Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 102/96Usnesení ÚS ze dne 14.01.1997

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - FO
Soudce zpravodajJurka Vladimír
Typ výrokuzastaveno
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu
Věcný rejstřík
EcliECLI:CZ:US:1997:3.US.102.96
Datum podání09.04.1996

přidejte vlastní popisek

III.ÚS 102/96 ze dne 14. 1. 1997

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud ČR rozhodl v senátě složeném z předsedy senátu JUDr. Vlastimila Ševčíka a soudců JUDr. Pavla Holländera a JUDr. Vladimíra Jurky o ústavní stížnosti navrhovatelů M. P., J. V., ing. M. P., K. P. a J. P., všichni zastoupeni JUDr. Miloslavem Voborníkem, advokátem se sídlem v Jihlavě, Židovská 31, takto:

Řízení se zastavuje.

Odůvodnění:

Včas podanou ústavní stížností se navrhovatelé domáhali zrušení rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 15. 11. 1995, čj. 12 Co 252/94, s tvrzením, že jím bylo porušeno jejich základní právo.

Rozsudkem Okresního soudu v Třebíči ze dne 11.6.1993, čj. 6 C 757/92-52, byl zamítnut návrh stěžovatelů na uzavření dohody o vydání nemovitostí podle zákona č. 403/1990 Sb., s Dřevozpracujícím družstvem se sídlem v Jaroměřicích nad Rokytnou. Při svém rozhodování vycházel uvedený soud ze zjištění, že část předmětných nemovitostí, původně ve vlastnictví P., otce, respekt. děda stěžovatelů, přešla do vlastnictví Lidového dřevozpracujícího družstva v Jaroměřicích nad Rokytnou v roce 1960 rozhodnutím finančního odboru tehdejšího ONV v Moravských Budějovicích, čj. 3315/59, ze dne 3.5.1960. Později, v letech 1971 a 1974, došlo k prodeji, respekt. směně, některých dalších pozemků mezi J. P. a Dřevozpracujícím družstvem v Jaroměřicích nad Rokytnou. Navrhovatelé, kteří jsou oprávněnými osobami ve smyslu ust. § 3 odst. 1 písmeno b) zákona č. 403/1990 Sb., uzavřeli v roce 1991 s odpůrcem dohodu o vydání věci - nemovitosti, ohledně nemovitostí odňatých rozhodnutím ONV v Moravských Budějovicích v roce 1960. Ohledně dalších nemovitostí a movitých věcí k dohodě nedošlo. Navrhovatelé proto podali žalobu k Okresnímu soudu v Třebíči, v níž žádali, aby soud zavázal žalovaného k uzavření dohody o vydání v žalobě specifikovaných nemovitostí a některých movitých věcí. Okresní soud žalobu rozsudkem č.j. 6 C 757/92-52, ze dne 11. června 1993, zamítl.

Proti tomuto rozhodnutí podali stěžovatelé odvolání, v němž zejména poukazovali na to, že soud nesprávně posoudil stavební situaci předmětných nemovitostí, nevyžádal si znalecký posudek znalce z oboru stavebnictví a vycházel pouze z tvrzení odpůrce a vlastního ohledání místa.

O odvolání stěžovatele pak rozhodoval Krajský soud v Brně, který svým rozsudkem ze dne 15.11.1995, čj. 12 Co 252/94-72, rozsudek soudu I. stupně potvrdil. V odůvodnění uvedl, že odvoláním byl napaden rozsudek soudu I. stupně pouze pokud jde o zamítnutí dohody o vydání nemovitostí. Část rozsudku, týkající se movitých věcí, nebyla odvoláním napadena a nabyla tudíž právní moci.

Proti těmto rozhodnutím podali stěžovatelé včas ústavní stížnost, v níž především poukazují na to, že soudy neposoudily jejich nároky ve smyslu příslušných ustanovení zákona č. 403/1990 Sb., čímž jim bylo znemožněno domoci se práva na vydání majetku - budov a pozemků, které jim v předchozích letech patřily a které jim byly odňaty na základě vládního nařízení č. 15/1959 Sb. Stěžovatelé uzavřeli s Dřevozpracujícím výrobním družstvem se sídlem v Jaroměřicích nad Rokytnou dohodu o vydání nemovitostí, které byly odňaty jejich právním předchůdcům na základě nařízení vlády č. 15/1959 Sb. Předmětem dohody však byla jen část takto odňatých nemovitostí. K dohodě ohledně zbývajících nemovitostí nedošlo. Důvodem pro odmítnutí uzavření dohody o těchto nemovitostech bylo, že podle tvrzení Dřevozpracujícího družstva došlo k přestavbě původních nemovitostí v takovém rozsahu, že tyto ztratily svůj původní charakter. Na posouzení této otázky závisel výsledek sporu a přesto, že stěžovatelé v průběhu řízení několikrát navrhovali provedení důkazu znalcem, nebylo jim to soudy umožněno a soud si o této odborné otázce učinil vlastní úsudek. V uvedeném postupu soudů spatřují stěžovatelé porušení ust. č1. 1 Ústavy ČR a čl. 36 Listiny základních práv a svobod.

V průběhu řízení stěžovatel M. P. dne 30.8.1996 zemřel. Podle sdělení Notářského úřadu v Třebíči, čj. D 1206/96, Nd 224/96, ze dne 22.11.1996, jsou dědici zemřelého poz. vdova M. P., poz. syn ing. M. P. a poz. dcera J. V., kteří se stali, pokud jde o ústavní stížnost,procesními nástupci zemřelého stěžovatele M. P.

Dne 4.12.1996 stěžovatelé svým podáním potom vzali ústavní stížnost zpět.

Ústavnímu soudu proto nezbylo, než aby podle § 77 zákona č. 182/1993 Sb., o Ústavním soudu, řízení zastavil.

Poučení: Proti rozhodnutí Ústavního soudu ČR není odvolání přípustné.

V Brně dne 14. ledna 1997

JUDr. Vlastimil Ševčík

předseda senátu ÚS ČR

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru