřiznal náklady ve výši 1 820 Kč za jednu cestu vykonanou z místa nehody do místa bydliště vykonanou vypůjčeným vozidlem, neboť uvedl, že stěžovatelka tuto částku výslovně nepožadovala. Stěžovatelka v ústavní stížnosti tento závěr odvolacího soudu zpochybnila.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud stížnost meritorně projednal i přesto, že šlo o tzv. bagatelní částku, neboť dospěl k závěru, že odvolací soud se dopustil nadměrného formalismu a jeho rozhodnutí bylo rozporné s logikou a principy spravedlnosti.

Ústavní soud konstatoval, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu se zjištěnými skutečnostmi i s tím, co stěžovatelka po celé řízení požadovala. Ze spisu je zřejmé, že stěžovatelka požadovala mj. náklady za cestu vykonanou dne 16. 8. 2004 z místa nehody do místa bydliště vypůjčeným vozidlem, poté, co byla nucena zanechat své vozidlo v autoopravně v místě nehody, a dále pak náklady na cestu vykonanou vypůjčeným vozidlem dne 25. 8. 2004 z místa bydliště do místa nehody za účelem vyzvednutí svého opraveného vozidla. Náklady na cestu vykonanou dne 27. 8. 2004 z místa nehody do místa bydliště vykonanou již svým opraveným vozidlem nepožadovala, považovala tuto cestu za návrat z dovolené. Odvolací soud přiznal stěžovatelce náklady za jednu cestu, přehlédl však, že stěžovatelka požadovala náklady za cestu vykonanou dne 16. 8. 2004; touto skutečností se vůbec nezabýval a nevypořádal se s ní. Též z logiky věci vyplývá, že stěžovatelka musela vykonat nejméně dvě cesty: jednu z místa nehody do svého bydliště a druhou z místa bydliště pro opravené vozidlo do místa nehody. Rozhodnutí odvolacího soudu je stiženo nadměrným formalismem a je v rozporu s logikou i se zjištěným skutkovým stavem.

Svým postupem tedy odvolací soud porušil právo stěžovatelky na spravedlivý proces garantované čl. 36 odst. 1 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Mucha. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 137/08 ze dne 19. 3. 2009

N 64/52 SbNU 629

K tzv. bagatelním věcem; k odůvodnění rozhodnutí o náhradě škody související s dopravní nehodou

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 19. března 2009 sp. zn. III. ÚS 137/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky R. R. proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2007 č. j. 14 Co 533/2007-184, jímž bylo rozhodnuto o stěžovatelčině žalobě o náhradu škody v souvislosti s dopravní nehodou, jíž byla účastníkem.

Výrok

Rozsudek Krajského soudu v Plzni ze dne 16. 10. 2007 č. j. 14 Co 533/2007-184 se ruší.

Odůvodnění:

I.

Včas a řádně podanou ústavní stížností ze dne 15. 1. 2008 se stěžovatelka domáhala zrušení výše uvedeného rozsudku Krajského soudu v Plzni. Dle tvrzení stěžovatelky byla porušena její práva zakotvená v čl. 11 odst. 1 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu v Klatovech sp. zn. 6 C 124/2006, ze kterého zjistil tyto základní relevantní skutečnosti.

Stěžovatelka podala žalobu, kterou se domáhala částky 9 397 Kč s příslušenstvím jako náhrady škody související s dopravní nehodou způsobenou žalovaným. Výši škody uplatňovala za dvě cesty z Klatov (autoopravna v místě nehody) do Ostravy (bydliště) a zpět vypůjčeným vozidlem (7 280 Kč), cestu z Ostravy do Pardubic a zpět vypůjčeným vozidlem (1 540 Kč), cestu po Klatovech vypůjčeným vozidlem (77 Kč) a za půjčovné za den 27. 8. 2004 (500 Kč). Stěžovatelka tvrdila, že tyto náklady jí vznikly v přímé souvislosti s poškozením jejího vozidla při nehodě a že by je nevynaložila, pokud by k nehodě nedošlo; pojišťovna jí tuto výši výloh neuhradila.

Okresní soud v Klatovech rozhodl rozsudkem ze dne 26. 4. 2007 č. j. 6 C 124/2006-141 tak, že žalobu v celém rozsahu zamítl. Prvostupňový soud dospěl k závěru, že stěžovatelka neprokázala nutnost vynaložení těchto nákladů v souvislosti s nehodou.

Stěžovatelka podala odvolání. Krajský soud v Plzni rozhodl rozsudkem ze dne 16. 10. 2007 č. j. 14 Co 533/2007-184 tak, že prvostupňové rozhodnutí zčásti změnil a uložil žalovanému zaplatit stěžovatelce částku 1 820 Kč (s příslušenstvím); ve zbytku prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Odvolací soud se ztotožnil se závěry prvostupňového soudu ohledně nákladů na jednu cestu z Klatov do Ostravy a zpět (3 640 Kč) s tím, že stěžovatelka neprokázala nutnost této cesty dne 20. 8. 2004 pro vozidlo do opravny v Klatovech. Ztotožnil se také se zamítnutím požadavku na částku 500 Kč za půjčovné, neboť stěžovatelka mohla půjčený vůz vrátit o den dříve. Stejné závěry učinil také ohledně nákladů cesty z Ostravy do Pardubic a zpět, neboť danou cestu by stěžovatelka vykonala, i kdyby k nehodě nedošlo (vyzvednutí dcery dne 21. 8. 2004). Odlišný závěr však učinil ohledně jedné cesty z Klatov do Ostravy a zpět (tj. 3 640 Kč). Stěžovatelce vyhověl ohledně částky 1 820 Kč za cestu vypůjčeným vozidlem z Ostravy do Klatov pro její opravené vozidlo; tato cesta byla v příčinné souvislosti s protiprávním jednáním žalovaného. Ohledně zbývající částky 1 820 Kč za zpáteční cestu z Klatov do Ostravy však uvedl, že tuto částku stěžovatelce nepřiznal, neboť tato cesta nebyla předmětem žaloby a stěžovatelka náklady za tuto cestu výslovně nepožadovala.

Stěžovatelka v ústavní stížnosti brojí proti závěrům odvolacího soudu, neboť z rozhodnutí nevyplývá, z jakého důvodu stěžovatelce nepřiznal také náhradu škody za cestu z autoopravny v Klatovech domů do Ostravy ve výši 1 820 Kč, když tuto cestu by neabsolvovala, pokud by k nehodě nedošlo; vlastní vozidlo měla stěžovatelka v opravně, a musela tedy vykonat cestu z Ostravy do Klatov a zpět pro opravené vozidlo (vznikla jí tedy škoda minimálně ve výši 3 640 Kč). Stěžovatelka namítá, že není zřejmé, na základě čeho odvolací soud dospěl k závěru, že předmětem žaloby nebyla náhrada nákladů za cestu z Klatov do Ostravy. Ke skutečnosti dvou cest uskutečněných z Klatov do Ostravy uvádí, že žalobou požadovala náhradu za cestu dne 16. 8. 2004, kdy své vozidlo nechala v opravně a vrátila se domů vozidlem vypůjčeným. Nepožaduje naopak náhradu cesty z Klatov do Ostravy dne 27. 8. 2004, kdy se po vrácení vypůjčeného vozidla již vrátila domů vozidlem svým. K tomu uvedla, že předmětem žaloby byly pouze náklady, které jí vznikly v souvislosti s vozidlem vypůjčeným (nikoliv tedy náklady za cestu z Klatov do Ostravy dne 27. 8. 2004).

II.

Ústavní soud si vyžádal vyjádření Krajského soudu v Plzni, který uvedl, že trvá na svém rozhodnutí, na které současně odkázal. Poukázal rovněž na specifikaci žaloby a na repliku stěžovatelky k vyjádření žalovaného k odvolání, kde stěžovatelka uvedla, že se "se svým vozidlem po opravě musela již na své náklady vrátit (z Klatov do Ostravy) a z tohoto titulu po žalovaném nic nepožaduje; předmětem žaloby jsou skutečně jen cesty realizované náhradním vozidlem a náklady tímto vzniklé".

Krajský soud v Plzni souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatelka podala repliku, ve které zopakovala, že předmětem žaloby byly pouze náklady z cest realizovaných zapůjčeným vozidlem, a nikoliv již cesta z Klatov do Ostravy (dne 27. 8. 2004) realizovaná jejím opraveným vozidlem; zpáteční cestu svým vozidlem považovala za cestu z dovolené. Uvedla, že pokud by k nehodě nedošlo, vracela by se domů svým vozidlem a nikoliv půjčeným. Jeví se jí nelogické, že cesta dne 16. 8. 2004 z Klatov do Ostravy vypůjčeným vozidlem nebyla shledána žádným z obecných soudů v příčinné souvislosti s nehodou.

Stěžovatelka souhlasila s upuštěním od ústního jednání.

Práva vedlejších účastníků nebyla přes výzvu Ústavního soudu uplatněna.

III.

Ústavní stížnost stěžovatelky směřuje proti rozhodnutí o nepřiznání částky 1 820 Kč (za jednu cestu z Klatov do Ostravy), kterou lze označit za bagatelní. V případě bagatelních věcí přitom ustanovení § 202 odst. 2 občanského soudního řádu nepřipouští ani odvolání. Ústavní soud opakovaně ve své rozhodovací praxi [viz usnesení sp. zn. IV. ÚS 695/01 ze dne 29. 4. 2002, usnesení sp. zn. III. ÚS 405/04 ze dne 25. 8. 2004 (U 43/34 SbNU 421), usnesení sp. zn. III. ÚS 602/05 ze dne 18. 1. 2006, usnesení sp. zn. III. ÚS 748/07 ze dne 4. 4. 2007, usnesení sp. zn. IV. ÚS 3247/07 ze dne 8. 4. 2008 a další, všechny dostupné v databázi NALUS na stránkách http://nalus.usoud.cz] dal najevo, že v takových případech, s výjimkou zcela extrémních rozhodnutí (situací), je úspěšnost ústavní stížnosti pro její zjevnou neopodstatněnost vyloučena. Jedná se zejména o situace, kdy by se obecné soudy při interpretaci ustanovení právního předpisu dopustily svévole, tedy své rozhodnutí neodůvodnily nebo by se jejich závěry a odůvodnění příčily pravidlům logiky, byly výrazem přepjatého formalismu nebo by byly jiným extrémním vybočením z obecných principů spravedlnosti.

Ústavní soud dospěl k závěru, že byť jde o bagatelní částku, v daném případě se jedná o nadměrný formalismus, jakož i rozpor s logikou a principy spravedlnosti.

Ze žaloby stěžovatelky vyplývá, že se domáhala náhrady škody představující náklady vynaložené na amortizaci vypůjčeného vozidla a výpůjčné ve výši 500 Kč (č. l. 1 až 3 spisu). Ze žaloby i přílohy k žalobě - kopie knihy jízd (č. l. 18 spisu) rovněž vyplývá, že stěžovatelka požadovala náhradu za cesty vykonané vypůjčeným vozidlem, a to: dne 16. 8. 2004 cesta Klatovy - Ostrava, dne 20. 8. 2004 cesta Ostrava - Klatovy a zpět, dne 20. 8. 2004 cesta po Klatovech, dne 21. 8. 2004 cesta Ostrava - Pardubice a zpět, dne 25. 8. 2004 cesta Ostrava - Klatovy.

V ústavní stížnosti stěžovatelka brojí pouze proti závěrům odvolacího soudu ohledně cest mezi Klatovy a Ostravou, přičemž (však již) nezpochybňuje závěry soudů, které jí nepřiznaly náhradu za cestu Klatovy - Ostrava a zpět dne 20. 8. 2004 (stěžovatelka neprokázala nezbytnost této cesty). Je třeba se proto zabývat zbývajícími cestami mezi těmito dvěma městy.

Z rozhodnutí obecných soudů vyplývá skutečnost, která nebyla v průběhu řízení zpochybněna, že stěžovatelka vykonala mezi Klatovy (místem nehody a rovněž autoopravny) a Ostravou (bydlištěm) tři další cesty. První vykonala v den dopravní nehody 16. 8. 2004 z Klatov do Ostravy ve vypůjčeném vozidle (vlastní nechala v opravně), druhou vykonala dne 25. 8. 2004 z Ostravy do Klatov ve vypůjčeném vozidle za účelem vyzvednutí vozidla vlastního a třetí vykonala dne 27. 8. 2004 z Klatov do Ostravy ve vlastním opraveném vozidle.

Ze žaloby i závěrečného návrhu stěžovatelky (č. l. 124, 125 spisu) plyne, že stěžovatelka se domáhala náhrady za dvě z těchto tří cest, a to pouze za cesty vykonané ve vypůjčeném vozidle (nikoliv ve vozidle vlastním), neboť pouze tyto náklady musela autoopravně nahradit (tj. cesty dne 16. 8. 2004 a 25. 8. 2004).

Rovněž protokol o ústním jednání dne 13. 2. 2007 (č. l. 84, 85 spisu) obsahuje vylíčení skutkových okolností stěžovatelkou tak, že se nadále domáhá (mimo jiné) "zaplacení částky za cestovné z Ostravy do Klatov a zpět 2x" (stěžovatelka zde trvá na plné výši náhrady, tedy všech cest mezi Klatovy a Ostravou). Také ze závěrečného návrhu stěžovatelky vyplývá, že se domáhá náhrady nákladů vynaložených (výhradně) na vypůjčené vozidlo (č. l. 124, 125 spisu).

Prvostupňový soud žalobu stěžovatelky v plném rozsahu zamítl, neboť dospěl k závěru, že žádnou z cest stěžovatelka nevykonala v souvislosti s dopravní nehodou, resp. neměl za to, že by stěžovatelka uplatňované náklady nevynaložila, i pokud by k nehodě nedošlo.

Stěžovatelka podala odvolání, ve kterém znovu poukázala na to, že se po nehodě vracela domů vypůjčeným vozidlem a stejně tak pro své opravené vozidlo musela dojet vypůjčeným vozidlem (č. l. 149 spisu); v odvolání trvala na plné výši náhrady škody tak, jak ji požadovala v žalobě (tedy nadále dokonce za všechny cesty vypůjčeným vozidlem, včetně cesty tam a zpět dne 20. 8. 2004). Ve své replice v odvolacím řízení (č. l. 171 spisu) uvedla, že již v odvolání specifikovala cesty, které byly v souvislosti s nehodou. Dále uvedla: "Pokud žalovaný poukazuje na skutečnost, že i z místa dovolené bych do místa bydliště musela dojet, pak poukazuji, že se svým vozidlem poté, co jsem vrátila vypůjčené, jsem se musela již na své náklady vrátit a z tohoto titulu po žalovaném nic nepožaduji. Předmětem žaloby jsou proto skutečně jen cesty realizované náhradním vozidlem.".

Odvolací soud částečně změnil prvostupňové rozhodnutí tak, že stěžovatelce přiznal náhradu za cestu vypůjčeným vozidlem z Ostravy do Klatov pro opravené vozidlo, neboť tato cesta byla v příčinné souvislosti s nehodou (pokud by nedošlo k nehodě, stěžovatelka by nemusela absolvovat cestu pro vozidlo do opravny). Odvolací soud však již nepřiznal stěžovatelce náhradu za zpáteční cestu z Klatov do Ostravy, neboť "tu stěžovatelka výslovně nepožadovala".

Na základě výše uvedeného dospěl Ústavní soud k tomu, že závěry odvolacího soudu jsou v rozporu se zjištěnými skutečnostmi (skutkovým stavem) i tím, co stěžovatelka v celém řízení požadovala.

Stěžovatelka stále požadovala náhradu za dvě cesty Klatovy - Ostrava a zpět. Jednak to byla cesta dne 20. 8. 2004 Klatovy - Ostrava a zpět, avšak zde oba soudy stěžovatelce náhradu nepřiznaly pro neunesení důkazního břemene (tato cesta není již předmětem ústavní stížnosti). Druhou pak byla cesta Klatovy - Ostrava a zpět, která byla spojena s vyzvednutím vozidla v opravně. Stěžovatelka však vykonala celkem tři další cesty mezi těmito dvěma městy, z toho dvě vypůjčeným vozidlem (viz výše). Ze spisu je zřejmé, že stěžovatelka požadovala náhradu nákladů za vypůjčené vozidlo (náhradu prokazovala doklady od opravny), proto uplatňovala cesty dne 16. 8. 2004 a 25. 8. 2004 (Klatovy - Ostrava, Ostrava - Klatovy). Cestu dne 27. 8. 2004

Klatovy - Ostrava neuplatňovala, neboť tuto cestu již vykonala ve vlastním vozidle a považovala ji za návrat z dovolené domů (replika č. l. 171 spisu).

Odvolací soud v rozhodnutí na str. 4 uvedl, že stěžovatelka se domáhala již v žalobě náhrady za dvě cesty Klatovy - Ostrava a zpět. Ohledně cest dne 20. 8. 2004 se ztotožnil s prvostupňovým soudem. Dále se však zabýval pouze cestami mezi Klatovy a Ostravou provedenými dne 25. 8. 2004 a 27. 8. 2004. Nijak se nezmínil a nevypořádal s cestou po nehodě z Klatov do Ostravy vykonanou dne 16. 8. 2004 v již vypůjčeném vozidle; právě za tuto cestu stěžovatelka požadovala náhradu (nikoliv za cestu dne 27. 8. 2004), neboť předmětem žaloby byla náhrada nákladů placených v souvislosti s vypůjčeným vozidlem a nehodou.

Na jedné straně tedy stěžovatelka jasně požadovala náhradu za cestu

Klatovy - Ostrava a zpět v souvislosti s opravou vozidla, a to v podobě cest vykonaných vypůjčeným vozidlem (16. 8. 2004 a 25. 8. 2004); cestu dne 27. 8. 2004 z Klatov do Ostravy považovala za návrat z dovolené. Na straně druhé odvolacísoud postupoval formálně, k cestě dne 16. 8. 2004 se nevyslovil (odvolací soud možná naopak tuto cestu považoval za návrat z dovolené) a zabýval se pouze cestou tam a zpět pro opravené vozidlo dne 25. 8. 2004 a 27. 8. 2004, když uvedl, že vyzvednutí vozidla bylo v souvislosti s nehodou. Zpáteční cestu stěžovatelce nepřiznal s tím, že ji nepožadovala, avšak již přehlédl, že stěžovatelka tuto zpáteční cestu považuje za návrat z dovolené svým vozidlem, zatímco zpáteční cestu dne 16. 8. 2004 za cestu související s nehodou. Je však nesporné, že v souvislosti s autonehodou a opravou vozidla musela stěžovatelka absolvovat minimálně jednu cestu tam a zpět mezi městy Klatovy a Ostrava (navíc).

Z uvedených důvodů proto Ústavnísoud postupoval dle § 82 odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a napadené usnesení zrušil, neboť shledal porušení stěžovatelčiných práv zakotvených v čl. 36 odst. 1 a čl. 11 odst. 1 Listiny.

Ústavnísoud takto rozhodl mimo ústní jednání, neboť měl za to, že od něj nebylo možno očekávat další objasnění věci, a účastníci řízení s tímto postupem vyslovili souhlas (§ 44 odst. 2 zákona o Ústavním soudu).

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru