Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 123/21 #1Usnesení ÚS ze dne 27.04.2021

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - NS
Soudce zpravodajFenyk Jaroslav
Typ výrokuodmítnuto pro neodstraněné vady
Předmět řízení
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2021:3.US.123.21.1
Datum podání15.01.2021
Napadený akt

rozhodnutí soudu


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 123/21 ze dne 27. 4. 2021

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků soudcem zpravodajem Jaroslavem Fenykem o ústavní stížnosti stěžovatele F. K., t. č. ve výkon trestu ve Věznici Oráčov, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 24. 9. 2020, č. j. 3 Tdo 899/2020-646, za účasti Nejvyššího soudu, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

1. Ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu Mgr. Tomášem Urbanem, advokátem se sídlem Sadová 2446, Rakovník (dále jen "advokát"), dne 15. 1. 2021, směřovala proti shora uvedenému usnesení Nejvyššího soudu, jež stěžovatel navrhoval zrušit pro porušení práva na spravedlivý proces dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

2. Než se Ústavní soud může zabývat věcnou argumentací stěžovatele, musí zkoumat, zda ústavní stížnost splňuje všechny procesní předpoklady stanovené zákonem č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"). Ústavní stížnost však všechny tyto procesní předpoklady nesplňuje.

3. Dle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu musí být fyzické a právnické osoby jako účastníci nebo jako vedlejší účastníci řízení před Ústavním soudem zastoupeny advokátem v rozsahu stanoveném zvláštními předpisy, přičemž dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu musí v plné moci k zastupování podle § 30 odst. 1 zákona o Ústavním soudu být výslovně uvedeno, že je udělena pro zastupování před Ústavním soudem. Stěžovatelova ústavní stížnost tuto podmínku nesplňuje, neboť k ní nebyla přiložena speciální plná moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem.

4. Jelikož k ní nebyla přiložena ani kopie napadeného usnesení Nejvyššího soudu jakožto posledního procesního prostředku, který zákon stěžovateli k ochraně jeho práv přiznává, a tedy nesplňovala ani podmínku dle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, vyzval Ústavní soud stěžovatele prostřednictvím advokáta, který Ústavnímu soudu ústavní stížnost zaslal, aby tyto vady odstranil ve lhůtě sedmi dnů od doručení výzvy, přičemž jej současně poučil, že nedojde-li k odstranění těchto vad ve stanovené lhůtě, bude ústavní stížnost odmítnuta pro neodstraněné vady dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

5. Výzva k odstranění vad byla advokátovi doručena dne 23. 2. 2021. Dne 25. 2. 2021 advokát Ústavnímu soudu doručil kopii napadeného usnesení Nejvyššího soudu a kopie předchozích rozhodnutí obecných soudů, jakož i své ustanovení obhájcem stěžovatele ze dne 19. 12. 2017. Tím byla odstraněna vada ústavní stížnosti dle § 72 odst. 6 zákona o Ústavním soudu, avšak nebyla tím odstraněna její vada dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, neboť za speciální plnou moc k zastupování v řízení před Ústavním soudem nelze považovat ustanovení obhájcem, jelikož toto rozhodnutí nejen, že není plnou mocí osvědčující vznik zastoupení na základě smlouvy o poskytování právních služeb, ale nemá ani z hlediska řízení před Ústavním soudem žádné procesní účinky.

6. Další podání v této věci Ústavnímu soudu doručeno nebylo. V předepsané lhůtě tak stěžovatel neodstranil vadu ústavní stížnosti spočívající v nedoložení speciální plné moci dle § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Vzhledem k poučení ve výzvě k odstranění vad, obsahující upozornění na následek jejich neodstranění, odkaz na § 31 odst. 2 zákona o Ústavním soudu, jakož i explicitní formulaci, že v plné moci musí být výslovně uvedeno, že je udělena pro řízení před Ústavním soudem, nemůže mít Ústavní soud pochyby o tom, že stěžovateli, resp. advokátovi, který je právním profesionálem, bylo dostatečně srozumitelně sděleno, jakým způsobem má vady ústavní stížnosti odstranit.

7. Vzhledem k tomu Ústavní soud nepovažoval za důvodné opětovně vyzývat k odstranění vad ani advokáta, ani stěžovatele, neboť stěžovatel s Ústavním soudem sám nikdy v této věci nekomunikoval, a tedy ani nebylo osvědčeno, zda advokát jednal v souladu s vůlí stěžovatele, či nikoliv. Na základě všeho výše uvedeného Ústavní soud proto odmítl ústavní stížnost pro neodstraněné vady dle § 43 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 27. dubna 2021

Jaroslav Fenyk v. r.

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru