Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 1015/11 #1Usnesení ÚS ze dne 28.04.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - OS Praha 8
Soudce zpravodajMusil Jan
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /bagatelní věci
právo na soudní a jinou právní ochranu /právo na přístup k soudu a jeho ochr... více
Věcný rejstříkpoučení
žaloba/na plnění
soud/stížnost na postup soudu
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.1015.11.1
Datum podání06.04.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

99/1963 Sb., § 118a, § 202 odst.2


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 1015/11 ze dne 28. 4. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 28. dubna 2011 mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků v senátu složeném z předsedy Jiřího Muchy a soudců Vladimíra Kůrky a Jana Musila (soudce zpravodaje) ve věci ústavní stížnosti stěžovatelky: REVOLUTION Invest, spol. s r. o., se sídlem Josefská 612/15, 602 00 Brno, IČ 26933446, právně zastoupené JUDr. Hanou Šupákovou, advokátkou AK se sídlem Heršpická 813/5, 639 00 Brno, proti rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 108 EC 63/2010-33, za účasti Obvodního soudu pro Prahu 8, takto:

Ústavní stížnost se odmítá.

Odůvodnění:

I.

Ústavní stížností, která byla Ústavnímu soudu doručena dne 6. dubna 2011, se stěžovatelka domáhala zrušení rozsudku Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 108 EC 63/2010-33, a to pro porušení článku 36 a násl. Listiny základních práv a svobod (dále jen "Listina").

Ze spisového materiálu Ústavní soud zjistil, že rozsudkem Obvodního soudu pro Prahu 8 ze dne 9. listopadu 2010 č. j. 108 EC 63/2010-33 byla zamítnuta žaloba, kterou se žalobkyně (v řízení před Ústavním soudem "stěžovatelka") domáhala po žalovaném M. B. úhrady plynu za období listopad 2007 až únor 2008 na základě faktury č. 1108104404 ve výši 9 955,- Kč (výrok pod bodem I). Ve výroku pod bodem II soud prvního stupně rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení.

II.

V ústavní stížnosti stěžovatelka namítá porušení jejího ústavně zaručeného práva na spravedlivý proces s odůvodněním, že k zamítnutí žaloby soud přistoupil bez předchozí výzvy (písemné, např. i v rámci předvolání k jednání). Stěžovatelka poukazuje na to, že nebyla vyzvána k doplnění listin, žalovaný se k věci nevyjádřil, přičemž neúčast stěžovatelky i jejího právního zástupce u jednání, na němž byl vyhlášen předmětný rozsudek, byla řádně omluvena. Obecný soud sám v odůvodnění rozsudku uvádí, že poučení podle ust. § 118a o. s. ř. neprovedl, protože stěžovatelka jako účastník řízení se nedostavila k jednání soudu - obecný soud se přitom vůbec nezmiňuje o skutečnosti, že stěžovatelka i její právní zástupce byli řádně omluveni. Stěžovatelka má tedy za to, že v situaci, kdy proti rozhodnutí soudu prvního stupně není přípustný opravný prostředek a kdy již dříve byl vydán elektronický platební rozkaz plně vyhovující návrhu, mohla stěží předpokládat, že rozhodnutí soudu bude jiné než dříve učiněné formou platebního rozkazu. Postupem soudu tak byla stěžovatelce odňata možnost vyjádřit se k pochybnostem soudu ohledně trvání smlouvy o postoupení pohledávek a případně navrhnout další důkazy prokazující skutkový stav věci. Soud podle stěžovatelky nezohlednil skutečnost, že jde o bagatelní spor, kde stěžovatelka nemá k dispozici opravný prostředek, a nemůže se tak domáhat nápravy nesprávného rozhodnutí. Postup soudu se proto stěžovatelce jeví být projevem nepřiměřeného soudního formalismu. Stěžovatelka v této souvislosti poukazuje na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1980/08, jenž řešil obdobný případ projevu nepřiměřeného soudního formalismu.

III.

Ústavní soud není součástí obecné soudní soustavy a nepřísluší mu právo dozoru nad rozhodovací činností obecných soudů. Do rozhodovací činnosti obecných soudů je Ústavní soud oprávněn zasáhnout pouze tehdy, byla-li pravomocným rozhodnutím těchto orgánů porušena ústavně zaručená základní práva nebo svobody.

Ústavní soud tedy přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení jemu předcházející, z hlediska stěžovatelkou v ústavní stížnosti uplatněných námitek, a se zřetelem ke skutečnosti, že mohl přezkoumávat pouze ústavnost, dospěl k závěru, že ústavní stížnost není důvodná.

Podle ust. § 202 odst. 2 občanského soudního řádu, ve znění účinném od 1. července 2009, není odvolání proti rozsudku, jímž bylo rozhodnuto o peněžitém plnění nepřevyšujícím 10 000,- Kč, přípustné, k příslušenství pohledávky se přitom nepřihlíží; to neplatí u rozsudku pro uznání a u rozsudku pro zmeškání.

Ústavní soud je podle článku 83 Ústavy České republiky soudním orgánem ochrany ústavnosti, není tedy součástí soustavy obecných soudů a není ani povolán k instančnímu přezkumu jejich rozhodnutí. Směřuje-li ústavní stížnost proti rozhodnutí soudu vydanému v soudním řízení, není proto samo o sobě významné, je-li namítána jeho věcná nesprávnost. Pravomoc Ústavního soudu je založena výlučně k přezkumu rozhodnutí z hlediska dodržení ústavněprávních principů, tj. zda v řízení (rozhodnutím v něm vydaným) nebyla dotčena předpisy ústavního pořádku chráněná práva nebo svobody jeho účastníka, zda řízení bylo vedeno v souladu s ústavními principy, a zda je lze jako celek pokládat za spravedlivé.

Stěžovatelka tedy musí tvrdit existenci ústavněprávně relevantní újmy, jež rozhodnutím obecného soudu nastala v její právní sféře. Specifický přístup přitom zaujímá Ústavní soud ve vztahu k újmám, jež jsou dovozovány z tzv. věcí bagatelních, tak, jako tomu je právě v nyní souzené věci, v níž peněžní částka jistiny činí 9 955,- Kč.

Již ve své dřívější rozhodovací praxi dal Ústavní soud najevo, že v případech tzv. bagatelních věcí, tj. žalob znějících na peněžité plnění nepřevyšujících částku 10 000,- Kč, je ústavní stížnost v podstatě vyloučena s výjimkou zcela extrémních pochybení obecného soudu, přivozujících zřetelný zásah do základních práv stěžovatele (usnesení ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09 či usnesení ze dne 13. října 2009 sp. zn. I. ÚS 2552/09). V těchto usneseních Ústavní soud dovodil, že bagatelní částky - často jen pro svou výši - nejsou schopny současně představovat porušení základních práv a svobod.

Jelikož tak nemohlo dojít k zásahu do základních práv a svobod stěžovatelky, je podaná ústavní stížnost zjevně neopodstatněná, neboť schopnost porušit základní práva a svobody je třeba posuzovat materiálně v kontextu aktuálních sociálních a ekonomických poměrů ve společnosti (tedy v okamžiku rozhodování Ústavního soudu). Jak uvedl Ústavní soud, nelze takový výklad chápat jako denegatio iustitiae, nýbrž jako promítnutí celospolečenského konsenzu o bagatelnosti výše uvedených sporů do výkladu základních práv, resp. do stanovení jejich hranice (blíže viz usnesení Ústavního soudu ze dne 7. října 2009 sp. zn. II. ÚS 2538/09, dostupné na http://nalus.usoud.cz).

Stěžovatelka namítá porušení procesního základního práva (článek 36 odst. 1 Listiny). Toto právo však není právem samoúčelným, jeho uplatňování je vždy vázáno na základní právo hmotné (v daném případě právo majetkové, jehož porušení ostatně stěžovatelka ani netvrdí), přičemž zásah do tohoto hmotného základního práva je intenzity tak nízké, že mu nelze poskytnout ústavněprávní ochranu. V případě těchto bagatelních částek je evidentní, že nad právem na přístup k soudu převažuje zájem na vytvoření systému, který soudům umožňuje efektivně a v přiměřené době poskytovat ochranu těm právům, jejichž porušení znamená i zásah do základních práv účastníka řízení a kde hrozí relativně větší újma na právech účastníků řízení, než je tomu v případě stěžovatelky, brojící proti rozsudku vydanému v bagatelní věci. Jinak řečeno, řízení o ústavní stížnosti v bagatelních případech by bezúčelně vytěžovalo kapacity Ústavního soudu na úkor řízení, v nichž skutečně hrozí zásadní porušení základních práv a svobod.

Pro úplnost je třeba uvést, že pokud se stěžovatelka dovolává nálezu Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 1980/08, Ústavní soud poukazuje na to, že v nyní projednávané věci - jak stěžovatelka sama v ústavní stížnosti uvádí - se žalovaný k věci nevyjádřil, zatímco ve stěžovatelkou citovaném nálezu je řešena odlišná situace, kdy stěžovatelka neměla možnost se vyjádřit k tvrzením žalovaného obsaženým v jeho stanovisku k podané žalobě.

Na základě těchto skutečností Ústavní soud ústavní stížnost mimo ústní jednání bez přítomnosti účastníků podle ust. § 43 odst. 2 písm. a) zákona o Ústavním soudu jako návrh zjevně neopodstatněný odmítl.

Poučení: Proti usnesení Ústavního soudu není odvolání přípustné.

V Brně dne 28. dubna 2011

Jiří Mucha

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru