Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 117/98Usnesení ÚS ze dne 22.04.1998

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro neoprávněnost navrhovatele - § 43/1/c)
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/restituce
Věcný rejstříkinterpretace
Závěť
osoba/oprávněná - nerovnost
EcliECLI:CZ:US:1998:3.US.117.98
Datum podání16.03.1998
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Ostatní dotčené předpisy

403/1990 Sb., čl.


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 117/98 ze dne 22. 4. 1998

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

III. ÚS 117/98

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu České republiky

Ústavní soud České republiky rozhodl ve věci ústavní stížnosti F.S. a JUDr. M.S., zastoupených JUDr. M.S., proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, čj. 4 C 425/92-45, ze dne 24. 10. 1997, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatelé podali dne 13. 3. 1998 ústavní stížnost, která byla doručena Ústavnímu soudu dne 16. 3. 1998. Ústavní stížnost směřuje proti rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, sp. zn. 4 C 425/92, ze dne 24. 10. 1997, ve spojení s usnesením Krajského soudu v Hradci Králové sp. zn. 17 Co 55/98, ze dne 6. 2. 1998. Uvedenými rozhodnutími byla podle názoru navrhovatelů porušena jejich základní práva zakotvená v čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Z přiloženého rozsudku Okresního soudu ve Svitavách, čj. 4 C 425/92-45, ze dne 24. 10. 1997, Ústavní soud zjistil, že se vdané věci jednalo o rozhodnutí v řízení o uzavření dohody o vydání nemovitosti podle zák. č. 403/1990 Sb., jehož účastníky na straně žalobce byli PhDr. L.R. a ing. B.K.

III. ÚS 117/98

a na straně žalovaného TS jako právní nástupce původního žalovaného BH. Navrhovatelé, kteří podali předmětnou ústavní stížnost, však, jak vyplývá z výše uvedeného vymezení účastníků, nebyli v daném řízení v postavení účastníků řízení. Jak Ústavní soud zjistil z přiložených písemností, navrhovatelé uplatnili restituční nárok na stejnou nemovitost (v rozsahu jedné šestiny), o jejich restitučním nároku však bylo rozhodnuto rozsudkem Okresního soudu v Ústí nad Orlicí, sp. zn. 7 C 366/91, ze dne 24. 9. 1991. Proti tomuto rozsudku, jak sami navrhovatelé uvádějí, nebylo podáno odvolání a rozsudek nabyl právní moci. Navrhovatelé se domnívají, že pochybení, spočívající v nepodání odvolání ve vlastním řízení, je zanedbatelné ve srovnání s tím, že Okresní soud ve Svitavách nerespektoval právní názor Nejvyššího soudu ČR, který byl vysloven v rozsudku, čj. 2 Cdon 609/96-75, ze dne 25. 2. 1997, vydaném v řízení žalobce PhDr. L.R. proti TS, za vedlejší účasti ing. B.K. Toto pochybení by podle názoru navrhovatelů nemělo být využíváno proti cílům restitučního zákona. Ústavní soud by proto, podle jejich názoru, měl posoudit, zda nenastala situace předvídaná zákonem o Ústavním soudu, která výjimečně projednání ústavní stížnosti odůvodňuje. Navrhovatelé proto žádali, aby Ústavní soud zrušil rozsudek Okresního soudu ve Svitavách, čj. 4 C 425/92-45, ze dne 24. 10. 1997.

Řízení o ústavních stížnostech je upraveno zák. č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu. V ust. § 72 cit. zákona je stanoveno, kdo je oprávněn podat ústavní stížnost. Z

§ 72 odst. 1 písm. a) cit. zákona vyplývá, že ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocnými rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, bylo porušeno její základní právo nebo svoboda zaručené ústavním zákonem nebo mezinárodní smlouvou podle čl. 10 Ústavy ČR. Z uvedeného ustanovení jednoznačně vyplývá, že právo domáhat se ústavní stížností zrušení pravomocného rozsudku má pouze ten subjekt, který byl účastníkem řízení, v němž byl tento rozsudek vydán. V předmětné věci je však z napadeného rozsudku zcela nepochybné, že navrhovatelé ústavní stížnosti nebyli účastníky řízení, v němž byl tento rozsudek vydán. Zák. č. 182/1993 Sb. neumožňuje, aby v takovém případě bylo zahájeno řízení o ústavní stížnosti. Pokud navrhovatelé měli na mysli ust. § 75 odst. 2 písm. a) cit. zákona, které umožňuje neodmítnout přijetí ústavní stížnosti, i když nebyly vyčerpány všechny prostředky, které zákon k ochraně práva stěžovatele

2

III. ÚS 117/98

poskytuje, nelze toto ustanovení v předmětné věci aplikovat, protože i toto ustanovení je použitelné pouze za podmínek § 72 odst. 1 písm. a) cit. zákona.

Vzhledem k výše uvedeným skutečnostem nezbylo Ústavnímu soudu než návrh na zahájení řízení o ústavní stížnosti podle § 43 odst. 1 písm. d) zák. č. 182/1993 Sb. odmítnout, jako návrh podaný osobami zjevně neoprávněnými.

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 22. dubna 1998

JUDr.Vladimír JURKA

soudce Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru