Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1210/15 #1Usnesení ÚS ze dne 30.06.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro nepřípustnost
Předmět řízení
procesní otázky řízení před Ústavním soudem/přípustnost v řízení o ústavních stížnostech/stížnost proti kasačnímu rozhodnutí
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.1210.15.1
Datum podání23.04.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 221 odst.1 písm.a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1210/15 ze dne 30. 6. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl soudcem zpravodajem Vladimírem Kůrkou ve věci ústavní stížnosti 1. MUDr. Marty Vachové, 2. Mgr. Jaroslavy Pejšové a 3. Marty Pejšové, zastoupených JUDr. Jiřím Císařem, advokátem se sídlem v Ústí nad Labem, Hrnčířská 55/14, proti usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 15. 1. 2015 sp. zn. 13 Co 10/2015, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatelky navrhly, aby Ústavní soud - pro porušení ustanovení čl. 36 odst. 1 a 3 Listiny základních práv a svobod a ustanovení čl. 6 odst. 1 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod - zrušil v záhlaví označené usnesení Krajského soudu v Ústí nad Labem, vydané v jejich občanskoprávní věci.

Okresní soud v Teplicích usnesením ze dne 22. 9. 2014 sp. zn. 14 Nc 7/2014 jmenoval MUDr. Jaroslavu Pejšovi, jenž zemřel dne 7. 6. 2013, opatrovníkem - pro řízení o určení otcovství opatrovaného k navrhovatelce Michaele Závodné - jeho dceru - stěžovatelku č. 1; současně zamítl návrh, aby byl opatrovníkem MUDr. Jaroslava Pejši pro toto řízení jmenován Mgr. Vojtěch Lutišan, advokát se sídlem v Litoměřicích. K odvolání navrhovatelky Krajský soud v Ústí nad Labem ústavní stížností napadeným usnesením usnesení okresního soudu zrušil a věc mu vrátil k dalšímu řízení.

Stěžovatelky v ústavní stížnosti vyjadřují nesouhlas s právním názorem odvolacího soudu, že zájmy stěžovatelky č. 1 jsou v rozporu se zájmy opatrovaného, pro což nemůže vykonávat funkci jeho opatrovníka.

Dříve než Ústavní soud přistoupí k věcnému posouzení ústavní stížnosti, je povinen zkoumat, zda splňuje všechny zákonem požadované náležitosti a zda jsou vůbec dány podmínky jejího projednání stanovené zákonem o Ústavním soudu. V projednávané věci tomu tak není.

Podle ustanovení § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu je ústavní stížnost nepřípustná, jestliže stěžovatelé nevyčerpali všechny procesní prostředky, které jim zákon k ochraně jejich práva poskytuje; ústavní stížnost tedy může, nestanoví-li zákon jinak, směřovat toliko proti pravomocnému rozhodnutí o posledním procesním prostředku ve smyslu ustanovení § 72 odst. 3 zákona o Ústavním soudu.

Požadavek vyčerpat "všechny procesní prostředky" ve smyslu § 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu není splněn již tím, že řízení o těchto prostředcích je zahájeno; zahrnuje logicky i povinnost "vyčerpat" ty dispozice, které obecně skýtá dosud probíhající řízení, resp. řízení, které má být posléze vedeno na základě kasačního rozhodnutí o opravném prostředku.

Úkolem Ústavního soudu totiž není měnit či napravovat případná, ať již tvrzená či skutečná pochybení obecných soudů v dosud neskončeném řízení, nýbrž je zásadně povolán k posouzení, zda po pravomocném skončení věci obstojí řízení jako celek a jeho výsledek v rovině ústavněprávní. Výjimky z uvedených pravidel lze připustit v případě nemeritorních rozhodnutí, která jsou způsobilá bezprostředně a citelně zasáhnout do základních práv stěžovatelů a která tvoří samostatnou uzavřenou součást řízení, přestože řízení ve věci samé dosud neskončilo (srov. nález Ústavního soudu ve věci sp. zn. III. ÚS 441/04, N 6/36 SbNU 53).

O takovou situaci však zde nejde. Okolnost, že nižší soud je vázán právním názorem odvolacího soudu, na tom nic nemění; "uzavřenost" předmětem identifikovaného stadia řízení se tím nezakládá.

Řízení před obecnými soudy nadále probíhá a stěžovatelky mohou k ochraně svých práv uplatňovat příslušné procesní prostředky v jeho rámci.

Stěžovatelkám se odmítnutím ústavní stížnosti neklade žádná překážka k případné ústavní stížnosti proti "konečnému" rozhodnutí o jmenování opatrovníka ani proti konečnému meritornímu rozhodnutí (srov. např. usnesení Ústavního soudu ze dne 24. 7. 2008 ve věci sp. zn. III. ÚS 1493/08), bude-li jim nepříznivé a dospějí-li k závěru, že jím byla porušena jejich ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud proto podle ustanovení § 43 odst. 1 písm. e) zákona o Ústavním soudu (se zřetelem k výše citovanému ustanovení § 75 odst. 1) ústavní stížnost odmítl jako nepřípustnou.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 30. června 2015

Vladimír Kůrka v. r .

soudce zpravodaj

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru