Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1155/14 #1Usnesení ÚS ze dne 07.05.2014

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NSS
SOUD - KS Ústí nad Labem
Soudce zpravodajRychetský Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
základní práva a svobody/právo vlastnit a pokojně užívat majetek/ukládání daní a poplatků
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ú... více
Věcný rejstříkDokazování
daň/daňová povinnost
Správní soudnictví
Daňové řízení
EcliECLI:CZ:US:2014:3.US.1155.14.1
Datum podání26.03.2014
Napadený akt

rozhodnutí soudu

zákon; 180/2005 Sb. ; o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů); § 7a - 7i

zákon; 165/2012 Sb.; o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů; § 14 - § 22

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1, čl. 11 odst.5

Ostatní dotčené předpisy

165/2012 Sb., § 14, § 15, § 16, § 17, § 18, § 19, § 20, § 21, § 22

180/2005 Sb., § 7a, § 7b, § 7c, § 7d, § 7e, § 7f, § 7g, § 7h, § 7i


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1155/14 ze dne 7. 5. 2014

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátu složeném z předsedy senátu Jana Musila, soudce Vladimíra Kůrky a soudce zpravodaje Pavla Rychetského mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení ve věci ústavní stížnosti obchodní společnosti Solar Klatovy s.r.o., IČ: 29084644, se sídlem Mrákov - Starý Klíčov 143, zastoupené Mgr. Michalem Sobotou, advokátem se sídlem Praha 2, Římská 14, proti rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 16. ledna 2014 č. j. 7 Afs 110/2013-37 a rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 15 Af 277/2012-58, spojené s návrhem na zrušení ustanovení § 7a až § 7i zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), ve znění účinném do 31. prosince 2012, a ustanovení § 14 až § 22 zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů, takto:

Ústavní stížnost a návrh s ní spojený se odmítají.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci

1. Ústavní stížností, jež byla Ústavnímu soudu doručena dne 26. března 2014, se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví uvedených rozhodnutí soudů z důvodu tvrzeného porušení jejích základních práv, resp. ústavních principů, obsažených v čl. 1 odst. 1, čl. 2 odst. 3, čl. 4, čl. 89 odst. 2, čl. 90 a čl. 95 Ústavy České republiky (dále jen "Ústava"), čl. 1, čl. 2 odst. 2, čl. 11 odst. 1, čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod a čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod. Současně podala návrh na zrušení některých ustanovení zákona č. 180/2005 Sb., o podpoře výroby elektřiny z obnovitelných zdrojů energie a o změně některých zákonů (zákon o podpoře využívání obnovitelných zdrojů), a zákona č. 165/2012 Sb., o podporovaných zdrojích energie a o změně některých zákonů, ve znění pozdějších předpisů.

2. Rozsudkem Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 13. listopadu 2013 č. j. 15 Af 277/2012-58 byla zamítnuta žaloba stěžovatelky proti rozhodnutí Finančního ředitelství v Ústí nad Labem ze dne 25. dubna 2012 č. j. 4731/12-1200-506330. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto její odvolání proti několika rozhodnutím Finančního úřadu v Děčíně, jimiž bylo rozhodováno o jejích stížnostech na postup plátce daně - společnosti ČEZ Distribuce, a.s. - při výběru odvodu z elektřiny ze slunečního záření podle § 7a a násl. zákona č. 180/2005 Sb.

3. Kasační stížnost proti uvedenému rozsudku zamítl Nejvyšší správní soud svým rozsudkem ze dne 16. ledna 2014 č. j. 7 Afs 110/2013-37. Ve svém odůvodnění vyšel ze závěrů přijatých jeho rozšířeným senátem v usnesení ze dne 17. prosince 2013 č. j. 1 Afs 76/2013-57, podle něhož nelze konkrétní dopady solárního odvodu na výrobce elektrické energie zohlednit ani v řízení o stížnosti na postup plátce daně, ani v soudním řízení, které na ně navazuje. Pokyn Ústavního soudu zohledňovat likvidační účinky solárního odvodu v individuálních případech je za stávající právní úpravy proveditelný jen prostřednictvím institutu prominutí daně podle § 260 daňového řádu v návaznosti na § 259 daňového řádu.

4. Stěžovatelka se domnívá, že správní soudy v projednávané věci porušily princip závaznosti nálezů Ústavního soudu, neboť se neřídily jeho pokynem vysloveným v nálezu ze dne 15. května 2012 sp. zn. Pl. ÚS 17/11 (N 102/65 SbNU 367; 220/2012 Sb.) a nezkoumaly, zda v předmětné věci nemá solární odvod vůči konkrétnímu výrobci elektrické energie tzv. rdousící efekt. Tím mělo být porušeno její legitimní očekávání, že tato otázka bude předmětem dokazování v daném řízení. Dále namítá překvapivost napadených rozhodnutí, přičemž opakovaně zdůrazňuje, že protiústavní aplikační důsledky solárního odvodu ve smyslu bodu 88 uvedeného nálezu jasně vyplývají z jí předkládaného účetnictví. Zároveň mělo dojít k porušení zákazu denegationis iustitiae, jelikož odkazovaný institut prominutí daně stojí zcela mimo její procesní dispozici. Jinými slovy, jí namítaný rdousící efekt solárního odvodu již nebude moci být posouzen v řízení, jež by mohla sama iniciovat.

II.

Vlastní posouzení

5. Ústavní soud se seznámil s argumentací stěžovatelky a obsahem napadených rozhodnutí, načež zjistil, že ústavní stížnost je zjevně neopodstatněná.

6. V řízení o ústavních stížnostech se Ústavní soud jako soudní orgán ochrany ústavnosti (čl. 83 Ústavy) omezuje toliko na posouzení, zda rozhodnutími obecných soudů nebo postupem předcházejícím jejich vydání nebyla porušena základní práva a svobody. Jen v tomto rozsahu je oprávněn zasahovat do jejich činnosti a případně přehodnocovat jejich skutková zjištění nebo právní závěry. Platí přitom, že závěr o takovémto porušení nelze vyvozovat z jakéhokoliv jejich pochybení nebo nezákonnosti.

7. V případě posuzované ústavní stížnosti se v plné míře uplatní právní závěry vyslovené v usnesení ze dne 17. dubna 2014 sp. zn. II. ÚS 1157/14, kterým byla jako zjevně neopodstatněná odmítnuta ústavní stížnost stěžovatelky podaná v právní věci, jež je z hlediska obsahu a vymezení rozhodné materie, jakož i uplatněných stížnostních námitek identická (srov. též usnesení ze dne 29. dubna 2014 sp. zn. III. ÚS 1153/14). Z těchto důvodů v projednávané věci postačí pouze odkázat na podrobné odůvodnění tohoto usnesení, které je stěžovatelce již známo. Ústavní soud na rozdíl od stěžovatelky nespatřuje ani v nyní napadených rozhodnutích libovůli či jiný kvalifikovaný exces, jenž by opodstatňoval závěr o porušení základních práv a zakládal tak důvod pro jeho kasační zásah.

8. Je namístě připomenout, že ústavní stížnost je ve smyslu § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů, zjevně neopodstatněná také v případě, kdy jí předestřené shodné tvrzení o porušení základního práva nebo svobody již bylo Ústavním soudem posouzeno, a z něj vycházející ústavní stížnost, respektive námitky v ní vznesené, byly shledány v ústavněprávní rovině neopodstatněnými. Ústavnímu soudu proto v projednávané věci nezbylo než ústavní stížnost stěžovatelky mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků řízení z tohoto důvodu odmítnout. Zbývá dodat, že stejným způsobem musel rozhodnout také o jejím návrhu na zrušení výše uvedených zákonných ustanovení, neboť takový návrh sdílí osud věcně neprojednatelné ústavní stížnosti.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 7. května 2014

Jan Musil v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru