Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1103/08 #1Nález ÚS ze dne 26.03.2009K rozhodování soudu o odvolání podaném osobou, jejíž vstup do řízení nebyl připuštěn

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
Soudce zpravodajMucha Jiří
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /soudní rozhodnutí/náležité odůvodnění
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /rovnost účast... více
Věcný rejstříkOdvolání
Předběžné opatření
účastník řízení/přibrání/přistoupení/záměna
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 71/52 SbNU 689
EcliECLI:CZ:US:2009:3.US.1103.08.1
Datum vyhlášení10.04.2009
Datum podání02.05.2008
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1, čl. 37 odst.3, čl. 2 odst.2

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 203, § 42


přidejte vlastní popisek

Analytická právní věta


Odvolací řízení je řízením návrhovým. Pokud soud rozhodne o odvolání, které nebylo podáno osobou k tomu oprávněnou, dopouští se svévole a rozhoduje v rozporu s obsahem spisu. Tímto postupem porušuje zásadu legality deklarovanou čl. 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a právo účastníků na rovnost zaručené čl. 37 odst. 3 Listiny.

Návrh a řízení před Ústavním soudem

Na návrh stěžovatelky PANOK – KNIGHT, a. s., zrušil III. senát Ústavního soudu nálezem ze dne 26. března 2009 podle čl. 87 odst. 1 písm. d) Ústavy v řízení o ústavních stížnostech usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 č. j. 20 Co 672/2007-291.

Narativní část

K návrhu stěžovatelky coby žalobkyně nařídil soud předběžné opatření, kterým zakázal žalované nakládat s určitými nemovitostmi. Poté několik fyzických osob oznámilo soudu svůj vstup do řízení na straně žalované a zároveň podalo odvolání proti předběžnému opatření. Dvě z nich zaslaly soudu i podání označené jako odvolání žalované a sdělily, že toto odvolání zaslaly i žalované a vyzvaly ji, aby je podala. Odvolací soud vyzval žalovanou k odstranění vad podání. Žalovaná sdělila, že žádné odvolání nepodala a nesouhlasila se vstupem vedlejších účastníků do řízení ani s jejich odvoláními. Odvolací soud usnesením ze dne 4. 2. 2008 nepřipustil vstup vedlejších účastníků do řízení. Napadeným usnesením, kterým rozhodoval o „odvolání žalované a o odvolání vedlejších účastníků“, pak rozhodl tak, že vydané předběžné opatření zrušil.

Odůvodnění rozhodnutí Ústavního soudu

Ústavní soud dospěl k závěru, že napadené usnesení je v rozporu se skutečnostmi, které vyplývají ze spisu, a také s usnesením, kterým odvolací soud nepřipustil vstup vedlejších účastníků do řízení. Žalovaná nikdy odvolání nepodala, výslovně to soudu sdělila, když ji vyzýval k odstranění vad. Tím, že odvolací soud rozhodl o odvolání žalované, které nepodala, se dopustil svévole a porušil zásadu rovnosti účastníků řízení vzhledem k tomu, že odvolací řízení je řízením návrhovým. Navíc rozhodl i o odvolání vedlejších účastníků, jejichž vstup do řízení nepřipustil, a v odůvodnění napadeného rozhodnutí pouze uvedl, že musel jejich odvolání přezkoumat, i když se nestali vedlejšími účastníky. I tento postup odvolacího soudu vykazuje prvky libovůle a postrádá náležité odůvodnění.

Svým postupem (odvolací soud postupoval svévolně, v rozporu s obsahem spisu a navíc jej ani řádně neodůvodnil) porušil odvolací soud zásadu legality deklarovanou čl. 2 odst. 2 Listiny, právo na spravedlivý proces zaručené čl. 36 odst. 1 Listiny a právo účastníků na rovnost zaručené čl. 37 odst. 3 Listiny.

Soudcem zpravodajem v dané věci byl Jiří Mucha. Žádný ze soudců neuplatnil odlišné stanovisko.

III.ÚS 1103/08 ze dne 26. 3. 2009

N 71/52 SbNU 689

K rozhodování soudu o odvolání podaném osobou, jejíž vstup do řízení nebyl připuštěn

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Nález

Ústavního soudu - III. senátu složeného z předsedy senátu Jana Musila a soudců Vladimíra Kůrky a Jiřího Muchy (soudce zpravodaj) - ze dne 26. března 2009 sp. zn. III. ÚS 1103/08 ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky PANOK - KNIGHT, a. s., se sídlem v Praze 8, Pakoměřická 5, proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 č. j. 20 Co 672/2007-291, jímž tento soud rozhodoval o odvolání účastníka řízení, který je však nepodal, a o odvolání vedlejších účastníků řízení, kteří však do řízení nebyli připuštěni, za účasti Krajského soudu v Praze jako účastníka řízení.

Výrok

Usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 č. j. 20 Co 672/2007-291 se ruší.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností ze dne 30. 4. 2008 se stěžovatelka domáhala zrušení usnesení Krajského soudu v Praze (dále též "krajský soud") ze dne 5. 2. 2008 č. j. 20 Co 672/2007-291. Dle stěžovatelky byly porušeny čl. 2 odst. 3 a čl. 95 odst. 1 Ústavy České republiky a čl. 2 odst. 2 a čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod.

Stěžovatelka (žalobkyně v původním řízení) v ústavní stížnosti uvedla, že Krajský soud v Praze vydal dne 4. 2. 2008 pod sp. zn. 20 Co 673/2007, 20 Co 674/2007, 20 Co 42/2008 a 20 Co 43/2008 usnesení, kterým k odvolání žalované společnosti 21 Reality Trade, spol. s r. o., nepřipustil vstup vedlejších účastníků do řízení. Následujícího dne 5. 2. 2008 vydal Krajský soud v Praze pod č. j. 20 Co 672/2007-291 usnesení, kterým změnil k odvolání žalované a vedlejších účastníků usnesení Okresního soudu Praha-východ (dále též "okresní soud") ze dne 8. 8. 2007 č. j. 0 Nc 8007/2007-10 o nařízení předběžného opatření tak, že návrh stěžovatelky na vydání předběžného opatření zamítl.

Stěžovatelka namítla, že odvolání vedlejších účastníků proti usnesení o nařízení předběžného opatření nebylo přípustné, neboť tito nebyli připuštěni do řízení. Dále namítla, že (ani) žalovaná nepodala odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření; poukázala na to, že prvostupňový soud nepředložil spis odvolacímu soudu s tím, že by žalovaná podala odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření.

Stěžovatelka rovněž navrhla odložit vykonatelnost napadeného usnesení.

Ústavní soud si vyžádal spis Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 0 Nc 8007/2007, ze kterého zjistil tyto relevantní skutečnosti.

K návrhu stěžovatelky (žalobkyně) nařídil Okresní soud Praha-východ dne 8. 8. 2007 usnesením pod č. j. 0 Nc 8007/2007-10 předběžné opatření, kterým zakázal žalované společnosti 21 Reality Trade, spol. s r. o., nakládat s určitými nemovitostmi.

Následně 15 osob - M., M., K., Ř., Z. L., K. L., Ř., Ch., Z. P., V., T., T., Z., D. a V. - oznámilo vstup do řízení jako vedlejší účastníci na straně žalované a současně podali odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Z. L. a K. L. současně ve svém podání (ze dne 10. 9. 2007) sdělili, že soudu zasílají i "odvolání žalované" s tím, že toto odvolání zasílají také žalované. Jako přílohu připojili "odvolání žalované" a rovněž kopii dopisu ze dne 7. 9. 2007, ve kterém žalovanou vyzvali, aby podala odvolání či jinak postupovala k ochraně jejich práv v řízení o předběžném opatření, a sdělili jí, že k usnadnění jí přikládají k dopisu také "odvolání", které by žalovaná mohla v dané věci podat.

Usnesením ze dne 12. 9. 2007 (ve spojení s opravným usnesením ze dne 21. 9. 2007) vyzval okresní soud žalovanou, aby odstranila vady svého odvolání podaného dne 10. 9. 2007. Žalovaná dne 16. 10. 2007 sdělila, že žádné odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření nepodávala.

Žalovaná soudu sdělila (dne 14. 9. 2007 a 16. 10. 2007) nesouhlas se vstupem vedlejších účastníků do řízení a rovněž s jejich odvoláními proti předběžnému opatření. Okresní soud Praha-východ rozhodl (dne 21. 9. 2007, 5. 10. 2007, 25. 10. 2007) o připuštění vedlejších účastníků M., M., Z. L., K. L., Ř., Ch., Z. P., V., T., T., Z., D. a V. do řízení.

K. a Ř. (ještě před rozhodováním soudu o připuštění vedlejších účastníků) a M. a M. (po rozhodnutí soudu o jejich připuštění jako vedlejších účastníků) vzali zpět svůj návrh vstupu jako vedlejších účastníků i svá odvolání proti předběžnému opatření. Okresní soud Praha-východ dne 18. 10. 2007 vůči těmto osobám, resp. jejich nemovitostem, předběžné opatření zrušil na návrh stěžovatelky (žalobkyně).

V. podal dne 6. 11. 2007 odvolání proti usnesení okresního soudu z 18. 10. 2007 o částečném zrušení předběžného opatření ve vztahu k nemovitostem M., M., K. a Ř.

Následně okresní soud předložil spis Krajskému soudu v Praze s odvoláními (č. l. 242 až 257 spisu). Předložil odvolání vedlejších účastníků proti předběžnému opatření a dále odvolání žalované proti usnesením o připuštění vedlejších účastníků do řízení. Krajský soud zaslal následně žalované výzvu, aby se vyjádřila, zda souhlasí se vstupem vedlejších účastníků do řízení a s jejich odvoláními a zda souhlasí s částečným zrušením předběžného opatření (ze dne 18. 10. 2007). Žalovaná dne 23. 1. 2008 sdělila, že nesouhlasí se vstupem vedlejších účastníků ani jejich odvoláními proti předběžnému opatření a rovněž nesouhlasí s odvoláním V. proti částečnému zrušení předběžného opatření.

Krajský soud v Praze vydal dne 4. 2. 2008 usnesení pod sp. zn. 20 Co 673/2007, 20 Co 674/2007, 20 Co 42/2008 a 20 Co 43/2008, kterým rozhodoval o odvolání V. proti usnesení okresního soudu o částečném zrušení předběžného opatření ze dne 18. 10. 2007, a dále o odvolání žalované proti usnesením o připuštění M., M. a dalších 11 vedlejších účastníků do řízení.

Krajský soud změnil prvostupňová rozhodnutí ze dne 21. 9. 2007, 5. 10. 2007 a 25. 10. 2007 tak, že nepřipustil vstup vedlejších účastníků M., M. a 11 dalších (výše uvedených) osob do řízení (poznámka: o K. a Ř. nerozhodoval; K. však uvedl v hlavičce svého usnesení mezi vedlejšími účastníky, stejně jako M. a M.). Současně odmítl odvolání V. pro nepřípustnost s tím, že žalovaná nesouhlasila s jeho odvoláním proti částečnému zrušení předběžného opatření.

Dne 5. 2. 2008 vydal Krajský soud v Praze usnesení s č. j. 20 Co 672/2007-291, kterým rozhodoval o "odvolání žalované a odvolání vedlejších účastníků" proti usnesení o nařízení předběžného opatření (poznámka: v hlavičce svého usnesení uvedl opět K., M. a M., nikoliv však již Ř.).

Krajský soud změnil usnesení Okresního soudu Praha-východ ze dne 8. 8. 2007 o nařízení předběžného opatření tak, že návrh stěžovatelky (žalobkyně) na předběžné opatření zamítl. Uvedl, že odvolání proti usnesení podali jak žalovaná, tak vedlejší účastníci, a odvolání jsou důvodná. Dospěl k závěru, že nejsou splněny podmínky pro vydání předběžného opatření. Současně zastavil řízení o odvolání vedlejších účastníků M. a M. proti usnesení o nařízení předběžného opatření z důvodu, že tito vzali odvolání zpět. V závěru odůvodnění krajský soud uvedl, že nemohl přiznat vedlejším účastníkům řízení náhradu jejich nákladů, neboť žalovaná s jejich vstupem do řízení nesouhlasila a krajský soud usnesením ze dne 4. 2. 2008 rozhodl, že jejich vstup do řízení nepřipouští. Uvedl, že vedlejší účastníci se nestali účastníky řízení, avšak odvolací soud musel jejich odvolání přezkoumat.

K ústavní stížnosti se vyjádřil Krajský soud v Praze tak, že odkázal na obsah spisu. K návrhu na odklad vykonatelnosti rozhodnutí uvedl, že napadené rozhodnutí neukládá žádnou povinnost a není vykonatelné; pokud stěžovatelka mínila zákaz disponovat s nemovitostmi (dle předběžného opatření), pak stěžovatelka na tyto nemovitosti vede exekuci, v rámci které již bylo povinnému (žalované) zakázáno s nemovitostmi nakládat.

Krajský soud souhlasil s upuštěním od ústního jednání.

Stěžovatelka ve věci repliku nepodala. Souhlasila s upuštěním od ústního jednání.

Práva potenciálního vedlejšího účastníka - společnosti 21 Reality Trade, spol. s r. o., nebyla, přes výzvu Ústavního soudu, uplatněna.

Ústavní soud po přezkumu soudního spisu Okresního soudu Praha-východ sp. zn. 0 Nc 8007/2007 a napadeného usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008, ve spojení s jeho usnesením ze dne 4. 2. 2008, dospěl k závěru, že ústavní stížnost je důvodná.

Ústavní soud ve své judikatuře opakovaně zdůraznil, že "nezávislost rozhodování obecných soudů se uskutečňuje v ústavním a zákonném procesněprávním a hmotněprávním rámci. Procesněprávní rámec představují především principy řádného a spravedlivého procesu, jak vyplývají z čl. 36 a násl. Listiny základních práv a svobod, jakož i z čl. 1 Ústavy České republiky. Jedním z těchto principů, představujícím součást práva na řádný proces, jakož i pojmu právního státu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, čl. 1 Ústavy České republiky) a vylučujícím libovůli při rozhodování, je i povinnost soudů své rozsudky odůvodnit (§ 157 odst. 1 občanského soudního řádu), a to způsobem zakotveným v ustanovení § 157 odst. 2 občanského soudního řádu. Z odůvodnění musí vyplývat vztah mezi skutkovými zjištěními a úvahami při hodnocení důkazů na straně jedné a právními závěry na straně druhé. V případě, kdy jsou právní závěry soudu v extrémním nesouladu s vykonanými skutkovými zjištěními anebo z nich v žádné možné interpretaci odůvodnění soudního rozhodnutí nevyplývají, nutno takovéto rozhodnutí považovat za stojící v rozporu s čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod, jakož i s čl. 1 Ústavy České republiky." [viz nález sp. zn. III. ÚS 84/94 ze dne 20. 6. 1995 (N 34/3 SbNU 257) a ustálená judikatura z tohoto nálezu vyplývající, např. nález sp. zn. I. ÚS 336/2000 ze dne 22. 5. 2002 (N 61/26 SbNU 143), nález sp. zn. III. ÚS 511/05 ze dne 16. 3. 2006 (N 61/40 SbNU 593), nález sp. zn. I. ÚS 244/08 ze dne 19. 6. 2008 (N 114/49 SbNU 627) a nález sp. zn. I. ÚS 704/06 ze dne 29. 8. 2007 (N 134/46 SbNU 259)].

Tyto ústavněprávní limity dopadají i na věc stěžovatelky. Ústavní soud shledal, že napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 je rozporné se skutečnostmi vyplývajícími z vyžádaného spisu a současně je i nesouladné s usnesením téhož soudu vydaným dne 4. 2. 2008.

Jak vyplývá z výše uvedených zjištěných skutečností, žalovaná společnost 21 Reality Trade, spol. s r. o., nepodala žádné odvolání proti usnesení Okresního soudu Praha-východ o nařízení předběžného opatření. Naopak soudu sdělila, že odvolání nepodala (a není tedy důvod, aby odstraňovala vady), a rovněž nesouhlasila s odvoláními vstoupivších vedlejších účastníků proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Rovněž prvostupňový soud nepředložil odvolacímu soudu žádné odvolání žalované proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Z vyžádaného spisu vyplývá, že jediné podání, které odvolací soud mohl mylně považovat za odvolání žalované, byla listina nazvaná "odvolání žalované", kterou však soudu (a rovněž žalované) zaslaly dne 10. 9. 2007 vedlejší účastnice Z. L. a K. L.; tato listina není ani žalovanou podepsána.

Krajský soud v Praze tedy napadeným usnesením ze dne 5. 2. 2008 rozhodoval o odvolání žalované proti usnesení o nařízení předběžného opatření, ačkoliv takové odvolání podáno nebylo. Tímto postupem se dopustil svévole a porušil zásadu rovnosti účastníků řízení, když odvolací řízení je řízením návrhovým (ovládá jej zásada dispoziční).

Krajský soud v Praze napadeným usnesením ze dne 5. 2. 2008 rozhodoval také o odvoláních vedlejších účastníků proti usnesení o nařízení předběžného opatření.

Z výše uvedených skutečností zjištěných z vyžádaného spisu vyplývá, že přistoupivší vedlejší účastníci podali odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření. Krajský soud v Praze však rozhodl usnesením ze dne 4. 2. 2008, že vedlejší účastníky nepřipouští do řízení. Z přihlášených vedlejších účastníků nerozhodl pouze o K. a Ř, avšak tito vzali svůj návrh na vstup do řízení i svá odvolání proti usnesení o nařízení předběžného opatření zpět; prvostupňový soud ani nerozhodoval o jejich připuštění v prvním stupni, vůči těmto osobám předběžné opatření zrušil. Krajský soud v Praze přesto následující den 5. 2. 2008 rozhodoval napadeným usnesením o odvoláních vedlejších účastníků, když sám současně v odůvodnění uvedl, že tito se vedlejšími účastníky nestali, avšak "musel jejich odvolání přezkoumat".

Napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 i v této části vykazuje prvky libovůle, je nekonzistentní s usnesením ze dne 4. 2. 2008 a postrádá řádné odůvodnění postupu odvolacího soudu. Z postupu odvolacího soudu, resp. z odůvodnění napadeného usnesení není zřejmé, proč krajský soud "musel odvolání vedlejších účastníků přezkoumat", a není tím tedy ani zřejmé, proč vycházel z toho, že se má k odvoláním přihlášených vedlejších účastníků přihlížet, když sám dne 4. 2. 2008 vydal usnesení, kterým jejich vstup do řízení nepovolil a na nepovolení vstupu těchto osob do řízení odkázal také v napadeném usnesení ze dne 5. 2. 2008.

Ústavnísoud poukazuje také na zmatečnost obou usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 4. 2. 2008 a 5. 2. 2008, pokud jde o přihlášené vedlejší účastníky M., M., K. a Ř.

Vzhledem k tomu, že Krajskýsoud v Praze svým usnesením ze dne 5. 2. 2008 postupoval libovolně, svůj postup řádně neodůvodnil a jeho postup je též v rozporu s obsahem spisu (v otázce existence odvolání a otázce podání odvolání osobami oprávněnými), porušil čl. 2 odst. 2, čl. 36 odst. 1 a čl. 37 odst. 3 Listiny základních práv a svobod.

Ústavnísoud proto postupoval podle § 82 odst. 1 a odst. 3 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, a napadené usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 5. 2. 2008 č. j. 20 Co 672/2007-291 zrušil.

Důvod pro vyhovění návrhu stěžovatelky na odklad výkonu napadeného rozhodnutí Ústavnísoud neshledal. Stěžovatelka netvrdila, ani nijak neprokázala naplnění podmínek pro odklad vykonatelnosti dle § 79 odst. 2 zákona o Ústavním soudu. Z věci navíc vyplývá, že stěžovatelka měla tímto postupem zájem na znemožnění žalované disponovat s nemovitostmi. Z vyžádaného spisu je však zřejmé, že stěžovatelka podala, tak jak jí to uložil soud v usnesení o nařízení předběžného opatření (i se lhůtou), návrh na exekuci; v rámci exekučního řízení je rovněž ukládán (žalované) zákaz nakládat s nemovitostmi.

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru