Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1358/09 #1Usnesení ÚS ze dne 05.01.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - VS Praha
SOUD - KS České Budějovice
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo ... více
Věcný rejstříksoudce/podjatost
soud/stížnost na postup soudu
soudce/vyloučení
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1358.09.1
Datum podání25.05.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 38 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 14 odst.1, § 14 odst.4


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1358/09 ze dne 5. 1. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 5. ledna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti HORA HOLDING, s. r. o., IČ 63911191, se sídlem České Budějovice, Skuherského 53, právně zastoupené JUDr. Vladimírem Krčmou, advokátem se sídlem Střelecká 437, Hradec Králové, proti usnesení Vrchního soudu v Praze ze dne 2. 3. 2009 č. j. Nco 20/2009-49, za účasti Vrchního soudu v Praze a Krajského soudu v Českých Budějovicích jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhala zrušení v záhlaví uvedeného usnesení obecného soudu, neboť jím měla být porušena její základní práva garantovaná článkem 36, článkem 37 a článkem 38 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina"). Rovněž mělo dojít k porušení článku 90, článku 95 a článku 96 Ústavy ČR a k porušení článku 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod.

Jak vyplývá z odůvodnění ústavní stížnosti a jejích příloh, účastní se stěžovatelka (v procesním postavení žalované) řízení, probíhajícího před Krajským soudem v Českých Budějovicích pod sp. zn. 13 Cm 1241/2008. Stěžovatelka vznesla s odkazem na § 14 odst. 1 o. s. ř. námitku podjatosti soudkyně uvedeného krajského soudu JUDr. Lidmily McAvoy. O návrhu stěžovatelky na vyloučení jmenované soudkyně rozhodl Vrchní soud v Praze v záhlaví označeným usnesením tak, že tato soudkyně není z projednávání a rozhodnutí věci vyloučena.

V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatelka nejprve zopakovala námitky, jež uplatnila v civilním řízení. Stěžovatelka uvádí, že soudkyně Krajského soudu Lidmila McAvoy je "v blízkém pozitivním vztahu" k advokátům, resp. podnikatelům Mgr. L. Z. a JUDr. J. Š., s nimiž vede stěžovatelka soudní spory. Uvedené osoby buď jako právní zástupci nebo jako jednatelé obchodních společností vystupují v mnoha civilních soudních řízeních, zejm. exekučních a konkurzních věcech proti stěžovatelce HORA HOLDING, s. r. o. Stěžovatelka poukazuje na to, že advokát JUDr. J. Š. je v kontaktu s Lidmilou McAvoy již proto, že odborně přednáší soudcům Krajského soudu v Českých Budějovicích.

Dle názoru stěžovatelky má soudkyně JUDr. Lidmila McAvoy zároveň "negativní osobní vztah vůči společnosti HORA HOLDING, s. r. o. a jejímu jednateli Ing. M. H.".

Stěžovatelka upozorňuje na to, že Mgr. Z. podal ke Krajskému soudu v Českých Budějovicích návrh na prohlášení konkurzu na majetek této obchodní společnosti. Dle tvrzení stěžovatelky by pro jmenovaného Mgr. Z. bylo značně výhodné, kdyby žalobě Československé obchodní banky, a. s., projednávané JUDr. Lidmilou McAvoy pod sp. zn. 13 Cm 1241/08, bylo vyhověno.

Stěžovatelka dále kritizuje procesní postup uvedené soudkyně v projednávané věci. Právě tento (dle názoru stěžovatelky nesprávný) procesní postup prý je důkazem negativního osobního vztahu soudkyně vůči stěžovatelce. Dle stěžovatelky svědčí o podjatosti soudkyně McAvoy i skutečnost, že tato soudkyně údajně v minulosti protiprávně uložila jednateli stěžovatelky Ing. M. H. pořádkovou pokutu.

Porušení svých základních práv ze strany Vrchního soudu v Praze spatřuje stěžovatelka v tom, že tento soud otázku podjatosti jmenované soudkyně neobjasnil na základě náležitého dokazování, zejména si nevyžádal jednoznačné a podrobné vyjádření této soudkyně ani tuto soudkyni nevyslechl. Vrchní soud neprovedl k důkazu ani výslech žádné z dalších uvedených osob, tzn. Mgr. L. Z., JUDr. J. Š. a Ing. M. H. Dle názoru stěžovatelky se vrchní soud námitkou podjatosti zabýval nedostatečně podrobně. Stěžovatelka dále uvádí obsáhlé citace z judikatury Ústavního soudu, jež dle jejího názoru na projednávanou věc dopadají.

II.

Ústavní soud si dle § 42 odst. 4 zákona o Ústavním soudu vyžádal vyjádření účastníků řízení. Tato vyjádření byla stručná; Vrchní soud v Praze zrekapituloval základní argumentaci uvedenou v odůvodnění napadeného rozhodnutí. Rovněž Krajský soud v Českých Budějovicích odkázal na napadené usnesení vrchního soudu.

Ústavní soud zaslal tato vyjádření k replice stěžovatelce, jež reagovala dvěma přípisy, v nichž jednak opakovala námitky obsažené již v ústavní stížnosti a jednak kritizovala další údajná procesní pochybení soudkyně Lidmily McAvoy.

III.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Ústavní soud připomíná, že jeho úkolem je ochrana ústavnosti (viz článek 83 Ústavy). Na základě ústavní stížnosti ve smyslu článku 87 odst. d) Ústavy a § 72 a násl. zákona o Ústavním soudu se nelze domáhat, aby Ústavní soud převzal průběžnou kontrolu nad procesním postupem obecných soudů či jiných orgánů veřejné moci v teprve probíhajícím řízení. Ústavní soud je při uplatňování své pravomoci veden principy sebeomezení a subsidiarity (srov. § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu).

Zásada vyplývající z článku 38 odst. 1 Listiny (srov. i článek 81 a článek 94 odst. 1 Ústavy ČR), patří k důležitým prvkům právní jistoty a má být zárukou, že k soudnímu rozhodování jsou povolány soudy a soudci podle předem stanovených zásad vyplývajících z přesných procesních pravidel. V praxi je tato zásada provedena takovým systémem přidělování soudní agendy, který vylučuje - pro různé důvody a rozličné účely - výběr soudů a soudců ad hoc. Má tak být zamezeno tzv. kabinetní justici, v níž by byl způsob rozhodnutí ovlivňován účelovým výběrem soudů a soudců. Ústavní soud interpretuje právo na zákonného soudce jako součást soudcovské nezávislosti. Vychází se z toho, že soudce má být trvale ustanovený, neodvolatelný a bez svého souhlasu nepřeložitelný (srov. např. nálezy Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 2/93, sp. zn. III. ÚS 232/95, či nověji nálezy sp. zn. III. ÚS 561/02, sp. zn. IV. ÚS 307/07).

Kromě procesních pravidel určování příslušnosti soudů a jejich obsazení patří do rámce základního práva dle článku 38 odst. 1 Listiny i požadavek vyloučení soudců z projednávání a rozhodování věci z důvodu jejich podjatosti [srov. § 30 odst. 1 tr. řádu, § 14 odst. 1 o. s. ř. atp.].

Ústavní soud ve své rozhodovací praxi zdůrazňuje, že posouzení námitky podjatosti soudce je v jádru otázkou skutkovou, jejíž posouzení Ústavnímu soudu z povahy věci nepřísluší. Ústavněprávní přezkum se proto soustředí spíše na otázku odůvodněnosti rozhodnutí o eventuální podjatosti, resp. vyloučení soudce na základě tzv. subjektivního a objektivního hlediska. Zatímco tzv. subjektivní hledisko účastníků řízení o podjatosti může být podnětem k jejímu zkoumání, rozhodování o této otázce se musí dít výlučně na základě hlediska objektivního. To znamená, že při rozhodování o tom, zda je soudce z projednávání určité věci vyloučen, nelze vycházet pouze ze subjektivních pochybností osob zúčastněných na řízení, ale je třeba se v prvé řadě zabývat rozborem konkrétních skutečností, jež k těmto pochybnostem vedou (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. I. ÚS 722/05, dostupný v databázi rozhodnutí NALUS).

V projednávané věci je nutno konstatovat, že stěžovatelka v rámci námitky podjatosti neuvedla nic více než pouhé subjektivní dohady o údajném, blíže nespecifikovaném "pozitivním osobním vztahu" řečené soudkyně k osobám advokátů, kteří se stěžovatelkou vedou jiné civilní spory či v nich figurují jako právní zástupci stran. Stěžovatelka kromě vágního "podezření", že se soudkyně zná s osobami, s nimiž stěžovatelka vede spory, ve své námitce podjatosti neuvádí k charakteru tohoto "vztahu" nic bližšího (např. v tom smyslu, že některá z osob je k soudkyni v poměru příbuzenském či obdobném, případně že existuje konkrétní zájem samotné soudkyně na výsledku řízení). Stěžovatelka zakládá námitku podjatosti na pouhé ničím blíže nespecifikované představě o subjektivních sympatiích soudkyně k osobám, které se samy daného řízení před Krajským soudem v Českých Budějovicích ani neúčastní. Naopak "negativní osobní vztah" uvedené soudkyně ke stěžovatelce má vyplývat ze samotného jejího procesního postupu.

Vrchní soud v projednávané věci vycházel důsledně z § 14 odst. 1 o. s. ř ., podle nějž jsou vyloučeni z projednávání a rozhodnutí věci soudci, jestliže se zřetelem na jejich poměr k věci, k účastníkům nebo k jejich zástupcům, je tu důvod pochybovat o jejich nepodjatosti. Jak vrchní soud správně uvedl, důvodem vzbuzujícím pochybnost o nepodjatosti soudce ve smyslu citovaného ustanovení nemůže být pouhé zjištění, že se soudce osobně zná s advokáty, kteří působí v daném regionu a zastupují v obchodních věcech jednotlivé místní klienty. Vrchní soud dále odkázal na § 14 odst. 4 o. s. ř., podle nějž důvodem k vyloučení soudce nejsou okolnosti, které spočívají v postupu soudce v řízení o projednávané věci nebo v jeho rozhodování ve věcech jiných.

Ústavní soud považuje napadené rozhodnutí za dostatečně a srozumitelně odůvodněné, souladné s ustálenou rozhodovací praxí. Ve světle výše uvedených zcela paušálních námitek stěžovatele lze považovat za dostačující, jestliže se nadřízený soud v původním řízení spokojil s vyjádřením JUDr. Lidmily McAvoy, že se podjatou být necítí a žádné další dokazování ve smyslu § 16 odst. 3 o. s. ř. jako nadbytečné neprováděl.

V postupu obecných soudů nelze spatřovat porušení základních práv a svobod stěžovatelky.

S ohledem na výše uvedené Ústavní soud posoudil ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru