Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 128/97Usnesení ÚS ze dne 25.09.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost - § 43/2/a)
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.128.97
Datum podání16.04.1997

přidejte vlastní popisek

III.ÚS 128/97 ze dne 25. 9. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 128/97

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENI

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud rozhodl ve věci ústavní stížnosti stěžovatele J.S., zastoupeného advokátem Mgr. L.P., proti rozsudku Krajského soudu v Plzni ze dne 4. 12. 1996, sp. zn. 15 Co 707/96, mimo ústní jednání dne 25. 9. 1997 soudcem zpravodajem JUDr. Vlastimilem Ševčíkem, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

Podáním ze dne 15. 4. 1997, označeným jako "ústavní stížnost proti rozsudku Krajského soudu v Plzni, sp. zn. 15 Co 707/96, ze dne 4. 12. 1996", domáhá se stěžovatel zrušení napadeného rozsudku s odůvodněním, že tímto rozsudkem bylo zasaženo do jeho ústavně zaručených základních práv a svobod, a to základního práva zaručeného čl. 4 odst. 1, 2, 4 a čl. 11 odst. 1 a 4 Listiny základních práv a svobod ve spojení s čl. 95 Ústavy ČR. Zásah do svých ústavně zaručených práv a svobod pak stěžovatel spatřuje v tom, že napadeným rozsudkem byl potvrzen rozsudek Okresního soudu v Plzni - město ze dne 25. 6. 1996, sp. zn. 14 C 334/94, kterým bylo v části výroku rozhodnuto o povinnosti žalovaných vyklidit byt, který byl předmětem sporu, a to do 15 dnů od zajištění přiměřeného bytu náhradního. Stěžovatel zejména ve výroku, jímž obecné soudy zavázaly odpůrce vyklidit byt po zajištění náhradního bytu, spatřuje porušení citovaných ustanovení Listiny základních práv a svobod,

1

111. ÚS 128/97

neboť se domnívá, že soudy nepřiměřeným způsobem nad rámec stanovený zákonem (§ 711, § 712 obč. zák.) umožnily odpůrci, a to až do doby zajištění náhradního bytu, nadále užívat byt ve vlastnictví stěžovatele, aniž by pro to byl přiměřený právní důvod.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

Jak z obsahu ústavní stížnosti, tak z předložených kopií napadeného rozhodnutí jakož i rozhodnutí soudu I. stupně je patrno, že ústavní stížnost stěžovatele je opřena o důvody totožné s těmi, které byly uplatněny v rámci původního odvolacího řízení, a s nimiž se obecné soudy v rámci své rozhodovací pravomoci zcela a dostatečně vypořádaly (§ 157 odst. 2 o. s. ř.). Ústavní stížnost stěžovatele je tak založena na pouhé polemice s právními závěry obecných soudů.

Ústavní soud v této souvislosti odkazuje na svou již ustálenou judikaturu, ve které vyložil (např. rozhodnutí č. 5 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek l., C. H. Beck Praha, 1994), za jakých podmínek se cítí oprávněn zasahovat do jurisdikční činnosti obecných soudů, případně kdy shledává svoji pravomoc hodnotit hodnocení důkazů prováděných obecnými soudy v řízení před těmito. Zásadám v judikatuře Ústavního soudu již vyloženým však ústavní stížnost stěžovatele nevyhovuje, a pouhá obecná polemika s právními závěry soudů obecných, zejména soudu odvolacího, jehož rozhodnutí je ústavní stížností napadáno, nemůže naplnit zákonné znaky zásahu orgánu veřejné mocí do základních práv a svobod stěžovatele tak, jak jsou tyto zaručeny ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR.

Ústavní stížnost stěžovatele je tudíž zjevně neopodstatněná [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.], když tato zjevná neopodstatněnost plyne jak z povahy důvodů, které stěžovatel ve své ústavní stížnosti opakuje, tak a především z ustálené judikatury Ústavního soudu, jak na ni bylo příkladmo poukázáno a jak je tato obecně publikována a přístupná.

III. ÚS 128/97

Nezbylo proto než o podání ústavní stížnosti rozhodnout, jak ve výroku tohoto usnesení je uvedeno [§ 43 odst. 1 písm. c) zák. č. 182/1993 Sb.), neboť nebylo shledáno v rozhodnutí obecných soudů porušení, resp. zásah těchto do zaručených základních práv a svobod stěžovatele.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné (§ 43 odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb.).

V Brně dne 25. 9. 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

soudce Ústavního soudu ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru