Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 103/99Nález ÚS ze dne 03.02.2000Odůvodnění rozhodnutí o vazbě; právo na osobní svobodu

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam3
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajŠevčík Vlastimil
Typ výrokuvyhověno
Předmět řízení
základní práva a svobody/svoboda osobní
Věcný rejstříkvazba/důvody
vazba/vzetí do vazby
Paralelní citace (Sbírka nálezů a usnesení)N 17/17 SbNU 121
EcliECLI:CZ:US:2000:3.US.103.99
Datum podání26.02.1999
Napadený akt

rozhodnutí soudu

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 8 odst.3, čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

141/1961 Sb., § 67, § 75, § 76


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 103/99 ze dne 3. 2. 2000

N 17/17 SbNU 121

Odůvodnění rozhodnutí o vazbě; právo na osobní svobodu

ČESKÁ REPUBLIKA

NÁLEZ

Ústavního soudu

Jménem republiky

Ústavní soud

rozhodl dne 3. 2. 2000 v ústním jednání ve věci

stěžovatele J. O., proti usnesení Krajského soudu v Brně ze dne

21. prosince 1998, sp. zn. 9 To 983/98, a usnesení Městského soudu

v Brně ze dne 18. listopadu 1998, sp. zn. 7 Nt 4403/98, týkající

se přezkumu rozhodnutí o vzetí do vazby, takto:

Usnesení Krajského soudu v Brně ze dne 21. prosince 1998, sp.

zn. 9 To 983/98, a usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18.

listopadu 1998, sp. zn. 7 Nt 4403/98, se zrušují.

Odůvodnění:

Ústavní stížností, podanou včas (§ 72 odst. 2 zák. č.

182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů, dále jen zákona) a co

do formálních náležitostí ve shodě ze zákonem [§ 30 odst. 1, §

34, § 72 odst. 1 písm. a), 4 zákona], napadl stěžovatel pravomocné

usnesení Městského soudu v Brně ze dne 18. listopadu 1998 (7 Nt

4403/98), kterým bylo rozhodnuto o jeho vzetí do vazby a spolu

s ním též jeho stížnost zamítající usnesení Krajského soudu

v Brně ze dne 21. prosince 1998 (9 To 983/98) a tvrdil, že oba

obecné soudy jako orgány veřejné moci svými rozhodnutími porušily

jeho ústavně zaručené právo na soudní ochranu a osobní svobodu

( čl. 36 odst. 1, čl. 8 odst. 5 Listiny základních práv a svobod);

podle odůvodnění ústavní stížnosti stalo se tak tím, že obecné

soudy rozhodující o jeho vzetí do vazby se řádným způsobem

nevypořádaly s důvody, pro něž byl stěžovatel vzat do vazby

a nezabývaly se tak porušením jeho ústavné zaručeného práva na

osobní svobodu (čl. 8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod),

zejména když ve své stížnosti výslovně vznesl námitku stran

překročení 24hodinové lhůty, ve které jsou orgány policie povinny

zadrženou osobu předat soudu. Stěžovatel proto navrhl, aby Ústavní

soud svým nálezem obě rozhodnutí obecných soudů zrušil.

Krajský soud v Brně, proti jehož rozhodnutí ústavní stížnost

směřuje především, se k výzvě Ústavního soudu (§ 42 odst. 4

zákona) vyjádřil podáním předsedkyně senátu 9 To, z něhož ústavní

stížnosti napadené rozhodnutí vzešlo (§ 30 odst. 3 zákona) tak, že

odkázal na odůvodnění napadeného rozhodnutí a navrhl, aby

stěžovatelova ústavní stížnost byla zamítnuta, aniž by se však

jakkoli vyjádřil k tvrzením ústavní stížnosti co do porušení

ústavně zaručených základních práv. Stejně tak Městský soud

v Brně se k výzvě Ústavního soudu vyjádřil podáním soudce, který

o vzetí do vazby stěžovatele rozhodoval, a to tak, že veškerá

odůvodnění a tedy i vyjádření jsou uvedena v odůvodnění

rozhodnutí, kde "soud dává zřetelně najevo, že zákon porušen

nebyl".

Z nařízeného ústního jednání se předsedkyně senátu 9 To

Městského soudu v Brně omluvila (čl. 19 spisu Ústavního soudu),

soudce městského soudu v Brně se jednání bez omluvy nezúčastnil.

Vedlejší účastník, Městské státní zastupitelství v Brně, ač

o ústavní stížnosti stěžovatele bylo vyrozuměno, svého práva

z vedlejšího účastenství (§ 76 odst. 2 zákona) nevyužilo (č. l.

8 spisu Ústavního soudu).

Ústavní stížnost je důvodná.

Podle odůvodnění stěžovatelem napadeného rozhodnutí obecný

soud II. stupně jako soud odvolací zamítl jeho stížnost do

rozhodnutí soudu I. stupně proto, že dospěl k závěru, že mu jako

"obviněnému hrozí vysoký trest odnětí svobody s ohledem na skutek,

pro který je stíhán a byl již v minulosti soudně trestán",

z čehož následně dovodil, že "hrozí obava, že by se mohl vyhýbat

trestu - trestnímu stíhání a mohl by i pokračovat v páchání

trestné činnosti, aby si zajistil prostředky k obživě", a dále že

vzhledem k charakteru trestné činnosti, která měla být spáchána ve

spolupachatelství "je dána důvodná obava, že by obviněný mohl

působit na pachatele či svědky dosud ve věci nevyslechnuté", aniž

by však tyto osoby blíže označil. Námitkou stěžovatele stran

překročení ústavně stanovené lhůty k omezení osobní svobody (čl.

8 odst. 3 Listiny základních práv a svobod ve znění před novelou

provedenou zákonem 162/1998 Sb.) se odvolací soud nezabýval.

K obdobným závěrům ohledně důvodu vazby dospěl předtím

i Městský soud v Brně, který o vzetí stěžovatele do vazby

rozhodoval, a který důvody vazby spatřoval zejména v tom, že

stěžovatel "nikde nepracuje a je zde nebezpečí, že se bude

skrývat" a že "se bude snažit domluvit se spoluobviněnými na

společné obhajobě", a protože nepracuje, "bude pokračovat

v trestné činnosti".

Pokud jde o dodržení ústavní lhůty k předání zadržené osoby

soudu, dospěl městský soud k závěru, že tato lhůta byla zachována,

neboť stěžovatel (obviněný) nemohl prokázat svoji totožnost a byl

proto předveden dne 16. 11. 1998 v 16.00 hodin k provedení

služebních úkonů za účelem zjištění jeho totožnosti a objasnění

věci. Městský soud v odůvodnění svého rozhodnutí konstatoval, že

totožnost stěžovatele byla zjištěna dne 17.11.1998 v 10.00 hodin,

a tudíž lhůta stanovená § 13 odst. 8 zák. č. 283/1991 Sb. (tj.

lhůta stanovená zákonem ke zjištění totožnosti) byla zachována,

neboť stěžovatel byl dle § 76 odst. 1 tr. ř. zadržen a v souladu

s ustanovením zákona ( § 76 odst. 4 tr. ř.) byl dne 18. 11. 1998

v 9.35 hodin předán soudci návrh Městského státního zastupitelství

v Brně na jeho vzetí do vazby; soudce obecného soudu o vzetí do

vazby rozhodl téhož dne v 13.50 hodin.

Podle těchto zjištění obecných soudů k omezení osobní svobody

stěžovatele nezákonným a protiústavním způsobem dojít nemohlo.

Ústavní soud necítě se vázán skutkovými zjištěními učiněnými

v předchozích řízeních (§ 81 zákona) provedl důkaz spisem

Krajského soudu v Brně (Nt 4403/98), a takto zjistil, že se

stěžovatelem, jehož totožnost byla zjištěna (ověřena) datem

narození, rodným číslem a bydlištěm, byl dne 16. 11. 1998 v 19.30

hod. sepsán Policií České republiky (městským ředitelstvím Brno,

I. odborem kriminální policie, v Brně, Cejl 4/6) protokol (bez

uvedení spisové značky) o vydání věci, na jehož základě stěžovatel

dobrovolně vydal osobní motorové vozidlo tov. zn. BMW 520/I, černé

barvy.

Poté Ústavní soud zjistil, že podle zápisu v knize dozorčího

na Obvodním oddělení Policie ČR Brno - Komárov byl stěžovatel

předveden na služebnu dne 16. 11. 1998 v 16.00 hod. a k jeho

předání do policejní cely jako osoby zadržené došlo téhož dne ve

21.40 hod. (č. l. 20 spisu Ústavního soudu).

Ústavní soud doplnil dokazování také výslechem stěžovatele,

z jehož výpovědi vyplynuly skutkové okolnosti patrné z odůvodnění

ústavní stížnosti a z takto doplněného zjištění skutkového stavu

vyvodil následující závěry:

Listinou základních práv a svobod je zaručena osobní svoboda

(čl. 8), když následně (odst. 3) jsou jí stanoveny podmínky, za

nichž lze osobu podezřelou nebo obviněnou ze spáchání trestného

činu zadržet a také lhůty, v nichž musí být osoba, takto na

svobodě omezená, seznámena s důvody zadržení, musí být vyslechnuta

a buď propuštěna na svobodu nebo odevzdána soudu (§ 75 tr. ř.).

Doplněním dokazování v řízení o ústavní stížnosti, včetně

výslechu stěžovatele, Ústavní soud zjistil, že stěžovatel, jako

osoba podezřelá ze spáchání trestného činu, byla policejními

orgány (viz vpředu) omezena na své osobní svobodě již dne 16.

listopadu 1998 šestnácti hodin (patrně však ještě dříve), a to do

18. listopadu 1998 devíti hodin třiceti minut, tj. do doby, kdy

státní zástupce podal soudu návrh na jeho vzetí do vazby; jestliže

totiž stěžovatel byl policejními orgány předveden k výslechu dne

16. listopadu 1998 (zřejmě dopoledne), a jestliže sepis protokolu

(o vydání vozidla) byl s ním ukončen téhož dne v 19.35 hod., nejen

že jde o dobu, od které z hlediska běhu lhůt nelze odhlédnout, ale

jde současně o skutečnost, která očividně vyvrací tvrzení orgánů

veřejné moci, že totožnost stěžovatele byla zjištěna teprve dne

17. listopadu 1998 dopoledne (v 10.00 hodin). Ostatně pochybnosti

budí i časové údaje pojaté do téhož protokolu, dle nichž

"s výslechem bylo započato inkriminovaného dne v 19.30 hod.

a protokol byl ukončen a podepsán v 19.35 hod."; takto tvrzená

doba trvání procesního úkonu by byla zjevně nepřiměřená takovému

procesnímu úkonu jako je vydání věci (motorového vozidla), neboť

v době protokolem tvrzených pěti minut lze jen stěží vyhotovit

samotný protokol; závěry policejních orgánů přijaté následně

obecnými soudy, že totožnost stěžovatele byla zjištěna až 17.

listopadu 1998 dopoledne proto Ústavní soud odmítl a skutková

zjištění uzavírá tak, že pokud stěžovatel nebyl po skončeném

výslechu dne 16. listopadu 1998 v 19.35 hodin propuštěn na svobodu

(č. l. 20 spisu), případně jako zadržený předán soudu, šlo

o nezákonné omezení jeho osobní svobody (§ 75 tr. ř.), zejména

byl-li soudem vzat do vazby až 18. listopadu 1998 (v 9.25 hod.).

Obecné soudy obou stupňů tím, že přehlédly časové souvislosti

patrné ostatně již ze spisu a že svá rozhodnutí založily toliko na

tvrzení obsažená v návrhu státního zastupitelství, rozhodly

způsobem, který není v souladu se zákonem, a tím spíše není

ústavně souladný; toto pochybení obecných soudů je o to vážnější,

že právě jim je ústavně přikázána povinnost poskytovat ochranu

právům (čl. 90 úst. zák. č. 1/1993 Sb.), z čehož jím - pod aspekty

ústavně zaručeného práva na osobní svobodu - současně plyne

povinnost přezkumu tvrzení, závěrů a postupu policejních orgánů

a bránit tak porušování zákonem (ústavně) stanovených lhůt,

případně vyloučit jejich účelové obcházení.

Ústavní soud při úvahách nad důvody ústavní stížnosti nemohl

přehlédnout ani neúplnost odůvodnění rozhodnutí odvolacího soudu,

který přes výslovné námitky stěžovatele, co do překročení již

dříve zmíněných lhůt, vznesené námitky opomněl a jimi se nikterak

nezabýval; v této souvislosti je proto na místě připomínka, že

Ústavní soud již dříve ve své ustálené praxi vyložil, že

z hlediska stanoveného postupu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních

práv a svobod) je požadavek řádného a vyčerpávajícího zdůvodnění

rozhodnutí orgánů veřejné moci (v daném případě povinnost plynoucí

z ust. § 125 tr. ř.) jednou ze základních podmínek ústavně

souladného rozhodnutí (k tomu srov. např. nález ve věci III. ÚS

150/93 in Ústavní soud České republiky: Sbírka nálezů a usnesení

- svazek 2., vydání 1., č. 49, Praha 1995 a další). S ohledem na

význam ústavně zaručených základních práv včetně téhož práva na

osobní svobodu, případně s ohledem na závažnost zásahu do tohoto

práva, požadavek zákonem vyžadovaného způsobu odůvodnění

rozhodnutí, jímž k jeho omezení dochází, je o to více důrazně

důvodný, a proto také jen povšechné a obecné odůvodnění

rozhodnutí, jimž je osobní svoboda omezena, není v souladu

s ústavním pořádkem republiky; Ústavní soud proto shledal, že

odůvodnění vazebních rozhodnutí obou obecných soudů, vycházející

vlastně toliko z domněnek nebo ze sice možných nikoli však

výlučných eventualit, bez odkazu na konkrétní okolnosti, které by

měly existenci vazebních důvodů (§ 67a, b, c tr. ř. před novelou)

založit, neodpovídají již dříve v jeho ustálené rozhodovací praxi

vyloženým podmínkám jako nezbytného předpokladu práva na soudní

ochranu (čl. 36 odst. 1 Listiny základních práv a svobod).

Z důvodů takto rozvedených byla ústavní stížnost stěžovatele

shledána jako důvodná, a proto stěžovatelem napadená rozhodnutí

obecných soudů obou stupňů byla zrušena [§ 82 odst. 1, 3 písm. a)

zákona], neboť obě jsou zatížena totožnými ústavně nesouladnými

vadami.

Poučení: Proti tomuto rozhodnutí Ústavního soudu se nelze odvolat

(§ 54 odst. 2 zákona).

V Brně dne 3. února 2000

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru