Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 117/15 #1Usnesení ÚS ze dne 29.01.2015

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - KS Ostrava
Soudce zpravodajKůrka Vladimír
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/právo vlastnit a pokojně užívat majetek obecně
Věcný rejstříktrestná činnost
odnětí/vydání věci
EcliECLI:CZ:US:2015:3.US.117.15.1
Datum podání13.01.2015
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 11

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 79a


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 117/15 ze dne 29. 1. 2015

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky (soudce zpravodaje) a Jana Filipa ve věci ústavní stížnosti PharmDr. Luďka Konvičky, zastoupeného JUDr. Jiřím Rakem, advokátem se sídlem v Kopřivnici, Štefánikova 58/31, proti usnesení Krajského soudu v Ostravě ze dne 24. 10. 2014 sp. zn. 1 To 582/2014, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

V ústavní stížnosti, vycházející z ustanovení § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), stěžovatel navrhl, aby Ústavní soud zrušil shora označené rozhodnutí, neboť jím měla být porušena jeho základní práva.

Krajský soud v Ostravě ústavní stížností napadeným usnesením zamítl stěžovatelovu stížnost proti usnesení státního zástupce Krajského státního zastupitelství v Ostravě - pobočka v Olomouci ze dne 29. 8. 2014 č. j. 2 KZN 4075/2012-228, jímž zamítl jeho žádost o zrušení zajištění peněžních prostředků ze dne 8. 8. 2014 (jmenovitě na bankovních účtech v souhrnné výši 2 100 000 Kč).

Stěžovatel v ústavní stížnosti v prvé řadě zdůrazňuje, že dosud nebylo proti jeho osobě zahájeno trestní stíhání, přestože jím údajně spáchaná trestná činnosti je již téměř tři roky prošetřována. V této souvislosti a s odkazem na judikaturu Ústavního soudu připomíná, že zajištění finančních prostředků nemůže trvat libovolně dlouhou dobu, neboť je tím zasahováno do základního práva vlastnit majetek. Z odůvodnění ústavní stížností napadeného usnesení přitom není dle stěžovatele zřejmé, které konkrétní důkazy mají zakládat stížnostním soudem akcentované zesílení důvodnosti podezření ze spáchání trestné činnosti; nadto stěžovatel namítá, že dosud nebyla nikterak relevantně určena výše škody, již měl svým trestným jednáním způsobit.

Ústavní soud je podle ustanovení čl. 83 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že ve smyslu ustanovení čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánů veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též ustanovení § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu].

Jestliže ústavní stížnost směřuje proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; Ústavní soud není součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Jeho pravomoc je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníků a zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy. Ústavněprávním požadavkem též je, aby soudy vydaná rozhodnutí byla řádně, srozumitelně a logicky odůvodněna.

Se stěžovatelem nutno v obecné rovině souhlasit potud, že prošetřování předmětné trestné činnosti - aniž by bylo vůči stěžovateli zahájeno trestní stíhání - trvá již vskutku dlouho, přičemž prizmatem hledisek přiměřenosti zásahu do práv podezřelého je nutno označit tuto dobu za hraniční, na což ostatně nepřímo poukazuje v odůvodnění napadeného usnesení i stížnostní soud. Současně však nelze ztrácet ze zřetele, že se má jít o trestnou činnost, prokazovanou na základě velkého množství svědeckých výpovědí (1.722 osob) obsažených v rozsáhlém spisovém materiálu (48 svazcích).

Z hlediska limitů ústavněprávního přezkumu je pak namístě rovněž připomenout, že zajištění majetkových hodnot ve smyslu ustanovení § 79a tr. řádu nepředstavuje institut, v důsledku jehož aplikace by docházelo k odejmutí (propadnutí) finančních prostředků stěžovatele, neboť jde toliko o (dočasné) omezení dispozičního práva k nim, a stěžovatel může opakovaně (a kdykoli) žádat o zrušení tohoto zajištění (srov. závěry zamítavého nálezu ze dne 25. 11. 2014 sp. zn. II. ÚS 2823/13).

Přesto i "pouhé" omezení dispozičního práva, má-li trvat nepřiměřeně dlouho, je způsobilé via facti zasáhnout do vlastnického práva podezřelého.

Intenzita tohoto zásahu byla v dané věci snížena usnesením Krajského státního zastupitelství - pobočka v Olomouci ze dne 26. 5. 2014 č. j. 2 KZN 4075/2012-288, kterým do výše 500 000 Kč bylo zajištění finančních prostředků na účtu stěžovatele zrušeno.

Ústavní soud nicméně sdílí apel adresovaný krajským soudem policejnímu orgánu, aby v zájmu šetření základních práv maximálně urychlil vyšetřování inkriminované trestné činnosti; případné další posuzování stěžovatelovy žádosti o zrušení zajištění finančních prostředků bude také odvislé od zdůvodnění, proč se tak nestalo.

Na podkladě řečeného je namístě závěr, že se stěžovateli - pro tentokrát - zásah do ústavně zaručených základních práv doložit nezdařilo.

Ústavnímu soudu proto nezbylo než posoudit ústavní stížnost jako návrh zjevně neopodstatněný, který podle ustanovení § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu bez jednání usnesením odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 29. ledna 2015

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru