Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 123/97Nález ÚS ze dne 26.06.1997K institutu zajištění podle zákona o Policii České republiky

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkzadržení obviněného/podezřelé osoby
lhůta
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 86/8 SbNU 291
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.123.97
Datum podání10.04.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.2, čl. 8 odst.3, čl. 8 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 68, § 75, § 76

283/1991 Sb., § 14 odst.1 písm.e, § 14 odst.1 písm.d


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 123/97 ze dne 26. 6. 1997

N 86/8 SbNU 291

K institutu zajištění podle zákona o Policii České republiky

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud České republiky

rozhodl v senátě ve věci ústavní

stížnosti navrhovatele J. Z. proti usnesení Krajského soudu v Ústí

nad Labem ze dne 11. 2. 1997, č.j. 5 To 84/97-28,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 5 To

84/97-28, ze dne 11. 2. 1997, se zrušuje.

Odůvodnění:

Návrhem podaným Ústavnímu soudu ČR ve lhůtě stanovené § 72

odst. 2 zák. č. 182/1993 Sb. se stěžovatel domáhá zrušení usnesení

Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 5 To 84/97-28, ze dne 11.

2. 1997, kterým byla podle § 148 odst. 1 písm. c) tr. řádu

zamítnuta stížnost navrhovatele proti usnesení Okresního soudu

v Teplicích ze dne 16. 1. 1997, č.j. Nt 139/97-16, jímž byl

navrhovatel jako obviněný vzat do vazby podle ustanovení § 68 tr.

řádu z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu. Navrhovatel má

za to, že napadeným rozhodnutím byla porušena jeho ústavně

zaručená práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, 3, a 5 Listiny

základních práv a svobod.

Za dané situace si Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu

v Teplicích, sp. zn. Nt 139/97, jakož i spis Policie ČR, Okresního

úřadu vyšetřování Teplice, ČVS: OVV 68/97. Z uvedených spisových

materiálů potom zjistil, že navrhovateli bylo sděleno dne 14. 1.

1997 obvinění pro trestný čin neoprávněného užívání cizí věci

podle § 249 odst. 1 tr. zák., tr. čin krádeže dle § 247 odst. 1,

2 tr. zák., tr. čin podvodu dle § 250 odst. 1, 2 tr. zák.

a konečně pro tr. čin pohlavního zneužívání dle § 242 odst. 1 tr.

zák. formou spolupachatelství dle § 9 odst. 2 tr. zák. (ještě

předtím mu bylo sděleno obvinění dne 12. 9. 1996 pro tr. čin

neoprávněného užívání cizí věci podle § 249 odst. 1 tr. zák.).

Z úředního záznamu o zajištění osoby, který je ve spisu ČVS: OVV

68/97 založen, plyne, že navrhovatel byl zajištěn podle § 14 odst.

1 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších

předpisů, dne 13. 1. 1997 ve 14.30 hod. s odůvodněním, že

"jmenovaný je důvodně podezřelý ze spáchání majetkové tr. činnosti

v okrese T.". Týž spis obsahuje protokol o zadržení obviněného,

kdy byl zadržen podle § 75 tr. řádu dne 14. 1. 1997 ve 13.30 hod.

s tím, že důvody zadržení spočívají v ustanovení § 67 písm. b), c)

tr. řádu. Následujícího dne byl okresním státním zástupcem v T.

zaslán Okresnímu soudu v Teplicích návrh na vzetí obv. Z. do vazby

z důvodů uvedených v §67 písm. b), c) tr. řádu s tím, že obviněný

byl podle § 75 tr. řádu vyšetřovatelem zadržen dne 14. 1. 1997 ve

13.30 hod. Dne 16. 1. 1997 byl obviněný Z. vzat Okresním soudem

v Teplicích do vazby, a to z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr.

řádu a počátek vazby je stanoven v uvedeném rozhodnutí na 14. 1.

1997, 13.30 hod. Tato skutečnost je zřejmá i ze spisu Okresního

soudu v Teplicích, sp. zn. Nt 139/97, kdy bylo započato

s protokolem a výslechem obviněného dne 16. 1. 1997 v 8.30 hod.

a skončeno téhož dne v 9.20 hod., vyhlášením usnesení o vzetí

obviněného do vazby z důvodu uvedeného v § 67 písm. c) tr. řádu

s tím, že vazba započala dne 14. 1. 1997 ve 13.30 hod. Proti

tomuto usnesení podal obviněný ještě v rámci zmíněného protokolu

stížnost proti usnesení, kterým byl vzat do vazby. V odůvodnění

zmíněného usnesení se mimo jiné uvádí, že "dne 14. 1. 1997 bylo

obviněnému sděleno obvinění ze shora popsané trestné činnosti, ve

13.30 hod. téhož dne byl zadržen a státní zástupce podal návrh na

jeho vzetí do vazby...".

O stížnosti obviněného, která nebyla nijak zdůvodněna, potom

dne 11. 2. 1997 rozhodoval Krajský soud v Ústí nad Labem

v neveřejném zasedání a téhož dne ji usnesením, č.j. 5 To

84/97-28, podle § 148 odst. 1 c) tr. řádu zamítl. V odůvodnění

zmíněného usnesení potom vysvětlil, že důvody vazby jsou

opodstatněné a dodal, že pochybení nebylo shledáno ani ve výroku

o stanovení počátku vazby.

Proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, č.j. 5 To

84/97-28, ze dne 11. 2. 1997, potom návrhem podaným Ústavnímu

soudu brojí stěžovatel a domáhá se jeho zrušení. Uvádí, že ze

spisových materiálů shora již uvedených plyne, že obviněný byl

zajištěn dne 13. 1. 1997 ve 14.30 hod. pro podezření ze spáchání

majetkové trestné činnosti a umístěn do cely zajištění, nato byl

dne 14. 1. 1997 předán vyšetřovateli, který jej po sdělení

obvinění ve 13.30 hod. podle § 75 tr. řádu zadržel, ale soudu byl

předán teprve dne 16. 1. 1997, tedy po uplynutí 24 hodinové lhůty

stanovené zákonem, přičemž Okresní soud v Teplicích obviněného dne

16. 1. 1997 vzal do vazby. Stěžovatel dodává, že za dané situace

měl být obviněný propuštěn na svobodu již státním zástupcem, který

tak ovšem neučinil, ale naopak podal soudu návrh na vzetí

obviněného do vazby. Dovozuje dále, že soudy o takovém návrhu

zatíženém zmíněným nedostatkem neměly věcně vůbec rozhodovat. Tím,

že tak učinily a nezohlednily uvedený zásah do osobní svobody

obviněného, porušily tak jeho ústavně zaručená práva zakotvená

v čl. 8 odst. 2, 3 a 5 Listiny základních práv a svobod.

V odůvodnění ústavní stížnosti navrhovatel poukazuje i na

rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. IV. ÚS 246/96, týkající se

obdobného případu. S poukazem na uvedené skutečnosti potom navrhl,

aby napadené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem bylo

zrušeno, protože jím byla zasažena jeho ústavně zaručená práva

obsažená v čl. 8 odst. 2, 3, a 5 Listiny základních práv a svobod.

Krajský soud v Ústí nad Labem uvedl ve vyjádření předsedkyně

senátu JUDr. M. S., že poukazuje na rozhodnutí ve věci učiněné

s tím, že dle protokolu o zadržení byly lhůty uvedené v § 77 odst.

1, 2, tr. řádu zachovány, a to, že byl obviněný také zajištěn

podle § 14 odst. 1 písm. e) zák. č. 283/1991 Sb. ve znění novel,

nebylo ze spisu Okresního soudu v Teplicích, sp. zn. Nt 139/97,

patrno. Dále potom poukazuje i na rozhodnutí č. 10/1995 Sb. r. tr.

Ústavní soud, jak již vícekrát uvedl není soudem nadřízeným

soudům obecným a není vrcholem jejich soustavy. Proto také nemůže

atrahovat na sebe právo přezkumného dohledu nad jejich činností,

pokud ovšem tyto soudy postupují ve shodě s obsahem hlavy páté

Listiny. V dané věci ovšem Ústavní soud zjistil z vyšetřovacího

spisu Policie ČR, Okresní úřad vyšetřování Teplice, sp. zn. ČVS:

OVV-68/97, a v něm obsaženého záznamu Policie ČR, Okresního

ředitelství v Teplicích, č.j. ORTP-14-3/KS-OK-97, ze dne 13. 1.

1997, že stěžovatel byl zajištěn dne 13. 1. 1997 ve 14.00 hod. na

Okresním ředitelství Policie ČR v Teplicích pro důvodné podezření

ze spáchání majetkové trestné činnosti v okrese T. a umístěn do

policejní cely. Z protokolu o zadržení obviněného vyšetřovatelem

plyne, že se tak stalo dne 14. 1. 1997 ve 13.30 hod. a toto

zadržení bylo oznámeno státnímu zástupci o 10 minut později.

Následně jak již vyloženo, rozhodoval o vazbě Okresní soud

v Teplicích (na základě návrhu státního zástupce) a Krajský soud

v Ústí na Labem (v důsledku stížnosti obviněného).

Na tomto místě a v daných souvislostech nutno zmínit, že

zajištění podle ustanovení § 14 zák. č. 283/1991 Sb., o Policii

ČR, v původním znění, mělo pořádkovou povahu a jeho účelem bylo

eliminovat bezprostředně hrozící nebo již probíhající jednání,

spočívající v ohrožení života zajištěného nebo zdraví jiných osob

nebo majetku [§ 14 odst. 1 písm. a) citovaného zákona], v pokusu

o útěk při předvedení podle § 12 odst. 8 a § 12 odst. 5 [§ 14

odst. 1 písm. b) citovaného zákona] nebo ve slovním urážení na

policejním útvaru, a to jiné osoby nebo policisty anebo v úmyslném

znečišťování či poškozování zařízení nebo policejního majetku [§

14 odst. 1 písm. c) cit. zákona]. Novela tohoto zákona provedená

zákonem č. 26/1993 Sb., kterým se mění a doplňují některé zákony

v oblasti vnitřního pořádku a bezpečnosti, a o opatřeních s tím

souvisejících, rozšířila však dosavadní zajištění o důvody

opravňující zajistit osobu, která byla přistižena při spáchání

trestného činu [§ 14 odst. 1 písm. d)] nebo která na základě

kriminalisticky doložitelných informací je podezřelá z přípravy,

pokusu nebo spáchání trestného činu [§ 14 odst. 1 písm. e)]. Touto

novelizací byl institut zajištění [§14 odst. 1 písm. d), e) cit.

zákona] vytržen z pořádkového charakteru a zařazen do trestně

procesní roviny. V uvedených případech totiž zajištění zjevně

neplní pořádkový účel, ale ve skutečnosti je zadržením pachatele

trestného činu nebo osoby podezřelé z jeho přípravy či pokusu.

Takto Ústavní soud nemůže souhlasit se stávající judikaturou

obecných soudů vyjádřenou v usnesení Krajského soudu v Brně ze dne

1. 2. 1994, sp. zn. 9 To 47/94 - publikováno ve Sbírce soudních

rozhodnutí a stanovisek pod č. 10/95. Ústavní soud je přesvědčen,

že dojde-li k zajištění osoby podezřelé ze spáchání tr. činu, je

nutné lhůtu 24 hodin podle ustanovení § 14 odst. 3 zák. č.

283/1991 Sb., o Policii ČR, ve znění pozdějších předpisů, včítat

do 24 hodinové lhůty pro zadržení podle § 75 a § 76 tr. řádu, jiný

postup je podle přesvědčení Ústavního soudu v rozporu s čl. 8

odst. 3 Listiny základních práv a svobod, podle kterého zadržená

osoba musí být nejpozději do 24 hodin propuštěna na svobodu nebo

odevzdána soudu.

V daném případě byl stěžovatel zajištěn dne 13. 1. 1997 ve

14.00 hod. pro podezření ze spáchání trestného činu, dne 14. 1.

1997 ve 13.30 hod. byl podle § 75 trestního řádu zadržen a soudu

předán teprve dne 16. 1. 1997 v 8.30 hod., stalo se tak již po

uplynutí uvedené lhůty 24 hodin. Za dané situace nutno souhlasit

s tvrzením stěžovatele, že měl být propuštěn na svobodu (§ 75 věta

třetí tr. řádu) a jelikož tak státní zástupce neučinil, ale naopak

podal podle § 68 tr. ř. návrh na vzetí stěžovatele do vazby,

nemohly obecné soudy o takovém návrhu zatíženém zmíněným

nezhojitelným nedostatkem vůbec věcně rozhodovat. Tím, že obecné

soudy nevzaly v úvahu takovýto zásah do osobní svobody stěžovatele

a nepropustily jej, ač takový postup jim ukládá zákon, ale naopak

vzaly stěžovatele do vazby, porušily tak jeho ústavně zaručená

práva zakotvená v čl. 8 odst. 2, 3, a 5 Listiny základních práv

a svobod.

S poukazem na uvedené (aniž by se dále zabýval důvody vazby)

Ústavnímu soudu nezbylo než z důvodů již shora uvedených

rozhodnout tak jak uvedeno ve výroku tohoto nálezu a napadené

rozhodnutí zrušit.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí se nelze odvolat.

V Brně dne 26. června 1997

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru