Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 121/02Nález ÚS ze dne 06.06.2002Důvody koluzní a útěkové vazby

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní/vazba
Věcný rejstříkVazba
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 68/26 SbNU 203
EcliECLI:CZ:US:2002:3.US.121.02
Datum podání22.02.2002
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.1, čl. 8 odst.5, čl. 14

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67 odst.1 písm.a, § 134 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 121/02 ze dne 6. 6. 2002

N 68/26 SbNU 203

Důvody koluzní a útěkové vazby

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 6. června 2002 se souhlasem

účastníků mimo ústní jednání v senátě ve věci ústavní stížnosti K.

T., bytem SRN, proti usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze

dne 30. listopadu 2001, sp. zn. 11 To 761/2001, takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 30.

listopadu 2001, sp. zn. 11 To 761/2001, se zrušuje.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních podmínek ve shodě se zákonem [§ 30 odst. 1, § 34,

§ 72 odst. 1 písm. a), odst. 4 zákona], napadl stěžovatel ve své

vazební věci pravomocné usnesení Krajského soudu v Hradci Králové

ze dne 30. listopadu 2001 (11 To 761/2001) a tvrdil, že jím byla

porušena jeho ústavně zaručená práva vyplývající z čl. 8 odst. 1,

2, 5, čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod a čl. 1

Ústavy ČR.

Účastník řízení, Krajský soud v Hradci Králové, k výzvě

Ústavního soudu (§ 42 odst. 4 zákona), podáním předsedy senátu,

z něhož ústavní stížností napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst.

2 zákona), se k věci vyjádřil tak, že odkázal na rozhodovací

důvody obsažené v odůvodnění ústavní stížností napadeného

usnesení, jak je vpředu označeno, a navrhl, aby ústavní stížnost

stěžovatele byla posouzena jako zjevně neopodstatněná. Současně

sdělil, že netrvá na osobní přítomnosti při ústním projednávání

ústavní stížnosti.

Vedlejší účastník řízení, Krajské státní zastupitelství

v Hradci Králové, se svého postavení vedlejšího účastníka vzdal.

Ústavní soud vyžádal spis Okresního soudu v Hradci Králové

sp. zn. Nt 552/2001, jež mu byl předložen spolu se souvisejícími

spisy sp. zn. Nt 589/2001, Nt 106/2002, Nt 118/2002 téhož soudu.

Z uvedených spisů a obsahu ústavní stížnosti se podává

následující.

Proti stěžovateli je vedeno trestní stíhání pro trestný čin

zpronevěry (§ 248 odst. 1, 3 tr. zák.), kterého se měl dopustit

tím, že jako jednatel společnosti I., s. r. o., neoprávněně čerpal

provozní zálohy, které použil pro svoji osobní potřebu, čímž měl

této společnosti způsobit škodu ve výši 1,294.292,20 Kč.

Na základě návrhu státního zástupce Krajského státního

zastupitelství v Hradci Králové rozhodl soudce Okresního soudu

v Hradci Králové o vazbě stěžovatele usnesením ze dne 13.

listopadu 2001 (Nt 552/2001), a to tak, že stěžovatele vzal do

vazby s odůvodněním, že "je dán důvod vazby ve smyslu ustanovení

§ 67 odst. 1 písm. a) tr. ř., tzv. vazby útěkové, neboť obviněný

je cizím státním příslušníkem a výše hrozícího trestu by mohla

způsobit, že i přes osobní vztahy, které má na území České

republiky, ať již ve vztahu k družce či ve vztahu k jeho

pracovnímu uplatnění či k době, po kterou žije v České republice,

existuje nebezpečí útěku, které nelze vyloučit, trvá". Soud měl

zároveň za to, že je dán i vazební důvod ve smyslu ustanovení §

67 odst. 1 písm. b) tr. ř., tedy tzv. vazba koluzní, odůvodněná

obavou, že by obviněný mohl působit na dosud nevyslechnuté svědky,

kteří měli čerpat zálohy obdobným způsobem.

Proti tomuto usnesení Okresního soudu v Hradci Králové podal

stěžovatel stížnost, o které rozhodl Krajský soud v Hradci

Králové, jako soud stížnostní, a to usnesením ze dne 30. listopadu

2001 (11 To 761/2001), jímž bylo usnesení soudu I. stupně zrušeno

a nově bylo rozhodnuto tak, že stěžovatel byl vzat do vazby jen

z důvodů § 67 odst. 1 písm. a), odst. 2 tr. ř.

Z odůvodnění usnesení krajského soudu vyplývá, že tento soud

se sice ztotožnil s tvrzením stěžovatele, že neexistují

skutečnosti, které by odůvodňovaly tzv. koluzní vazbu (§ 67 odst.

1 písm. b) tr. ř.), nicméně důvodnou byla shledána tzv. útěková

vazba [§ 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.], a to proto, že stěžovatel

"je občanem SRN, kam pravidelně zajíždí, kde má také trvalé

bydliště, a zřejmě i nějaké rodinné zázemí, i když tvrdí, že žije

dlouhou dobu v České republice s družkou. Možnost opuštění

republiky, a to zcela legální tu je dána, a proto důvod vazby

podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř. krajský soud shledává."

Odvolací soud nadto poukázal též na to, že věc je ve zcela

počáteční fázi vyšetřování, v němž bude nutno provést řadu

vyšetřovacích úkonů jak k prověření obhajoby stěžovatele, tak

i celého rozsahu trestné činnosti. V závěru svého rozhodnutí

stížnostní soud poukázal na to, že vazební důvod podle § 67 odst.

1 písm. a) tr. ř. je možno nahradit složením peněžní záruky,

o jejíž výši by však musel rozhodovat příslušný okresní soud.

Po neúspěšných žádostech stěžovatele o propuštění z vazby (Nt

589/2001, Nt 106/2002) usnesením Okresního soudu v Hradci Králové

(ze dne 21. února 2002 - Nt 118/2002), jež nabylo právní moci dne

1. března 2002, byl stěžovatel, po složení (jeho družkou) peněžité

záruky ve výši 400.000,- Kč, propuštěn na svobodu při

konstatování, že vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm. a) tr. ř.

trvá i nadále.

Stěžovatel ve své ústavní stížnosti zdůraznil, že sice do SRN

zajíždí, ale jen zřídka a pracovně, že však v České republice má

rodinu a žije zde téměř 10 let. Porušení svých ústavně zaručených

práv odůvodnil tak, "že má za to, že vazební rozhodnutí obecného

soudu musí být náležitě odůvodněno konkrétními okolnostmi, které

odůvodňují obavu z naplnění některého z důvodů vazby. V případě

rozhodnutí o vazbě, které vždy představuje výrazný zásah do osobní

svobody jednotlivce, je však nutno posuzovat oprávněnost takového

zásahu restriktivně."

Stěžovatel proto navrhl zrušení usnesení Krajského soudu

v Hradci Králové, jak je vpředu označeno.

Ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud ve smyslu své, dnes již ustálené judikatury, je

oprávněn zasáhnout, do rozhodovací činnosti obecných soudů ve

vazebních věcech zpravidla jen tehdy, není-li rozhodnutí obecného

soudu o vazbě podloženo zákonným důvodem (čl. 8 odst. 1 al. 1

Listiny základních práv a svobod), buď vůbec, nebo jestliže

tvrzené (a nedostatečně zjištěné) důvody vazby jsou v extrémním

rozporu s kautelami plynoucími z ústavního pořádku republiky,

příp. s mezinárodními smlouvami ve smyslu čl. 10 Ústavy ČR (k tomu

srov. např. nález ve věci III. ÚS 18/96 in Ústavní soud České

republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 6., vydání 1., č.

88, Praha 1997, a další).

Rozhodnutí o vzetí stěžovatele do vazby v přípravném řízení

bylo opřeno o skutečnosti jednak obecné povahy (obviněný je

občanem SRN, kam pravidelně zajíždí a má tam trvalé bydliště),

jednak povahy spekulativní (zřejmě má rodinné vazby v SRN). Na

základě nich stížnostní soud, jenž zrušil rozhodnutí obecného

soudu I. stupně, dospěl k závěru, že stěžovatel by mohl legálně

opustit území České republiky. Tyto závěry však pod aspektem

ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy ČR) se jeví jako povšechné

a nekonkrétní, a proto jako nedostatečné.

Ústavní soud již dříve ve své ustálené rozhodovací praxi

vyložil, že "z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1

Listiny základních práv a svobod) je požadavek řádného

a vyčerpávajícího zdůvodnění rozhodnutí orgánů veřejné moci

(v daném případě povinnost plynoucí z ustanovení § 134 odst. 2 tr.

ř.) jednou ze základních podmínek ústavně souladného rozhodnutí"

(k tomu srov. např. nález ve věci I. ÚS 303/01, dosud ve Sbírce

nálezů a usnesení Ústavního soudu České republiky nepublikován),

a proto pod aspekty této konstantní judikatury Ústavního soudu

nemohou důvody ve stěžovatelově věci, jimiž byla tzv. útěková

vazba odůvodněna, obstát. Za skutečností, odůvodňující vzetí do

vazby, nemůže být za dostačující pokládáno obecné zjištění, že

stěžovatel je cizím státním občanem, neboť tato skutečnost vytváří

pouze abstraktní možné nebezpečí, nikoli však konkrétní skutkově

podloženou hrozbu, jež má být vazbou odstraněna (k tomu srov.

např. nález ve věci II. ÚS 347/96 in Ústavní soud České republiky:

Sbírka nálezů a usnesení - svazek 9., vydání 1., č. 155, Praha

1998). Důvod útěkové vazby nelze podle přesvědčení Ústavního soudu

spatřovat ani v samotné skutečnosti, že stěžovatel může kdykoli

opustit území České republiky, neboť svoboda pohybu je ústavně

zaručena (čl. 14 Listiny základních práv a svobod) a z důvodu

realizace tohoto ústavně zaručeného práva nelze bez dalšího

dovozovat existenci vazebního důvodu (k tomu srov. např. nález ve

věci I. ÚS 645/99 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů

a usnesení - svazek 18., vydání 1., č. 94, Praha 2001).

Odůvodnění napadeného rozhodnutí tak postrádá zjištění

konkrétních skutečností, které by vzetí stěžovatele do vazby

ústavně odůvodnily a obecnými soudy vyslovené domněnky potřebné

znaky (podmínky) vazebních důvodů nemohou naplnit (k tomu srov.

např. nález ve věci III. ÚS 188/96 in Ústavní soud České

republiky: Sbírka nálezů a usnesení - svazek 16., vydání 1., č.

156, Praha 1999).

Konstatování krajského soudu, že trestní stíhání stěžovatele

je v počáteční fázi vyšetřování, na uvedeném závěru nic nemění,

neboť ani ono samo o sobě nemůže nahradit konkrétní skutečnost,

jimiž by důvody tzv. útěkové vazby byly naplněny, zvláště pak za

situace, kdy na rozdíl od závěrů obecného soudu I. stupně důvody

tzv. koluzní vazby nebyly stížnostním soudem shledány.

Stěžovatel byl sice z vazby propuštěn na peněžitou záruku

(kauci), avšak ani tato skutečnost na věci nic nemění, neboť

rozhodnutí (usnesení Okresního soudu v Hradci Králové ze dne 21.

února 2002 - Nt 118/2002), jímž byl stěžovatel oproti složení

peněžité záruky propuštěn z vazby na svobodu, je založeno na

(protiústavním) závěru, že vazební důvod podle § 67 odst. 1 písm.

a) tr. ř. i nadále trvá.

Z takto rozvedených důvodů bylo v posuzované věci shledáno

porušení čl. 8 odst. 2 a 5 Listiny základních práv a svobod, dle

něhož nikdo nesmí být zbaven svobody jinak než z důvodů, které

stanoví zákon; ústavní stížnosti stěžovatele bylo proto vyhověno

a napadené rozhodnutí Krajského soudu v Hradci Králové, označené

ve znělce tohoto nálezu, bylo zrušeno [§ 82 odst. 1, 2 písm. a),

odst. 3 písm. a) zákona], když k usnesení Okresního soudu

v Hradci Králové ze dne 13. listopadu 2001 (Nt 552/2001), jako

k již dříve zrušenému rozhodnutí obecného soudu I. stupně, nebylo

třeba přihlížet.

Poučení: Proti tomuto nálezu není odvolání přípustné (§ 54 odst.

2 zákona).

V Brně dne 6. června 2002

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru