Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 118/97Nález ÚS ze dne 15.01.1998Zahájení občanského soudního řízení

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
zrušení právního předpisu (fyzická nebo právnická osoba)
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstříkřízení/zastavení
spoluvlastnictví/podíl
procesní zásady
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 5/10 SbNU 45
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.118.97
Datum podání04.04.1997
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 149 odst.4

99/1963 Sb., § 96 odst.3, § 118 odst.1, § 105 odst.1, § 115 odst.1


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 118/97 ze dne 15. 1. 1998

N 5/10 SbNU 45

Zahájení občanského soudního řízení

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl po ústním jednání dne 15. ledna 1998 ve

věci ústavní stížnosti navrhovatelky J. V. proti usnesení

Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn. 19

Co 56/97, kterým bylo potvrzeno usnesení Okresního soudu v Ústí

nad Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92,

o zastavení řízení o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví,

takto:

Usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 4. února

1997, sp. zn. 19 Co 56/97, a usnesení Okresního soudu v Ústí nad

Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, se

zrušují.

Odůvodnění:

I.

Návrhem, podaným k doručení Ústavnímu soudu dne 3. dubna

1997, tj. ve lhůtě stanovené v § 72 odst. 2 zákona č. 182/1993

Sb., se stěžovatelka domáhá zrušení usnesení Krajského soudu

v Hradci Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn.19 Co 56/97,

a usnesení Okresního soudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu

1996, sp. zn. 8 C 959/92, jimiž bylo rozhodnuto o zastavení řízení

o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví. Uvedenými

rozhodnutími se cítí být dotčena ve svých základních právech

a svobodách vyplývajících z čl. 36 a čl. 37 odst. 3 Listiny

základních práv a svobod.

Z obsahu spisu Okresního soudu v Ústí nad Orlicí sp. zn.

8 C 959/92, jež si Ústavní soud vyžádal, bylo zjištěno

následující:

Bývalý manžel stěžovatelky se žalobou, doručenou Okresnímu

soudu v Ústí nad Orlicí dne 25. června 1992, domáhal vypořádání

bezpodílového spoluvlastnictví.

Dne 10. července 1992 podala návrh ve stejné věci Okresnímu

soudu v Ústí nad Orlicí i stěžovatelka. Řízení v této věci bylo

z důvodu litispendence zastaveno (§ 83 a § 104 odst. 1 o. s. ř.).

Okresní soud v Ústí nad Orlicí v předmětné věci nařídil na

den 2. února 1993 jednání. Podáním ze dne 15. ledna 1993 právní

zástupce navrhovatele v řízení před obecným soudem požádal

o odročení jednání z důvodu nemožnosti zajistit za sebe substituci

a zároveň navrhl, aby řízení bylo přerušeno podle § 109 odst. 2

písm. c) o. s. ř., a to s ohledem na probíhající dovolací řízení

před Nejvyšším soudem (sp. zn. 9 C 281/89), v němž je řešena

otázka, zda nemovitost je součástí BSM rozvedených manželů nebo je

výlučným vlastnictvím navrhovatele.

Z protokolu o jednání dne 2. února 1993 (č. l. 7) vyplývá, že

jednat se začalo v 8.30 hod., jednání bylo ukončeno v 8.50 hod. Na

straně navrhovatele nebyl přítomen nikdo, přičemž navrhovatel

i právní zástupce svou neúčast omluvili. Na straně odpůrce byla

přítomna jak odpůrkyně (takto stěžovatelka v řízení před Ústavním

soudem), tak její právní zástupce. Předseda senátu poučil

účastníky o možnosti namítat nepříslušnost soudu, vyloučení

soudců, vznášet námitky proti protokolaci, označit všechny důkazní

prostředky a vyjadřovat se k nim a o povinnosti dbát všech pokynů

soudu. Dále byl čten již zmíněný návrh navrhovatele na přerušení

řízení, se kterým odpůrkyně vyslovila souhlas. Soud následně

vyhlásil usnesení, jímž se řízení dle § 109 odst. 2 písm. c) o. s.

ř. přerušuje.

Podáním, doručeným Okresnímu soudu v Ústí nad Orlicí dne 21.

listopadu 1996, vzal navrhovatel svoji žalobu zpět a navrhl, aby

řízení bylo zastaveno, protože ve věci dosud nebylo jednáno.

V písemném vyjádření k uvedenému návrhu odpůrkyně vyjadřuje svoje

přesvědčení, že v dané věci již jednáno bylo a namítá

neudržitelnost toho, aby nesla důsledky uplynutí tříleté lhůty

k vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví stanovené obč. zák.,

které nemohla ovlivnit.

Po ústním jednání Okresní soud v Ústí nad Orlicí usnesením ze

dne 26. listopadu 1996, sp. zn. 8 C 959/92, řízení zastavil.

Rozhodnutí odůvodnil poukazem na ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř.

s tím, že při jednání dne 2. února 1993 nedošlo k přednesu návrhu

a tedy ani k zahájení řízení.

V odvolání do uvedeného rozhodnutí stěžovatelka poukazuje na

skutečnost, že ze žádného ustanovení o. s. ř. nevyplývá, že by

jednání začínalo až přednesením návrhu na zahájení řízení. Domnívá

se, že z § 118 odst. 1 o. s. ř. je naopak zřejmé, že účastníci své

návrhy, nikoli jen na zahájení řízení, ale třeba i na přerušení

řízení, jak se stalo v uvedené věci, přednášejí až po zahájení

jednání předsedou senátu. Poukazuje dále na skutečnost, že zákon

sám přímo nedefinuje, čím je jednání zahájeno, resp. čím začíná,

stěžovatelka za rozhodné považuje v této souvislosti sdělení

předsedy senátu o jaké věci bude jednáno a zjištění přítomnosti

účastníků včetně jejich procesního poučení. Svoji argumentaci

opírá i o ustanovení § 105 odst. 1 o. s. ř., ve kterém se

poukazuje na začátek jednání ve věci samé, upozorňuje tedy na

rozdílnost pojmů začátku jednání a začátku jednání ve věci samé.

V závěru svého odvolání proti rozhodnutí soudu prvního stupně

stěžovatelka vyjadřuje stanovisko, dle něhož by jiný výklad

uvedených ustanovení občanského soudního řádu umožnil spekulativní

chování navrhovatele v řízení o vypořádání bezpodílového

spoluvlastnictví se záměrem zbavit odpůrce možnosti domoci se

svých nároků.

Navrhovatel se v řízení před obecnými soudy ve svém vyjádření

k odvolání odpůrkyně ztotožnil se závěry soudu prvního stupně.

Ve svém zamítavém usnesení Krajský soud v Hradci Králové

konstatoval, že ani v případě jednání dne 2. února 1993 ani

v případě jednání dne 26. listopadu 1996 nelze vycházet z toho, že

tato byla zahájena ve smyslu § 118 odst. 1 o. s. ř., v důsledku

čehož rozhodnutí soudu prvního stupně potvrdil.

Do uvedeného rozhodnutí stěžovatelka dne 4. března 1997

podala dovolání, a to s poukazem na ustanovení § 237 odst. 1 písm.

f) a § 241 odst. 3 písm. b) o. s. ř.

Jelikož Nejvyšší soud v předmětné věci neshledal existenci

dovolacích důvodů, usnesením ze dne 20. srpna 1997, sp. zn. 2 Cdon

553/97, dovolání stěžovatelky odmítl pro nepřípustnost dle

ustanovení § 243bodst. 4 a § 218 odst. 1 písm. c) o. s. ř.

V ústavní stížnosti stěžovatelka nad rámec argumentace

obsažené v odvolání do rozhodnutí soudu prvního stupně poukazuje

i na souvislosti další. Uvádí, že, v případě akceptování postupu

obecných soudů, použití § 83 o. s. ř. znemožňuje odpůrci v řízení

o vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví po uplynutí tříleté

lhůty, stanovené v § 149 odst. 4 obč. zák., v případě zpětvzetí

návrhu dříve, než začalo jednání, a domáhat se svých nároků.

Jelikož se stěžovatelka postupem obecných soudů cítí být

dotčena ve svých základních právech a svobodách, plynoucích z čl.

36 a čl. 37 odst. 3 Listiny, domáhá se jednak zrušení napadených

rozhodnutí a jednak předkládá Ústavnímu soudu podnět na přerušení

řízení dle § 78 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb. a na zrušení

ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř., vyjádřeného slovy "dojde-li ke

zpětvzetí návrhu dříve, než začalo jednání, nebo".

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 3 a § 76

odst. l zákona č. 182/1993 Sb., podal dne 16. prosince 1997

Krajský soud v Hradci Králové vyjádření, v němž se odkazuje na

odůvodnění napadeného rozhodnutí odvolacího soudu. Je v něm dále

obsaženo přesvědčení, že napadenými rozhodnutími nedošlo k zásahu

do základních práv a svobod stěžovatele, pročež je Ústavnímu soudu

navrhováno ústavní stížnost zamítnout.

II.

Hodnocení ústavnosti zásahu orgánu veřejné moci do základních

práv a svobod se skládá z několika komponentů (III. ÚS 102/94,

III. ÚS 114/94, III. ÚS 84/94, III. ÚS 205/97). Prvním je

posouzení ústavnosti aplikovaného ustanovení právního předpisu

(což vyplývá z § 68 odst. 2 zákona č.182/1993 Sb.). Dalšími

komponenty jsou hodnocení dodržení ústavních procesních práv,

a konečně posouzení ústavně konformní interpretace a aplikace

hmotného práva.

V předmětné věci Ústavní soud neshledal důvod k posuzování

ústavnosti aplikovaného procesního práva (§ 96 odst. 3 o. s. ř.).

Při posuzování ústavní stížností napadených rozhodnutí

obecných soudů se Ústavní soud dále zabýval otázkou ústavně

konformní interpretace dotčených ustanovení občanského soudního

řádu.

Podle § 96 odst. 3 o. s. ř. nesouhlas odpůrce se zpětvzetím

návrhu není účinný, dojde-li ke zpětvzetí návrhu dříve, než začalo

jednání. Smyslem ustanovení § 96 odst. 3 o. s. ř. je uplatnění

dispozičního principu v občanském soudním řízení při zachování,

resp. respektování, práv všech účastníků řízení.

Dle ustanovení § 118 odst. 1 o. s. ř. účastníci přednesou své

návrhy nebo je doplní po zahájení jednání. Dle doktríny zjišťování

přítomnosti předvolaných osob a podle okolností případu poučení

účastníků o jejich procesních právech následuje po zahájení

jednání (J. Bureš, L. Drápal, M. Mazanec, Občanský soudní řád.

Komentář. 2. vydání, Praha 1996, s. 250-251).

Dle § 105 odst. 1 o. s. ř. soud zkoumá místní příslušnost

předtím, než začne "jednat ve věci samé", přičemž dle doktríny

soud začne jednat ve věci samé "přednesením, resp. přečtením

žaloby (návrhu na zahájení řízení)", přičemž časový úsek, ve

kterém je soud oprávněn zkoumat svou místní příslušnost "je

v kontextu ustanovení § 115 odst. 1 a § 118 odst. 1 ukončen

zpravidla výzvou předsedy senátu, aby žalobce přednesl žalobu,

resp. přečtením žaloby předsedou senátu". (J. Bureš, L. Drápal, M.

Mazanec, Občanský soudní řád. Komentář. 2. vydání, Praha 1996, s.

220, 221).

Jak vyplývá ze srovnání uvedených ustanovení o. s. ř.,

začátek jednání (což nutno považovat za synonymum s termínem

zahájení jednání) je dán sdělením předmětu projednávané věci

soudem, na což pak navazuje prezentace přítomných a procesní

poučení.

Odlišná interpretace § 96 odst. 3 a § 118 odst. 1 o. s. ř. je

nejen v rozporu s jazykovým výkladem těchto ustanovení, nýbrž také

omezuje právo odpůrce uplatňovat svůj nárok (ve spojení

s litispendencí a s tříletou propadnou lhůtou dle § 149 odst. 4

obč. zák., uplynulou bez jeho zavinění), a nutno ji proto

považovat za dotčení v právu domáhat se stanoveným postupem svého

práva u nezávislého a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny

základních práv a svobod.

V posuzované věci bylo ze spisu Okresního soudu v Ústí nad

Orlicí, sp. zn. 8 C 959/92 prokázáno, že dne 2. února 1993 Okresní

soud v Ústí nad Orlicí ve věci návrhu bývalého manžela

stěžovatelky na vypořádání bezpodílového spoluvlastnictví manželů

jednal ve smyslu § 115 a násl. o. s. ř., když předsedkyně senátu

sdělila předmět projednávané věci, provedla prezentaci přítomných,

procesní poučení účastníkům řízení, přednesla návrh navrhovatele

na přerušení řízení, vyzvala odpůrkyni k vyjádření se k němu

a vyhlásila usnesení o přerušení řízení. V důsledku uvedeného

nebyly naplněny podmínky zpětvzetí návrhu dle § 96 odst.

3 o. s. ř.

Zastavením řízení dle § 96 odst. 1 a 3 o. s. ř., jehož

podmínky nebyly dodrženy, došlo tudíž k dotčení stěžovatelky

v právu domáhat se stanoveným postupem svého práva u nezávislého

a nestranného soudu dle čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv

a svobod, pročež Ústavní soud usnesení Krajského soudu v Hradci

Králové ze dne 4. února 1997, sp. zn. 19 Co 56/97, a usnesení

Okresníhosoudu v Ústí nad Orlicí ze dne 26. listopadu 1996, sp.

zn. 8 C 959/92, zrušil.

Poučení: Proti tomuto nálezu se nelze odvolat.

V Brně 15. ledna 1998

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru