Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1206/09 #1Usnesení ÚS ze dne 05.01.2010

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Plzeň
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuprocesní - ustanovení opatrovníka
Předmět řízení
Věcný rejstříkOpatrovník
dítě
EcliECLI:CZ:US:2010:3.US.1206.09.1
Datum podání11.05.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

94/1963 Sb., § 37 odst.2

99/1963 Sb., § 192


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Zájem dítěte vyjádřený v čl. 32 odst. 1 ve spojení s odst. 4 Listiny základních práv a svobod a v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte vyžaduje, aby soudy rozhodující o střídavé výchově nezletilého dítěte doporučené znaleckým posudkem v případě, že jedinou překážkou pro realizaci této výchovy je nesouhlas jednoho z rodičů, podrobily důvody nesouhlasu zkoumání prostřednictvím testu způsobilosti zasáhnout do zájmů dítěte.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele M. Š. zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 23. 2. 2010 v řízení podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy výrok I. a II. rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 63/2009-173 ze dne 2. března 2009 pro rozpor s čl. 32 odst. 1 a 4 a čl. 36 Listiny, čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a čl. 3 odst. 1 a 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte. Ve zbytku byla ústavní stížnost zamítnuta.

Narativní část

Stěžovatel (otec) napadl rozhodnutí krajského soudu, kterým byla nezletilá dcera svěřena do výchovy matce, ačkoliv otec navrhoval její svěření do střídavé péče. Stěžovatel namítal, že neměl možnost vyjádřit se k předloženému listinnému důkazu, soud své rozhodnutí řádně neodůvodnil a nepřihlédl k závěrům znaleckého posudku, který doporučil střídavou péči jako optimální od doby, kdy nezletilá začala navštěvovat mateřskou školku.

Odůvodnění nálezu Ústavního soudu

Ústavní soud uvedl, že je zásadně věcí obecných soudů zvážit podmínky svěření dítěte do výchovy jednoho či druhého rodiče při respektování obsahu a smyslu příslušných zákonných ustanovení o úpravě výkonu rodičovské zodpovědnosti a úpravě styku s dítětem a zohlednění zájmu dítěte vyjádřeného v čl. 3 odst. 1 a čl. 18 odst. 1 Úmluvy o právech dítěte, v čl. 32 odst. 1 ve spojení s odst. 4 Listiny a v ustanovení § 26 odst. 4 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině.

V projednávaném případě bylo v řízení před soudy jednoznačně prokázáno, že je v zájmu dítěte a jeví se pro něj jako optimální, aby bylo svěřeno do střídavé péče, překážkou byl jen nesouhlas matky. Přesto soudy svěřily nezletilou do výlučné výchovy matky. Ústavní soud upozornil, že v případě, že je nesouhlas rodiče obstrukční, neodůvodněný, případně postrádá-li ve vztahu k výchově dítěte relevanci, nemůže soud z těchto důvodů na střídavou výchovu rezignovat. V projednávaném případě bylo podstatné zjistit, proč matka není ochotna spolupracovat s otcem na výchově v zájmu nezletilé. Ústavní soud zdůraznil, že svěření dítěte do výlučné výchovy jednomu z rodičů nesmí být výrazem ústupku vzájemné rivalitě rodičů.

Ústavní soud shrnul, že z hlediska zájmu dítěte obecné soudy tím, že se dostatečných způsobem nezaměřily na dokazování, respektive připustily vliv pouhého tvrzení matky na rozhodnutí ve věci samé, aniž by jeho důvody podrobily testu způsobilosti zasáhnout do zájmu dítěte, nemohly zjistit, který z rodičů otevírá v zájmu dítěte větší výchovný prostor druhému rodiči. Zájmem dítěte nepochybně je, aby bylo především v péči obou rodičů, a není-li to možné, pak toho z rodičů, který k tomu má lepší předpoklady, a rovněž uznává roli a důležitost druhého rodiče v životě dítěte.

Vzhledem k tomu, že rozhodnutí soudu v projednávané věci postrádalo relevantní skutková zjištění na straně jedné a z nich vyvozené skutkové a právní závěry na straně druhé, Ústavní soud konstatoval, že krajský soud porušil ve smyslu výše uvedených ustanovení Listiny základních práv a svobod, Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod a Úmluvy o právech dítěte základní právo stěžovatele na spravedlivý proces a na výchovu a péči o dítě, a ústavní stížnosti vyhověl.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Rychetský. Žádný soudce neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 1206/09 ze dne 5. 1. 2010

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Vladimíra Kůrky, soudce Jiřího Muchy a soudce zpravodaje Pavla Rychetského v řízení o ústavní stížnosti M. Š., právně zastoupeného JUDr. Lenkou Faltýnovou, advokátkou, se sídlem nám. Míru 143, 344 01 Domažlice, proti rozsudku Krajského soudu v Plzni č. j. 10 Co 63/2009-173 ze dne 2. března 2009, kterým byl částečně potvrzen a částečně změněn rozsudek Okresního soudu v Domažlicích č. j. 13 Nc 287/2008-128 ze dne 8. 12. 2008, za účasti Krajského soudu v Plzni jako účastníka řízení, a R. Š. S., právně zastoupené Mgr. Julií Filipovou, advokátkou, se sídlem Nádražní 73, 346 01 Horšovský Týn, nezl. T. Š., dosud právně nezastoupené, jako vedlejších účastníků řízení, takto:

Nezletilému dítěti T. Š., rodičů R. Š. S. a M. Š., se ustanovuje opatrovník, a to Městský úřad Domažlice, úsek sociálně právní ochrany dětí, se sídlem U Nemocnice 579, 344 01 Domažlice, k zastupování v řízení o ústavní stížnosti M. Š., vedeném u Ústavního soudu pod sp. zn. III. ÚS 1206/09.

Odůvodnění:

Dle ustanovení § 63 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, ve spojení s ustanoveními § 192 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a § 37 odst. 2 zákona č. 94/1963 Sb., o rodině, ve znění pozdějších předpisů, nemůže-li dítě (z důvodů kolize zájmů v řízení) zastoupit žádný z rodičů, ustanoví soud dítěti opatrovníka, který bude dítě v řízení nebo při určitém právním úkonu zastupovat. Tímto opatrovníkem zpravidla ustanoví orgán vykonávající sociálně-právní ochranu dětí. Ústavní stížnost stěžovatele se úzce dotýká konkrétních zájmů nezletilé, vedlejšího účastníka řízení. Jeho zákonní zástupci, stěžovatel a matka nezletilého, jsou také účastníky řízení o ústavní stížnosti. Protože by mohlo dojít ke střetu jejich zájmů, je nutno ustanovit dítěti kolizního opatrovníka ve smyslu § 37 zákona o rodině. Soud proto rozhodl usnesením tak, jak ve výroku uvedeno.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 5. ledna 2010

Vladimír Kůrka v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru