Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1108/18 #1Usnesení ÚS ze dne 15.05.2018

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - NS
SOUD - MS Praha
Soudce zpravodajFiala Josef
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkújma
důkaz/volné hodnocení
škoda/odpovědnost za škodu
zdravotnické zařízení
EcliECLI:CZ:US:2018:3.US.1108.18.1
Datum podání27.03.2018
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb./Sb.m.s., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

40/1964 Sb., § 420, § 444

99/1963 Sb., § 132


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1108/18 ze dne 15. 5. 2018

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl v senátě složeném z předsedy Radovana Suchánka a soudců Josefa Fialy (soudce zpravodaje) a Jiřího Zemánka o ústavní stížnosti obchodní korporace PALAS ATHÉNA, s. r. o., sídlem Hviezdoslavova 509/25, Praha 11 - Háje, zastoupené JUDr. Janem Machem, advokátem, sídlem Vodičkova 709/33, Praha 1 - Nové Město, proti usnesení Nejvyššího soudu ze dne 17. ledna 2018 č. j. 25 Cdo 3721/2017-415 a rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 8. března 2017 č. j. 13 Co 371/2016-391, za účasti Nejvyššího soudu a Městského soudu v Praze, jako účastníků řízení, a K. M., jako vedlejší účastnice řízení, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Skutkové okolnosti případu a obsah napadených rozhodnutí

1. Ústavní stížností podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy České republiky (dále jen "Ústava") a § 72 a násl. zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen "zákon o Ústavním soudu"), se stěžovatelka domáhá zrušení v záhlaví citovaných rozhodnutí, neboť má za to, že jimi bylo porušeno zejména její právo na soudní ochranu podle čl. 36 odst. 1 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina") a podle čl. 6 Úmluvy o ochraně lidských práv a základních svobod, neboť soudy neposkytly ochranu jejím základním právům a nezohlednily při svém rozhodování závaznou nálezovou judikaturu Ústavního soudu, vztahující se zejména k povinnosti vypořádat se se všemi důkazními návrhy účastníků řízení.

2. Z ústavní stížnosti, jakož i z ústavní stížností napadených rozhodnutí, se podává, že Obvodní soud pro Prahu 4 (dále jen "obvodní soud") rozsudkem ze dne 26. 8. 2016 č. j. 30 C 285/2011-343 uložil stěžovatelce povinnost zaplatit vedlejší účastnici částku 2 696 128 Kč (výrok I.) a povinnost platit vedlejší účastnici pravidelně měsíčně rentu ve výši 7 851 Kč (výrok II.). Dalšími výroky rozhodl o příslušenství žalovaných částek, o povinnosti stěžovatelky doplatit rentu zpětně a o náhradě nákladů řízení (výroky III. až VII.). Takto obvodní soud rozhodl o žalobě, kterou se vedlejší účastnice domáhala na stěžovatelce zaplacení nároků z titulu odpovědnosti za újmu na zdraví, která jí byla způsobena ošetřením provedeným stěžovatelkou (obecně vyjádřeno, při operaci křečových žil byla vedlejší účastnici porušena nervová zakončení a toto pochybení nebylo rozpoznáno ani několik měsíců po operaci, což mělo fatální důsledky na funkčnost dolní končetiny).

3. Ústavní stížností napadeným rozsudkem Městského soudu v Praze (dále jen "městský soud") byl rozsudek obvodního soudu potvrzen (výrok I.) a rozhodnuto o náhradě nákladů řízení (výrok II.).

4. Následné dovolání stěžovatelky bylo ústavní stížností napadeným usnesením Nejvyššího soudu odmítnuto (výrok I.) a bylo rozhodnuto o náhradě nákladů dovolacího řízení (výrok II.).

II.

Argumentace stěžovatelky

5. Podstatou stížnostní argumentace je stěžovatelčino tvrzení, že zdravotní stav poškozené vedlejší účastnice nebyl zkoumán po provedené rekonstrukční operaci (2010), po níž se její stav výrazně zlepšil. Soudy přiznaná renta tak neodpovídá skutečným omezením vedlejší účastnice v životě. Právě uvedené tvrzení je pak podle jejího názoru podporováno facebookovými fotkami vedlejší účastnice (které si stěžovatelka opatřila z facebooku vedlejší účastnice), na nichž je patrné výrazné zlepšení jejího zdravotního stavu. Problematiku eventuálního nesprávného léčebného postupu stěžovatelky měl pak posuzovat cévní chirurg (stěžovatelka vedlejší účastnici prováděla operaci cév), nikoliv neurolog.

III.

Procesní předpoklady řízení před Ústavním soudem

6. Ústavní soud posoudil splnění procesních předpokladů řízení a shledal, že ústavní stížnost byla podána včas oprávněnou stěžovatelkou, která byla účastnicí řízení, v němž byla vydána soudní rozhodnutí napadená ústavní stížností, a Ústavní soud je k jejímu projednání příslušný; stěžovatelka je právně zastoupena v souladu s požadavky § 29 až 31 zákona o Ústavním soudu a ústavní stížnost je přípustná, neboť stěžovatelka vyčerpala všechny zákonné procesní prostředky k ochraně svého práva (§ 75 odst. 1 zákona o Ústavním soudu a contrario).

IV.

Posouzení opodstatněnosti ústavní stížnosti

7. Ústavní soud je podle čl. 83 Ústavy soudním orgánem ochrany ústavnosti a tuto svoji pravomoc vykonává mimo jiné tím, že na základě čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy rozhoduje o ústavní stížnosti proti pravomocnému rozhodnutí a jinému zásahu orgánu veřejné moci do ústavně zaručených základních práv a svobod [srov. též § 72 odst. 1 písm. a) zákona o Ústavním soudu]. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí vydanému v soudním řízení, není však samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost; pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu z hlediska dodržení ústavnosti, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyly dotčeny předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda lze řízení jako celek pokládat za spravedlivé.

8. Ústavní soud v minulosti mnohokrát zdůraznil, že zásadně není oprávněn zasahovat do rozhodovací činnosti soudů, neboť není vrcholem jejich soustavy (srov. čl. 83, čl. 90 a čl. 91 odst. 1 Ústavy). Postupují-li soudy v souladu s obsahem hlavy páté Listiny, nemůže na sebe atrahovat právo přezkumného dohledu nad jejich činností. Ústavní soud také již opakovaně judikoval, že důvod ke zrušení rozhodnutí soudu by byl dán pouze tehdy, kdyby jeho právní závěry byly v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními [srov. např. nález ze dne 20. 6. 1995 sp. zn. III. ÚS 84/94 (N 34/3 SbNU 257)]. Taková pochybení ale Ústavní soud v nyní posuzované věci neshledal.

9. V prvé řadě Ústavní soud konstatuje, že stěžovatelka jen opakuje argumenty, s nimiž se obecné soudy již náležitě vypořádaly a stěžovatelka se tak do značné míry s odůvodněním ústavní stížností napadených rozhodnutí míjí (obdobně se vyjádřil již Nejvyšší soud v ústavní stížností napadeném usnesení). Proto postačí jen stručně poznamenat, že došlo-li ke zlepšení zdravotního stavu vedlejší účastnice, stalo se tak především - což vyplývá z vyjádření znalce - jejím nezměrným úsilím a pílí při rehabilitaci. Vedlejší účastnice se nicméně bez ohledu na tuto skutečnost stala plně invalidní (invalidita třetího stupně na základě rozhodnutí z ledna 2011) s tím, že výhledově se její stav nebude zlepšovat - spíše naopak (srov. k tomu stranu 4 rozsudku městského soudu). Brojí-li stěžovatelka v této souvislosti proti rentě přiznané vedlejší účastnici, pak nezohledňuje, že renta představuje právě rozdíl mezi přiznanou výší invalidního důchodu (o němž bylo zjevně rozhodnuto až po rekonstrukční neurologické operaci) a příjmem, jehož by vedlejší účastnice - nebýt újmy vzniklé na jejím zdraví - dosahovala. Přitom trvalý pokles pracovní schopnosti - dovede-li Ústavní soud stěžovatelčinu argumentaci do důsledků - nelze zaměňovat za okamžik nutný pro zachycení obrazu závěrkou fotoaparátu.

10. Poškození zdraví vedlejší účastnice v rámci soudního řízení hodnotil neurolog (byť k poškození zdraví vedlejší účastnice došlo při operaci cév), jenž měl ale při vypracování posudku k dispozici příslušného konzultanta - chirurga. I Ústavní soud se tak ztotožňuje s konstatováním Nejvyššího soudu, že stěžovatelka přehlíží, že soudy se jejími tvrzeními zabývaly, přičemž zejména zopakovaly a doplnily dokazování v intencích námitek stěžovatelky - znalec tak mimo jiné hodnotil i stěžovatelkou předkládané facebookové fotografie vedlejší účastnice. Odkazy stěžovatelky na nálezovou judikaturu týkající se opomenutých důkazů tudíž pro danou věc aplikovat nelze.

11. Ústavní soud uzavírá, že s ohledem na aspekty vylíčené výše nelze konstatovat, že by napadenými rozhodnutími byla porušena základní práva (svobody) stěžovatelce zaručená ústavním pořádkem, a proto byla její ústavní stížnost bez přítomnosti účastníků mimo ústní jednání odmítnuta jako návrh zjevně neopodstatněný podle § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 15. května 2018

Radovan Suchánek v. r.

předseda senátu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru