Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 118/12 #1Usnesení ÚS ze dne 09.02.2012

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Vsetín
SOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkDokazování
důkaz/volné hodnocení
odůvodnění
žaloba/na plnění
legitimace/pasivní
EcliECLI:CZ:US:2012:3.US.118.12.1
Datum podání12.01.2012
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 132, § 157 odst.2, § 80 písm.b, § 120


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 118/12 ze dne 9. 2. 2012

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 9. února 2012 v senátě složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků ve věci ústavní stížnosti stěžovatele V. K., zastoupeného Mgr. Ladislavem Malečkem, advokátem v Litoměřicích, Nerudova 22, proti rozsudku Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí ze dne 23. 2. 2011 č. j. 12 C 22/2010-79 a rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 25. 10. 2011 č. j. 15 Co 187/2011-112, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti stěžovatel navrhl zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí, vydaných v řízení o zaplacení částky 45.610 Kč s příslušenstvím, ve kterém jako žalobce neuspěl. Tvrdí, že jejich vydáním došlo k porušení jeho základního práva dle čl. 90 Ústavy ČR a čl. 36 odst. 1 a 2 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatel nesouhlasí především se závěrem obecných soudů o nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného v předmětném řízení. Obecné soudy se, podle stěžovatele, nedostatečným způsobem vypořádaly především s tím, proč nedošlo k provedení jím navrženého důkazu daňovým přiznáním. Stěžovatel v ústavní stížnosti podrobně polemizuje s hodnocením důkazů, provedených obecnými soudy, a předkládá svůj názor, jakým způsobem měly soudy v jeho věci postupovat a rozhodovat.

Z obsahu připojených listin Ústavní soud zjistil, že stěžovatel se žalobou u Okresního soudu ve Vsetíně - pobočky ve Valašském Meziříčí domáhal vůči žalovanému zaplacení částky 45.610 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že v lednu 2006 si žalovaný u stěžovatele objednal opravu vozidla Ford Tranzit. Stěžovatel opravu provedl a cenu ve výši žalované částky vyfakturoval, avšak žalovaný mu nezaplatil. Okresní soud ve Vsetíně - pobočka ve Valašském Meziříčí ústavní stížností napadeným rozsudkem žalobu stěžovatele zamítl pro nedostatek pasivní věcné legitimace žalovaného. O odvolání stěžovatele rozhodl Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným rozsudkem tak, že rozsudek soudu prvního stupně potvrdil. V odůvodnění svého rozsudku uvedl, že soud prvního stupně nepochybil, když k tvrzení o vlastnickém právu žalovaného k opravovanému vozidlu neprovedl stěžovatelem navržené důkazy (výslech svědků a daňové přiznání žalovaného), neboť o stranách závazkového vztahu, a tím o věcné legitimaci, vlastnické právo k opravované věci o ničem nevypovídá. Své závěry odvolací soud velmi zevrubně zdůvodnil a Ústavní soud v dalším odkazuje na podrobné odůvodnění odvolacího soudu.

Ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná, neboť její podstatou je pouhá polemika stěžovatele s právními závěry obecných soudů, a to především jeho nesouhlas s prováděním a hodnocením důkazů ve smyslu nedostatku pasivní věcné legitimace žalovaného v řízení před obecnými soudy.

Ústavní soud ustáleně judikuje, že jeho úkolem je jen ochrana ústavnosti, nikoliv "běžné" zákonnosti, protože není povolán k přezkumu správnosti aplikace podústavního práva. Zasáhnout do rozhodovací činnosti obecných soudů může jen v případě, že shledá současně porušení základního práva či svobody, protože není další přezkumnou instancí v řízení před obecnými soudy (čl. 83 Ústavy ČR).

Na základě argumentů stěžovatele se Ústavní soud zabýval ústavností řízení před obecnými soudy a z něho vzešlých rozhodnutí. V dané věci obecné soudy, na základě řádného dokazování, dostatečně zjistily skutkový stav věci a vyvodily z něho, podle zásady volného hodnocení důkazů, právní závěry, které náležitě a přesvědčivě odůvodnily. V podrobnostech stačí odkázat na odůvodnění napadených rozhodnutí. V postupu obecných soudů, při výkladu a aplikaci příslušných ustanovení obchodního zákoníku a občanského soudního řádu, Ústavní soud neshledal rozpor se žádnými základními právy stěžovatele. Nebylo tedy zjištěno nic, co by věc posouvalo do ústavněprávní roviny, a pokud obecné soudy rozhodly způsobem, s nímž se stěžovatel neztotožňuje, nezakládá to samo o sobě důvod k úspěšné ústavní stížnosti.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem dospěl Ústavní soud k závěru, že jsou splněny podmínky ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, a proto, mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků, usnesením ústavní stížnost odmítl jako návrh zjevně neopodstatněný.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 9. února 2012

Jan Musil v. r.

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru