Objednat předplatné Zákony pro lidi PLUS
Přidej k oblíbeným

III. ÚS 101/11 #1Usnesení ÚS ze dne 08.02.2011

Typ řízeníO ústavních stížnostech
Význam4
NavrhovatelSTĚŽOVATEL - PO
Dotčený orgánSOUD - KS Praha
SOUD - OS Kutná Hora
Soudce zpravodajHolländer Pavel
Typ výrokuodmítnuto pro zjevnou neopodstatněnost
Předmět řízení
právo na soudní a jinou právní ochranu /spravedlivý proces /ústavnost a spravedlivost rozhodování obecně
Věcný rejstříkškoda/náhrada
odpovědnost/orgánů veřejné moci
EcliECLI:CZ:US:2011:3.US.101.11.1
Datum podání11.01.2011
Napadený akt

rozhodnutí soudu

Dotčené ústavní zákony a mezinár. sml.

2/1993 Sb., čl. 36 odst.1

Ostatní dotčené předpisy

82/1998 Sb., § 13, § 8 odst.1, § 7


přidejte vlastní popisek

III.ÚS 101/11 ze dne 8. 2. 2011

ČESKÁ REPUBLIKA

USNESENÍ

Ústavního soudu

Ústavní soud rozhodl dne 8. února 2011 mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků v senátě složeném z předsedy Jana Musila, soudců Pavla Holländera a Vladimíra Kůrky, ve věci navrhovatele Brastan s. r. o., se sídlem Dolní Dobrouč 443, IČ 60931167, zastoupeného Mgr. Jaroslavem Čapkem, advokátem se sídlem v Hradci Králové, Komenského 241, o ústavní stížnosti proti rozsudkům Krajského soudu v Praze ze dne 30. 9. 2010 č. j. 27 Co 253/2010-98 a Okresního soudu v Kutné Hoře ze dne 29. 4. 2010 č. j. 7 C 125/2009-76, takto:

Návrh se odmítá.

Odůvodnění:

Navrhovatel se domáhal zrušení výše označených rozhodnutí s tím, že se jimi cítí dotčen v právu, zakotveném v čl. 36 odst. 1 Listiny (míněna zřejmě Listina základních práv a svobod). Poukázal na neakceptovatelnost argumentace soudů prvního a druhého stupně, dovolávající se judikátu Nejvyššího soudu České republiky, který "vytvořil" účelovou konstrukci, dle níž vlastně veškerá činnost soudu by musela být podřazena pod nezákonná rozhodnutí, neboť konec konců vždy směřuje k vydání soudního rozhodnutí. Vyslovil přesvědčení, že nesprávný úřední postup, kterého se ve své žalobě o zaplacení 500.000,- EUR dovolával, je porušením pravidel předepsaných právními normami pro počínání orgánů veřejné moci při jejich činnosti a to i při takových úkonech, které jsou prováděny v rámci rozhodovací činnosti, avšak se bezprostředně neodrazí v obsahu rozhodnutí.

Ústavní stížnost je oprávněna podat fyzická nebo právnická osoba, jestliže tvrdí, že pravomocným rozhodnutím v řízení, jehož byla účastníkem, opatřením nebo jiným, zásahem orgánu veřejné moci bylo porušeno její základní právo nebo svoboda, zaručené ústavním pořádkem. Senát mimo ústní jednání a bez přítomnosti účastníků usnesením návrh odmítne, shledá-li jej zjevně neopodstatněným [§ 72 odst. 1 písm. a), § 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Z obsahu stížností napadených rozhodnutí zásah do práva, kterého se stěžovatel v návrhu dovolává, zjištěn nebyl. Krajský soud v Praze přezkoumal rozsudek soudu I. stupně, jímž byla zamítnuta žaloba stěžovatele na zaplacení částky 500.000,- EUR, uplatněné žalobcem proti České republice jako náhrada škody, údajně mu způsobené při výkonu veřejné moci, když tato měla vzniknout v důsledku zveřejnění rozsudku českých soudů v jiném sporu, ve kterém společnost Intercable Verlag AG uspěla svou žalobou proti společnosti Brastan, s. r. o., tj. proti žalobci - nyní stěžovateli, a opodstatněně jej potvrdil. V odůvodnění svého rozhodnutí se s poukazem na skutková zjištění, na obsah § 7, § 8 odst. 1 a § 13 odst. 1 a 2 zákona č. 82/1998 Sb., jakož i na judikaturu Nejvyššího soudu České republiky, vypořádal se všemi uplatněnými odvolacími námitkami, a proto na přiléhavé a vyčerpávající odůvodnění rozsudku soudu II. stupně lze v dalším odkázat. Nutno zdůraznit, že závěr soudů, dle něhož zákonné podmínky pro odpovědnost žalované za nezákonné rozhodnutí není dána, když chybí základní podmínka takové odpovědnosti, tj. zrušení tvrzeného nezákonného rozhodnutí, je v souladu s citovanými ustanoveními zákona č. 82/1998 i s ustálenou judikaturou Nejvyššího soudu, nesprávnost úředního postupu pak prokázána nebyla (§ 8 odst. 1 a § 7 a násl. zákona č. 82/1998 Sb.).

Pro výše uvedené byl návrh jako zjevně neopodstatněný odmítnut [§ 43 odst. 2 písm. a) zákona č. 182/1993 Sb., ve znění pozdějších předpisů].

Poučení: Proti tomuto usnesení není odvolání přípustné.

V Brně dne 8. února 2011

Jan Musil

předseda senátu Ústavního soudu

Zdroj dat je volně dostupný na http://nalus.usoud.cz
Elektronické verze rozhodnutí ÚS nemají autentickou povahu.
Přesunout nahoru