Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1330/15 #1Usnesení ÚS ze dne 11.06.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Brno
SOUD - OS Kroměříž
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
odmítnuto pro neodstraněné vady
odmítnuto pro nedodržení lhůty
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkžaloba/na určení
lhůta
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.1330.15.1
Datum podání06.05.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

6/2002 Sb., § 174a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1330/15 ze dne 11. 6. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 11. června 2015 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jana Musila (soudce zpravodaje) a soudců Jana Filipa a Vladimíra Kůrky ve věci ústavní stížnosti Petra Rotha, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čížkem, advokátem se sídlem Havlíčkova 2922/20, 796 01 Prostějov, proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. března 2015 č. j. 61 Ul 5/2015-5, proti "přípisu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. prosince 2014, Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. ledna 2015 č. j. 7 C 219/2014-112, Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. května 2015 č. j. 7 C 219/2014-126 a Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. května 2015 č. j. 7 C 219/2014-146", a proti "průtahům v záležitosti řešení podání žalobce (stěžovatele) ze dne 5. 12. 2014", za účasti Krajského soudu v Brně a Okresního soudu v Kroměříži, jako účastníků řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

V podání, doručeném Ústavnímu soudu dne 6. 5. 2015, napadl stěžovatel usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2015 č. j. 61 UL 5/2015-5. Protože předmětné podání nesplňovalo náležitosti ústavní stížnosti

stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen zákon o Ústavním soudu"), vyzval soudce zpravodaj stěžovatele k odstranění vad návrhu ve smyslu písemného poučení. K odstranění vad návrhu byla stěžovateli poskytnuta lhůta 15 dnů. V doplňujícím podání ze dne 4. 6. 2015, doručeném Ústavnímu soudu dne 5. 6. 2015 stěžovatel "rozšířil" petit návrhu tak, že předmětná ústavní stížnost směřuje rovněž proti "přípisu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. prosince 2014, Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. ledna 2015 č. j. 7 C 219/2014-112, Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. května 2015 č. j. 7 C 219/2014-126 a Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. května 2015 č. j. 7 C 219/2014-146 a proti průtahům v záležitosti řešení podání žalobce (stěžovatele) ze dne 5. 12. 2014".

Napadenému usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2015 č. j. 61 UL 5/2015-5 stěžovatel vytýká, že mu bylo "účelově, nelegitimně a bezdůvodně upřeno právo využít možnosti podat návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu". Ústavní stížnost proti napadenému usnesení Krajského soudu v Brně stěžovatel podal proto, že je přesvědčen, že jím bylo porušeno jeho právo na předvídatelné soudní rozhodnutí, které je prý "extrémně formalistické" a ve své podstatě prý znamená denagatio iustitiae.

K identifikaci rozšířeného petitu návrhu ze dne 4. 6. 2015 stěžovatel v odůvodnění ústavní stížnosti uvádí, že "přípis Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 12. 2014" (doručen do datové schránky stěžovatele dne 12. 12. 2014) se týkal podání stěžovatele ve smyslu § 30 a § 138 o. s. ř., usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 1. 2015 č. j. 7 C 219/2014-112 - výzva k odstranění vad dovolání (doručeno do datové schránky dne 29. 1. 2015), usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 5. 2015 č. j. 7 C 219/2014-126 - výzva k zaplacení soudního poplatku pro dovolací řízení (doručeno do datové schránky dne 5. 5. 2015), usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 5. 2015 č. j. 7 C 219/2014-146, jímž byl zamítnut návrh stěžovatele na přerušení řízení a jímž bylo zastaveno dovolací řízení (doručeno do datové schránky dne 21. 5. 2015).

Stěžovatel podává ústavní stížnost ve smyslu § 72 odst. 1 písm. a), odst. 3, odst. 5 a podle § 75 odst. 2 písm. b) zákona o Ústavním soudu. V napadeném usnesení Krajského soudu v Brně spatřuje stěžovatel porušení svých ústavně zaručených práv ve smyslu čl. 36 odst. 1, čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen " Listina") a čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod (dále jen "Úmluva"). Obecné soudy I. a II. stupně podle názoru stěžovatele porušily princip náležitého odůvodnění, právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí, která jsou prý založena na rozporu mezi důkazy a skutkovými zjištěními a jsou proto v rozporu s čl. 1, čl. 4 odst. 4, čl. 11 odst. 1, odst. 2, čl. 10 odst. 1, odst. 2, čl. 36 odst. 1, odst. 2, čl. 37 odst. 2, odst. 3, čl. 38 odst. 2 Listiny a čl. 1, čl. 89, čl. 90, čl. 96 odst. 1 Ústavy ČR a čl. 6 Úmluvy.

Stěžovatel současně žádá, aby Ústavní soud projednal předmětnou ústavní stížnost mimo pořadí.

II.

Stěžovatel připojil k ústavní stížnosti z jím napadených rozhodnutí pouze usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2015 č. j. 61 UL 5/2015-5 z něhož se zjišťuje, že výše označený soud o návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu v právní věci navrhovatele Petra Rotha v řízení vedeném před Okresním soudem v Kroměříži pod sp. zn. 7 C 219/2014 rozhodl tak, že návrh, aby byla Okresnímu soudu v Kroměříži určena lhůta 14 dnů k tomu, aby ve věci sp. zn. 7 C 219/2014 rozhodl v dovolacím řízení o žádosti žalobce ze dne 5. 12. 2014 podle § 30 a § 138 o. s. ř., se zamítá.

III.

Po zvážení námitek stěžovatele dospěl Ústavní soud k závěru, že ústavní stížnost je zčásti zjevně neopodstatněná, zčásti podaná po lhůtě stanovené pro její podání zákonem o Ústavním soudu a ve zbývající části je nutné ji odmítnout pro neodstranění vad návrhu.

Ústavní soud se nejprve zabýval usnesením Krajského soudu v Brně ze dne 3. 3. 2015 č. j. 61 UL 5/2015-5 proti němuž směřovalo podání stěžovatele, doručené Ústavnímu soudu dne 6. 5. 2015, na něž následně reagovala výzva Ústavního soudu k odstranění vad tohoto podání.

Krajský soud v Brně rozhodoval o návrhu stěžovatele (v řízení před obecnými soudy v procesním postavení žalobce, resp. navrhovatele) na určení lhůty k provedení procesního úkonu podle ustanovení § 174a zákona č. 6/2002 Sb. o soudech, soudcích, přísedících a státní správě soudů, v platném znění (dále jen "zákona č. 6/2002 Sb.") za situace, v níž se stěžovatel nejprve podáním učiněným dne 30. 1. 2015 k Okresnímu soudu v Kroměříži domáhal určení lhůty k provedení procesního úkonu ve věci vedené tímto soudem pod sp. zn. 7 C 219/2014 v řízení o jeho žalobě na zaplacení nemajetkové újmy za údajně nepravdivá sdělení uveřejněná v tisku. Proti rozhodnutí odvolacího soudu podal stěžovatel dne 5. 12. 2014 tzv. blanketní dovolání a pro řízení o něm podal žádosti podle § 30 a § 138 o. s. ř. Stěžovatelem požadované procesní úkony, k jejichž provedení má být Okresnímu soudu v Kroměříži určena lhůta, tak spočívají v rozhodnutí o žádosti stěžovatele ze dne 5. 12. 2014 o osvobození od soudních poplatků a o ustanovení zástupce - advokáta podle § 30 a § 138 o. s. ř. v dovolacím řízení.

Krajský soud v Brně před rozhodnutím o návrhu stěžovatele nejprve byl nucen se zabývat námitkou podjatosti soudkyně okresního soudu Mgr. Jan Ivánkové, kterou vznesl stěžovatel dne 13. 11. 2014. Krajský soud za této procesní situace byl nucen návrh na určení lhůty k provedení procesního úkonu zamítnout, neboť jak správně konstatoval v odůvodnění napadeného usnesení, rozhodování o něm brání vznesená námitka podjatosti, která předchází řízení o dovolání, zahájené tzv. blanketním dovoláním stěžovatele.

Z procesního postupu stěžovatele je zřejmé, že byť mu byl rozhodnutím okresního soudu v řízení o jím podané žalobě na zaplacení nemajetkové újmy k ochraně jeho procesních práv určen advokát, sám podniká v předmětném řízení ke své újmě řadu procesních úkonů, které jsou chaotické, neuvážené a ve svém důsledku pro stěžovatele i kontraproduktivní. V případě námitky podjatosti soudkyně okresního soudu Ústavní soud souhlasí s tím, že bude nutné nejprve rozhodnout o této námitce a teprve následně pokračovat v řízení o dovolání.

Zamítavé rozhodnutí krajského soudu o návrhu stěžovatele na určení lhůty k provedení procesního úkonu v dovolacím řízení je tak správné a nelze v žádném případě dospět k závěru o jeho tvrzené protiústavnosti spočívající, mimo jiné, v údajných průtazích.

Dále se Ústavní soud zabýval naplněním podmínek a předpokladů stanovených zákonem o Ústavním soudu ve vztahu k další části "rozšířeného" petitu návrhu, ve smyslu podání stěžovatele ze dne 5. 6. 2015 a dospěl k závěru, že ve vztahu k "přípisu Okresního soudu v Kroměříži ze dne 12. 12. 2014" a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 26. 1. 2015 č. j. 7 C 219/2014-112 je ústavní stížnost v této části opožděná.

Pokud stěžovatel v souvislosti s doplněním ústavní stížnosti napadá i usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 4. 5. 2015 č. j. 7 C 219/2014-126 a usnesení Okresního soudu v Kroměříži ze dne 19. 5. 2015 č. j. 7 C 219/2014-146, byť se dostala do dispozice stěžovatele, resp. jeho advokáta, je v této části nutné ústavní stížnost odmítnout z důvodu neodstranění vad podání. Stěžovatel nesplnil povinnost přiložit k ústavní stížnosti kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, kterou mu ukládá ust. § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu.

Jak je zřejmé z evidence Ústavního soudu, stěžovatel před podáním projednávané ústavní stížnosti podal k Ústavnímu soudu celkem šestnáct dalších ústavních stížností, evidovaných od roku 2011, přičemž nejméně v devíti případech byl Ústavním soudem poučován o náležitostech a podmínkách ústavní stížnosti stanovených zákonem o Ústavním soudu s tím, že byl současně vyzýván k odstranění vytčených vad návrhu (např. ve věci sp. zn. II. ÚS 773/12, sp. zn. II. ÚS 3638/12, I. ÚS 4850/12, IV. ÚS 4890/12, případně z poslední doby výzvy v řízení sp. zn. IV. ÚS 2147/14, IV. ÚS 2712/14, III. ÚS 3381/14, III. ÚS 427/15, II. ÚS 795/15). Z výše uvedeného vyplývá, že stěžovateli jsou velmi dobře známy podmínky a předpoklady projednání ústavní stížnosti ve smyslu zákona o Ústavním soudu, které však stěžovatel při podávání předmětné ústavní stížnosti, ačkoli byl opakovaně poučen a vyzván k odstranění vad podání, neakceptuje.

Ústavní soud v souvislosti s nesplněním formálních požadavků spjatých s podáním návrhu na zahájení řízení o ústavní stížnosti opakovaně konstatuje, že v řízení o ústavní stížnosti není nevyhnutelnou podmínkou, aby se poučení o náležitostech a podmínkách ústavní stížnosti dostalo vždy v každém individuálním případě, jestliže se tak stalo v mnoha předchozích případech, neboť účelem výzvy k odstranění vad návrhu podle ustanovení § 41 písm. b) zákona o Ústavním soudu, je především poučit účastníka řízení o jemu neznámých podmínkách pro projednání věci před Ústavním soudem. Lze tak vycházet ze spolehlivého předpokladu, že dříve poskytnuté informace byly objektivně způsobilé zprostředkovat povinnost uloženou stěžovateli v ustanovení § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, tedy, že k ústavní stížnosti musí být vždy přiložena kopie rozhodnutí o posledním procesním prostředku k ochraně práva, popřípadě také kopie rozhodnutí o odmítnutí mimořádného opravného prostředku z důvodu uvedeného v odstavci 4 a stěžovatel přesto tuto povinnost ať již sám či v zastoupení advokáta neplní.

V takovém případě je setrvání na požadavku vždy nového a stejného poučení pro konkrétní řízení, a to navíc za situace, v níž stěžovatel až po výzvě soudu k odstranění vad návrhu rozšířil stávající petit ústavní stížnosti o další, nové "objekty přezkumu", aniž je doložil či jinak ozřejmil, z jakého důvodu jsou podle jeho názoru ve smyslu ustanovení § 72 a § 75 zákona o Ústavním soudu způsobilé splnit podmínky výše citovaných ustanovení zákona o Ústavním soudu, postupem neefektivním a formalistickým.

Na základě výše uvedených skutečností Ústavní soud ústavní stížnost odmítl zčásti podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a), neboť jde o návrh zjevně neopodstatněný a ve zbývající části ústavní stížnosti shledal důvody pro přiměřenou aplikaci ustanovení 43 odst. 1 písm. a), b) zákona o Ústavním soudu.

O projednání věci mimo pořadí Ústavní soud nerozhodl samostatným usnesením, neboť pro takový postup, s ohledem na krátkost projednání předmětné ústavní stížnosti, neshledal důvod.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 11. června 2015

Jan Musil, v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru