Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1143/09 #1Nález ÚS ze dne 19.10.2009Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 7
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /právo každého na projednání věci v jeho přítomnosti
právo na soudní a jinou právní ochranu ... více
Věcný rejstříkOpatrovník
pobyt/trvalý
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 217/55 SbNU 41
EcliECLI:CZ:US:2009:3.US.1143.09.1
Datum vyhlášení29.10.2009
Datum podání04.05.2009
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 38 odst.2, čl. 37 odst.3

Ostatní dotčené předpisy

7/2009 Sb.

99/1963 Sb., § 234 odst.5, § 29 odst.3, § 29 odst.2, § 229 odst.1 písm.h


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Pokud soud dospěje k závěru, že pobyt účastníka řízení není znám, přičemž vychází z neaktuálních údajů, a ustanoví mu opatrovníka dle § 29 odst. 3 o. s. ř., odejme mu možnost reálně jednat před soudem a porušuje tak jeho právo na spravedlivý proces a princip rovnosti účastníků řízení garantované čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatele P. S zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 19. října 2009 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97.

Narativní část

Stěžovateli jako žalovanému se nepodařilo doručit platební rozkaz, kterým mu bylo uloženo uhradit žalovanou částku. V září 1997 soud I. stupně zjišťoval pobyt stěžovatele dotazem na Polici ČR a na Vězeňskou službu. Z údajů Centrální evidence obyvatel vyplynulo, že stěžovatel má v září 1997 hlášen trvalý pobyt na adrese, na kterou soud doručoval platební rozkaz. O 6 měsíců později byla stěžovateli ustanovena opatrovnice - vyšší soudní úřednice téhož soudu, který ve věci rozhodoval. Ve věci se konalo jednání, kterého se opatrovnice zúčastnila. Napadaným rozsudkem bylo stěžovateli uloženo uhradit žalovanou částku; rozsudek poté nabyl právní moci. Stěžovatel v ústavní stížnosti kritizoval postup soudu, který mu ustanovil opatrovníka, a uvedl, že od října 1997 má hlášen trvalý pobyt na jiné adrese. Ústavní soud pravdivost této informace ověřil.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud dospěl k závěru, že ústavní stížnost je přípustná a byla podána včas, neboť napadený rozsudek nebyl stěžovateli nikdy doručen a tento odvíjel lhůtu pro podání ústavní stížnosti ode dne, kdy se dozvěděl o jeho existenci. Ústavní soud odkázal na svou judikaturu ve věci ustanovení opatrovníka účastníku neznámého pobytu a uzavřel, že musí být dostatečně prokázán důvod, pro který je účastníkovi ustanovován opatrovník, tedy, že jeho pobyt není znám. V tomto případě vycházel soud I. stupně z údajů o trvalém pobytu účastníka, které zjistil již dříve a které v době ustanovení opatrovníka neplatily. Ústavní soud navíc připomněl, že funkce opatrovníka byla vytvořena za účelem hájení zájmů účastníka, který se nemůže účastnit řízení, nikoli proto, aby byla usnadněna činnost soudu při doručování písemností. V tomto případě nebyly splněny podmínky pro ustanovení opatrovníka tak, jak je Ústavní soud vytyčil ve své judikatuře.

Ústavní soud proto konstatoval, že výše uvedeným postupem soud I. stupně odepřel stěžovateli reálně jednat před soudem a porušil tak jeho právo na spravedlivý proces a princip rovnosti účastníků řízení garantované čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny.

Ústavní soud upozornil i na změnu své judikatury ve věci ustanovování opatrovníka v souvislosti s novelizací o. s. ř. provedenou zákonem č. 7/2009, který nabyl účinnosti 1. 7. 2009. Účastník řízení, pokud je mu ustanoven opatrovník, má možnost podat proti rozhodnutí, kterým bylo řízení skončeno, žalobu pro zmatečnost, a to od ve lhůtě 3 měsíců ode dne, kdy se o rozhodnutí dozvěděl. Takto lze napadnout i rozhodnutí, které bylo vydáno přede dnem nabytí účinnosti uvedeného zákona; běh lhůty k podání žaloby pak neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti uvedeného zákona. Ústavní stížnost však byla podána ještě před účinností zmíněného zákona a poučení stěžovatele v případě odmítnutí ústavní stížnosti pro nepřípustnost by nebylo již aktuální. Ústavní soud proto neodmítl ústavní stížnost pro nepřípustnost, ale projednal ji meritorně, aby bylo dosaženo ochrany stěžovatelových práv.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Pavel Holländer. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 1143/09 ze dne 19. 10. 2009

N 217/55 SbNU 41

Ustanovení opatrovníka osobě neznámého pobytu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jiřího Muchy a soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky - ze dne 19. října 2009 sp. zn. III. ÚS 1143/09 ve věci ústavní stížnosti P. S. proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97, kterým byla stěžovateli uložena povinnost peněžitého plnění, přičemž v řízení předcházejícím vydání předmětného rozsudku byla stěžovateli z důvodu neznámého pobytu ustanovena opatrovnice.

Výrok

Rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97 se zrušuje.

Odůvodnění:

I.

Vymezení věci dle ústavní stížnosti

Návrhem na zahájení řízení o ústavní stížnosti se stěžovatel domáhal zrušení v záhlaví označeného rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 7 a současně s poukazem na § 79 odst. 2 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, navrhl odklad jeho vykonatelnosti. Uvedeným rozhodnutím obecného soudu došlo dle přesvědčení stěžovatele k dotčení v jeho základním právu na spravedlivý proces, zakotveném v čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod.

Dle odůvodnění ústavní stížnosti mělo se tak stát tím, že obecný soud, aniž by provedl potřebná a povaze věci přiměřená šetření, dovodil, že stěžovatel je neznámého pobytu, ustanovil mu opatrovníka (§ 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pro posouzení věci rozhodném) a následně po provedeném řízení rozhodl o jeho povinnosti plnit přesně specifikovanou peněžitou částku. Takto se mu nedostalo možnosti řádně před soudem hájit svoji věc, tedy skutkově a právně argumentovat a vést proti žalobci obranu v souladu s ústavně zaručenými procesními právy.

Jak dále stěžovatel v naraci návrhu uvedl, o existenci napadeného rozsudku obecného soudu se dozvěděl až v souvislosti s doručením usnesení Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 19. listopadu 2007 č. j. 43 E 4292/2007-3 o nařízení výkonu rozhodnutí prodejem movitých věcí. Meritorní rozhodnutí, proces jehož vydání předcházející stěžovatel podrobil kritice, bylo vydáno poté, co mu byl usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 dne 6. března 1998 sp. zn. 15 C 3483/97 ustanoven dle § 29 odst. 2 o. s. ř. opatrovník. Obecný soud tak učinil (mimo jiné) po šesti měsících od okamžiku, kdy zjišťoval pobyt stěžovatele, přičemž tento byl již od října 1997 hlášen na adrese odlišné od oné, na niž mu bylo neúspěšně doručováno (první) rozhodnutí soudu (později zrušený platební rozkaz), které mělo za následek ustanovení opatrovníka.

II.

Relevantní zjištění a vyjádření účastníka řízení

Z obsahu spisu Obvodního soudu pro Prahu 7 sp. zn. 15 C 3483/97 bylo zjištěno z pohledu okolností relevantních pro ústavněprávní posouzení předmětné věci následující:

* Poté, co se nepodařilo stěžovateli doručit v předmětné věci původně vydaný platební rozkaz Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 20. srpna 1998 č. j. 13 Ro 1121/96 na adresu Š., P. (č. l. 4),

* bylo jednak k dotazu na Polici České republiky sdělením doručeným dne 22. září 1997 tamnímu soudu oznámeno, že stěžovatel je stále hlášen na uvedené adrese a přechodný pobyt nemá v městské evidenci obyvatel uveden (č. l. 5),

* dále Vězeňskou službou České republiky podáním doručeným obecnému soudu dne 14. října 1997 byla poskytnuta informace, že stěžovatel se nenalézá ve výkonu vazby či trestu odnětí svobody (č. l. 6),

* a konečně z centrální evidence obyvatel dne 15. září 1997 bylo Obvodním soudem pro Prahu 7 zjištěno, že stěžovatel má hlášen trvalý pobyt na adrese výše uvedené (č. l. 8);

* pročež usnesením tohoto soudu ze dne 6. března 1998 č. j. 15 C 3483/97-11 byla stěžovateli ustanovena opatrovnice, a to s odkazem na § 29 odst. 2 tehdy platného znění zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád,

* a po ve věci konaném ústním jednání (za účasti stěžovateli ustanovené opatrovnice) byl vydán ve vztahu k němu jakožto žalovanému v záhlaví označený rozsudek, ukládající mu povinnost přesně specifikovaného peněžitého plnění (č. l. 12), který dne 24. dubna 1998 nabyl právní moci (č. l. 13).

Z dotazu Ústavního soudu vzneseného na Ministerstvo vnitra, odbor správních činností, oddělení evidence obyvatel, bylo zjištěno, že stěžovatel měl od 23. května 1994 do 30. října 1997 hlášen trvalý pobyt na adrese Š., P., posléze od 30. října 1997 na adrese H., P.

Na základě výzvy Ústavního soudu podle § 42 odst. 4 a § 76 odst. l zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, podal k předmětné stížnosti vyjádření Obvodní soud pro Prahu 7. V něm účastník řízení vyslovil své (blíže odůvodněné) přesvědčení, že ústavní stížnost považuje za předčasnou.

III.

Posouzení včasnosti a přípustnosti ústavní stížnosti

Vzhledem k ustanovení opatrovníka nebyl stěžovateli napadený rozsudek nikdy doručen. V důsledku toho Ústavní soud považuje ústavní stížnost v souladu se stabilizovanou judikaturou za přípustnou, přičemž lhůtu k jejímu podání za popsaných okolností odvozoval ode dne, kdy se stěžovatel o existenci předmětného rozsudku dozvěděl [shodně nálezy sp. zn. I. ÚS 559/2000 ze dne 25. 9. 2002 (N 111/27 SbNU 233), II. ÚS 565/03 ze dne 27. 10. 2004 (N 160/35 SbNU 195), II. ÚS 351/04 ze dne 4. 11. 2004 (N 167/35 SbNU 267), II. ÚS 629/04 ze dne 31. 3. 2005 (N 69/36 SbNU 731), I. ÚS 572/05 ze dne 3. 4. 2006 (N 76/41 SbNU 3), IV. ÚS 811/05 ze dne 9. 5. 2006 (N 98/41 SbNU 279) a další].

IV.

Posouzení ústavnosti interpretace a aplikace ve věci relevantního jednoduchého práva

Ústavní soud není vrcholem soustavy obecných soudů (čl. 81 a 91 Ústavy České republiky), tudíž ani řádnou další odvolací instancí, a proto není v zásadě oprávněn zasahovat bez dalšího do rozhodování těchto soudů. Tato maxima je prolomena pouze tehdy, pokud by obecné soudy na úkor stěžovatele vykročily z mezí daných rámcem ústavně zaručených základních lidských práv [čl. 83, čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky]. V intencích takto limitovaného přezkumu byla posouzena i nyní projednávaná ústavní stížnost.

V rovině práva jednoduchého, relevantního v rozsahu ústavněprávního posouzení, na předmětnou věc dopadá ustanovení § 29 odst. 2 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pro posouzení věci rozhodném. Dle tohoto ustanovení, pokud neučiní jiná opatření, může předseda senátu ustanovit opatrovníka mj. také účastníkovi, jehož pobyt není znám.

Z rekapitulace rozhodných údajů vyplývá, že v postupu a rozhodování obecného soudu je nutno spatřovat rozpor s ústavními kautelami, založený nerespektováním požadavku racionálně logicky akceptovatelného dostatečného skutkového zjištění pro možnost podřazení pod kogentní normu obsaženou v § 29 odst. 2 o. s. ř., ve znění pro posouzení věci rozhodném (v současném znění § 29 odst. 3 o. s. ř.), jehož rozsahový rámec stran naplnění relativně neurčitého pojmu "pobyt není znám" byl blíže konkretizován, resp. vygenerován dnes již ustálenou judikaturou obecných soudů i soudu Ústavního [kupř. nálezy sp. zn. IV. ÚS 200/97 ze dne 7. 12. 1998 (N 149/12 SbNU 381), I. ÚS 559/2000 (viz výše), II. ÚS 565/03 (viz výše), II. ÚS 351/04 (viz výše), II. ÚS 629/04 (viz výše), I. ÚS 572/05 (viz výše), IV. ÚS 811/05 (viz výše), II. ÚS 460/09 ze dne 7. 5. 2009 (N 114/53 SbNU 419), III. ÚS 554/09 ze dne 15. 7. 2009 (N 161/54 SbNU 67) a další]. Vyjádřeno poněkud jiným způsobem, pro možnost podřazení pod v záležitosti stěžovatele relevantní normativní rámec tak nebyl v souladu se zásadou vyhledávací bez důvodných pochybností (s praktickou jistotou) zjištěn hypotézou předpokládaný skutkový stav.

Ze zmíněné judikatury se podává, že důvod, pro který se účastníkovi v intencích citovaného ustanovení opatrovník ustanovuje, musí být spolehlivě prokázán. V projednávané věci, jak je patrno z výše uvedeného, se tak nestalo, pročež nedošlo ke zjištění relevantního skutkového stavu způsobem a v rozsahu, kdy by bylo možno na něj pod aspektem aplikace citované právní normy bez důvodných pochybností zcela bezpečně usoudit [srov. obdobně kupř. nálezy sp. zn. III. ÚS 150/93 ze dne 3. 11. 1994 (N 49/2 SbNU 87), II. ÚS 92/95 ze dne 1. 11. 1995 (N 72/4 SbNU 191)].

Dále, a to je v posuzované záležitosti klíčové, uvedené nadto lze mít za dostačují toliko v případě, že jde o (v náležitě nezbytném rozsahu) učiněné zjištění aktuální [kupř. nálezy sp. zn. I. ÚS 572/05 (viz výše), I. ÚS 264/06 ze dne 8. 11. 2006 (N 207/43 SbNU 315), II. ÚS 2704/07 ze dne 28. 2. 2008 (N 44/48 SbNU 521), I. ÚS 3269/07 ze dne 1. 12. 2008 (N 208/51 SbNU 593), IV. ÚS 450/09 ze dne 29. 4. 2009 (N 104/53 SbNU 309)]. Vycházel-li obecný soud ve svém rozhodování, zda jde u stěžovatele o osobu neznámého pobytu, v okamžiku vydání citovaného usnesení o ustanovení opatrovníka z údajů jím získaných takřka před šesti měsíci, nutno je očividně považovat za nezpůsobilé stát se z pohledu aplikovaného ustanovení akceptovatelným podkladem pro jeho vydání.

Na předmětnou rozhodovací praxi Ústavního soudu postačí v ostatním pro její dostupnost, konzistentnost a ustálenost v podrobnostech odkázat a pouze připomenout, že funkce opatrovníka nebyla zákonem upravena proto, aby usnadňovala činnost soudu v tom, aby měl kam odesílat písemnosti. Jejím smyslem a účelem je, aby byly důsledně hájeny zájmy účastníka, který se nemůže účastnit řízení, a vykonávat tak svá práva a povinnosti sám.

V usnesení sp. zn. IV. ÚS 876/09 (jakož i v usneseních dalších - sp. zn. IV. ÚS 2453/09; ve Sbírce nálezů a usnesení Ústavníhosoudu nepublikována, dostupná na http://nalus.usoud.cz) Ústavní soud konstatoval, že zákonem č. 7/2009 Sb., kterým se mění zákon č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, platným ode dne 8. 1. 2009 a účinným ode dne 1. 7. 2009, došlo ke změnám procesních pravidel občanského soudního řízení, jež činí dosavadní judikaturu Ústavního soudu upínající se k postupům obecných soudů při ustanovování opatrovníka osobám neznámého pobytu nebo osobám, jimž se nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, nepoužitelnou.

Podle § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř., ve znění zákona č. 7/2009 Sb., žalobou pro zmatečnost totiž může účastník napadnout pravomocné rozhodnutísoudu prvního stupně nebo odvolacího soudu, kterým bylo řízení skončeno, jestliže účastníkovi řízení byl ustanoven opatrovník z důvodu neznámého pobytu anebo proto, že se mu nepodařilo doručit na známou adresu v cizině, ačkoliv k takovému opatření nebyly splněny předpoklady. Podle § 234 odst. 5 o. s. ř. z důvodu zmatečnosti uvedeného v § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze žalobu podat ve lhůtě 3 měsíců od té doby, kdy se ten, kdo žalobu podává, dozvěděl o napadeném rozhodnutí. Podle přechodného ustanovení čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb. z důvodu uvedeného v novém ustanovení § 229 odst. 1 písm. h) o. s. ř. lze podat žalobu pro zmatečnost i proti rozhodnutí, které bylo vyhlášeno (vydáno) přede dnem nabytí účinnosti tohoto zákona; běh lhůty k podání žaloby v tomto případě neskončí před uplynutím 3 měsíců ode dne nabytí účinnosti tohoto zákona.

Aniž by Ústavnísoud jakkoli měnil právní názor vyjádřený v uvedených usneseních, vzhledem k odlišnosti předmětného případu je nucen na předchozí judikatuře setrvat. Je přitom veden skutečností, že v situaci, kdy ústavní stížnost byla podána před účinností zákona č. 7/2009 Sb., k posouzení rozhodované věci přistupuje po uplynutí lhůty vytvořené přechodným ustanovením čl. II bodu 11 zákona č. 7/2009 Sb., poskytnutí poučení v případě odmítnutí ústavní stížnosti z důvodu nepřípustnosti za těchto okolností není již aktuální, pročež ochrany subjektivních procesních práv stěžovatele již nelze dosáhnout jiným způsobem.

Pro výše uvedené, tj. s ohledem na porušení čl. 36 odst. 1, čl. 37 odst. 3 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, spočívající v odnětí reálné a efektivní možnosti jednat předsoudem a takto skutkově i právně argumentovat, a to v souladu s principem rovnosti zbraní, Ústavní soud rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 7. dubna 1998 sp. zn. 15 C 3483/97 zrušil [§ 82 odst. 1, odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu]. V důsledku naplnění podmínek uvedených v § 44 odst. 2 citovaného zákona stalo se tak s upuštěním od ústního jednání. Návrh na odklad výkonu napadeného rozsudku obecného soudu se stal v důsledku vydaného rozhodnutí o ústavní stížnosti bezpředmětným.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru